ECLI:CZ:NS:2020:4.TCU.16.2020.1
sp. zn. 4 Tcu 16/2020- 57
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 17. 6. 2020 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů a rozhodl takto:
I. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky L. G. , nar. XY v XY, okres Teplice, rozsudkem Obvodního soudu ve Weidenu ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. 3 Ls 25 Js 10094/16, který ve vztahu k němu nabyl právní moci dne 14. 8. 2017, v němž byl uznán vinným pokusem trestného činu krádeže se zbraní (jednání popsané pod bodem 2.) spáchaným ve vícečinném souběhu s trestným činem krádeže se zbraní (jednání popsané pod bodem 3.) podle §244 odst. 1 č. 1a, odst. 2 StGB a trestného činu nebezpečného zásahu do silničního provozu (jednání popsané pod bodem 4.) podle §315 b odst. 1 č. 3, odst. III StGB, §315 odst. III č. 1 b StGB, a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 1 roku a 10 měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
II. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně části odsouzení občana České republiky L. G. , nar. XY v XY, okres Teplice, rozsudkem Obvodního soudu ve Weidenu ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. 3 Ls 25 Js 10094/16, který ve vztahu k němu nabyl právní moci dne 14. 8. 2017, v němž byl uznán vinným trestným činem řízení bez řidičského oprávnění (jednání popsané pod bodem 1.) a nedovoleného opuštění místa nehody (jednání popsané pod bodem 5.) podle §21 odst. 1 StVG, a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců.
III. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. G. , nar. XY v XY, okres Cheb, rozsudkem Obvodního soudu ve Weidenu ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. 3 Ls 25 Js 10094/16, který ve vztahu k němu nabyl právní moci dne 16. 5. 2017, v němž byl uznán vinným pokusem trestného činu krádeže (jednání popsané pod bodem 2.) spáchaným ve vícečinném souběhu s trestným činem krádeže (jednání popsané pod bodem 3.) podle §242 odst. 1, 2 StGB, §243 odst. 1 věta č. 2 StGB, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu ve Weidenu (dále také jen „cizozemský soud“) ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. 3 Ls 25 Js 10094/16, byl L. G. uznán vinným ze spáchání trestného činu řízení bez řidičského oprávnění, trestného činu pokusu krádeže se zbraní spáchaného ve vícečinném souběhu s trestným činem krádeže se zbraní, trestného činu nebezpečného zásahu do silničního provozu spáchaném v jednočinném souběhu s trestným činem řízení bez řidičského oprávnění a dále trestného činu nedovoleného opuštění místa nehody podle §21 odst. 1 StVG, §244 odst. 1 č. 1a, odst. 2, §315 b odst. 1 č. 3, odst. III StGB, §315 odst. III č. 1 b StGB, a M. G. uznán vinným trestným činem pokusu krádeže spáchaném ve vícečinném souběhu s trestným činem krádeže podle §242 odst. 1, odst. 2, §243 odst. 1 věta 2 č. 2 StGB.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se L. G. a M. G. dopustili těchto trestných činů tím, že:
1. Obžalovaný L. G. řídil dne 12. 11. 2016 v době od 10.30 hod. do 14.40 hod. osobní motorové vozidlo Ford Fiesta, s úřední českou registrační značkou XY na okresní silnici TIR 25 u Wernersreuthu a v ulici XY v Neualbenreuthu, ačkoliv věděl, že nemá nezbytné řidičské oprávnění.
2. Dne 13. 11. 2016 se pokusili oba obžalovaní L. G. a M. G. přibližně v 05.10 hod. v ulici XY v Tirschenreuthu, PSČ 95643, části obce Wondreb, vypáčit ze zdi domu pomocí páčidla automat na cigarety a tento včetně obsahu odcizit. Když si obžalovaní všimli, že je zpozorovala obyvatelka domu E. W., cítili se vyrušení z realizace trestného činu a z místa trestného činu se vzdálili, protože z jejich pohledu dokončení trestného činu již nebylo možné.
Pokusy o vypáčení vznikla poškozené firmě P. S., XY, věcná škoda ve výši 500,00 euro. Cigarety a hotovost v celkové výši 1.224,00 euro zůstaly v automatu na cigarety.
Při trestném činu měl obžalovaný L. G. po ruce v odkládacím prostoru dveří u řidiče teleskopický obušek a odkládacím prostoru dveří u spolujezdce měl plechovku se slzným plynem, čehož si byl vědom, ne však spoluobžalovaný M. G.
Hotovost získanou při vydařeném trestném činu a výnos z prodeje cigaret a automatu by byl býval obžalovaný L. G. použil k nákupu omamných látek pro sebe.
3. Následně jeli oba obžalovaní na okresní ulici 25, úsek 140 - km 0,5, v Neualbenreuthu, rsc 95698, blízko části obce Wemersreuth, kde byl zaparkován minibagr firmy Frankische Baugesellschaft GmbH [stavební společnost s.r.o.], Bayroth, včetně příslušenství. Odcizili tam sekací kladivo pro minibagr v hodnotě 6.000,00 euro, aby toto později prodali v České republice, přičemž L. G. chtěl použít peníze na nákup drog.
Při trestném činu měl obžalovaný L. G. po ruce v odkládacím prostoru dveří u řidiče teleskopický obušek a odkládacím prostoru dveří u spolujezdce měl plechovku se slzným plynem, čehož si byl vědom, ne však spoluobžalovaný M. G.
4. Po naložení odcizeného sekacího kladiva (číslo 3.) do osobního motorového vozidla Ford Fiesta, s úřední českou registrační značkou XY, které používali oba obžalovaní, řídil nejdříve L. G. vozidlo směrem do Wemersreuthu a odbočil tam na okresní silnici TIR 4. Mezitím zahájila 4 policejní vozidla, která byla použita na pozorování výše uvedeného minibagru, sledování a nejpozději na konci obce Wemersreuth se připojila k prchajícímu vozidlu obou obžalovaných. První z nich bylo uniformované policejní služební vozidlo značky BMW X 3. Ačkoliv měla všechna policejní vozidla zapnuta signální houkání a modré majáky, uniformované vozidlo navíc výzvu k zastavení na střeše, pokračoval L. G. v ujíždění rychlostí přibližně 60 až 80 km/h. Používal přitom jízdu sem a tam po celé šíři silnice, aby policejním vozům zabránil v předjetí. Na ústí na okresní silnici TIR 4 na okresní silnici TIR 6 s přednostní jízdou vjel L. G. u dopravního ostrůvku doleva na silnici s přednostní jízdou, aniž by mohl zaznamenat přednostní provoz. Dostal se na dobře vybudovanou dvouproudou silnici opatřenou středovým pruhem, která nejdříve vedla rovně s mírnou pravotočivou zatáčkou a mírným stoupáním, pak doprava. V tomto okamžiku mohl svědek H., vrchní komisař [POK=Polizeioberkommissar], své služební vozidlo BMW X 3 zrychlením dostat vozidlo obžalovaných. Během procesu předjíždění strhnul L. G. osobní motorové vozidlo Ford Fiesta s úmyslem odstrčit policejní vozidlo doleva, a moci tak dále prchat tak, že H., vrchní komisař, byl nucen vyhnout se na krajnici. Vozidlo obžalovaného se blížilo až na vzdálenost přibližně 50 až 70 cm k policejnímu vozidlu. Po ukončení procesu předjíždění zpomalil H., vrchní komisař, policejní vozidlo tak, že ubral plyn. V této situaci najížděl L. G. vědomě na policejní vozidlo, aby opět pokračoval v útěku a mohl zatajit svou účast na předtím spáchaných trestných činech. Přitom vznikla na služebním vozidle věcná škoda ve výši 2.361,00 euro.
Nakonec policejní vozidla osobní motorové vozidlo Ford Fiesta obžalovaných zastavila.
Během jízdy nevlastnil obžalovaný L. G., jak věděl, nezbytné řidičské oprávnění.
Vzorek krve odebraný obžalovanému L. G. dne 13. 11. 2016 ve 12.58 hod. vykázal přítomnost metamfetaminu o obsahu 641 ug/ml krve a obsah amfetaminu 77 ug/ml krve.
5. Když se policisté H., vrchní komisař, a S., vrchní komisař, vydali k vozidlu obžalovaných, rozrazil obžalovaný L. G. náhle dveře řidiče a prchal do blízkého lesa, kde nejdříve nebyl k nalezení. Ačkoliv obžalovaný L. G. zaznamenal nehodu, která se předtím stala a poznal, resp. počítal s tím, že vznikla ne úplně nevýznamná škoda, opustil místo nehody, aniž by umožnil nezbytná zjištění, zejména ke své osobě.
Obžalovaný L. G. se díky trestným činům, které spáchal, prokázal jako nezpůsobilý k řízení motorových vozidel.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou částečně splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzení L. G. a M. G. jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem.
Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle §4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2000, sp. zn. 11 Tcu 6/2000, uveřejněné pod číslem 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Dále platí, že je-li předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, hledí se jako na odsouzení soudem České republiky v takovém případě jen na část odsouzení, která se týká skutku (skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna.
Odpovídající část trestu, která se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti splněna, určí Nejvyšší soud v rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona s přihlédnutím k závažnosti skutku, ohledně kterého tyto podmínky splněny nejsou. Určení přiměřeného trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie jako na odsouzení soudem České republiky, je však nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4a odst. 3 zákona (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2000, sp. zn. 11 Tcu 6/2000, uveřejněné pod číslem 51/2000-II. Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní). Návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), Nejvyšší soud zamítne.
Nejvyšší soud při posuzování dané trestní věci dospěl k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna částečně v případě odsouzeného L. G.
In concreto tuto podmínku nemá Nejvyšší soud za splněnou ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 1., v níž cizozemský soud spatřoval trestný čin řízení bez řidičského oprávnění, a ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 5., pro nějž byl uznán vinným trestným činem nedovoleného opuštění místa dopravní nehody.
Těmto jednáním odsouzeného L. G. totiž de lege lata neodpovídá skutková podstata žádného trestného činu podle zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále také jen „tr. zákoník“).
Skutek č. 4 byl cizozemským soudem posouzen jako trestný čin nebezpečného zásahu do silničního provozu podle §315 b odst. 1 č. 3, odst. III StGB, §315 odst. III č. 1 b StGB spáchaný v jednočinném souběhu s trestným činem řízení bez řidičského oprávnění podle §21 odst. 1 StVG. Přestože trestní zákoník neobsahuje skutkovou podstatu odpovídající skutkové podstatě trestného činu nebezpečného zásahu do silničního provozu §315 b odst. 1 č. 3, odst. III StGB, §315 odst. III č. 1 b StGB a rovněž nelze spatřovat trestný čin v tom, že odsouzený L. G. řídil bez řidičského oprávnění, lze v části, v níž „ během procesu předjíždění strhnul osobní motorové vozidlo Ford Fiesta s úmyslem odstrčit policejní vozidlo doleva, a moci tak dále prchat tak, že H., vrchní komisař, byl nucen vyhnout se na krajnici. Vozidlo obžalovaného se blížilo až na vzdálenost přibližně 50 až 70 cm k policejnímu vozidlu. Po ukončení procesu předjíždění zpomalil H., vrchní komisař, policejní vozidlo tak, že ubral plyn. V této situaci najížděl L. G. vědomě na policejní vozidlo, aby opět pokračoval v útěku a mohl zatajit svou účast na předtím spáchaných trestných činech.“ shledat naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku.
