ECLI:CZ:NS:2020:4.PZO.4.2020.1
4 Pzo 4/2020-
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. 5. 2020 návrh J. M. , nar. XY v XY, bytem XY, na přezkoumání zákonnosti příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu vydaného Obvodním soudem pro Prahu 10 dne 24. 3. 2015 pod sp. zn. 1 Nt 3335/2015, a podle §314l odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. per analogiam se návrh J. M. na přezkoumání příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu vydaný Obvodním soudem pro Prahu 10 dne 24. 3. 2015 pod sp. zn. 1 Nt 3335/2015 odmítá .
Odůvodnění:
Dne 23. 4. 2020 byl Nejvyššímu soudu doručen podle §88a odst. 2 tr. ř. návrh J. M. (dále jen navrhovatele) ze dne 18. 4. 2020 na přezkoumání zákonnosti příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu, který vydal soudce Obvodního soudu pro Prahu 10 dne 24. 3. 2015 pod sp. zn. 1 Nt 3335/2015. Příkaz k zjištění údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu byl vydán za účelem sdělení údajů vedoucích ke ztotožnění přístupového bodu podle zjištěných identifikátorů sítě internet u datových schránek XY (B. a. N.) a XY (M.) za období od 1. 1. 2014 do 24. 3. 2015.
V návrhu navrhovatel uvádí, že nebyla dodržena podmínka subsidiarity použití institutu zjištění údajů o telekomunikačním provozu a že odůvodnění předmětného příkazu neobsahuje zákonem a judikaturou presumované a požadované náležitosti. Navrhovatel spatřuje nezákonnost úkonu ve skutečnosti, že se nejednalo o neodkladný a neopakovatelný úkon, když předmětné údaje mohly být získány jinými důkazními prostředky, které nezasahují do práv osob tak intenzivně (např. výslech obviněného, svědků), takže nebyly splněny podmínky §160 odst. 4 tr. ř., přičemž zvolený postup ze strany příslušného orgánu nebyl ani řádně odůvodněn. Zdůrazňuje, že v době vydání příkazu se trestní řízení nacházelo teprve ve fázi prověřování. Ve věci nebyly vůbec nashromážděny důkazy v množství a kvalitě, aby mohlo být zahájeno trestní stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř. Přesto státní zástupce, resp. soud rozhodl o postupu, kterým došlo k flagrantnímu narušení základních práv jednotlivce (čl. 10 a 13 Listiny a čl. 8 Úmluvy). Podle navrhovatele mělo zajištění podle §88a tr. ř. sloužit jako prostředek teprve k dodatečnému opatřování podkladů a důkazů v předmětné trestní věci, což je ovšem nepřípustné, neboť každé soukromí člověka je hodno ochrany ve smyslu §88a tr. ř. V případě, že orgány činné v trestním řízení rozhodnou o průlomu do základního práva jednotlivce, může se tak stát jen v zájmu ochrany demokratické společnosti a hlavně za situace, kdy sledovaného účelu nelze dosáhnout jinak. Navrhovatel zdůrazňuje, že při nařízení zjištění údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu musí existovat nejen důvodný předpoklad, že budou zjištěny informace důležité pro trestní řízení, ale i podmínka, že získávání významných skutečností pro trestní řízení nelze zajistit a posléze dokazovat jinými důkazními prostředky. Podle jeho názoru vztah mezi společností B. A. N. a společností M. bylo možné prokázat i jinými důkazními prostředky, které nezasahují do základních práv a svobod tak intenzivně nebo do nich zasahují podstatně mírnějším způsobem. V případě, že by akceptoval hypoteticky nezbytnost uskutečněného zajištění záznamu o telekomunikačním provozu, tak předmětný příkaz nesplňuje náležitosti zákonné i judikatorně určené. Navrhovatel namítá, že byť provozovatelé mají povinnost uchovávat záznamy po dobu 6 měsíců, tak orgány činné v trestním řízení si vyžádaly záznamy starší jednoho roku, takže již z tohoto postupu je evidentní, že v praxi se evidují záznamy mnohem déle. Nadto dodává, že informaci o likvidaci údajů, tedy o tom, kdy dochází k likvidaci těchto údajů, bylo možno získat naprosto jednoduchým a obecným informováním se u tohoto provozovatele bez nařízení soudu. Neodkladnost a neopakovatelnost úkonu ve fázi do zahájení trestního stíhání musí být podmíněna neodkladnou nezbytností tento úkon provést. Za nedůvodné tedy považuje konstatování soudu, že by po uplynutí doby uchovávání záznamů operátory došlo k znemožnění takové údaje získat. Současně poukazuje na to, že v praxi se má daný institut aplikovat pružně, ale zároveň přiměřeně dané procesní situaci a s ohledem na dostupné důkazní prostředky. Pokud další důkazní prostředky pro zjištění požadovaných informací nelze použít, je třeba odůvodnit z jakého důvodu, což se v dané věci nestalo.
Dále navrhovatel poukazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 24/11, kdy institut zjištění záznamů o telekomunikačním provozu podle §88a tr. ř., tedy de lege lata, nerespektuje požadavek proporcionality zásahu do základního práva s ohledem na sledovaný účel, neboť přístup k předmětným údajům upravil v podstatě jeho běžný prostředek zaopatřování důkazů pro účely trestního řízení. Podle názoru navrhovatele je nezbytné dbát na to, aby příkaz měl veškeré náležitosti, včetně řádného odůvodnění a požadavků s tím souvisejících. Jen tak může být vyloučena možnost určité libovůle ze strany orgánů činných v trestním řízení, což je nezbytnou podmínkou zachování práva na spravedlivý proces, resp. fair proces ve smyslu čl. 6 Úmluvy a čl. 36 a násl. Listiny. Na závěr uvádí, že příkaz k zajištění záznamu o telekomunikačním provozu byl vydán a proveden v rozporu se zákonem, a proto Nejvyššímu soudu navrhuje, aby tento rozhodl ve smyslu §314m odst. 1 tr. ř. a vyslovil svým usnesením závěr o porušení zákona v předmětné věci.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se ke dni rozhodování Nejvyššího soudu k návrhu nevyjádřil.
Podle §314l odst. 2 tr. ř. na návrh osoby uvedené v §88a odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu.
Podle §88a odst. 1 tr. ř. ve znění zákona č. 204/2017 Sb. je-li třeba pro účely trestního řízení vedeného pro úmyslný trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně tři roky, pro trestný čin porušení tajemství dopravovaných zpráv (§182 trestního zákoníku), pro trestný čin podvodu (§209 trestního zákoníku), pro trestný čin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací (§230 trestního zákoníku), pro trestný čin opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat (§231 trestního zákoníku), pro trestný čin nebezpečného vyhrožování (§353 trestního zákoníku), pro trestný čin nebezpečného pronásledování (§354 trestního zákoníku), pro trestný čin šíření poplašné zprávy (§357 trestního zákoníku), pro trestný čin podněcování k trestnému činu (§364 trestního zákoníku), pro trestný čin schvalování trestného činu (§365 trestního zákoníku), nebo pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, zjistit údaje o telekomunikačním provozu, které jsou předmětem telekomunikačního tajemství anebo na něž se vztahuje ochrana osobních a zprostředkovacích dat a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené, nařídí v řízení před soudem jejich vydání soudu předseda senátu a v přípravném řízení nařídí jejich vydání státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu soudce na návrh státního zástupce. Příkaz k zjištění údajů o telekomunikačním provozu musí být vydán písemně a odůvodněn, včetně konkrétního odkazu na vyhlášenou mezinárodní smlouvu v případě, že se vede trestní řízení pro trestný čin, k jehož stíhání tato mezinárodní smlouva zavazuje. Vztahuje-li se žádost ke konkrétnímu uživateli, musí být v příkazu uvedena jeho totožnost, je-li známa.
Podle §88a odst. 2 tr. ř., ve znění zákona č. 204/2017 Sb., státní zástupce nebo policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, a v řízení před soudem předseda senátu soudu prvního stupně po pravomocném skončení věci informuje o nařízeném zjišťování údajů o telekomunikačním provozu osobu uživatele uvedenou v odstavci 1 shora uváděného ustanovení, pokud je známa. Informace obsahuje označení soudu, který vydal příkaz k zjištění údajů o telekomunikačním provozu, a údaj o období, jehož se tento příkaz týkal. Součástí informace je poučení o právu podat ve lhůtě šesti měsíců ode dne doručení této informace Nejvyššímu soudu návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu. Informaci podá předseda senátu soudu prvního stupně bezodkladně po pravomocném skončení věci, státní zástupce, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, podá informaci bezodkladně po uplynutí lhůty pro přezkoumání jeho rozhodnutí nejvyšším státním zástupcem podle §174a a policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, podá informaci bezodkladně po uplynutí lhůty pro přezkoumání jeho rozhodnutí státním zástupcem podle §174 odst. 2 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval tím, zda návrh byl podán oprávněnou osobou, neboť návrh podle §88a odst. 2 tr. ř. nemůže podat kdokoliv, ale pouze osoba, která byla uživatelem telekomunikačního provozu, jehož údaje byly předmětem uvedeného příkazu. Pokud se týká pojmu telekomunikační provoz, tak se tím rozumí komunikace s využitím telefonu, telefaxu, mobilního telefonu, vysílačky, i jiného telekomunikačního zařízení, včetně zasílání zpráv elektronickou poštou. V příkazu se pak musí vždy uvést konkrétní zařízení, kterým byl telekomunikační provoz realizován, tak aby nemohlo být zaměněno s jiným zařízením, a z jehož provozu mají být předmětné údaje telekomunikačního provozu zjištěny.
Z pohledu řešení otázky, zda je navrhovatel osobou oprávněnou podat návrh na přezkum, je třeba vycházet z dikce ustanovení §88a odst. 1 tr. ř., které upravuje mimo jiné náležitosti příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu. Podle tohoto ustanovení, vztahuje-li se žádost ke konkrétnímu uživateli, musí být v příkazu uvedena jeho totožnost. V praxi tedy mohou nastat dvě situace, a to že v příkazu je přímo uvedena totožnost uživatele telekomunikačního zařízení, kterého se předmětný příkaz týká nebo je pouze identifikováno telekomunikační zařízení, ohledně kterého se vydává (např. IMEI mobilního telefonu, číslo SIM karty) a teprve následně v průběhu řízení je zjištěna totožnost uživatele tohoto telekomunikačního zařízení, když ani není vyloučena situace, že konkrétního uživatele se nepodaří v průběhu trestního řízení vůbec ztotožnit. S identifikací konkrétního uživatele telekomunikačního zařízení pak souvisí možnost podat návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k zjištění údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu. Z dikce ustanovení §88a odst. 2 tr. ř. lze totiž dovodit, že k podání takového návrhu není oprávněn obviněný jako osoba, proti níž se trestní řízení vedlo, nýbrž návrh může podat jen uživatel telekomunikačního zařízení uvedeného v příkaze, popř. osoba, jejíž totožnost bude následně zjištěna v rámci trestního řízení za předpokladu, že byl oprávněným uživatelem telekomunikačního zařízení uvedeného v příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu. Jinak vyjádřeno návrh nemůže podat každá osoba, jejíž údaje o uskutečněném telekomunikačním provozu byly v rámci realizace tohoto příkazu zjištěny, ale pouze osoba, která byla oprávněným uživatelem telekomunikačního zařízení, kterého se uvedený příkaz týkal, když taková osoba může být osobou totožnou s obviněným, ale i osobou odlišnou.
Současně je třeba zdůraznit, že osobou se má na mysli jednak osoba fyzická a jednak osoba právnická. Právnická osoba nemá svéprávnost, kterou je nadána pouze osoba fyzická. Právnická osoba působí jako umělý útvar a nemůže sama jednat, tudíž musí být vždy zastoupena. Ve všech případech jednání za právnickou osobu tedy půjde o zastoupení, bez ohledu na to, zda jedná za právnickou osobu její statutární orgán nebo zmocněnec na základě plné moci. Z dikce §161 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, se podává, že ten, kdo právnickou osobu zastupuje, dá najevo, co ho k tomu opravňuje, neplyne-li to již z okolností.
V posuzovaném případě Nejvyšší soud zjistil, že informace o nařízeném zjištění údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu podle §88a odst. 1 tr. ř. v trestní věci M. H. a spol. byla doručena pouze právnické osobě, a to společnosti M. dne 20. 11. 2019 (viz č. l. 4769). Vyrozumění bylo doručeno do datové schránky této společnosti, přičemž jak bylo ověřeno, jednalo se o platnou datovou schránku této společnosti. Ze shora citovaných ustanovení trestního řádu je tedy nepochybné, že jmenovaná právnická osoba byla jediným subjektem oprávněným podat příslušný návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu.
Z předloženého návrhu je zřejmé, že návrh podává navrhovatel jako fyzická osoba prostřednictvím svého obhájce, který ho zastupoval v trestním řízení vedeném u Městského soudu v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 49 T 15/2017. Jinak vyjádřeno návrh není podán jménem právnické osoby, které byl zaslán informační dopis a která jediná by mohla podat návrh na přezkum podle §88a odst. 2 tr. ř. Zde se ještě sluší poznamenat, že navrhovatel není ani jednatelem uvedené právnické osoby a ani nebyl v době podání návrhu, takže nemůže ani za tuto společnost jednat. Z pohledu těchto naznačených závěrů lze tedy uzavřít, že navrhovatel není osobou, která je oprávněná předmětný návrh na přezkum příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu podat. Je tomu tak proto, že v příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu vydaným Obvodním soudem pro Prahu 10 dne 24. 3. 2015 pod sp. zn. 1 Nt 3335/2015 jsou jako uživatelé uvedeny společnosti B. A. N. a M. Z uvedeného příkazu je nepochybné, že příkaz se vztahoval na přístupové body podle zjištěných identifikátorů sítě internet u datových schránek těchto společností. V dané souvislosti je možno pro přesnost podotknout, že informace o nařízeném zjišťování o uskutečněném telekomunikačním provozu podle §88a odst. 1 tr. ř. ve věci vedené u Městského soudu v Praze po sp. zn. 49 T 15/2017 byla zasílána i společnosti B. A. N., když z úředního záznamu Městského soudu v Praze je nepochybné, že společnost B. A. N., zanikla, proto jí informace o uskutečněném zjišťování údajů o telekomunikačním provozu vztahující se k datovým stránkám společností B. A. N. a M. nebyla zaslána.
Vzhledem ke shora naznačenému závěru Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. per analogiam odmítl podaný návrh navrhovatele na přezkum příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu vydaný Obvodním soudem pro Prahu 10 dne 24. 3. 2015 pod sp. zn. 1 Nt 3335/2015, a to jako návrh podaný osobou neoprávněnou.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 5. 2020
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu