ECLI:CZ:NS:2020:4.TZ.12.2020.1
sp. zn. 4 Tz 12/2020- 221
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 27. 5. 2020 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Marty Ondrušové stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. K. , nar. XY, bytem XY, proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 5 To 137/2019, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §271 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 5 To 137/2019, byl porušen zákon v ustanovení §256 tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanovení §228 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného R. K.
Napadené usnesení se zrušuje v části výroku, v níž zůstal nedotčen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 3 T 12/2019, ve výroku o náhradě škody učiněný podle §228 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR. Zrušuje se též rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 3 T 12/2019, ve výroku o náhradě škody, jímž bylo podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit škodu poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §271 odst. 2 tr. ř. s přiměřeným užitím §265 tr. ř. se poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, IČ: 41197518, Regionální pobočka Brno, odkazuje s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 3 T 12/2019, byl obviněný R. K. uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit jednáním popsaným ve skutkové větě výroku o vině daného rozsudku.
Za to byl obviněnému R. K. uložen podle §147 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 30 měsíců. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 3 let.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému R. K. uložena povinnost nahradit poškozeným: J. M., nar. XY, nemajetkovou újmu ve výši 228.716 Kč, L. M., nar. XY, nemajetkovou újmu ve výši 21.951 Kč, Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, IČ: 41197518, Regionální pobočce Brno, škodu ve výši 654.332 Kč, Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra ČR, IČ: 47114304, škodu ve výši 239.293 Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byly poškozené J. M., L. M., Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR a Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra ČR odkázáni se zbytkem svého nároku na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 3 T 12/2019, podaly poškozené J. M., L. M. a Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 5 To 137/2019, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 5 To 137/2019, podala ministryně spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného R. K. Vytkla v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanoveních §228 odst. 1 tr. ř. a §43 odst. 3 tr. ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti uvedla, že výrok o náhradě škody týkající se Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 3 T 12/2019, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 5 To 137/2019, je nezákonný. Poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR se k řízení řádně připojila se svým nárokem na náhradu škody již před podáním obžaloby (ve svém přípisu škodu vyčíslila ve výši 11.300 Kč), přičemž výši škody řádně doložila příslušnými listinami. Přes uvedené skutečnosti však Městský soud v Brně svým rozsudkem ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 3 T 12/2019, rozhodl tak, že poté, co uznal obviněného R. K. vinným a uložil mu trest, postupem podle §228 odst. 1 tr. ř. mu mimo jiné uložil povinnost k náhradě škody Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, a to ve výši 654.332 Kč, byť v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že výši tohoto nároku modifikoval ve prospěch obviněného s ohledem na částečné spoluzavinění poškozených. Není tedy zřejmé, na základě čeho dospěl k částce, která je uvedena ve výroku rozhodnutí a která mnohonásobně uplatněný nárok převyšuje.
Proti tomuto výroku podala poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR odvolání, v němž uvedla, že požadovala přiznání nároku na náhradu škody pouze ve výši 11.300 Kč. Krajský soud v Brně však řádně nesplnil svou přezkumnou povinnost ve smyslu §254 odst. 1 tr. ř. a napadeným usnesením ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 5 To 137/2019, podané odvolání zamítl jako nedůvodné.
Je zjevné, že rozsah náhrady škody přisouzený vykonatelným adhezním výrokem ve vztahu k poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR je vadný a tedy nemůže obstát, neboť uvedené pochybení může mít pro obviněného zásadní důsledky.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 5 To 137/2019, byl porušen zákon v neprospěch obviněného R. K. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a dále postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle ustanovení §256 tr. ř. odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné.
Podle ustanovení §228 odst. 1 tr. ř. odsuzuje-li soud obžalovaného pro trestný čin, kterým způsobil jinému majetkovou škodu, uloží mu zpravidla v rozsudku, aby ji poškozenému nahradil, jestliže byl nárok včas uplatněn (§43 odst. 3); nebrání-li tomu zákonná překážka, soud uloží obžalovanému vždy povinnost k náhradě škody, jestliže je výše škody součástí popisu skutku uvedeného ve výroku rozsudku, jímž se obžalovaný uznává vinným, a škoda v této výši nebyla dosud uhrazena. V rámci adhezního řízení soud tedy přizná (zcela nebo částečně) nárok na náhradu škody, jestliže je nárok i jeho výše odůvodněn výsledky hlavního líčení.
V konkrétním případě může být výše náhrady škody ovlivněna např. tím, že přiznaný nárok může být vyšší než způsobená škoda, např. o úroky z prodlení, o náhradu dalších nepříznivých následků, ale též nižší, např. neprokáže-li se nárok v plné výši, bylo přihlédnuto ke spoluzavinění, resp. spoluzpůsobení škody ze strany poškozeného, byla-li výše náhrady limitována právním předpisem, došlo-li již k částečné náhradě škody nebo nemajetkové újmy, resp. k částečnému vydání bezdůvodného obohacení, např. k vrácení (vydání) vydaných nebo odňatých věcí poškozenému apod. Na výši přiznaného nároku poškozeného může mít vliv i existence pojištění, pokud jsou pojištěny ty hodnoty, na nichž došlo trestným činem ke způsobení škody nebo nemajetkové újmy nebo k získání bezdůvodného obohacení.
Podle předloženého spisového materiálu je zřejmé, že tak poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR učinila, a to dne 11. 10. 2018 (č. l. 77 spisu), přičemž městský soud u hlavního líčení konaného dne 20. 3. 2019 konstatoval, že se Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR připojila s nárokem na náhradu škody ve výši 11.300 Kč (č. l. 139 spisu).
Podle ustanovení §246 odst. 1 písm. d) tr. ř. může rozsudek odvoláním napadnout poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení. Poškozený má odvolací právo pouze v případě, jestliže včas a řádně uplatnil v trestním řízení nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem, což se v projednávaném případě obviněného R. K., jak je níže uvedeno, stalo. Odvolací soud by podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl odvolání poškozeného, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení podle §43 odst. 3 tr. ř., jako odvolání podané neoprávněnou osobou, je-li zřejmé, že odvolání směřuje výlučně proti takovým výrokům rozsudku soudu prvního stupně, které poškozený podle zákona nemůže napadnout. Odvolací soud je však povinen přezkoumat podle §254 odst. 1 tr. ř. rozsudek ve výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení, pokud z obsahu odvolání poškozeného je patrné a možné dovodit (§59 odst. 1 věta první tr. ř.), že poškozený napadá i výrok o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení, případně vytýká, že takový výrok učiněn nebyl nebo že bylo porušeno ustanovení o řízení, které předcházelo rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení je nesprávný nebo chybí (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 18. 6. 1981, č. j. St 1/80, publikované pod č. 1/1982-I Sb. rozh. tr.).
Poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR se k řízení řádně připojila se svým nárokem na náhradu škody podle §43 odst. 3 tr. ř. (škoda byla vyčíslena ve výši 11.300 Kč) a řádně doložila příslušné listiny.
V posuzovaném případě soud prvního stupně rozhodl tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil povinnost na náhradě škody zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, částku 654.332 Kč. V odůvodnění rozsudku uvedl, že považuje výši nemajetkové újmy u poškozených J. M. a L. M. za dostatečně průkaznou, nicméně jim nevyhověl zcela (potažmo pak přirozeně ani oběma zdravotním pojišťovnám), a to právě s ohledem na částečné spoluzavinění obou poškozených. V této souvislosti uvedl, že množství alkoholu u obou poškozených přes 1,5 gramu na kilogram je evidentně stav velmi výrazně bránící dostatečné koordinaci pohybu, vnímání a potřebné opatrnosti. Soud proto ponížil doložené nároky na odškodnění o jednu pětinu, kterou považuje za přiměřenou míře jejich zavinění ve smyslu §2953 občanského zákoníku, a proto ve zbytku nároku všechny poškozené odkázal na pořad práva civilního.
Nejvyšší soud dále z předloženého spisového materiálu zjistil, že v odvolání poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR uvedla, že uplatnila v trestním řízení náhradu škody ve výši 11 300 Kč. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 3 T 12/2019, byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, škodu 654.332 Kč. V petitu odvolání stojí, že poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se obviněnému R. K. ukládá povinnost uhradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR náhradu nákladů léčení ve výši 11 300 Kč.
Odvolací soud poté napadeným usnesením zamítl mimo jiné odvolání poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR. V odůvodnění svého usnesení ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 5 To 137/2019, uvedl, že „nalézací soud zřejmě pochybil a následně toho pochybil i odvolací soud, neboť referující soudce za 38 let své praxe poprvé vidí odvolání poškozené ve prospěch obžalovaného, což nepředpokládal. Odvolací soud doufá, že Všeobecná zdravotní pojišťovna toto pochybení přiměřeným způsobem napraví, neboť otázka vykonatelnosti exekučního titulu je v rukou VZP a za své pochybení se omlouvá.“
S ohledem na shora uvedené je nepochybné, že Krajský soud v Brně za respektování ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. byl povinen přezkoumat rozsudek ve výroku o náhradě škody. Odvolacímu soudu nic nebránilo, aby podle §258 odst. 1 písm. f) tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek ve výroku o náhradě škody týkající se poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR učiněný podle ustanovení §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. a aby následně rozhodl ve věci sám podle §259 odst. 3 tr. ř. O nároku poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR nebylo totiž pochyb a spisový materiál obsahoval pro takové rozhodnutí dostatečný podklad. Z výše uvedeného je zřejmé, že odvolací soud pochybil, když podle ustanovení §256 tr. ř. odvolání zamítl jako nedůvodné. V řízení, které rozhodnutí odvolacího soudu předcházelo, pak byl soudem prvního stupně porušen zákon v ustanovení §228 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného.
Jak již bylo uvedeno výše, soud prvního stupně správně v odůvodnění svého rozsudku konstatoval, že na příslušné dopravní nehodě mají svůj díl viny i poškozené J. M. a L. M., tento závěr také správně promítl do právní kvalifikace skutku jako přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku i do právních úvah při posuzování výše a důvodnosti uplatněného nároku na náhradu škody ze strany poškozených. Soud prvního stupně obviněnému uložil povinnost nahradit poškozeným škodu pouze v rozsahu odpovídajícím poměrné části odpovídající míře jeho zavinění na předmětné dopravní nehodě. V daném případě však rozhodl ohledně poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR naprosto vadně, když obviněnému uložil povinnost uhradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR škodu ve výši 654.332 Kč, přičemž evidentně nejde o písařskou chybu, jež by bylo možno opravit postupem podle §131 odst. 1 tr. ř., když k této chybě nedošlo pouze v opisech rozsudku, ale rozsudek byl takto vyhlášen (č. l. 146). Přitom při hlavním líčení městský soud podle §206 odst. 2 tr. ř. konstatoval, že se k trestnímu řízení připojily zdravotní pojišťovny, přičemž v případě Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR uvedl částku ve výši 11 300 Kč (č. l. 139).
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením a rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 3 T 12/2019, v části výroku, jímž bylo podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit škodu poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR , byl porušen zákon v ustanovení §256 tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo též v ustanovení §228 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného R. K., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 3 T 12/2019, v části výroku, jímž bylo podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit škodu poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, zrušil. Dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §271 odst. 2 tr. ř. zruší-li Nejvyšší soud rozsudek toliko ve výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení, užije přiměřeně §265 tr. ř. Nejvyšší soud proto podle §265 tr. ř. poškozenou Všeobecnou zdravotní pojišťovnu ČR, IČ: 41197518, Regionální pobočku Brno, odkázal s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, v němž bude možné posoudit případnou míru spoluzavinění poškozených L. M. a J. M. s možností užití následného opravného prostředku.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 5. 2020
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu