ECLI:CZ:NS:2020:4.TDO.1295.2020.1
sp. zn. 4 Tdo 1295/2020- 211
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 12. 2020 o dovolání obviněného V. H. , nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. 10 To 216/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 37 T 188/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 2. 7. 2020, sp. zn. 37 T 188/2015, rozhodl Okresní soud Praha-východ o nařízení výkonu zbytku trestu zákazu činnosti – zákazu řízení motorových vozidel, tak, že podle §350 odst. 2 tr. ř. za použití §91 dost. 1 tr. zákoníku obviněný V. H., vykoná zbývající trest zákazu činnosti, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu Praha-východ ze dne 22. 12. 2015, č. j. 37 T 188/2015-37, od jehož výkonu zbytku trestu bylo podmíněně upuštěno usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 28. 2. 2017, č. j. 37 T 188/2015-68, prodloužené usnesením ze dne 7. 5. 2019, č. j. 37 T 188/2015-124.
Proti usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 2. 7. 2020, sp. zn. 37 T 188/2015, podal obviněný V. H. stížnost, o které rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. 10 To 216/2020, tak, že podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. 10 To 216/2020 ve spojení s usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 2. 7. 2020, sp. zn. 37 T 188/2015, podal obviněný V. H. v zákonné lhůtě 2 měsíců prostřednictvím svého obhájce dovolání. Má za to, že výše uvedená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Domnívá se, že soud nesprávně posoudil přestupky, resp. závažnost přestupků, kterých se dopustil a nesprávně rozhodl o nařízení výkonu zbytku trestu zákazu činnosti – zákazu řízení motorových vozidel. Podle jeho názoru projednávaný skutek není trestným činem, z tohoto důvodu měl být obviněný obžaloby zproštěn. Ve své výpovědi uvedl, že předmětné vozidlo pouze přeparkovával, nečinil s ním jízdu ve smyslu dopravení se do jiného místa. Obviněný si je vědom judikatury týkající se spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí, nicméně si dovoluje poukázat na zásadu subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku. Je přesvědčen, že v projednávané věci jsou dány závažné důvody, kdy není vhodné uplatňovat trestní represi. Namítá, že svým jednáním nenaplnil společenskou škodlivost, jelikož nebylo prokázáno, že by s vozidlem učinil jízdu v pravém smyslu slova. Jeho jednání nesměřovalo k porušení právních předpisů či rozhodnutí správních orgánů nebo soudu. Dle jeho názor trest zákazu řízení motorových vozidel nadále nemůže ani plnit svůj zákonný účel, neboť tento byl již naplněn délkou soudního řízení a uloženým peněžitým trestem. Obviněnému je v důsledku trestu zákazu řízení podstatně komplikován výkon podnikatelské činnosti – kamenictví, když v rámci své činnosti musí v podstatě denně používat osobní automobil, neboť není možné se na některá místa dopravovat veřejnou hromadnou dopravou. Je si vědom, že se dopustil přestupků, má ale za to, že tyto přestupky nebyly takového charakteru, aby bylo nutné rozhodnout o výkonu zbytku trestu zákazu činnosti. Upozorňuje na fakt, že svým jednáním nikdy nezpůsobil žádnou dopravní nehodu a vždy řídil tak bezpečně, aby k dopravní nehodě nedošlo. Dosavadní délka výkonu trestu pro něj již byla plně dostačující k tomu, aby se ze svého chování poučil, je si vědom, že se dopustil přestupků a nadále se jich již nehodlá dopouštět. Upozorňuje na to, že je již v pokročilém věku a přesto je stále ekonomicky aktivní, přičemž zákaz řízení mu jeho činnost značně komplikuje a omezuje. Domnívá se, že zájem na tom, aby mohl nadále vést běžný život, kdy osobní automobil potřebuje prakticky denně, převažuje nad nadále neúčelným trestem zákazu řízení. Obviněný je rovněž přesvědčen, že je dán dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., když proti němu bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 7. 5. 2019, č. j. 37 T 188/2015-124, o prodloužení zkušební doby nabylo právní moci dne 14. 5. 2019. Pokud pak soud I. stupně a následně odvolací soud rozhodly usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 2. 7. 2020, č. j. 37 T 188/2015-183 a usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2020, č. j. 10 To 216/2020-189, stalo se tak nesprávně a nezákonně, neboť (prodloužená) zkušební doba uplynula nejpozději 14. 5. 2020, zatímco napadenými rozhodnutími bylo rozhodnuto až 2. 7. 2020, resp. 25. 8. 2020. Podle jeho názoru nebylo možné rozhodnout o vykonání zbývajícího trestu zákazu činnosti, když prodloužená zkušební doba v době napadených rozhodnutí již uplynula. Obviněný má tak za to, že trestní řízení v tomto směru již nemělo vůči jeho osobě probíhat, proto jsou napadená rozhodnutí nezákonná.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud napadená usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí, in eventum zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil tomuto k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že dovolání obviněného V. H. směřuje proti rozhodnutí, proti kterému není tento mimořádný opravný prostředek přípustný a uplatněnými námitkami se proto nelze věcně zabývat. Závěrem svého vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., protože není přípustné, a aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud byl nejdříve povinen zkoumat, zda je vůbec v posuzované věci přípustné dovolání a jestli nepřichází v úvahu odmítnutí dovolání podle ustanovení §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Po přezkoumání dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V odst. 2 ustanovení §265a tr. ř. pak zákonodárce vymezil, co se rozumí rozhodnutím ve věci samé. Tímto rozhodnutím je:
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
Jelikož jde o taxativní výčet rozhodnutí, která je možné považovat za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, nelze za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání považovat žádné jiné (další) rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří. Proto za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu citovaného zákonného ustanovení tedy nelze považovat usnesení soudu druhého stupně, kterým v dané věci byla zamítnuta stížnost obviněného V. H., směřující proti usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o vykonání zbývající části trestu zákazu činnosti.
Dovolání obviněného sice napadá rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto ve druhém stupni tak, jak má na mysli znění §265a odst. 1 tr. ř., na druhé straně ovšem nelze přehlédnout, že uvedený mimořádný opravný prostředek nenapadá rozhodnutí, které by splňovalo kritérium zákonného pojmu rozhodnutí ve věci samé, za které lze považovat pouze taxativní výčet rozhodnutí, uvedený v §265a odst. 2 písm a) – h) tr. ř.
Za tohoto stavu Nejvyšší soud shledal, že v dané věci nebyly splněny podmínky, jež by zakládaly přípustnost podaného dovolání obviněného podle ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 tr. ř. Proto v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] rozhodl, že se dovolání obviněného V. H. podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítá, neboť není přípustné, aniž by se zabýval tím, zda dovolání splňuje obsahové náležitosti podle §265f odst. 1 tr. ř., nebo přezkoumáním věci po meritorní stránce.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 12. 2020
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu