ECLI:CZ:NS:2020:5.TCU.36.2020.1
sp. zn. 5 Tcu 36/2020-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 23. 9. 2020 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky L. F. , nar. XY ve XY, rozsudkem Soudu vyšší instance v Boulogne-sur-Mer, Francouzská republika, ze dne 25. 11. 2016, sp. zn. 1704401680, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Soudu vyšší instance v Boulogne-sur-Mer, Francouzská republika, ze dne 25. 11. 2016, sp. zn. 1704401680, který nabyl právní moci dne 16. 12. 2016, byl L. F. uznán vinným trestnými činy neoprávněného držení návykových látek, neoprávněného transportu návykových látek, neoprávněného dovozu návykových látek – obchod s drogami a pokusem trestného činu neoprávněného vývozu návykových látek – obchod s drogami, a to za skutky popsané v citovaném rozsudku a právně posouzené podle příslušných ustanovení trestního zákoníku Francouzské republiky. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 roků, byl mu uložen trest zákazu pobytu na francouzském území po dobu 10 let a také mu byl uložen trest zabavení veškerého majetku zadrženého v průběhu trestního řízení.
2. Podle skutkových zjištění tohoto soudu se L. F. dopustil trestné činnosti tím, že:
- dne 21. 10. 2016 v XY, jednoznačně na území státu a od doby, na kterou se nevztahuje promlčení, držel bez správního povolení látku nebo rostlinu řazenou mezi návykové, v tomto případě 32,980 kg kokainu, tj. činy definované podle čl. 222-37 odst. 1 a čl. 222-41 francouzského trestního zákoníku (dále jen „trestní zákoník“), čl. L.5132-7, čl. L.5132-8, odst. 1, čl. R.5132-74 a čl. R.5132-77 francouzského zákona o veřejném zdraví (dále jen „zákon o veřejném zdraví“), čl. 1 vyhlášky ministerstva ze dne 22. 2. 1990 a stíhané podle čl. 222-37 odst. 1, čl. 222-44, čl. 222-45, čl. 222-47, čl. 222-48, čl. 222-49, čl. 222-50 a čl. 222-51 trestního zákoníku,
- dne 21. 10. 2016 v XY, jednoznačně na území státu a od doby, na kterou se nevztahuje promlčení, převážel bez správního povolení látku nebo rostlinu řazenou mezi návykové, v tomto případě 32,980 kg kokainu, tj. činy definované podle čl. 222-37 odst. 1 a čl. 222-41 trestního zákoníku, čl. L.5132-7, čl. L.5132-8 odst. 1, čl. R.5132-74 a čl. R.5132-77 zákona o veřejném zdraví, čl. 1 vyhlášky ministerstva ze dne 22. 2. 1990 a stíhané podle čl. 222-37 odst. 1, čl. 222-44, čl. 222-45, čl. 222-47, čl. 222-48, čl. 222-49, čl. 222-50 a čl. 222-51 trestního zákoníku,
- dne 21. 10. 2016 v XY, jednoznačně na území státu a od doby, na kterou se nevztahuje promlčení, dovezl bez správního povolení látku nebo rostlinu řazenou mezi návykové, v tomto případě 32,980 kg kokainu, tj. činy definované podle čl. 222-36 odst. 1 a čl. 222-41 trestního zákoníku, čl. L.5132-7, čl. L.5132-8 odst. 1, čl. R.5132-74, čl. R.5132-77, čl. R.5132-78 zákona o veřejném zdraví, čl. 1 vyhlášky ministerstva ze dne 22. 2. 1990 a stíhané podle čl. 222-36. odst. 1, odst. 4, čl. 222-44, čl. 222-45, čl. 222-47, čl. 222-48, čl. 222-49, čl. 222-50 a čl. 222-51 trestního zákoníku,
- dne 21. 10. 2016 v XY, jednoznačně na území státu a od doby, na kterou se nevztahuje promlčení, se pokusil vyvézt návykovou látku, v tomto případě 32,980 kg kokainu, přičemž tento pokus se projevil jeho přípravou, v tomto případě tím, že se obžalovaný nalodil, a minul se účinkem pouze z důvodu okolnosti nezávislé na vůli obžalovaného, v tomto případě při kontrole jeho nákladu a nalezení návykových látek, tj. činy definované podle čl. 222-36 odst. 1 a čl. 222-41 trestního zákoníku, čl. L.5132-7, čl. L.5132-8 odst. 1, čl. R.5132-74, čl. R. 5132-77 a čl. R.5132-78 zákona o veřejném zdraví, čl. 1 vyhlášky ministerstva ze dne 22. 2. 1990 a stíhané podle čl. 222-36. odst. 1, odst. 4, čl. 222-44, čl. 222-45, čl. 222-47, čl. 222-48, čl. 222-49, čl. 222-50 a čl. 222-51 trestního zákoníku a podle čl. 121-42 0 a čl. 121-5 trestního zákoníku.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 269/1994 Sb.“), s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl, že na citované odsouzení L. F. cizozemským soudem se hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud přezkoumal podaný návrh i podklady k němu přiložené a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., podle něhož Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
5. Z podaného návrhu a z obsahu připojených podkladů včetně kopie odsuzujícího rozsudku Soudu vyšší instance v Boulogne-sur-Mer a jeho úředního překladu vyplývá, že L. F. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem členského státu Evropské unie a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Je proto nepochybné, že L. F. byl odsouzen soudem Francouzské republiky za čin, který je trestný i podle právního řádu České republiky. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb.
6. V posuzované věci jsou naplněny i materiální podmínky pro použití citovaného ustanovení a pro vyhovění návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky. O závažnosti a vyšším stupni společenské škodlivosti svědčí již samotná povaha trestné činnosti týkající se omamných a psychotropních látek, k jejímuž potírání byly uzavřeny též mezinárodní smlouvy, přičemž Česká republika je jejich smluvní stranou, a především velké množství drogy, s níž L. F. neoprávněně nakládal. Z těchto důvodů nelze pochybovat o důležitosti zájmu na trestním postihu L. F., přičemž též finanční prospěch, jímž byl jmenovaný evidentně veden při své účasti na nedovoleném pašování omamné látky ve vztahu k území Francouzské republiky, svědčí o jeho zištném motivu. To vše našlo svůj odraz i v druhu a výši uloženého trestu, když mu byl kromě trestu zákazu pobytu a trestu propadnutí majetku zadrženého v průběhu trestního řízení uložen i trest odnětí svobody v trvání 4 roků, což je výměra výrazně pod dolní hranicí trestní sazby, kterou by byl ohrožen za obdobný trestný čin podle právní úpravy platné v České republice [jde o sazbu trestu odnětí svobody od 8 do 12 let podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku].
7. Ze všech zvažovaných hledisek Nejvyšší soud shledal, že se zřetelem na oboustrannou trestnost i závažnost činu, jakož i na druh trestu, který za něj byl uložen, jsou splněny všechny podmínky (formální i materiální) pro to, aby se na výše uvedené odsouzení L. F. rozsudkem Soudu vyšší instance v Boulogne-sur-Mer, Francouzská republika, ze dne 25. 11. 2016, sp. zn. 1704401680, který nabyl právní moci dne 16. 12. 2016, hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
8. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky a rozhodl, jak vyplývá z výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 9. 2020
JUDr. František Púry, Ph.D.
předseda senátu