ECLI:CZ:NS:2020:4.TCU.50.2020.1
4 Tcu 50/2020-
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 29. 10. 2020 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. K. , nar. XY v XY, rozsudkem Okresního soudu Dunajská Streda ze dne 28. 6. 2019, sp. zn. 4 T/112/2017, který ve vztahu k němu nabyl právní moci dne 27. 8. 2019, v němž byl uznán vinným zločinem neoprávněného vyrobení a používání platebního prostředku, elektronických peněz nebo jiné platební karty podle §219 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Dunajská Streda (dále také jen „cizozemský soud“) ze dne 28. 6. 2019, sp. zn. 4 T/112/2017, byl M. K. uznán vinným ze spáchání trestného činu neoprávněného vyrobení a používání platebního prostředku, elektronických peněz nebo jiné platební karty podle §219 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona (slovenského trestního zákona), za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 4 roky, přičemž pro výkon tohoto trestu byl odsouzený M. K. zařazen do ústavu na výkon trestu odnětí svobody se středním stupněm střežení.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se M. K. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že:
dne 11. 3. 2008 ve 12:00 hod. v Itálii ve městě XY v dílně společnosti S., XY, část XY č. XY, IČO: XY z kabiny nákladního motorového vozidla zn. Volvo červené barvy, EČ: XY odcizil elektronickou platební kartu UTA UNION TAN č. XY, vydanou společností UNION TANK Eckstein GmbH & Co KG, Mainparkstrasse 2 – 4, Kleinhosteim, Německá republika a ode dne 11. 3. 2008 do dne 14. 3. 2008 neoprávněně, bez souhlasu prokuristy společnosti S. XY, část XY č. XY na území Itálie v městě XY na benzínové čerpací stanici Agip uskutečnil dvě platby ve výši 84,20 Eur a na území České republiky na vícero benzínových čerpacích stanicích uskutečnil 48 (čtyřicetosm) plateb ve výši 316,539 CZK, čímž svým jednáním způsobil poškozené společnosti S. XY, část XY č. XY, IČO: XY v přepočtu podle aktuálního kurzu Národnej banky Slovenska škodu ve výši 13.623,71 Eur (410.428 Sk).
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený M. K. je občanem České republiky a byl odsouzen cizozemským soudem.
Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle §4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků (viz č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Pokud je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, které se týkají skutku (skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna, včetně jemu odpovídající části uloženého trestu. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, ohledně kterého se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, u něhož je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, určí v rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, na který se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou. Určení odpovídajícího (přiměřeného) trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4a odst. 3 zákona (viz č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu) se návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona, zamítne.
S ohledem na výše uvedené úvahy dospěl Nejvyšší soud k závěru, že pokud jde o skutek, v němž je spatřován trestný čin neoprávněného vyrobení a používání platebního prostředku, elektronických peněz nebo jiné platební karty podle §219 odst. 1, odst. 3 písm. b) slovenského trestního zákona, tak v tomto případě se odsouzení týká skutku, které vykazuje znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (jde o trestný čin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku a pokračující trestný čin podvodu podle §209 odst. 3 tr. zákoníku. V tomto rozsahu jsou tedy splněny všechny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy . Odsouzený M. K. se dopustil jednání, kterým porušil zájem na ochraně českých a jiných než tuzemských platebních prostředků a tím ohrozil fungování celého, zejména bezhotovostního platebního styku. Odsouzený M. K. svým jednáním rovněž porušil zájem společnosti na ochraně majetku, přičemž společenskou škodlivost jeho trestné činnosti zvyšuje skutečnost, že se dopustil vícero trestných činů, platební kartou platil na vícero benzínových čerpacích stanicích, a tudíž se jedná o pokračující trestný čin podvodu podle §209 tr. zákoníku. Společenskou škodlivost jeho jednání zvyšuje i skutečnost, že poškozené společnosti způsobil škodu ve výši 13.623,71 eur, což ke dni právní moci rozhodnutí odpovídá 351.696,074 Kč, přičemž podle §138 odst. 1 tr. zákoníku se jedná o větší škodu. Z obsahu spisového materiálu rovněž vyplývá, že byl v České republice již pro majetkovou trestnou činnost v minulosti odsouzen. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen odpovídající trest, když za svou trestnou činnost by byl na území České republiky ohrožen trestem odnětí svobody v sazbě od 1 roku do 5 let, přičemž mu byl uložen trest odnětí svobody v délce 4 let. Z těchto důvodů má Nejvyšší soud za to, že v projednávané věci jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení M. K. rozsudkem cizozemského soudu hledělo jako na odsouzení soudem České republiky. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 10. 2020
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu