ECLI:CZ:NS:2020:5.TDO.115.2020.1
sp. zn. 5 Tdo 115/2020-464
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 6. 2020 o dovolání, které podal obviněný M. P. , nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2019, sp. zn. 9 To 195/2019, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 2 T 47/2017, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. řádu se zrušují usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2019, sp. zn. 9 To 195/2019, rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 4. 4. 2019, sp. zn. 2 T 47/2017, a dále i usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 9 To 63/2019.
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265m odst. 1 tr. řádu per analogiam a §253 odst. 1 tr. řádu per analogiam se odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kladně ze dne 14. 1. 2019 proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 13. 12. 2018, sp. zn. 2 T 47/2017, zamítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 4. 4. 2019, sp. zn. 2 T 47/2017, byl obviněný M. P. uznán vinným přečinem porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle §270 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu byl uložen podle téhož ustanovení trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců podmíněně odložený podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání 12 měsíců. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku soud vyslovil zabrání věci, a to počítače Cooler Master výrobní číslo XY s příslušenstvím blíže specifikovaným v tomto výroku. Podle §229 odst. 1 tr. řádu odkázal soud poškozené s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Podle skutkových zjištění okresního soudu obviněný spáchal uvedený přečin ve stručnosti tím, že v době nejméně od 12. 8. 2011 do 11. 4. 2015, v místě svého bydliště, prostřednictvím počítačové tzv. peer-to-peer sítě, kde vystupoval pod přezdívkou „Mank“, bez příslušné licence a bez souhlasu oprávněných držitelů autorských práv zpřístupnil jiným uživatelům této počítačové sítě sdílení a volné stahování souborů, které měl uložené ve svém počítači, mimo jiné 75 801 audio souborů o velikosti 453,76 GB, které zahrnovaly i 518 kopií originálních hudebních nahrávek, dále soubory s digitalizovaným audiem a videem (mp3, filmové a seriálové tituly), přičemž tato data jsou považována za díla ve smyslu ustanovení §2 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „autorský zákon“), podléhající ochraně podle tohoto zákona, čímž obviněný porušil zejména §12 odst. 1, 4, §18 odst. 1, 2, §80 odst. 1, 2 písm. e) a §84 odst. 1, 2 písm. d) autorského zákona, a jednal takto ke škodě vyjmenovaných obchodních společností zastoupených Českou národní skupinou Mezinárodní federace hudebního průmyslu a Českou protipirátskou unií.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný M. P. odvoláním , o němž Krajský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 3. 7. 2019, sp. zn. 9 To 195/2019, tak, že je podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
4. V posuzované trestní věci jde o v pořadí třetí rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně. První rozsudek vynesl Okresní soud v Kladně v hlavním líčení konaném dne 16. 5. 2017, obviněného uznal vinným přečinem podle §270 odst. 1 tr. zákoníku a uložil mu podmíněný trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců se zkušební dobou 15 měsíců. Současně bylo tímto rozsudkem obviněnému uloženo ochranné léčení psychiatrické ambulantní formou podle §99 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Rovněž soud rozhodl o zabrání věci podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, a to počítače s příslušenstvím shodně, jak je uvedeno v bodě 1. tohoto usnesení a v adhezním řízení obviněnému uložil povinnost nahradit škodu specifikovaným poškozeným podle §228 odst. 1 tr. řádu. Z podnětu odvolání obviněného a celkem čtyř poškozených byl rozsudek Okresního soudu v Kladně zrušen podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. řádu v celém rozsahu usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. 9 To 353/2017, podle §259 odst. 1 tr. řádu byla věc soudu prvního stupně vrácena k novému projednání a rozhodnutí, především za účelem doplnění dokazování. Poté, co okresní soud věc znovu projednal, vynesl dne 13. 12. 2018 v pořadí druhý rozsudek, jímž obviněného podle §226 písm. b) tr. řádu zprostil obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kladně ze dne 4. 4. 2017, sp. zn. 2 ZT 419/2016, s tím, že zjištěný skutek není trestným činem. Krajský soud v Praze rozhodl na podkladě odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kladně usnesením ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 9 To 63/2019, jímž podle §258 odst. 1 písm. b) tr. řádu zrušil napadený zprošťující rozsudek a podle §259 odst. 1 tr. řádu věc soudu prvního stupně vrátil s tím, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Poté již soudy obou stupňů rozhodly tak, jak je uvedeno v bodech 1. a 3 tohoto usnesení.
II. Dovolání a vyjádření k němu
a) Dovolání obviněného
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný dovolání prostřednictvím své obhájkyně a uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. e), g) a l) tr. řádu.
6. Podle obviněného je napadené usnesení krajského soudu nezákonné, jelikož bylo vydáno za porušení pravidel upravujících spravedlivý proces. To mělo podle obviněného spočívat v tom, že proti druhému z rozsudků soudu prvního stupně, jímž byl obviněný zproštěn obžaloby, sice podala státní zástupkyně v zákonné lhůtě odvolání, ale výlučně proti výroku o trestu. Až po uplynutí zákonné lhůty pro podání odvolání státní zástupkyně doplnila svůj řádný opravný prostředek podaný v neprospěch obviněného o odůvodnění, které zaměřila nově jak proti výroku o vině, tak i proti výroku o trestu. Navzdory tomu Krajský soud v Praze projednal odvolání státní zástupkyně, a to na podkladě odůvodnění původního podání, které již směřovalo proti výroku o vině i trestu, ačkoli bylo státní zástupkyní podáno až po uplynutí osmidenní lhůty od doručení písemného vyhotovení zprošťujícího rozsudku. Tím, že krajský soud odvolání státní zástupkyně, resp. jeho odůvodnění vyhověl, porušil podle obviněného zákon. Rozsah odvolání totiž státní zástupkyně nebyla oprávněna po uplynutí odvolací lhůty rozšiřovat. Za zcela nepřijatelné obviněný M. P. považuje konstatování krajského soudu, podle něhož se státní zástupkyně ve svém odvolání evidentně dopustila písařského pochybení, pokud je zaměřila výlučně proti výroku o trestu. Takový výrok totiž v napadeném rozsudku vůbec nebyl vysloven. Písařské pochybení či jiná zjevná nesprávnost musí být každému na první pohled rozpoznatelná, což rozhodně není posuzovaný případ. Z tohoto důvodu nemohlo být podle obviněného odvolání státní zástupkyně úspěšné, tj. neměl být z jeho podnětu zrušen zprošťující rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 13. 12. 2018 a věc neměla být znovu vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Další řízení, které následovalo po usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 9 To 63/2019, a v jehož průběhu bylo znovu rozhodováno o podané obžalobě jak okresním, tak i krajským soudem, považuje tudíž obviněný za nepřípustné. Podle jeho názoru tak došlo k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu.
7. Nesprávné právní posouzení skutku spočívající v tom, že z přibližně 75 800 sdílených souborů pouze okolo 500 představovalo autorské dílo, což odpovídá pouhému 0,7 % z celkové počtu. Pověřený znalec se navíc nedokázal závazně vyjádřit k tomu, zda tato díla spadají pod autorskoprávní ochranu. Bez jednoznačného zjištění, jaký konkrétní autorsky chráněný obsah sdílená data obsahovala, nebylo možné učinit správný závěr o vině obviněného žalovaným skutkem. Vzhledem k tomu, že je obviněný postižen chronickou schizofrenií, je rovněž velmi diskutabilní, zda skutečně mohl objektivně rozpoznat, že předmětné množství (0,7 %) sdílených souborů podléhá ochraně autorského zákona. Je proto vyloučeno, aby obviněný naplnil subjektivní stránku přečinu podle §270 odst. 1 tr. zákoníku. Tyto skutečnosti podle obviněného odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
8. Poslední z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu byl podle přesvědčení obviněného naplněn v obou jeho variantách, neboť napadeným usnesením soudu druhého stupně bylo rozhodnuto o zamítnutí opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, a v přecházejícím řízení byly dány důvody dovolání uvedené pod písm. e), g).
9. Závěrem svého dovolání obviněný M. P. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak usnesení Krajského soudu v Praze, tak i rozsudek Okresního soudu v Kladně, a aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
b) Vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání
10. Opis dovolání obviněného byl zaslán nejvyššímu státnímu zástupci, který se k němu vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně NSZ“). K argumentaci obviněného podřazené dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu považovala státní zástupkyně NSZ za zjevné, že zprošťující rozsudek soudu prvního stupně nenabyl právní moci ve smyslu §139 odst. 1 tr. řádu, neboť proti němu bylo v zákonné lhůtě podáno odvolání v neprospěch obviněného, byť zaměřené proti výroku o trestu. Podle státní zástupkyně NSZ způsob, jakým soud druhého stupně reagoval na pochybení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kladně (dále jen „státní zástupkyně“, nebo „státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kladně“), neporušuje pravidla spravedlivého procesu. Jestliže totiž státní zástupkyně podala odvolání v neprospěch obviněného, z podstaty věci bylo zřejmé, že toto odvolání může směřovat výlučně proti zprošťujícímu výroku o vině, tudíž postup krajského soudu nemohl být pro obviněného jakkoli překvapivým. Následné projednání předmětného odvolání a rozhodnutí krajského soudu odpovídalo pravidlům spravedlivého procesu, a proto nelze dovozovat naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu.
11. Námitka obviněného podřazená důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu prostřednictvím které zpochybnil, že by k zásahu do autorských práv došlo v intenzitě předpokládané základní skutkovou podstatou přečinu podle §270 odst. 1 tr. zákoníku, není podle státní zástupkyně NSZ důvodná. Pokud bylo ve sdílených souborech identifikováno celkem 518 děl, jimž je poskytována autorskoprávní ochrana, a pokud se obviněný trestného jednání dopouštěl po dobu delší než tři roky, bylo vyvození jeho trestní odpovědnosti nutné. Rovněž došlo k naplnění subjektivní stránky citovaného přečinu i přes podstatné snížení rozpoznávacích a ovládacích schopností obviněného. Především u rozpoznávací složky bylo podle státní zástupkyně NSZ významné jeho vzdělání a výkon práce s počítačem. Duševní onemocnění, kterým obviněný trpí, jej tedy nemohlo limitovat v tom smyslu, že by nevěděl, že některá z jím sdílených děl prostřednictvím tzv. sítě peer-to-peer jsou záznamem výkonného umělce. Nešlo rozhodně o obrazové a zvukové záznamy pořízené obviněným nebo jinou osobou např. v rámci rodinných oslav, tj. díla, která by nebyla autorsky chráněna. S následkem svého jednání tak musel být obviněný minimálně srozuměn.
12. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu mohl být naplněn pouze v jeho druhé alternativě ve spojitosti s některým z důvodů podle písm. a) až k), neboť první alternativa je určena případům, v nichž bylo zamezeno v přístupu k druhé soudní instanci. Vzhledem k tomu, že státní zástupkyně NSZ nepovažovala za naplněné ani důvody podle §265b odst. 1 písm. e), g) tr. řádu nemohl být obviněným úspěšně uplatněn ani tento poslední dovolací důvod.
13. Státní zástupkyně NSZ závěrem svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného M. P. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu za podmínek podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
14. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.
15. Důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu je možné uplatnit, pokud proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. V podstatě jde o případy, kdy bylo proti obviněnému vedeno trestní stíhání, které nebylo zastaveno, ačkoliv existoval některý z důvodů nepřípustnosti trestního stíhání ve smyslu ustanovení §11 odst. 1, 2 a 5 nebo §11a tr. řádu, v nichž jsou taxativně, pozitivně a výslovně vypočteny důvody nepřípustnosti trestního stíhání. Jiné namítané vady týkající se průběhu trestního stíhání nezakládají důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu (srov. rozhodnutí č. 38/2005 Sb. rozh. tr.).
16. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je naplněn tehdy, jestliže napadené rozhodnutí, nebo jemu předcházející řízení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu tedy lze vznášet námitky proti vadnému použití některého ustanovení hmotného práva, typicky trestního zákona, případně jiné právní normy, s níž trestní zákon spojuje trestní odpovědnost za určitý trestný čin. Tomuto dovolacímu důvodu tudíž odpovídají zejména námitky spočívající v tom, že skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
17. Obviněný opřel své dovolání rovněž o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu a označil obě jeho alternativy. Ty se týkají případů, v nichž bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k).
18. Nejvyšší soud z podnětu podaného dovolání obviněného a na základě obsahu trestního spisu dospěl k závěru, že obviněný důvodně uplatnil námitku, kterou poukázal na nesprávný postup Krajského soudu v Praze ve vztahu k projednání odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kladně ze dne 14. 1. 2019 proti v pořadí druhému rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 13. 12. 2018, sp. zn. 2 T 47/2017, jímž byl obviněný M. P. zproštěn obžaloby. Tento rozsudek totiž nabyl právní moci po uplynutí zákonné osmidenní lhůty od jeho doručení všem oprávněným osobám, neboť podání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kladně ze dne 14. 1. 2019 nebylo možné považovat za řádné odvolání. S ohledem na tuto skutečnost nemělo z podnětu tohoto podání dojít ke zrušení napadeného rozsudku a k vrácení věci soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. To znamená, že neměla být ani vydána rozhodnutí soudů obou stupňů, proti nimž obviněný podal dovolání. Uvedenou vadu lze tak podřadit dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu, resp. §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho druhé alternativě.
19. Na podkladě této části dovolání proto mohl Nejvyšší soud přezkoumat podle §265i odst. 3, 4 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost napadeného usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2019, sp. zn. 9 To 195/2019, a jemu předcházejícího řízení, v jehož průběhu byly v hlavním líčení vydány celkem tři rozsudky Okresním soudem v Kladně jako soudem prvního stupně a dvě usnesení Krajským soudem v Praze jako soudem druhého stupně, jak jsou citovány pod bodem 4. tohoto usnesení. V rámci vypořádání argumentace obviněného ve vztahu k odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kladně proti v pořadí druhému rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 13. 12. 2018, sp. zn. 2 T 47/2017, Nejvyšší soud zjistil, že tento rozsudek skutečně nabyl právní moci, neboť sporné podání zaslané okresnímu soudu v zákonné lhůtě směřovalo proti výroku napadeného rozsudku, který v něm není obsažen, a k jeho doplnění, resp. rozšíření došlo až po uplynutí osmidenní lhůty stanovené zákonem. Z tohoto důvodu nemohla obstát následující meritorní rozhodnutí, která byla vyhlášena soudy obou stupňů v dalším stadiu tohoto trestního řízení, a bylo nutné je zrušit.
b) K právní námitce odůvodňující kasační výrok Nejvyššího soudu
20. Jak již bylo naznačeno výše, klíčovým rozhodnutím, které podle zásadní dovolací argumentace obviněného nabylo právní moci a další řízení o podané obžalobě v posuzované trestní věci nemělo pokračovat, je rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 13. 12. 2018, sp. zn. 2 T 47/2017. Tímto rozsudkem byl obviněný M. P. podle §226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kladně pro skutek kvalifikovaný jako přečin porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle §270 odst. 1 tr. zákoníku, dále bylo rozhodnuto v adhezním řízení podle §229 odst. 3 tr. řádu a vyjmenovaní poškození byli odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Hlavního líčení se osobně zúčastnil obviněný se svojí obhájkyní a po zákonném poučení o možnosti podat proti vyhlášenému rozsudku odvolání se obviněný svého práva vzdal. Přítomná státní zástupkyně se vyjádřila tak, že si ponechává lhůtu k podání odvolání (srov. č. l. 364 trestního spisu).
21. Opis zprošťujícího rozsudku okresního soudu byl datovou zprávou doručen do datové schránky Okresního státního zastupitelství v Kladně dne 7. 1. 2019. Podle §248 odst. 1 tr. řádu se odvolání podává u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje, a to do 8 dnů od doručení opisu rozsudku. Podle §60 odst. 1 tr. řádu se přitom do lhůty určené podle dní nezapočítává den, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Posledním dnem pro podání odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kladně proti zprošťujícímu rozsudku soudu prvního stupně u Okresního soudu v Kladně bylo tedy úterý 15. 1. 2019. Den před uplynutím této zákonné lhůty, tj. dne 14. 1. 2019, zaslala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kladně Mgr. Klára Loudová Okresnímu soudu v Kladně datovou zprávou podání, v němž uvedla, že jde o „…blanketní odvolání v neprospěch obžalovaného směřující do výroku o trestu , s tím, že odvolání bude odůvodněno do jednoho týdne.“ (srov. č. l. 382 trestního spisu). Až po sedmnácti dnech, nikoli po týdnu, jak státní zástupkyně avizovala soudu prvního stupně, tedy dne 31. 1. 2019, tatáž státní zástupkyně zaslala Okresnímu soudu v Kladně datovou zprávou další podání nazvané „odůvodnění odvolání“, v jehož úvodu uvedla, „[p]roti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 13. 12. 2018, sp. zn. 2 T 47/2017, kterým obžalovaný M. P. byl podle §226 písm. b) tr. zákoníku (evidentní písařská chyba, správně tr. řádu; poznámka Nejvyššího soudu) zproštěn obžaloby, podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kladně dne 14. 1. 2019 v neprospěch obžalovaného blanketní odvolání do výroku o vině a trestu, které odůvodňuje takto … .“ . (srov. č. l. 383 trestního spisu).
22. Krajský soud v Praze považoval sporné podání státní zástupkyně za dostatečné k tomu, aby přezkoumal jím napadený rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl již zmíněným usnesením o jeho zrušení a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. V následujícím odvolacím rozhodnutí ze dne 3. 7. 2019, sp. zn. 9 To 195/2019, proti němuž je podáváno obviněným dovolání, krajský soud odmítl totožnou výhradu obviněného týkající se nezákonného pokračování trestního řízení přes vydání pravomocného zprošťujícího rozsudku soudem prvního stupně. Podle názoru krajského soudu podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kladně dne 14. 1. 2019 tzv. blanketní odvolání v neprospěch obviněného M. P. a vymezení rozsahu, v němž byl rozsudek soudu prvního stupně odvoláním napadán slovy „ směřující do výroku o trestu “ soud označil za „evidentní písařské pochybení“, které ani nevyžadovalo výzvu k odstranění vad ve smyslu §251 odst. 1 tr. řádu . Krajský soud dokonce doplnil, že následně bylo odvolání státní zástupkyně podrobně odůvodněno, resp. „upřesněno“ , a skutečnost, že se tak stalo až po uplynutí osmidenní lhůty od doručení rozsudku, považoval tento soud za bezvýznamnou (srov. bod 6. citovaného usnesení). Krajský soud v Praze tudíž neshledal zákonnou překážku pro přezkoumání napadeného rozsudku soudu prvního stupně ze dne 13. 12. 2018, ani v samotném způsobu rozhodnutí o tomto odvolání kasačním výrokem a vrácením věci k novému projednání a rozhodnutí. S tímto závěrem se však Nejvyšší soud nemůže ztotožnit, neboť vymezení rozsahu odvolání státní zástupkyně ze dne 14. 1. 2019 tak, že směřuje proti „výroku o trestu“, nikoli však proti „výroku o vině“ (minimálně takto bylo možné formulovat napadení vysloveného výroku) , rozhodně nelze považovat za písařské pochybení předmětného podání. Za písařskou chybu či jinou zjevnou nesprávnost totiž mohou být považovány chyby v psaní a v počtech, například nesprávné označení jednacího čísla, nesprávné nebo neúplné označení soudu, nesprávné datum narození obviněného, chybně označený právní zástupce nebo jeho titul, chybné uvedení jména nebo příjmení obviněného, chybné uvedení množství, čísel nebo početní výsledek, nesprávnosti v uvedení data vyhlášení rozhodnutí aj. (srov. přiměřeně ustanovení §131 odst. 1 tr. řádu). Většinou jsou tato písařská pochybení navíc zřejmá nejenom procesním stranám v konkrétním trestním řízení, ale i třetím ˗ na věci zcela nezainteresovaným ˗ osobám, jak přiléhavě upozornil obviněný v bodě 15. svého dovolání. Pokud státní zástupkyně ve svém podání označila, že jde o odvolání v neprospěch obviněného, jímž napadá rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 13. 12. 2018, sp. zn. 2 T 47/2017, a to proti výroku o trestu, ačkoli takový výrok nebyl napadeným rozsudkem vůbec vysloven, nemá uvedené pochybení obsahu odvolání povahu písařské chyby. V tomto podání je zřetelně označen výrok, proti němuž směřuje, tím odvolání definuje rozsah, v němž je řádný opravný prostředek uplatněn, současně určuje přezkumnou povinnost soudu druhého stupně v rámci odvolacího řízení. K tomu je možné dodat, byť nejde o skutečnosti, které by mohly mít zásadní vliv na uvedené úvahy o povaze a obsahu sporného odvolání, že nejde o podání v obecném smyslu, jak je upraveno v ustanovení §59 tr. řádu, neboť odvolání jako jeden z řádných opravných prostředků, má svou speciální úpravu a jeho obsahové náležitosti jsou vymezeny v §249 tr. řádu.
23. Rovněž je třeba odmítnout označení sporného odvolání Krajským soudem v Praze za tzv. blanketní. Z formálního hlediska obsahovalo odvolání státní zástupkyně doručené Okresnímu soudu v Kladně dne 14. 1. 2019 označení napadeného rozsudku, dále skutečnost, že je podáváno v neprospěch obviněného (srov. §249 odst. 2 tr. řádu), a určovalo také jeho rozsah tím, že směřovalo proti výroku o trestu. Rozhodně tak nejde o tzv. blanketní odvolání, neboť kromě vytýkaných vad rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo, odvolání obsahuje zákonem vyžadované náležitosti (srov. §249 odst. 1 tr. řádu). Sama státní zástupkyně ve sporném podání předeslala, že je hodlá dodatečně odůvodnit a sama si stanovila lhůtu jednoho týdne, kterou však nedodržela. Učinila tak až po sedmnácti dnech, přičemž zjevně vědoma si své předešlé nedbalosti odkazovala v tomto druhém podání na odvolání datované 14. 1. 2019 s tím, že směřovalo proti výroku o vině a trestu, což ale není pravda. Na podání ze dne 14. 1. 2019 je nutné nahlížet jako na odvolání proti označenému rozsudku podané v neprospěch obviněného a proti výroku, který tímto rozsudkem nebyl vysloven, přičemž z hlediska jeho obsahu nebylo třeba postupovat podle §251 odst. 1 tr. řádu, neboť odvolatelka dodatečně doplnila důvody, z nichž rozsudek napadla. Nicméně vzhledem k povaze výroku v napadeném rozsudku, jímž byl obviněný zproštěn obžaloby, je naprosto zřejmé, že soud ani nemohl vyslovit výrok o trestu, tudíž lze konstatovat, že ze strany státní zástupkyně bylo odůvodnění jí napadeného výroku (o trestu) v podstatě bezpředmětné. Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za nutné zdůraznit, že státní zástupkyně, která vypracovala sporné podání, se od samého počátku účastnila hlavního líčení, rovněž byla přítomna vyhlášení zprošťujícího rozsudku a po zákonném poučení o opravném prostředku prohlásila, že si ponechává lhůtu k případnému odvolání. Přesto jako osoba nejen znalá práva, ale i seznámená s předmětem trestního stíhání obviněného a osobně přítomná vyhlášení zprošťujícího rozsudku, vypracovala odvolání, jehož rozsah explicitně omezila na výrok, který v napadeném rozsudku nebyl učiněn. Rozhodně nelze akceptovat vysvětlení soudu druhého stupně, že jasné vyjádření v odvolání, podle něhož směřoval tento řádný opravný prostředek proti výroku o trestu, je třeba vyložit v souvislostech tak, že jde o písařské pochybení, jak již bylo uvedeno v bodě 22. tohoto usnesení.
24. Státní zástupce je v trestním řízení procesní stranou, která má nejširší oprávnění z hlediska opravných prostředků a jako jediný může napadat rozsudek z jakéhokoli přípustného důvodu a vůči kterékoli další straně řízení. Státní zástupce jako veřejný žalobce vystupuje v trestním řízení nikoli jen ve prospěch obžaloby, resp. státu, nýbrž je současně povinen hájit zájmy obviněných a dalších osob zúčastněných na trestním řízení. Každopádně je spravedlivé očekávat, že veřejný žalobce bude náležitým způsobem dbát o naplnění své role v trestním řízení, do čehož spadá i povinnost řádným způsobem plnit zákonné požadavky na právní jednání související s výkonem této pozice v trestním procesu. Přestože formulace vymezující rozsah podaného odvolání na výrok o trestu, který v napadeném rozhodnutí vůbec nebyl vysloven, představovalo zjevnou nesprávnost, neboť výrok o zproštění obviněného obžaloby je výrokem o vině, nelze připustit, aby taková vada podání byla napravitelná po uplynutí zákonné odvolací lhůty s důsledky nepříznivými pro obviněného. Změna napadeného výroku v neprospěch obviněného po vyčerpání doby, po kterou bylo možné rozsah odvolání rozšířit, není možná. Nešlo totiž o takovou vadu podání, která by mohla být zhojena způsobem, který příslušná státní zástupkyně v posuzované trestní věci zvolila, navíc nepravdivě tvrdila v navazujícím doplnění odvolání, že původní podání směřovalo rovněž proti výroku o vině. Takovou manipulaci s obsahem podání nelze považovat za ospravedlnitelnou v zájmu využití zákonných procesních oprávnění souvisejících s postavením státního zástupce v trestním řízení a jeho rolí, kterou v něm má plnit. Jak rovněž konstatoval Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 24. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 19/03, uveřejněném pod č. 86 ve svazku 33 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, je sice žádoucí, aby všechny subjekty účastnící se trestního řízení používaly ve svých podáních pokud možno přesné terminologie v zájmu správné interpretace obsahu sdělení, přesto je třeba diferencovat stupeň přísnosti tohoto požadavku vůči orgánům činným v trestním řízení na jedné straně a vůči ostatním subjektům na straně druhé. Zatímco od orgánů činných v trestním řízení lze právem požadovat, aby používaly naprosto přesné a jednoznačné termíny, u jiných subjektů není tak přísný požadavek namístě. Zjištěné pochybení státní zástupkyně v posuzované trestní věci a její opožděná snaha o jeho nápravu i za cenu tvrzení, které neodpovídalo skutečnosti, nemohlo být soudem druhého stupně posouzeno jako způsobilé k řádnému přezkoumání zprošťujícího výroku o vině v napadeném rozsudku.
25. Rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 13. 12. 2018, sp. zn. 2 T 47/2017, jímž byl obviněný M. P. podle §226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kladně ze dne 4. 4. 2017, sp. zn. 2 ZT 419/2016, pro jednání, v němž byl spatřován přečin porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle §270 odst. 1 tr. zákoníku, tak s ohledem na vymezení odvolání státní zástupkyně ze dne 14. 1. 2019, které bylo doplněno dne 31. 1. 2019, tj. až po uplynutí zákonné odvolací lhůty, nabyl právní moci ve smyslu §139 tr. řádu dne 21. 12. 2018. Rozhodnutí soudu prvního stupně se tím stalo nejenom nezměnitelným (v tzv. formální právní moci), ale i závazným (v tzv. materiální právní moci). Za této procesní situace nemělo v odvolacím řízení dojít ke zrušení citovaného rozsudku na podkladě sporného odvolání a nemělo být ani pokračováno v trestním stíhání obviněného M. P.
26. Nejvyšší soud se tak přiklonil k části argumentů přednesených obviněným v dovolání ohledně nesprávného procesního postupu Krajského soudu v Praze jako soudu odvolacího ve vztahu k posouzení sporného odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kladně, a to včetně poukazu obviněného na zasažení jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, resp. čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Nelze totiž akceptovat, aby se zjištěné pochybení státní zástupkyně, v němž v podstatě pokračoval Krajský soud v Praze tím, že přijal sporné odvolání bez jakýchkoli výhrad či vysvětlení svého postupu a na jeho podkladě přezkoumal napadený rozsudek v celém rozsahu, ačkoli ten již fakticky nabyl právní moci. Tímto způsobem byl trestní řád krajským soudem aplikován jednoznačně v neprospěch obviněného M. P. a byla jím dotčena jeho základná práva.
27. Na podkladě shora uvedených skutečností Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného M. P. důvodným, neboť trestní řízení vedené proti obviněnému pro skutek právně kvalifikovaný jako přečin podle §270 odst. 1 tr. zákoníku, bylo vedeno navzdory existenci pravomocného zprošťujícího rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 13. 12. 2018, sp. zn. 2 T 47/2017. Výhradou o nepřípustnosti trestního stíhání obviněný přiléhavě uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu. Vzhledem k tomu došlo k naplnění též druhé varianty dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Nejvyšší soud proto podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2019, sp. zn. 9 To 195/2019, a protože vytýkanou vadou byl zatížen i rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 4. 4. 2019, sp. zn. 2 T 47/2017, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 9 To 63/2019, bylo nutné zrušit i tato rozhodnutí včetně obsahově navazujících rozhodnutí, která zrušením všech citovaných rozhodnutí pozbyla podkladu. Po zrušení citovaných rozhodnutí nebylo nutné, resp. ani možné pokračovat v trestním stíhání obviněného M. P., neboť o podané obžalobě již bylo pravomocně rozhodnuto, avšak bylo třeba rozhodnout o sporném odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kladně z 14. 1. 2019. Byla tak splněna podmínka uvedená v §265l odst. 1 tr. řádu pro vydání rozhodnutí Nejvyšším soudem ve smyslu §265m odst. 1 tr. řádu. Vzhledem k tomu, že ustanovení §265m odst. 1 tr. řádu neobsahuje výslovně situaci, na niž dopadá projednávané dovolání, to znamená stav, kdy ve věci samé existuje pravomocný rozsudek, proti němuž však byl podán řádný opravný prostředek a bylo ve věci znovu meritorně rozhodováno. V důsledku zrušení rozhodnutí odvolacího soudu o tomto opravném prostředku dovolacím soudem, vyvstala potřeba vydat nové (správné) rozhodnutí o sporném odvolání ve smyslu §253 tr. řádu. V tomto ustanovení jsou vyjmenovány způsoby rozhodnutí o odvolání z formálních důvodů bez věcného přezkoumání napadeného rozsudku a jemu předcházejícího řízení, což je i posuzovaný případ obviněného M. P. Přestože rozsudek soudu prvního stupně již nabyl právní moci, soud druhého stupně vyslovil jeho zrušení a učinil tak na podkladě sporného odvolání, jehož obsah nesprávně posoudil jako vyhovující zákonným podmínkám pro jeho řádné uplatnění. S takovou procesní situací trestní řád nepočítá, tudíž Nejvyššímu soudu nezbylo než využít v trestním procesu přípustné analogie, jako použití trestněprávní normy na případ, na který se ona norma přímo nevztahuje, ale kterému se nejvíce podobá. V obou Nejvyšším soudem aplikovaných ustanoveních trestního řádu není výslovně a jasně zapovězeno použití analogie, proto Nejvyšší soud rozhodl podle §265m odst. 1 tr. řádu per analogiam a §253 odst. 1 tr. řádu per analogiam tak, že sám zamítl odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kladně ze dne 14. 1. 2019. Jak již bylo v tomto usnesení několikrát zmíněno, předmětné odvolání bylo sice podáno proti označenému rozsudku soudu prvního stupně, avšak jeho rozsah byl vymezen napadením výroku o trestu, který v tomto rozsudku nebyl učiněn. Státní zástupkyně sice dodatečně rozšířila své odvolání i proti výroku o vině, mezi něž patří i výrok o zproštění obviněného obžaloby, avšak stalo se tak až po uplynutí osmidenní zákonné lhůty. Sporné odvolání tudíž nebylo způsobilé vyvolat přezkumnou povinnost ve smyslu §254 tr. řádu a bylo nutné je zamítnout.
IV. Závěr
28. Protože vady napadeného usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2019, sp. zn. 9 To 195/2019, a jemu předcházejícího řízení včetně rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 4. 4. 2019, sp. zn. 2 T 47/2017, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 9 To 63/2019, bylo možné v dovolacím řízení napravit v rámci neveřejného zasedání, využil Nejvyšší soud přípustnou analogii ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu a o podaném dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 25. 6. 2020
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu