ECLI:CZ:NS:2020:4.TDO.1133.2020.1
sp. zn. 4 Tdo 1133/2020- 598
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 10. 2020 o dovolání obviněného J. P. , nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2020 č. j. 3 To 386/2019-530, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 2 T 90/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 13. 8. 2019 č. j. 2 T 90/2018-490 byl obviněný J. P. uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku za jednání popsané ve výroku o vině. Za to byl podle §209 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu soud uložil též povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené společnosti B. l., IČ: XY, se sídlem XY, částku 52.874 Kč.
Z podnětu odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28. 1. 2020 č. j. 3 To 386/2019-530 shora citovaný rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a za podmínek §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. obviněného znovu uznal vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku na částečně revidovaném skutkovém základě, podle nějž obviněný „v době od 24. 4. 2017 do 11. 5. 2017 ve XY, okres XY, v provozovně společnosti B. l., IČ: XY, a jinde, po předchozí dohodě s další spolupachatelkou, se záměrem vylákat zboží a za toto nezaplatit, v postavení zástupce společnosti G. L., IČ: XY, ve dvou případech od společnosti B. l., objednal a odebral alkoholické a nealkoholické nápoje, a to tak, že dne 24. 4. 2017 odebral zboží za celkovou částku 10.436 Kč, které bylo vyúčtováno fakturou číslo XY ze dne 24. 4. 2017, splatnou dne 8. 5. 2017, dne 11. 5. 2017 odebral zboží za celkovou částku 42.438 Kč, které bylo vyúčtováno fakturou číslo XY ze dne 11. 5. 2017, splatnou dne 1. 6. 2017, načež poté, co společnost B. l., začala urgovat zaplacení dodaného zboží, obdržela fakturu číslo XY, kterou společnost G. L. požaduje zaplacení částky ve výši 80.000 Kč z titulu sjednaných promo akcí, na kterých mělo být objednané zboží spotřebováno, a to přesto, že žádná dohoda o promo akcích nebyla uzavřena, čímž společnosti B. l., se sídlem XY, IČ: XY, způsobil škodu ve výši 52.874 Kč“. Za to odvolací soud obviněnému podle §209 odst. 3 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v délce dvou roků. Podle §228 odst. 1 tr. ř. pak opět rozhodl i o povinnosti obviněného zaplatit poškozené společnosti na náhradě škody částku 52.874 Kč.
Rozsudek soudu druhého stupně napadl obviněný J. P. následně dovoláním s odkazem na důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívala na nesprávném právním posouzení jeho jednání. To podle jeho názoru nebylo možno kvalifikovat jako trestný čin podvodu, neboť nejednal protiprávně a nebyl veden podvodným záměrem. Počínal si naopak po celou dobu v dobré víře, že se jedná o spolupráci na tvorbě nového produktu mezi společnostmi B. l., a G. L., které spolu uzavřely smlouvu o provedení promo akcí, a nikoli smlouvu kupní, jak bylo tvrzeno poškozenou společností a jak uzavřely i oba soudy. Nejen on ale i svědkyně O. uvedla, že inkriminované akce proběhly a že na nich skutečně došlo k předvádění alkoholických nápojů od poškozené společnosti v souladu s ústní domluvou, jejíž součástí bylo započtení výnosu z prodeje zboží na náklady těchto akcí. Vystavené faktury za zboží dovolateli vnutil pan P. s argumentem, že jde o nezbytný krok potřebný pro doložení pohybu alkoholických nápojů po území České republiky. Dovolatel mu uvěřil, neboť dotyčného vnímal jako odborníka na danou problematiku. Fakturu na první dodávku promomateriálu navíc ani nepodepsal, a proto v trestním řízení navrhl grafologický rozbor zmíněného podpisu. Tomuto jeho důkaznímu návrhu však vyhověno nebylo. Stejně tak nebyly předvoláni a vyslechnuti jím navržení svědci, především pak hostesky, které se předmětných promo akcí zúčastnily a které by mohly jednoznačně prokázat, že jejich cílem byla právě propagace zboží. Ostatní důkazy pak soudy po výtce dovolatele hodnotily nesprávně a v důsledku toho chybně posoudily skutek i po stránce hmotněprávní. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud obě napadená rozhodnutí zrušil a zprostil ho obžaloby.