Je tomu tak proto, že trestného činu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo užije násilí v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby, spáchá takový čin se zbraní a způsobí-li tím větší škodu. K naplnění zákonných znaků tohoto trestného činu se přitom nevyžaduje, aby došlo k újmě na zdraví dotčené úřední osoby. Proto je irelevantní, že pachatel vyvinul s vozidlem užitým proti úřední osobě jen nepatrnou rychlost, která objektivně nebyla způsobilá přivodit jí vznik újmy na zdraví, pokud i takové jednání ovlivnilo průběh výkonu pravomoci úřední osoby (např. když pachatel najížděl proti zakročujícímu policistovi tak, že vozidlem do něj opakovaně narazil a tím jej přinutil ustoupit stranou) (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 3 Tdo 1312/2012).
Odsouzený L. G. přitom jednal v úmyslu ovlivnit prováděný výkon „pravomoci úřední osoby“, přičemž toto jeho jednání mělo vliv na průběh výkonu pravomoci úřední osoby, neboť vrchní komisař byl nucen se motorovému vozidlu, jež řídil odsouzený, vyhnout a následně vozidlo zpomalit, což umožnilo odsouzenému policejní vozidlo předjet a pokračovat v ujíždění, aby nebyl policií dopaden. Vzhledem ke shora uvedenému lze naplnění znaku podle §325 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku spatřovat v tom, že odsouzený jako prostředek fyzického nátlaku využil motorové vozidlo, přestože podle cizozemského soudu dodržoval odstup 50 až 70 cm a na policejní vozidlo najížděl spíše menší rychlostí. Zároveň tímto svým jednáním odsouzený způsobil škodu ve výši 2 361 Euro, přičemž tato částka odpovídá „větší škodě“ ve smyslu §138 odst. 1 tr. zákoníku.
I v případě zbylých dvou jednání popsaných pod body č. 2 a 3 má Nejvyšší soud za to, že podmínka oboustranné trestnosti je naplněna, a to ve vztahu k oběma odsouzeným. Tyto skutky totiž vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, a to znaky pokračujícího přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, dílem dokonaný. Odsouzení svým jednáním totiž způsobili větší škodu ve smyslu §138 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší soud při uvedené právní kvalifikaci jednání odsouzených vyšel rovněž ze skutečností zjištěných z opisů z evidence Rejstříku trestů, totiž že odsouzený L. G. byl rozsudkem Okresního soudu v Ambergu ze dne 5. 7. 2016, sp. zn. 5 Cs 105 Js 3914/16, jenž nabyl právní moci dne 17. 8. 2016, uznán vinným ze spáchání trestného činu krádeže podle §242 odst. 1 StGB a odsouzený M. G. byl rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 23. 7. 2012, sp. zn. 3 T 69/2012, který nabyl právní moci dne 19. 9. 2012 odsouzen mj. pro trestný čin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, přičemž k potrestání ve smyslu §205 odst. 2 tr. zákoníku došlo dne 28. 11. 2015. Formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona jsou tedy v těchto případech splněny.
V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzení se totiž dopustili jednání, kterými byla způsobena škoda na cizím majetku. U pokračujícího přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku svým jednáním způsobili dokonce škodu, která převyšovala hranici větší škody více než trojnásobně. Co se týče druhu uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzeným byly uloženy nezanedbatelné tresty odnětí svobody. Trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel rovněž odpovídá trestné činnosti, pro niž byl L. G. odsouzen.
Nejvyšší soud tedy s ohledem na vše uvedené návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl pouze částečně, tj. pouze v rozsahu stanoveném ve výroku tohoto rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud rozhodl, že pouze na část trestu L. G., který mu byl uložen rozsudkem cizozemského soudu, se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, snížil uložený trest odnětí svobody, a to z původních 2 (dvou) let a 3 (třech) měsíců na konečný 1 (jeden) rok a 10 (deset) měsíců, a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel z původních 2 (dvou) let na 1 (jeden) rok, a to s přihlédnutím k poměru závažnosti jednotlivých skutků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 6. 2020
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu