ECLI:CZ:NS:2020:4.TDO.677.2020.1
sp. zn. 4 Tdo 677/2020-535
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 6. 2020 o dovolání nejvyššího státního zástupce, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 21. 1. 2020, sp. zn. 55 To 537/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 143/2018, takto:
Podle §265 l odst. 2 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci přikazuje, aby svůj rozsudek ze dne 21. 1. 2020, sp. zn. 55 To 537/2019, doplnil o chybějící výrok, kterým rozhodne o odvolání obviněného L. B.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 5. 9. 2019, sp. zn. 3 T 143/2018 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný L. B. (dále také jen „obviněný“) uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný se těchto trestných činů dopustil podle skutkových zjištění uvedených ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně. Týmž rozsudkem byla odsouzena také obviněná B. C. Za jejich jednání jim byly uloženy tresty uvedené v příslušných výrocích o trestech.
Proti tomuto rozsudku si podali oba obvinění odvolání. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 21. 1. 2020, sp. zn. 55 To 537/2019, z podnětu odvolání obviněné B. C. rozhodl tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně ohledně jmenované obviněné ve výroku o trestu specifikovaný pod bodem II. a podle §259 odst. 3 tr. ř. ji odsoudil k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byla pro výkon tohoto trestu zařazena do věznice s ostrahou. Jinak ponechal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně beze změny.
Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal dovolání nejvyšší státní zástupce ve prospěch obviněného L. B., a to z důvodu, že v napadeném rozsudku některý výrok chybí [§265b odst. 1 písm. k) tr. ř.]. Nejvyšší státní zástupce uvedl, že odůvodnění napadeného rozsudku je koncipováno, jako by odvolací soud rozhodl o odvoláních obou obviněných, když byl podrobně rozebrán postup soudu prvního stupně i vůči obviněnému, přičemž z argumentace odvolacího soudu je evidentní, že odvolání obviněného neshledal důvodným. V poslední větě odůvodnění napadeného rozsudku je obsažena zmínka, že odvolání obviněného L. B. bylo ve smyslu ustanovení §256 tr. ř. shledáno nedůvodným. Odvolacím soudem zvolený postup však neshledal nejvyšší státní zástupce za řádný. Uvedl, že jestliže proti rozsudku soudu prvního stupně podalo odvolání více oprávněných osob, je odvolací soud povinen rozhodnout o každém podaném odvolání, a to některým ze způsobů v trestním řádu předpokládaných. Pokud odvolací soud odvolání nezamítne nebo neodmítne bez meritorního přezkumu napadeného rozhodnutí z některého z formálních důvodů uvedených v §253 odst. 1, 3 tr. ř., rozhodne tak, že odvolání podle §256 tr. ř. zamítne jako nedůvodné, nebo napadený rozsudek podle §258 tr. ř. zruší a ve věci za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. sám rozhodne, nebo podle §259 odst. 1 tr. ř. věc vrátí nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupce ponechal stranou možnost postupu podle §257 tr. ř., jehož aplikace v předmětné trestní věci nepřicházela v úvahu.
Nejvyšší státní zástupce dále uvedl, že trestní řád nezná způsob rozhodnutí o odvolání spočívající v „ponechání napadeného rozsudku beze změny“. Formulace „Jinak zůstává napadený rozsudek beze změny“ odvolací soudy poměrně často začleňují do výroku svého rozhodnutí v případě, že odvolání některé z oprávněných osob shledá odvolací soud důvodným jen ohledně některého z výroků napadeného rozhodnutí, přičemž další výroky shledá odvolací soud bezvadnými. Takováto formulace sice přispívá k jednoznačnosti a srozumitelnosti rozsudku, zejména pro osoby práva neznalé, neopírá se však o žádné výslovné ustanovení trestního řádu a odvolací soud ani není povinen uvedenou formulaci do výroku svého rozhodnutí začlenit. V případě, že odvolací soud shledá důvodným toliko některé z více podaných odvolání a odvolání dalších oprávněných osob považuje v celém rozsahu za nedůvodná, je odvolací soud o všech nedůvodných odvoláních povinen rozhodnout výrokem o jejich zamítnutí podle §256 tr. ř. Použití formulace „Jinak zůstává napadený rozsudek beze změny“ ve vztahu k nedůvodným odvoláním nezakládá žádné právní účinky.
Odvolací soud tedy v daném případě rozhodl fakticky pouze o odvolání obviněné B. C. Vzhledem k tomu podle nejvyššího státního zástupce trpí napadený rozsudek odvolacího soudu podstatnou vadou spočívající v tom, že v něm absentuje výrok ve vztahu k odvolání podanému proti rozsudku soudu prvního stupně obviněným L. B. Nemění na tom ničeho skutečnost, že se odvolací soud věcně odvolacími námitkami obviněného zabýval. Právní účinky má totiž samotný výrok jako esenciální a konstitutivní část rozhodnutí odvolacího soudu.
Nejvyšší státní zástupce tedy uzavřel, že napadený rozsudek odvolacího soudu je vadný, neboť v něm v rozporu se zákonem chybí výrok, kterým by bylo v souladu s trestním řádem rozhodnuto o odvolání obviněného L. B. Nejvyššímu soudu proto navrhl, aby podle §265 l odst. 2 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci, aby svůj rozsudek ze dne 21. 1. 2020, sp. zn. 55 To 537/2019, doplnil o chybějící výrok, kterým bude rozhodnuto o odvolání obviněného L. B. Vyjádřil rovněž svůj souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Obviněný se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. k podanému dovolání nejvyššího státního zástupce nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 21. 1. 2020, sp. zn. 55 To 537/2019, je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené nejvyšším státním zástupcem naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán tehdy, pokud v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. To jinými slovy znamená, že může být úspěšně uplatněn za předpokladu, že nebyl učiněn určitý výrok, který v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, nebo určitý výrok učiněn byl, ale není úplný. Chybějícím výrokem se rozumí výrok jako celek, který příslušný orgán činný v trestním řízení nevyslovil, ačkoliv podle zákona tak učinit měl. Neúplný výrok je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem.
Nejvyšší soud v obecnosti uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu o zamítnutí nedůvodného odvolání podle §256 tr. ř. (na rozdíl od zamítnutí podle §253 odst. 1 tr. ř.) je předpokladem splnění jeho přezkumné povinnosti, jejíž obsah a rozsah vyplývá z ustanovení §254 tr. ř. V rozhodnutí o zamítnutí odvolání, které není důvodné, jde o plné potvrzení zákonnosti a odůvodněnosti (správnosti) napadeného rozsudku, jakož i postupu v řízení, které předcházelo rozsudku, a to v tom rozsahu a z těch důvodů, jimiž byla vymezena přezkumná povinnost odvolacího soudu. Odvolací soud postupuje podle §256 tr. ř. jen tehdy, neshledá-li důvody k jinému rozhodnutí o podaném odvolání, tj. k zamítnutí odvolání z formálních důvodů (§253 odst. 1 tr. ř.), k odmítnutí odvolání pro nedostatek jeho obsahových náležitostí (§253 odst. 3 tr. ř.), k přerušení trestního stíhání (§255 tr. ř.), ke zrušení napadeného rozsudku a následnému předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu, k postoupení věci, k zastavení nebo přerušení trestního stíhání ani k podmíněnému zastavení trestního stíhání nebo schválení narovnání (§257 tr. ř.), případně též ke zrušení rozsudku podle §258 tr. ř. a k některému z rozhodnutí předpokládaných v ustanoveních §259 až 262 tr. ř.
Z odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu v posuzované věci je zjevné, že odvolací soud přezkoumal postupem podle §254 tr. ř. odvolání obviněného L. B., přičemž toto neshledal důvodným, což je rovněž v odůvodnění konstatováno v poslední větě před poučením. Odvolací soud však neučinil odpovídající výrok o zamítnutí odvolání obviněného podle §256 tr. ř. ve výrokové části svého rozsudku. Výrokem rozhodl pouze o nově uloženém trestu ve vztahu k obviněné B. C. za současného zrušení rozsudku soudu prvního stupně v odpovídajícím rozsahu, jak bylo konstatováno již výše v tomto rozhodnutí Nejvyššího soudu. Jelikož právě výrokem je vyjadřován závěrečný a závazný názor o projednávané věci, přičemž pouze výrok nabývá právní moci a je vykonatelný, tj. má právní účinky, je třeba konstatovat, že výrok o zamítnutí odvolání obviněného L. B. v napadeném rozsudku odvolacího soudu chybí, přičemž tato vada nemůže být zhojena tím, že je postoj odvolacího soudu vyjádřen v odůvodnění rozsudku.
Vzhledem k tomu Nejvyšší soud vyhověl dovolání nejvyššího státního zástupce, a tudíž se rozhodl aplikovat postup vyplývající z ustanovení §265 l odst. 2 tr. ř. Podle něj pokud vada záleží jen v tom, že v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný, může Nejvyšší soud, aniž rozhodnutí zruší, přikázat soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby o chybějícím výroku rozhodl nebo neúplný výrok doplnil.
Nejvyšší soud proto podle citovaného zákonného ustanovení přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci, aby výše zmíněný nedostatek v jeho rozsudku – chybějící výrok o tom, jak rozhodl o odvolání obviněného L. B., doplnil. Toto své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 6. 2020
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu