ECLI:CZ:NS:2020:5.TDO.1217.2020.1
sp. zn. 5 Tdo 1217/2020-1284
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 12. 2020 o dovolání, které podal obviněný Z. P. , nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 3 To 159/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 81 T 3/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného Z. P. odmítá.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. 4. 2019, sp. zn. 81 T 3/2018, byl obviněný Z. P. uznán vinným zločinem dotačního podvodu podle §212 odst. 1, odst. 5 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“), zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a pokusem zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §21 odst. 1 a §240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jichž se dopustil skutky, které jsou podrobně popsané ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Podstata prvního z nich spočívala ve stručnosti v tom, že obviněný (v součinnosti s další obviněnou fyzickou osobou a s dvěma obviněnými právnickými osobami, které si nepodaly dovolání) na základě nepravdivých dokladů o dodávce zboží, k níž nedošlo, vylákal pro jednu z obviněných právnických osob, v které byl statutárním orgánem, poskytnutí dotace v celkové výši 4 854 632 Kč, a to zčásti ke škodě rozpočtu Evropské unie (ve výši 3 640 974 Kč) a zčásti ke škodě České republiky (ve výši 1 213 658 Kč). Druhý skutek pak spočíval v tom, že obviněný v tomtéž postavení uplatnil nárok na odpočet daně z přidané hodnoty týkající se neuskutečněných zdanitelných plnění (zmíněných obchodů) ve výši 1 610 722 Kč, ačkoli vznikl nárok na odpočet jen ve výši 6 322 Kč.
2. Za tyto zločiny a pokus zločinu byl obviněnému uložen podle §43 odst. 1 a §212 odst. 5 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 roků, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 4 roků. Dále byl obviněnému uložen podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku i peněžitý trest ve výměře 50 denních sazeb s výší jedné denní sazby 1 000 Kč, tedy celkem ve výměře 50 000 Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl obviněnému podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen též trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních korporacích na dobu 5 let. Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu ostatních obviněných a o uplatněném nároku na náhradu škody.
3. Proti shora zmíněnému rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci podal obviněný Z. P. odvolání, které zaměřil proti výroku o vině, výroku o trestu i výroku o náhradě škody. O podaném odvolání rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 3 To 159/2019, tak, že ho podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
II. Dovolání obviněného
4. Obviněný Z. P. podal proti tomuto usnesení odvolacího soudu prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho druhé alternativě s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku, ač v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jelikož rozhodnutí soudu prvního stupně trpí vadami, které měly vliv na správné právní posouzení skutku.
5. Obviněný ve svém dovolání zpochybňuje závěry soudů nižších stupňů a namítá, že stěžejní bylo zodpovězení otázky, zda došlo k nákupu forem, podložek a roštů, na jehož základě obchodní společnost S., požadovala proplacení finančních prostředků v rámci dotačního titulu. Z důvodu tohoto nákupu se pak jmenovaná společnost domáhala i vyplacení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty. Soud prvního stupně učinil na základě nepřímých důkazů závěr, podle něhož obchodní společnost I., nedodala toto zboží a obchod byl jen fiktivní. V odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně obviněný namítl, že tento rozsudek stojí na nesprávném a neúplném hodnocení provedených důkazů, že skutkové závěry soudu prvního stupně jsou chybné a že obchodní společnost S., řádně zakoupila zmíněné zboží od obchodní společnosti I. Odvolací soud podle obviněného nesprávně potvrdil závěry soudu prvního stupně a neshledal důvodnými odvolací námitky obviněného s tím, že jsou jen opakováním jeho obhajoby uplatněné již před soudem prvního stupně.
6. Obviněný dovozuje, že oba soudy nižších stupňů nesprávně právně posoudily jeho jednání jako trestné a nevyvodily z provedených důkazů správné závěry odpovídající těmto důkazům. Obviněný odkazuje na listiny, které v řízení předložil a jimiž má být prokázán nákup příslušných forem obchodní společností I., z Holandska. Soud prvního stupně i odvolací soud nepopírají existenci účetních dokladů, ale reálnou existenci zboží. Takový závěr znamená popření pravosti a správnosti účetních dokladů, aniž by tyto listinné důkazy byly v řízení provedeny. Odvolací soud pak vyjádřil přesvědčení o nadbytečnosti doplnění dokazování v tomto směru. Podle obviněného nebyla zpochybněna pravost a správnost uvedených účetních dokladů a nebyla vyvrácena verze obhajoby, že obchodní společnost I., nakoupila 2 000 kusů forem v Holandsku a dalších 2 000 kusů forem jí dodala obchodní společnost R., přičemž jejich vyrobení připouští i odborné vyjádření správce daně.
7. Podle obviněného soud prvního stupně i odvolací soud postupovaly nesprávně, když nepřipustily provedení důkazu zmíněnými účetními doklady, a tato vada důkazního řízení má vliv na správné právní posouzení skutku v tom smyslu, zda mohl proběhnout skutkový děj tak, jak tvrdí obhajoba všech obviněných.
8. Obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 3 To 159/2019, i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. 4. 2019, sp. zn. 81 T 3/2018, i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde jejich zrušením, pozbydou podkladu, a aby přikázal věc soudu prvního stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III. Vyjádření k dovolání
9. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného Z. P. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru obviněný v zásadě setrval na svých námitkách uplatněných již v předchozím řízení, které jsou jen polemikou se skutkovými závěry soudů nižších stupňů. Nespadají pod dovolací důvody uplatněné obviněným, a to i pokud jde o tvrzení obviněného, že obchodní společnost I., nakoupila formy v Holandsku. V tomto směru nejde ani o opomenuté důkazy ve smyslu judikatury Ústavního soudu, což státní zástupce ve svém vyjádření podrobně rozvedl a především zdůraznil, že soudy nižších stupňů se ve svých rozhodnutích zabývaly důkazními návrhy obhajoby a vysvětlily, proč je považovaly za nadbytečné a z jakých důvodů nemohou mít vliv na posouzení skutkového stavu věci. V tomto směru státní zástupce odkázal na odůvodnění usnesení odvolacího soudu.
10. Podle státního zástupce nedošlo ani k situaci, že by byl dán extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, jak obviněný namítal. Soudy prvního i druhého stupně řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, a pečlivě hodnotily provedené důkazy v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Není dán žádný, natož extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Státní zástupce zde odkázal na hodnocení důkazů v rozhodnutích obou soudů nižších stupňů.
11. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jaké jsou uvedeny v §265b tr. řádu.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
12. Nejvyšší soud zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti námitek obviněného ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu.
13. Pokud jde o dovolací důvod, obviněný Z. P. opřel své dovolání o ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho druhé alternativě, protože je přesvědčen, že jeho odvolání bylo zamítnuto, ač v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
14. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ten může být naplněn ve dvou variantách. Podle první z nich jde o případy, v nichž bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Druhá varianta je určena k nápravě vady spočívající v tom, že v řízení předcházejícím rozhodnutí soudu druhého stupně byl dán důvod dovolání obsažený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu, přesto soud druhého stupně rozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, aniž odstranil takovou vadu. Obviněný uplatnil druhou z uvedených variant ve vztahu k výroku o vině obsaženému v rozsudku soudu prvního stupně, který zůstal v odvolacím řízení nedotčen, ačkoli se obviněný domnívá, že trpí vadou odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
15. Obviněný tedy dovozuje nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotně právních norem jiných právních odvětví ze strany soudu prvního stupně, na které měl podle něj reagovat odvolací soud zrušením rozsudku soudu prvního stupně napadeného odvoláním, aniž však ono tvrzené nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení jakkoli v podaném dovolání konkretizoval. Podstatou citovaných dovolacích námitek by totiž mělo v daném případě být vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně, s nímž se odvolací soud ve svém rozhodnutí nevypořádal. Zejména by mělo jít o pochybení v tom směru, že skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen soudem prvního stupně, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřoval tento soud, případně nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku by mohlo spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění neposkytovala dostatečný podklad k závěru, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin vlastně jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
16. Uplatněný dovolací důvod však nemůže spočívat v případných procesních pochybeních ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na skutek v takové podobě, k níž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy nižších stupňů vyhodnotily odlišně od jeho názoru. Dovolání s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tudíž nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek, a je tudíž určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných rozhodnutí.
b) K uplatněným námitkám obviněného
17. Pod uplatněný dovolací důvod nelze podřadit námitky obviněného Z. P. obsažené v jeho dovolání, které se týkají skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, s nimiž se ztotožnil odvolací soud, ani procesní námitky ohledně provedení jednotlivých důkazů a jejich hodnocení. Totéž platí, pokud jde o výhrady obviněného ve vztahu k tomu, jak se soudy nižších stupňů vypořádaly s jeho obhajobou a důkazními návrhy. Přitom soudy nižších stupňů v nyní posuzované věci ve svých rozhodnutích podrobně a v souladu s principy formální logiky vysvětlily, proč neuvěřily obhajobě tohoto obviněného a dalších obviněných ve věci a jejich tvrzením a z jakých důvodů dospěly k závěru o vině obviněného zločinem dotačního podvodu podle §212 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a pokusem zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §21 odst. 1 a §240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
18. Oba soudy nižších stupňů přitom podrobně vysvětlily, na podkladě jakých důkazů byl učiněn závěr o vině obviněného, včetně prokázání jeho úmyslného zavinění. Zejména soud prvního stupně ve svém rozsudku podrobně vyložil, proč neuvěřil tvrzení o tom, že obchodní společnost S., řádně nakoupila dané zboží od obchodní společnosti I., a že tato dodavatelská společnost nakoupila totéž zboží od obchodní společnosti R., která nevyrobila a obchodní společnosti I., nedodala tvrzených 4 000 kusů gumových forem, podložek a roštů. V tomto směru pak mohl odvolací soud odkázat na logické a přesvědčivě odůvodněné závěry soudu prvního stupně. Uplatněná obhajoba obviněných, že se obchodní případ uskutečnil a že dané zboží bylo řádně dodáno, tak byla zcela jednoznačně a bez jakýchkoli pochybností vyvrácena.
19. Pokud jde o námitky obviněného, že soud prvního stupně i odvolací soud nepopřely existenci listin prokazujících nákup 2 000 forem obchodní společností I., z Holandska, je nutno konstatovat, že z výpovědi spoluobviněného J. S. k okolnostem jejich nákupu touto společností vyplývá naprostá nevěrohodnost a účelovost tohoto jeho tvrzení. Ostatně nelze pominout ani to, že celý objem dodávky forem, podložek a roštů, které měla obchodní společnost I., dodat obchodní společnosti S., měl tento dodavatel získat podle účetních dokladů od obchodní společnosti R. Přitom bylo prokázáno, že tato společnost žádné formy, podložky a rošty nikdy nevyrobila. Stejně účelové je i tvrzení o nákupu 2 000 forem z Holandska obviněným J. S. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku, s jehož závěry se ztotožnil i odvolací soud, vysvětlil, proč tato tvrzení obviněného J. S. jsou účelová a vyvrácená dalšími provedenými důkazy. Ostatně námitky obviněného ani v tomto směru nemohou naplnit uplatněný dovolací důvod.
20. Pokud totiž obviněný vycházel z odlišné verze skutkového stavu, kterou dovodil z vlastní obhajoby či z obhajoby dalších spoluobviněných a z interpretace provedených důkazů a jejich hodnocení, které soud prvního stupně ani odvolací soud neuvěřily, čímž se snažil odůvodnit naplnění uplatněného dovolacího důvodu, jde o námitky, které se nijak netýkají právního posouzení skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, jehož spácháním byl obviněný uznán vinným, ani jiného hmotně právního posouzení. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, totiž neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5 a 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu.
21. Obviněný ve svém dovolání tedy nevytkl žádné konkrétní pochybení při výkladu a použití hmotného práva ve výše vyloženém smyslu a neuvedl, podle jakého jiného ustanovení trestního zákoníku měly být posouzeny jím spáchané skutky, ani nijak nekonkretizoval, v čem nebyly naplněny zákonné znaky zločinů, kterými byl uznán vinným. Své výhrady založil výlučně na nesouhlasu se skutkovými zjištěními, které ve věci učinil soud prvního stupně, s provedenými důkazy a jejich hodnocením, přitom vycházel z odlišné verze skutkového stavu, kterou dovodil z vlastní obhajoby a interpretace provedených důkazů i jejich hodnocení.
V. Závěrečné shrnutí
22. Nejvyšší soud na podkladě shora uvedeného dospěl k závěru, že obviněný Z. P. podal dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů. Za této situace Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, aniž byl oprávněn věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo. Se shodnými námitkami obviněného, jaké uplatnil ve svém dovolání, se navíc již věcně správně a přesvědčivě vypořádaly soudy nižších stupňů, které v této věci rozhodovaly. Ve vztahu ke skutkovým zjištěním, která tyto soudy učinily, jsou pak jejich závěry z hlediska právní kvalifikace skutků správné a zákonné.
23. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout tímto způsobem o dovolání obviněného v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 9. 12. 2020
JUDr. František Púry, Ph.D.
předseda senátu
Vyhotovil:
JUDr. Bohuslav Horký