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření k dovolání v rámci řízení podle §265h odst. 2 tr. ř. úvodem podotkl, že obviněný sice formálně namítl nesprávné posouzení hmotněprávních otázek zavinění, protiprávnosti svého jednání a příčinného vztahu mezi ním a vzniklou škodou na majetku poškozené likérky, ovšem primární podstatou jeho argumentace bylo zpochybnění skutkových zjištění, k nimž dospěly obecné soudy po řádně provedeném dokazování. Takové námitky ovšem pod deklarovaný dovolací důvod podřadit nelze. Státní zástupce připustil, že s poukazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze vedle nesprávné právní kvalifikace skutku namítat například i opomenutí důkazu soudem nebo existenci tzv. extrémního nesouladu mezi jeho skutkovými závěry a obsahem provedených důkazů. V daném případě však takové flagrantní procesní vady v postupu nižších soudů neshledal. Podle jeho poukazu nedošlo k opomenutí žádného důkazu, když nalézací soud rozhodl o jednotlivých návrzích obviněného na doplnění dokazování procesním usnesením přímo v hlavním líčení dne 13. 8. 2019 a v písemném vyhotovení rozsudku pak ústavně konformním způsobem vyložil důvody, proč jim nevyhověl. Rozsah dokazování pak obviněný v odvolání nezpochybnil, takže ani soud druhého stupně logicky nemohl žádný důkaz opomenout. Pokud jde o hodnocení důkazů provedených soudy, podle názoru státního zástupce postupovaly plně v intencích zásady zakotvené v §2 odst. 6 tr. ř. a ani v tomto ohledu nebylo možno jejich rozhodnutím vytýkat jakoukoli nezákonnost. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud předložené dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než jsou uvedeny v §265b tr. ř., a aby tak v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání projevil i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Obviněný J. P. je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňovalo formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost se odvíjela od ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť směřovalo proti pravomocnému rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Nejvyšší soud se ale zabýval i posouzením toho, zda obviněný podal dovolání včas, tedy v zákonem stanovené lhůtě. Přitom zjistil, že tomu tak není .
Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému směřuje. Podle §265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
Z ustanovení §265e odst. 2 tr. ř. dále vyplývá, že pokud se rozhodnutí soudu druhého stupně doručuje obviněnému i jeho obhájci a opatrovníku, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. V návaznosti na tom je nutno zdůraznit, že zákon (§265e odst. 4 tr. ř.) bez výjimky, tj. bez ohledu na okolnosti, za nichž došlo k marnému uplynutí lhůty k podání dovolání, vylučuje její navrácení. Zákonodárce tak zdůraznil povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku a svůj záměr neprodlužovat nežádoucím způsobem období, v němž by mohla být stabilita napadeného pravomocného rozhodnutí ještě zákonným způsobem zpochybněna. Dovolací lhůta je navíc poměrně dlouhá, takže zákon obviněnému poskytuje dostatečné časové rozpětí, aby vyvinul účinnou procesní aktivitu a tento mimořádný opravný prostředek stihl prostřednictvím obhájce podat včas.
Z předloženého procesního spisu dovolací soud zjistil, že obviněný v době, kdy trestní řízení pravomocně skončilo rozhodnutím odvolacího soudu, obhájce měl. Na základě udělené plné moci ze dne 31. 8. 2018 ho zastupoval Mgr. Tomáš Gurecký, zapsaný v seznamu advokátů ČAK pod evidenčním číslem 9740 (viz č. l. 306 spisu). Dále bylo zjištěno, že napadený rozsudek krajského soudu byl obviněnému doručen do datové schránky dne 4. 5. 2020 a jeho tehdejšímu obhájci již dne 29. 4. 2020 (viz doklady o doručení na č. l. 535 verte spisu). Poslední den lhůty k podání dovolání tak v případě obviněného připadl na úterý 7. 7. 2020 (4. 7. 2020 byla sobota a v pondělí 6. 7. 2020 byl státní svátek) – viz §60 odst. 2, 3 tr. ř. Obviněný pak podal dovolání prostřednictvím nově zvoleného obhájce JUDr. Pavla Kiršnera, LL.M. teprve dne 15. 7. 2020 (viz č. l. 577 a 578 spisu), tedy až po uplynutí lhůty pro podání dovolání stanovené v §265e odst. 1 tr. ř. Skutečnost, že JUDr. Kiršner, LL.M. se ujal zastupování obviněného teprve počínaje dnem 11. 6. 2020 (viz plná moc na č. l. 576 spisu), přitom neměla z hlediska počátku běhu a uplynutí dovolací lhůty žádný význam (k tomu srov. přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2007 sp. zn. 8 Tdo 583/2007 nebo ze dne 2. 3. 2012 sp. zn. 6 Tdo 251/2012).
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět. Protože dovolání obviněného J. P. bylo podáno opožděně, Nejvyšší soud v souladu s posledně citovaným ustanovením zákona rozhodl o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 10. 2020
JUDr. František Hrabec
předseda senátu