ECLI:CZ:NS:2020:4.TDO.113.2020.1
sp. zn. 4 Tdo 113/2020- 413
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 2. 2020 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného J. R., nar. XY, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 1. 2018, sp. zn. 8 To 441/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 3 T 143/2015, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 1. 2018, sp. zn. 8 To 441/2017.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Plzni přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. 3 T 143/2015, byl obviněný J. R. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, kterého se dopustil jednáním uvedeným v citovaném rozsudku.
Za uvedené jednání byl obviněný J. R. odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, k jehož výkonu byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst.1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozeným škodu trestným činem způsobenou, a to:
D. H. N., IČ: XY, se sídlem XY, ve výši 46 000 Kč,
H. K., nar. XY, bytem XY, škodu ve výši 1225 Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození H. K., nar. XY, a D. H. N., IČ: XY, se zbytkem nároku na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. 3 T 143/2015, podal obviněný J. R. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 11. 1. 2018, sp. zn. 8 To 441/2017, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněný J. R. byl uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
„od 20.30 hodin 25. května 2015 do 5.50 hodin 26. května 2015 nezjištěným předmětem rozlomil dva kusy cylindrické vložky zámku FAB na vchodových a vstupních dveřích prodejny smíšeného zboží-večerky v XY č. XY, čímž poškodil dva kusy vnějších hliníkových krycích štítků vložek zámků FAB, poté vnikl do vnitřních prostor prodejny, kterou prohledal a z pokladny na obslužném pultě odcizil bankovky a mince v různých nominálních hodnotách v celkové výši 6 000 Kč, ze stojanů za pokladnou a ze skříňky pod obslužným pultem odcizil cigarety a tabák různých značek v celkové hodnotě nejméně 40 000 Kč, čímž způsobil odcizením věcí D. H. N., IČ: XY, se sídlem XY, škodu ve výši celkově nejméně 46.000 Kč a poškozením věcí majiteli objektu H. K., nar. XY, bytem XY škodu ve výši 1.225 Kč.“
Za uvedené jednání byl obviněný J. R. odsouzen podle §205 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, k jehož výkonu byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst.1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozeným škodu trestným činem způsobenou, a to:
D. H. N., IČ: XY, se sídlem XY, ve výši 46 000 Kč,
H. K., nar. XY, bytem XY, škodu ve výši 1225 Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození H. K., nar. XY, a D. H. N., IČ: XY, se zbytkem nároku na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
Nejvyšší státní zástupce podal v neprospěch obviněného v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 1. 2018, sp. zn. 8 To 441/2017. Změnu právní kvalifikace skutku spočívající v nepoužití přísnějšího posouzení podle §205 odst. 2 tr. zákoníku napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vyjádřil názor, že Okresní soud v Klatovech správně posoudil skutek jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a že naopak Krajský soud v Plzni pochybil, pokud v posuzovaném skutku nespatřoval znaky přečinu podle uvedeného ustanovení. Nejvyšší státní zástupce uvedl, že odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že zkušební doba podmíněného odsouzení vysloveného ve věci Okresního soudu Plzeň-jih sp. zn. 2 T 142/2013, které zakládalo právní kvalifikaci podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, uplynula dne 13. 2. 2017. Proto odvolací soud řešil jako předběžnou otázku, zda se obviněný v této zkušební době osvědčil a zda u něho vznikla fikce neodsouzení. V této souvislosti konstatoval, že podle opisu rejstříku trestů nebyl obviněný J. R. ve zkušební době v žádné další věci odsouzen a že nemá z této doby záznam ani v evidenci přestupků. Připustil, že proti obviněnému je vedeno další trestní stíhání ve věci Okresního soudu v Prachaticích sp. zn. 7 T 69/2015, avšak uvedl, že v této věci nebylo dosud rozhodnuto, přičemž podle výpisu z databáze InfoSoud bude soud v řízení pokračovat až dne 15. 2. 2018, tedy více než rok po uplynutí zkušební doby ve věci Okresního soudu Plzeň-jih, sp. zn. 2 T 142/2013. Přitom podle §83 odst. 3 tr. zákoníku doba jednoho roku představuje nejzazší mez, ve které lze rozhodnout o tom, zda se původně podmíněně odložený trest odnětí svobody vykoná nebo zda se odsouzený ve zkušební době osvědčil; pokud soud v uvedené roční době nerozhodne, hledí se na obviněného tak, jako kdyby souzen nebyl. Dále odvolací soud uvedl, že obviněný plnil povinnosti plynoucí z dohledu, který mu byl ve věci Okresního soudu Plzeň-jih, sp. zn. 2 T 142/2013 uložen, takže důvodem pro výkon trestu nemůže být ani neplnění povinností spojených s probačním dohledem. Odvolací soud proto uzavřel, že na obviněného J. R. je třeba hledět tak, jako kdyby ve věci Okresního soudu Plzeň-jih, sp. zn. 2 T 142/2013, odsouzen nebyl. Skutek popsaný ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně nelze proto kvalifikovat jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, ale pouze jako tentýž přečin podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku.
V této spojitosti nejvyšší státní zástupce zdůraznil, že závěr, že se obviněný J. R. osvědčil ve zkušební době stanovené pravomocným trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-jih, sp. zn. 2 T 142/2013, nemůže obstát z toho důvodu, že sám odvolací soud ho uznal vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku spáchaným v noci ze dne 25. 5. 2015 na 26. 5. 2015, tj. ve zkušební době stanovené výše uvedeným trestním příkazem, přičemž šlo o speciální recidivu. Odvolací soud poukázal na skutečnost, že obviněný nemá po odsouzení uvedeným trestním příkazem žádný další záznam v opisu rejstříku trestů a že jeho trestní stíhání v jiné věci není dosud skončeno. Pominul však skutečnost, že sám uznal obviněného vinným úmyslným trestným činem spáchaným ve zkušební době, přičemž toto odsouzení logicky v rejstříku trestu zatím být vyznačeno nemůže.
Dále nejvyšší státní zástupce uvedl, že bezpředmětný byl vzhledem k době rozhodování odvolacího soudu odkaz na §83 odst. 3 tr. zákoníku, neboť odvolací soud rozhodoval dne 11. 1. 2018, kdy jednoroční lhůta v tomto ustanovení uvedená ještě neuplynula (stalo se tak až dne 13. 2. 2018). Fikce, že se obviněný osvědčil, tudíž ke dni rozhodování odvolacího soudu nastat nemohla.
Závěrem nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. a za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 1. 2018, sp. zn. 8 To 441/2017, dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, dále aby postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný se k podanému mimořádnému opravnému prostředku nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou, tedy podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Nejvyšší státní zástupce podal dovolání v neprospěch obviněného, v rámci něhož projevil nesouhlas se změnou právní kvalifikace popsaného skutku. Konstatoval, že závěr, že se obviněný J. R. osvědčil ve zkušební době stanovené pravomocným trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-jih, sp. zn. 2 T 142/2013, nemůže obstát z toho důvodu, že sám odvolací soud ho uznal vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku spáchaným v noci ze dne 25. 5. 2015 na 26. 5. 2015, tj. ve zkušební době stanovené výše uvedeným trestním příkazem. Rovněž projevil nesouhlas s tím, jak Krajský soud v Plzni vyložil ustanovení §83 odst. 1 tr. zákoníku, a zdůraznil, že pokud odvolací soud dospěl k závěru, že se obviněný ve zkušební době osvědčil, pak je takový závěr nelogický a protichůdný zjištění o další relativně závažné trestné činnosti ve zkušební době spáchané.
Odvolací soud v odůvodnění napadeného rozsudku konstatoval, že dne 13. 2. 2017 uplynula zkušební doba podmíněného odsouzení, které obviněného postihlo ve věci Okresního soudu Plzeň-jih, sp. zn. 2 T 142/2013, což podle rozsudku soudu prvního stupně zakládalo trestnost předmětného činu také ve smyslu §205 odst. 2 tr. zákoníku. Krádeže podle tohoto ustanovení se dopustí ten, kdo krade, ač byl za takový trestný čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Jelikož v uvedené věci Okresního soudu Plzeň-jih, sp. zn. 2 T 142/2013, zkušební doba uplynula 13. 2. 2017, musel si odvolací soud posoudit jako předběžnou otázku, zda se v ní obviněný osvědčil. Pokud se totiž pachatel osvědčí, hledí se na něj, jako by nebyl odsouzen. Stanoví tak §83 odst. 4 tr. zákoníku.
Posoudil ji tím způsobem, že podle opisu rejstříku trestů nebyl obviněný J. R. v žádné další věci odsouzen a že ve výpisu z evidence přestupků nemá záznam o takovém protiprávním jednání. V e věci Okresního soudu v Prachaticích, sp. zn. 7 T 69/2015, v níž se proti němu vede další trestní stíhání, ještě nebylo rozhodnuto, což dokládá výpis z databáze zvané InfoSoud, přičemž Okresní soud v Prachaticích bude v jednání pokračovat 15. 2. 2018, což je více než rok po konci zkušební doby stanovené ve věci Okresního soudu Plzeň-jih, sp. zn. 2 T 142/2013. Právě jeden rok představuje nejzazší mez, v níž lze podle §83 odst. 3 tr. zákoníku rozhodnout, zda se původně podmíněně odložený trest odnětí svobody vykoná nebo zda se odsouzený ve zkušební době osvědčil; pokud soud v uvedené roční době nerozhodne, hledí se na obviněného tak, jako kdyby souzen nebyl. Dále odvolací soud vzal v úvahu, že ve věci Okresního soudu Plzeň-jih, sp. zn. 2 T 142/2013, byl nad obviněným vysloven dohled, přičemž zpráva Probační a mediační služby dokládá, že J. R. tento dohled respektoval. Na J. R. se tedy hledí, jako by nebyl odsouzen. Proto nelze skutek popsaný ve výroku rozsudku soudu prvního stupně kvalifikovat podle §205 odst. 2 tr. zákoníku.
Podle §83 odst. 1 tr. zákoníku jestliže podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se trest vykoná. Výjimečně může soud vzhledem k okolnostem případu a osobě odsouzeného ponechat podmíněné odsouzení v platnosti, i když odsouzený zavdal příčinu k nařízení výkonu trestu,
a) stanovit nad odsouzeným dohled,
b) přiměřeně prodloužit zkušební dobu, ne však o více než dvě léta, přičemž nesmí překročit horní hranici zkušební doby stanovené v §82 odst. 1, nebo
c) stanovit dosud neuložená přiměřená omezení a přiměřené povinnosti uvedené v §48 odst. 4 směřující k tomu, aby vedl řádný život.
Z ustanovení §83 odst. 3 tr. zákoníku se potom podává, že neučinil-li soud do jednoho roku od uplynutí zkušební doby rozhodnutí podle odstavce 1, aniž na tom měl podmíněně odsouzený vinu, má se za to, že se podmíněně odsouzený osvědčil.
Podle §83 odst. 4 tr. zákoníku bylo-li vysloveno, že se podmíněně odsouzený osvědčil, anebo má-li se za to, že se osvědčil, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen.
Ve věci vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 2 T 142/2013 byl trestním příkazem ze dne 16. 7. 2013 obviněný odsouzen pro trestný čin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, kdy mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 1 roku s dohledem, se zkušební dobou stanovenou do 13. 2. 2017. Citovaný trestní příkaz nabyl právní moci dne 13. 8. 2013, takže zkušební doba uplynula dne 13. 2. 2017.
Jak je patrno z předloženého spisového materiálu, odvolací soud v nyní projednávané věci rozhodoval dne 11. 1. 2018, tedy po uplynutí zkušební doby ve věci vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 2 T 142/2013, aniž by ve věci bylo učiněno rozhodnutí o tom, zda se v předmětné věci obviněný osvědčil či nikoliv.
Se závěry odvolacího soudu je třeba souhlasit potud, že v případě posouzení předběžné otázky, zda se obviněný osvědčil ve zkušební době podmíněného odsouzení uloženého mu trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 2 T 142/2013 , se jedná o posouzení viny obviněného, neboť v případě právní kvalifikace přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku je předchozí odsouzení znakem skutkové podstaty.
Pokud soud druhého stupně zaujal závěr, že se obviněný J. R. osvědčil ve zkušební době stanovené trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 16. 7. 2013, sp. zn. 2 T 142/2013, tento závěr nemůže obstát. Odvolací soud uznal obviněného J. R. vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku. Podle tzv. skutkové věty rozsudku odvolacího soudu je zřejmé, že obviněný spáchal projednávanou trestnou činnost v noci ze dne 25. 5. 2015 na 26. 5. 2015, tedy ve zkušební době podmíněného odsouzení stanovené trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-jih, sp. zn. 2 T 142/2013 (když šlo o speciální recidivu).
Ze spisu vedeného u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 3 T 143/2015 se podává, že byly vyžádány opis rejstříku trestů a výpis z databáze zvané InfoSoud. Na základě tohoto aktuálního opisu z evidence rejstříku trestů odvolací soud uvedl, že obviněný nemá po odsouzení trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-jih žádný další záznam, přičemž opomněl skutečnost, že odsouzení obviněného odvolacím soudem pro trestný čin spáchaný ve zkušební době v rejstříku trestů zatím být vyznačeno nemůže.
Je pravdou, že při úvaze, zda podmíněně odsouzený vedl řádný život, se nelze omezit pouze na zjišťování, zda odsouzený nespáchal ve zkušební době další trestný čin. Je však třeba poznamenat, že recidiva bude zpravidla rozhodujícím způsobem svědčit o tom, že k tomu, aby pachatel vedl řádný život, nepostačovala jen pohrůžka výkonem trestu odnětí svobody (a to především v případě osob vícekrát soudně trestaných).
Sám odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že v případě obviněného nelze s ohledem na jeho trestní minulost uvažovat o jiném druhu trestu než o nepodmíněném odnětí svobody, když vzal v úvahu, že už byl odsouzen, že jednal s rozmyslem, ze ziskuchtivosti, že trestný čin spáchal na více věcech a způsobil jím vyšší škodu. Vzhledem k těmto skutečnostem pak vyměřil trest v polovině zákonné trestní sazby.
Je proto zarážející, že odvolací soud poté, co obviněného (jako speciálního recidivistu) uznal vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku spáchaným ve zkušební době podmíněného odsouzení, k němuž došlo trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 16. 7. 2013, sp. zn. 2 T 142/2013, dospěl k závěru, že obviněný J. R. žil řádným životem a že se ve zkušební době stanovené trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-jih osvědčil, když v odůvodnění rozsudku napadeného dovoláním uvedl, že „na J. R. se tedy hledí, jako by ve věci Okresního soudu Plzeň-jih, sp. zn. 2 T 142/2013, nebyl odsouzen“, čímž odůvodnil změnu právní kvalifikace skutku spočívající v nepoužití přísnějšího posouzení podle §205 odst. 2 tr. zákoníku.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud konstatuje, že s ohledem na §83 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku tak nebylo možno učinit závěr, že dřívější odsouzení trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-jih je takové povahy, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen.
Na obviněného tudíž nebylo možné hledět, jako by nebyl odsouzen, a pokud odvolací soud ve svém rozsudku ze dne 11. 1. 2018 při právní kvalifikaci skutku nepřihlížel k dřívějšímu odsouzení obviněného J. R. v trestní věci Okresního soudu Plzeň-jih, sp. zn. 2 T 142/2013 a skutek kvalifikoval pouze jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku, spočívalo toto rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku a bylo tak zatíženo vadou uvedenou v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Pro úplnost zbývá dodat, že v posuzovaném případě do dne rozhodnutí Krajského soudu v Plzni neučinil Okresní soud Plzeň-jih rozhodnutí o osvědčení se obviněného, přičemž ani neuplynula roční lhůta od uplynutí zkušební doby podle §83 odst. 3 tr. zákoníku; tato by uplynula až dne 13. 2. 2018.
Nejvyššímu soudu proto z podnětu takto důvodně podaného dovolání nejvyššího státního zástupce nezbylo, než podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 1. 2018, sp. zn. 8 To 441/2017, zrušit, a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušit i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. potom Krajskému soudu v Plzni přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 2. 2020
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu