ECLI:CZ:NS:2020:5.TCU.23.2020.1
sp. zn. 5 Tcu 23/2020-42
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 8. 2020 o návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. Ch., nar. XY ve XY, rozsudkem Zemského soudu v Linci, Rakousko, ze dne 20. 1. 2017, sp. zn. 27 Hv 64/16p, který ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu v Linci, Rakousko, ze dne 17. 5. 2017, sp. zn. 9 Bs 142/17x, nabyl právní moci dne 17. 5. 2017, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
1. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo návrh, aby Nejvyšší soud podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „ZRT“), rozhodl, že se na odsouzení obviněného občana České republiky J. Ch., nar. XY ve XY, rozsudkem Zemského soudu v Linci, Rakousko, ze dne 20. 1. 2017, sp. zn. 27 Hv 64/16p (dále ve zkratce jen „rozsudek soudu prvního stupně“), který ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu v Linci, Rakousko, ze dne 17. 5. 2017, sp. zn. 9 Bs 142/17x, nabyl právní moci dne 17. 5. 2017 (dále ve zkratce jen „rozsudek soudu druhého stupně“), hledí jako na odsouzení soudem České republiky. Nejvyšší soud uvedený návrh přezkoumal v neveřejném zasedání a dospěl k závěru, že je důvodný.
2. Obviněný J. Ch. byl uvedeným rozsudkem soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem soudu druhého stupně uznán vinným trestným činem těžké krádeže (vloupáním za výdělečným účelem) podle §127, §128 odst. 1 bod 5., §129 odst. 1 bod 1. a 3., §130 odst. 1 případ 1, odst. 2 rakouského trestního zákoníku (dále ve zkratce jen „StGB“), za užití §15 odst. 2 StGB, za což mu byl podle §130 odst. 2 StGB uložen trest odnětí svobody v trvání 2 let a 6 měsíců a byla mu uložena povinnost nahradit státu náklady trestního řízení a poškozeným škodu ve výších specifikovaných v rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný byl shledán vinným krádeží (§127 StGB), dílem dokonané a dílem ve stadiu pokusu (§15 StGB), jež byla těžká (§128 odst. 1 bod 5. StGB), neboť se jí dopustil na věcech, jejichž celková hodnota převyšovala částku 5 000 Eur (tj. ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně podle kurzu České národní banky 135 100 Kč) a nepřevyšovala částku 300 000 Eur (tj. 8 106 000 Kč), konkrétně v souhrnu činila škoda cca 29 000 Eur (tj. 783 580 Kč), a to vloupáním (§129 odst. 1 bod 1 a 3 StGB) a po živnostensku (§130 odst. 1, 2 StGB). Obviněný se uvedeného trestného činu dopustil sérií krádeží jízdních kol v noci ze 7. na 8. září 2016 ve XY, z nichž se některé zdařily a jiné nikoli, a to v návaznosti na označené krádeže v průběhu května a června 2016 v centrální oblasti Horního Rakouska, za což byl již odsouzen rozsudkem Zemského soudu v Ried im Innkreis.
3. Podle §4a odst. 3 ZRT rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
4. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že obviněný J. Ch. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, a to pokračujícího zločinu krádeže nejméně podle §205 odst. 1 písm. b) a odst. 4 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen tr. zákoník). I v České republice se takové jednání postihuje jako krádež vloupáním podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku (jíž se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a čin spáchá vloupáním), která je přísněji trestná, způsobí-li jí značnou škodu na cizím majetku, tj. dosahující částky nejméně 500 000 Kč (§138 odst. 1 tr. zákoníku). Zvláštní přitěžující okolností sice není spáchání činu „po živnostensku“ ve smyslu §130 odst. 1, 2 StGB, nicméně se přísněji postihuje speciální recidiva podle §205 odst. 2 tr. zákoníku (obviněný se jednání dopustil poté, co byl v České republice odsouzen pro krádeže rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 4 T 89/2014, který nabyl právní moci dne 5. 2. 2015 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze, sp. zn. 11 To 7/2015, a to navíc ve zkušební době podmíněného trestu odnětí svobody uloženého v tomto řízení.
5. Formální podmínka oboustranné trestnosti jednání obviněného ve smyslu §4a odst. 3 ZRT je proto splněna. Splněna je ovšem i materiální podmínka vyslovení, že se na odsouzení uvedeným rozsudkem hledí jako na odsouzení soudem České republiky, neboť je to odůvodněno též závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Obviněný byl odsouzen k nejtěžšímu trestu, který lze v České republice i Rakousku uložit, tj. trestu odnětí svobody, a to v trvání 2 let a 6 měsíců, tedy v relativně vyšší výměře s ohledem na to, že trest byl ukládán za majetkový delikt, odsouzení se týká více útoků úmyslné trestné činnosti s relativně vyšší škodou, obviněný se tohoto jednání dopouštěl též zčásti jako speciální recidivista, a to dokonce ve zkušební době podmíněného odsouzení k trestu odnětí svobody uloženého na území České republiky, kde má evidováno celkem 15 záznamů odsouzení českými soudy za různorodou trestnou činnost, převážně majetkového charakteru, nadto má v českém trestním rejstříku evidováno i 5 záznamů o odsouzení cizozemskými soudy, a to rakouskými a německými. I pro rozhodování českých soudů, jak dále působit na obviněného, který zjevně opakovaně porušuje právní řád nejen tuzemský, ale i cizích států, pácháním trestné činnosti, je důležité učinit rozhodnutí, že se na zmíněné rozsudky rakouských soudů prvního a druhého stupně hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
6. Protože byly splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení obviněného J. Ch. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky, Nejvyšší soud rozhodl v souladu s návrhem Ministerstva spravedlnosti České republiky.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 8. 2020
JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph.D.
předseda senátu