ECLI:CZ:NS:2020:4.TZ.7.2020.1
4 Tz 7/2020-
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 15. 7. 2020 v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marty Ondrušové a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněných H. Č., nar. XY v XY, trvale bytem XY, a M. O., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti pravomocným usnesením státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 8. 4. 2019, sp. zn. 1 KZV 27/2019 a ze dne 15. 4. 2019, sp. zn. 1 KZV 27/2019, a podle §268 odst. 2 a §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
I. Pravomocnými usneseními státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 8. 4. 2019, sp. zn. 1 KZV 27/2019 a ze dne 15. 4. 2019, sp. zn. 1 KZV 27/2019 , byl v neprospěch obviněných H. Č. a M. O. porušen zákon v ustanoveních §146 odst. 2 písm. a) tr. ř.
II. Usnesení státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 8. 4. 2019, sp. zn. 1 KZV 27/2019 a ze dne 15. 4. 2019, sp. zn. 1 KZV 27/2019, se zrušují. Zrušují se rovněž další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Praze se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Ministryně spravedlnosti dne 3. 3. 2020, pod č. j. MSP-831/2019-ODKA-SPZ/2 podala podle §266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněných M. O. a H. Č. stížnost pro porušení zákona proti pravomocným usnesením státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 8. 4. 2019, sp. zn. 1 KZV 27/2019 a ze dne 15. 4. 2019, sp. zn. 1 KZV 27/2019.
2. Podle ministryně spravedlnosti byl citovanými usneseními porušen zákon v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. Poukazuje na skutečnost, že usnesením Policie České republiky, KŘP hl. m. Prahy, SKPV, OOK, ze dne 25. 2. 2019, č. j. KRPA-58543-223/TČ-2018-000073, bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného M. O., nar. XY, a obviněné H. Č., nar. XY, pro zločin týrání svěřené osoby dle §198 odst. 1, odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství dle §23 tr. zákoníku. Proti tomuto rozhodnutí policejního orgánu podali jak obviněný M. O., tak obviněná H. Č., prostřednictvím svých obhájců v zákonem stanovené lhůtě stížnost, kterou odůvodnili tím, že trestný čin uvedený v napadeném usnesení nespáchali. O stížnostech rozhodla samotná dozorová státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze. Stížnost obviněného M. O., zastoupeného obhájcem Mgr. Tomášem Nikšem, dne 8. 4. 2019 pod č. j. 1 KZV 27/2019-37 jako nedůvodnou podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítla. Rovněž stížnost obviněné H. Č., zastoupené obhájcem JUDr. Janem Nohejlem, jako nedůvodnou zamítla podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. usnesením ze dne 15. 4. 2019 pod č. j. 1 KZV 27/2019-47. Následně ministryně spravedlnosti poukazuje na relevantní právní úpravu podle §146 odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.
3. Ministryně spravedlnosti poté konstatuje, že jak vyplývá z předloženého spisového materiálu, státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze pokynem ze dne 8. 2. 2019, č. j. 1 KZN 373/2017-102, uložila policejnímu orgánu, aby podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájil trestní stíhání M. O. a H. Č. pro zločin týrání svěřené osoby dle §198 odst. 1, odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství dle §23 tr. zákoníku. Jestliže jak obviněná H. Č., tak obviněný M. O. podali proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání prostřednictvím svých obhájců v zákonné lhůtě stížnost, které nebylo vyhověno policejním orgánem podle §146 odst. 1 tr. ř., měla být tato stížnost postoupena podle §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. státním zástupcem Městského státního zastupitelství v Praze nadřízenému orgánu, tedy státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Praze. Pokud tak státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze neučinil, a svými usneseními, jež jsou napadána stížností pro porušení zákona, rozhodl sám tak, že stížnosti obviněných M. O. a H. Č. jako nedůvodné podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl, porušil tím zákon, neboť v neprospěch obviněných rozhodl usneseními, k jejichž vydání nebyl oprávněn, a tím obviněné zbavil jejich práva na nestranné a objektivní posouzení jejich opravných prostředků nadřízeným orgánem.
4. V závěru podané stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 8. 4. 2019, sp. zn. 1 KZV 27/2019, byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. O. v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř., a usnesením státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 15. 4. 2019, sp. zn. 1 KZV 27/2019, byl porušen zákon v neprospěch obviněné H. Č. v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř., a aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadená rozhodnutí státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 8. 4. 2019, č. j. 1 KZV 27/2019-37, a ze dne 15. 4. 2019, č. j. 1 KZV 27/2019-47, a současně zrušil také všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále, aby podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Praze, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
5. Nejvyšší soud na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona a předloženého spisového materiálu přistoupil k posouzení důvodnosti podané stížnosti pro porušení zákona. Z předloženého spisového materiálu bylo zjištěno, že státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze pokynem ze dne 8. 2. 2019, sp. zn. 1 KZN 373/2017 uložila policejnímu orgánu Policie ČR, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, Služba kriminální policie a vyšetřování, odbor obecné kriminality, aby zahájil trestní stíhání podezřelých M. O. a H. Č. pro zločin týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (správně zvlášť závažného zločinu) spáchaný v jednočinném souběhu s přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, a rovněž mu následně zadala další pokyny ve věci.
6. Ze spisu Policie ČR, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, Služba kriminální policie a vyšetřování, odbor obecné kriminality, 3. oddělení, sp. zn. KRPA-58543/TČ-2018-000073 se podává, že Policie ČR, Krajské ředitelství policie hl. města Prahy, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor obecné kriminality, 3. oddělení, Kongresová 1666/2, 140 00 Praha 4, dne 25. 2. 2019 pod č. j. KRPA-58543-223/TČ-2018-000073 zahájila podle §160 odst. 1 tr. ř. trestní stíhání M. O. a H. Č. pro zločin týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku (správně zvlášť závažného zločinu). V závěru citovaného usnesení byli oba spoluobvinění řádně poučeni, že proti tomuto usnesení je přípustná stížnost, kterou může obviněný podat do tří dnů od doručení u policejního orgánu, který usnesení vydal s tím, že stížnost nemá odkladný účinek.
7. Ze spisu dále vyplývá, že proti shora citovanému usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství hl. města Prahy, dne 6. 3. 2019 podal obviněný M. O., prostřednictvím obhájce Mgr. Tomáše Nikše stížnost. Stížnost podala rovněž obviněná H. Č., zastoupená JUDr. Janem Nohejlem.
8. O stížnosti obviněného M. O. rozhodla státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze usnesením ze dne 8. 4. 2019, sp. zn. 1 KZV 27/2019, tak, že podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. podanou stížnost zamítla. Stejně rozhodla o podané stížnosti obviněné, a to usnesením ze dne 15. 4. 2019, sp. zn. 1 KZV 27/2019.
9. K podmínkám rozhodnutí o stížnosti je na tomto místě vhodné uvést, že podle §146 odst. 1 tr. ř. platí, že orgán, proti jehož usnesení stížnost směřuje, může jí sám vyhovět, nedotkne-li se změna původního usnesení práv jiné strany trestního řízení. Jde-li o usnesení policejního orgánu, které bylo vydáno s předchozím souhlasem státního zástupce nebo na jeho pokyn, může policejní orgán sám stížnosti vyhovět jen s předchozím souhlasem státního zástupce. Podle odst. 2 písm. a) téhož ustanovení platí, že jestliže lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1, předloží věc k rozhodnutí policejní orgán státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci.
10. Z předloženého spisového materiálu je zřejmé, že o stížnosti obviněných proti usnesení o zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř. rozhodla státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze, která vydala k pokyn k zahájení trestního stíhání obviněných.
11. K vydání takového závazného pokynu k vyšetřování trestných činů byla podle §174 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. státní zástupkyně v rámci vykonávání dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení oprávněna, a proto bylo v souladu se zákonem, pokud státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze uvedený pokyn vydala. Za této situace však státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze již nemohla rozhodnout o stížnosti směřující proti uvedenému usnesení o zahájení trestního stíhání, neboť jí v tom bránilo právě to, že toto zahájení trestního stíhání sama iniciovala.
12. Zde je nezbytné odkázat na §146 odst. 2 písm. a) tr. ř., podle kterého jestliže lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1 téhož ustanovení (autoremedurou), předloží věc k rozhodnutí policejní orgán státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci. Z dikce tohoto ustanovení je patrné, že zásadně není vyloučeno, aby státní zástupce sám rozhodl o stížnosti, která mu byla policejním orgánem předložena, avšak může tak učinit jen tehdy, pokud k vydání tohoto unesení nedal sám souhlas nebo pokyn. Vydání takového souhlasu nebo pokynu je okolností bránící státnímu zástupci provádějícímu nad vyšetřováním dozor ve smyslu §174 tr. ř., aby přezkoumával rozhodnutí, jehož vydání inicioval. V ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. je takto vymezen zvláštní důvod pro vyloučení státního zástupce z rozhodování o opravném prostředku. Svou povahou je toto ustanovení speciálním k obecnému ustanovení §30 odst. 1 tr. ř. o vyloučení orgánů činných v trestním řízení (v daném případě k alternativě, že z vykonávání úkonů je vyloučen státní zástupce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nemůže nestranně rozhodovat). To, že je v odstavci 2 písm. a) §146 tr. ř. výslovně uvedeno, za jaké okolnosti nemůže státní zástupce, který vykonává nad přípravným řízením dozor, o jemu předložené stížnosti proti usnesení sám rozhodnout, znamená, že tím, že dal státní zástupce souhlas nebo pokyn k vydání usnesení napadeného stížností, je přímo ze zákona vyloučen z rozhodování o této stížnosti jako stížnostní orgán (srov. rozhodnutí č. 14/1973 Sb. rozh. tr. a nález Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2006, sp. zn. I. ÚS 661/05, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 40, roč. 2006, s. 331).
13. Ve smyslu zásady uvedené v citovaném ustanovení byla státní zástupkyně, která dala pokyn k vydání usnesení, proti němuž stížnost směřuje, povinna postupovat tak, že tuto věc k rozhodnutí o stížnosti měla předložit nadřízenému státnímu zástupci, v dané věci tedy státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Praze. Pokud státní zástupkyně takto nepostupovala a sama ve věci o podaných stížnostech rozhodla, jde o porušení zákona v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř., a takto vydaná rozhodnutí nemohou obstát, protože rozhodnutí vydané státním zástupcem v druhém stupni se stává pravomocným. Může být zrušeno pouze na základě mimořádného opravného prostředku, protože řádný opravný prostředek proti takovému rozhodnutí není podle §141 odst. 2 tr. ř. přípustný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 8 Tz 10/2015 nebo nález Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2014, sp. zn. III. ÚS 2520/14).
14. Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná, když zákon byl v porušen v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněných H. Č. a M. O., neboť napadené stížnosti vydala věcně nepříslušná státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze, ač tak měl podle §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. učinit jí nadřízený státní zástupce, jímž je v projednávané věci podle §6 odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze.
15. Nejvyšší soud pak s ohledem na vyslovené porušení zákona v neprospěch obou obviněných podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadená usnesení státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 8. 4. 2019 a 15. 4. 2019, sp. zn. 1 KZV 27/2019, a to včetně všech dalších rozhodnutí obsahově na ně navazujících, pokud jejich zrušením pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Praze, aby věci v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
16. Nejvyšší soud závěrem připomíná, že podle §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Současně je třeba zdůraznit, že stížnost byla podána ve prospěch obviněných, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně v jejich neprospěch.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 7. 2020
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu