ECLI:CZ:NS:2020:4.TDO.963.2020.1
sp. zn. 4 Tdo 963/2020-549
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 22. 9. 2020 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného A. H. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha-Pankrác, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 4. 2020 sp. zn. 2 To 15/2019, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 5/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. H. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný A. H. byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 11. 2018 č. j. 3 T 5/2011-403 uznán vinným zvlášť závažným zločinem sexuálního nátlaku podle §186 odst. 1 alinea 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a přečinem šíření pornografie podle §191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku za jednání popsaném ve výroku o vině. Za to byl podle §186 odst. 5 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu soud současně uložil trest propadnutí věci, konkrétně tří kusů DVD s pornografickou tématikou s názvy „Bohyně rozkoší“, Holky ze střední“ a „Italské orgie“.
Proti shora citovanému rozsudku podali odvolání obviněný a v jeho neprospěch též státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem. Vrchní soud v Praze o těchto řádných opravných prostředcích rozhodl rozsudkem ze dne 23. 5. 2019 sp. zn. 2 To 15/2019 tak, že z podnětu odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. obviněného nově uznal vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a přečinem šíření pornografie podle §191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku na částečně pozměněném skutkovém základě, že obviněný „v přesně nezjištěné době v období od července až srpna, nejpozději dne 17. 8. 2010 v XY, XY, vlákal pod slibem darování hraček nezletilé AAAAA (pseudonym), nar. XY, a BBBBB (pseudonym), nar. XY, do svého bytu, poté poslal nezletilého BBBBB pro cigarety do blízké restaurace, nezletilou AAAAA plácl po zadní části těla, poté přehrával DVD film s pornografickou tématikou a po návratu nezletilého BBBBB byt uzamkl, na to obžalovaný ukázal nezletilým celkem tři pistole a náboje a pod pohrůžkou, že je nepustí domů, požadoval na nezletilé AAAAA, aby jemu nebo BBBBB osahávala a třela pohlavní úd, přičemž nezletilá si vybrala bratra a nezletilý BBBBB si na pokyn obžalovaného svlékl kalhoty, lehl si na postel a nezletilá AAAAA mu třela pohlavní úd, po chvíli toho zanechala, poté dal následně každému stravenku v hodnotě 50 Kč a při odchodu nabízel nezletilé AAAAA, že když příště přijde sama, že dostane víc peněz“. Za to odvolací soud obviněnému podle §185 odst. 3 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku a §58 odst. 1 tr. zákoníku, uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří roků, a podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku také trest propadnutí věci, konkrétně tří kusů DVD s pornografickou tématikou s názvy „Bohyně rozkoší“, „Holky ze střední“ a „Italské orgie“. Odvolání obviněného pak samostatným výrokem podle §256 tr. ř. zamítl.
Z podnětu následného dovolání nejvyššího státního zástupce, podaného v neprospěch obviněného A. H., Nejvyšší soud usnesením ze dne 18. 2. 2020 sp. zn. 4 Tdo 1550/2019 výše uvedený rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušil v celém výroku o trestu, dále zrušil i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a vrchnímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dovolací soud tehdy přisvědčil nejvyššímu státnímu zástupci v názoru, že vrchní soud opřel své rozhodnutí mimořádně snížit obviněnému trest odnětí svobody pod dolní hranici zákonem stanovené trestní sazby o úvahy, které nereflektovaly obecně uznávanou právní teorii ani ustálenou soudní judikaturu. Závěr, že u obviněného byly dány zvláštní okolnosti činu, jak má na mysli ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku, neměl za přesvědčivý ani dostatečně odůvodněný. Odvolací soud tehdy po jeho výtce přecenil význam celkové délky trestního řízení, aniž by se podrobněji vypořádal s tím, jaké specifické okolnosti k ní přispěly. Opomněl na věc nahlížet i z pohledu práv a oprávněných zájmů poškozených a zároveň nijak neuvážil povahu a typovou závažnost trestných činů, o nichž se řízení vedlo, ani to, jaké potenciální negativní následky mohlo mít počínání obviněného pro budoucí život poškozených. Nezabýval se způsobem provedení činu, pohnutkou a záměry obviněného a konečně ani jeho osobností. Při vyhodnocení osobních poměrů pachatele nesprávně akcentoval jeho formální bezúhonnost a přitom ignoroval skutečnost, že obviněný v roce 2014, tj. v době, kdy již čelil trestnímu stíhání v předložené trestní věci, spáchal mimo jiné další trestný čin proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, pro nějž byl pravomocným trestním příkazem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 15. 6. 2015 sp. zn. 5 T 74/2015 pravomocně odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody. Kromě toho odvolací soud takřka vůbec nezdůvodnil, proč měl v daném případě za splněné i další dvě obligatorní podmínky pro použití §58 odst. 1 tr. zákoníku, a sice že použití nesnížené sazby trestu odnětí svobody by s ohledem na její dolní hranici bylo pro obviněného nepřiměřeně přísné a že jeho nápravy lze dosáhnout i trestem odnětí svobody kratšího trvání.
Vrchní soud v Praze poté ve věci znovu rozhodl rozsudkem ze dne 30. 4. 2020 sp. zn. 2 To 15/2019, jímž za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. obviněnému při nezměněném výroku o vině zvlášť závažným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a přečinem šíření pornografie podle §191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil podle §185 odst. 3 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku obviněnému znovu uložil také trest propadnutí věci, konkrétně tří kusů DVD s pornografickou tématikou s názvy „Bohyně rozkoší“, „Holky ze střední“ a „Italské orgie“. Odvolání obviněného pak samostatným výrokem podle §256 tr. ř. zamítl.
Na posledně uvedené rozhodnutí soudu druhého stupně reagoval tentokrát dovoláním obviněný A. H. Svůj mimořádný opravný prostředek zaměřil do výroku o uloženém trestu s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Je přesvědčen, že v jeho případě byly splněny podmínky pro mimořádné snížení trestu pod dolní hranici trestní sazby podle §58 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyššímu soudu vytkl, že při předchozím posouzení dané otázky v odůvodnění usnesení ze dne 18. 2. 2020 sp. zn. 4 Tdo 1550/2019 „vzal v potaz zejména okolnosti na straně pachatele a nikterak blíže nezkoumal okolnosti případu jako takového“. Zdůraznil, že trestní řízení, a to zejména před Krajským soudem v Ústí nad Labem, bylo zatíženo celou řadou procesních pochybení. Došlo ke ztrátě stěžejních důkazů, soud prvního stupně byl nečinný po dobu sedmi let, neuposlechl pokyn nadřízeného vrchního soudu k opatření znaleckého posudku na oba poškozené a zamítl návrh na jejich výslech, přestože v mezidobí nabyli zletilosti. Tyto vady pak nepochybně představovaly „mimořádné okolnosti případu“, jak má namysli ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku. Dovolatel si je na jedné straně vědom, že byl odsouzen za zvlášť závažný trestný čin, ale současně nesouhlasí s tím, že mu byl vyměřen „stejný trest“, jako by celé řízení probíhalo řádně a bez průtahů a okolnosti případu byly tak jasné jako u jiných pachatelů typově shodné či obdobné trestné činnosti. V uvedené souvislosti poukázal na to, že od počátku prověřování jeho údajného protiprávního jednání vznikaly důvodné pochybnosti o věrohodnosti poškozených. I proto vrchní soud v pořadí první rozsudek krajského soudu zrušil s tím, že věrohodnost obou dětí má být zkoumána znalcem. Soud prvního stupně však ke BBBBB posudek vůbec nezadal a u AAAAA k tomu přistoupil až s odstupem téměř osmi let od spáchání skutku, kdy již byla poškozená s ohledem na její vývoj úplně jinou osobou. Znalec sám připustil, že validita posudku tím byla podstatně snížena. Poškozená navíc trestnou činnost dovolatele původně popisovala v daleko širším rozsahu, aby následně uvedla, že si mnohé vymyslela. Ztrátou tak podstatného důkazu, jakým byl videozáznam z jejího výslechu v době, kdy byla ještě nezletilá a přitom se po celou dobu vyprávění celé události smála, byla obhajobě minimálně odňata možnost, aby její výpověď konfrontovala. Dovolatel tedy znovu shrnul, že výše rozvedené skutečnosti u něho plně odůvodňovaly aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku a uložení trestu pod dolní hranicí zákonné trestní sazby. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 4. 2020 sp. zn. 2 To 15/2019 zrušil a odvolacímu soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) se ve svém vyjádření k dovolání v rámci řízení podle §265h odst. 2 tr. ř. omezil na konstatování, že vrchní soud při novém projednání věci postupoval a rozhodl v souladu se závazným právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil v usnesení ze dne 18. 2. 2020 sp. zn. 4 Tdo 1550/2019, a protože napravil veškeré vady, které mu byly vytýkány, lze nyní napadený rozsudek považovat za věcně správný a plně přezkoumatelný. Navrhl tedy, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a aby tak za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání vyjádřil i pro případ předpokládaný v §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Obviněný A. H. je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájkyně (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a jímž byl obviněnému uložen trest.
Nejvyšší soud dále zkoumal, zda námitky, o něž obviněný opírá své dovolání, lze podřadit pod uplatněný důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který odkázal. Přitom zjistil, že tomu tak není .
Prostřednictvím důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. - pokud jde o výrok o trestu – lze relevantně namítat pouze nesprávný hmotněprávní právní závěr o tom, zda byly splněny zákonné podmínky pro uložení úhrnného nebo souhrnného trestu, vymezené v ustanovení §43 odst. 1 tr. zákoníku, resp. §43 odst. 2 tr. zákoníku, nebo podmínky pro uložení společného trestu za pokračování v trestném činu, stanovené v §45 odst. 1 tr. zákoníku (k těmto otázkám srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002 sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr. ). Obviněný se v dovolání zásadně nemůže domáhat toho, aby mu byl uložen trest odnětí svobody za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku pod dolní hranicí příslušné trestní sazby stanovené zákonem. Jinými slovy, pokud soud nakonec nevyužil reklamovaného moderačního oprávnění, ale trest vyměřil v rámci zákonné trestní sazby, nejde o pochybení, jež by bylo možno napravit cestou tohoto mimořádného opravného prostředku. Jen nesprávné použití ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku při výměře trestu odnětí svobody, které dříve v posuzované věci úspěšně ve svém dovolání namítl nejvyšší státní zástupce, může založit dovolací přezkum, a to ještě jen na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř . Naproti tomu nepoužití §58 odst. 1 tr. zákoníku a uložení trestu v rámci jeho normální (nesnížené) hranice trestní sazby žádný z dovolacích důvodů nenaplňuje (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2002 sp. zn. 7 Tdo 356/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí NS, svazek 17/2002, č. 416, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2012 sp. zn. 3 Tdo 311/2012 nebo ze dne 21. 12. 2016 sp. zn. 3 Tdo 1735/2016 aj).
Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat.
Kromě toho je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen v dovolání odkázat jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) - l ) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je v něm na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno.
Ve věci obviněného A. H. tak Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jeho námitky vůči uloženému trestu ve skutečnosti věcnému zaměření žádného z dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. neodpovídají. Proto rozhodl tak, že se podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 9. 2020
JUDr. František Hrabec
předseda senátu