ECLI:CZ:NS:2020:5.TDO.1505.2019.3
sp. zn. 5 Tdo 1505/2019
USNESENÍ
Předseda senátu Nejvyššího soudu rozhodl dne 8. 4. 2020 v řízení o dovolání, které podal obviněný J. L., nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 4. 2019, sp. zn. 12 To 66/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 T 4/2011, o odložení a přerušení výkonu rozhodnutí, takto:
Podle §265o odst. 1 tr. řádu se na dobu, než bude rozhodnuto o podaném dovolání, obviněnému J. L. odkládá a přerušuje výkon výroků o náhradě škody z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2018, sp. zn. 40 T 4/2011, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 4. 2019, sp. zn. 12 To 66/2018.
Odůvodnění:
1. Obviněný J. L. byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2018, sp. zn. 40 T 4/2011, uznán vinným pod body I. a II. zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“). Za to mu byl podle §209 odst. 5 tr. zákoníku uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu samostatné výdělečné činnosti a funkce statutárního orgánu, prokuristy a správce portfolia v obchodních společnostech zabývajících se obchodem s cennými papíry, a to na dobu 5 let. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu spoluobviněných M. Z. a M. B. Dále bylo též rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
2. Uvedený rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláním všichni obvinění, část poškozených a manželka obviněného M. B., L. B. Vrchní soud v Praze na podkladě uvedených odvolání ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 9. 4. 2019, sp. zn. 12 To 66/2018, následovně. Podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu rozsudek soudu prvního stupně z podnětu odvolání J. L. a M. Z. zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu ohledně těchto obviněných, podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu jej zrušil z podnětu odvolání všech obviněných a manželky obviněného M. B., L. B., stran všech obviněných ve výroku o náhradě škody týkajícího se poškozeného J. H., nar. XY. Sám pak podle §259 odst. 3 tr. řádu bez změny ve výroku o vině pod body I. a II. napadeného rozsudku rozhodl o trestu odnětí svobody obviněných J. L. a M. Z. Obviněnému J. L. uložil podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 4 let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. řádu nově rozhodl i o náhradě škody poškozenému J. H. Podle §256 tr. řádu odvolací soud zamítl odvolání poškozených.
3. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podali obvinění J. L. a M. Z. dovolání. Obviněný J. L. současně učinil návrh na odklad výkonu trestu uloženého napadeným rozhodnutím, resp. následně navrhl přerušení výkonu napadeného rozhodnutí. Protože ale obviněný J. L. podal dovolání nikoli k soudu prvního stupně, ale přímo k Nejvyššímu soudu, kterému tak nebyl spolu s dovoláním předložen soudem prvního stupně kompletní trestní spis, a to po provedení úkonů podle §265h tr. řádu, byla věc postoupena soudu prvního stupně (takto byla u Nejvyššího soudu vyřízena věc vedená pod sp. zn. 5 Tdo 938/2019). Následně byla soudem prvního stupně dne 4. 12. 2019 předložena k vyřízení Nejvyššímu soudu dovolání obviněných J. L. a M. Z. Nejvyšší soud však zjistil, že v dané věci dosud nebyl procesně účinným způsobem doručen rozsudek soudu druhého stupně druhému z dovolatelů, obviněnému M. Z. Přitom lhůta pro podání dovolání, doručuje-li se rozhodnutí jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§265e odst. 2 tr. řádu). Uvedená lhůta obviněnému M. Z. dosud neuplynula, nedoručení příslušného rozhodnutí zákonem stanoveným způsobem se podstatně dotýká práv obviněného a jeho možností se v plném rozsahu obhajovat a svou obhajobu tak reálně uplatnit, neboť po celou dobu dovolací lhůty lze měnit rozsah podaného dovolání a dovolací důvody. Z tohoto důvodu bude na místě trestní spis opětovně vrátit soudu prvního stupně k provedení úkonů, jež má provádět v souladu s trestním řádem tento soud (tj. mimo jiné zajistit řádné doručení rozhodnutí soudu druhého stupně též obviněnému, následně případně provést ve spojitosti s podaným dovoláním úkony podle §265h tr. řádu). Bez toho není možno o podaném dovolání rozhodnout, přičemž o dovoláních podaných více obviněnými v též věci se zásadně rozhoduje ve společném řízení.
4. Z trestního spisu dále vyplývá, že obviněný J. L. nastoupil uložený trest odnětí svobody ve výměře 4 let dne 30. 9. 2019 (viz č. l. 20974), vykonával jej ve Vazební věznici Praha-Ruzyně. Předseda senátu Nejvyššího soudu pak svým usnesením ze dne 9. 1. 2020, sp. zn. 5 Tdo 1505/2019, z podnětu obviněného J. L. přerušil výkon jemu uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody, a to až do doby rozhodnutí o podaném dovolání, a obviněného propustil z výkonu uvedeného trestu.
5. Obviněný následně požádal o přerušení výkonu rozhodnutí i ve vztahu k povinnosti nahradit škodu svým podáním ze dne 25. 3. 2020, neboť v současné době jsou již exekvovány některé výroky o náhradě škody ze shora uvedených odsuzujících rozhodnutí soudů nižších stupňů (jako příklad uvedl řízení u Obvodního soudu pro Prahu 10 vedené pod sp. zn. 54 EXE 6067/2019 z podnětu oprávněné P. N.).
6. Podle §265o odst. 1 tr. řádu může předseda senátu Nejvyššího soudu odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání. Jak přitom vyplývá z citovaného ustanovení a jeho ustáleného výkladu, postup předsedy senátu Nejvyššího soudu je fakultativní a záleží tak zcela na uvážení předsedy senátu Nejvyššího soudu, který není vázán žádným návrhem či podnětem (a to na rozdíl od postupu podle §265h odst. 3 tr. řádu, kdy musí vždy o návrhu předsedy senátu soudu prvního stupně rozhodnout). Jinými slovy, pokud zde je takový podnět k přerušení či odložení výkonu rozhodnutí, předseda senátu buď i s přihlédnutím k němu učiní rozhodnutí podle §265o odst. 1 tr. řádu, anebo neshledá důvody k odkladu nebo přerušení výkonu napadeného rozhodnutí, aniž by o tom vydal negativní rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 11 Tdo 494/2007, publikované pod č. T 993 v sešitě č. 35 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2007).
7. Vzhledem k výše uvedenému dospěl předseda senátu k závěru, že i druhý podnět obviněného pro využití §265o odst. 1 tr. řádu je důvodný, že je namístě přerušit a i odložit výkon rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2018, sp. zn. 40 T 4/2011, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 4. 2019, sp. zn. 12 To 66/2018, a to i pokud jde o výroky o náhradě škody poškozeným. Jak bylo dříve avizováno, trestní spis byl postoupen zpět Městskému soudu v Praze bez meritorního vyřízení za účelem odstranění procesních vad spočívajících v předčasném předložení dovolání obou obviněných, ač jednomu z nich dosud nebyl doručen rozsudek soudu druhého stupně, a tedy neuplynula mu ani lhůta pro podání dovolání. S ohledem na skutečnost, že obviněný M. Z. pobývá zřejmě na neznámém místě v zahraničí (pravděpodobně stále v Thajsku), nelze očekávat, že by uvedený procesní nedostatek byl soudem prvního stupně odstraněn v relativně krátkém čase (zvláště, je-li v jiné své trestní věci stíhán jako uprchlý, a takový procesní postup může být užit i v této trestní věci), proto nelze ani očekávat opětovné brzké předložení trestního spisu s podanými dovoláními obou obviněných Nejvyššímu soudu. Mohlo by se tak stát, že by po dobu provádění úkonů soudem prvního stupně vztahujících se k jinému obviněnému byly vykonány i výroky o náhradě škody vůči mnoha poškozeným, popř. že by byly neúčelně vynakládány prostředky na vedení exekučního řízení, aniž by Nejvyšší soud vůbec přistoupil k projednání a rozhodnutí dovolání obviněného J. L. proti rozhodnutí, jež je exekvováno.
8. Z uvedených důvodů dospěl předseda senátu Nejvyššího soudu k závěru, že u obviněného J. L. existují důvody ve smyslu §265o odst. 1 tr. řádu jednak pro přerušení již probíhajících výkonů výroků učiněných adhezním řízení, jak žádal obviněný, jednak pro odložení jejich výkonu, pokud s ním dosud nebylo započato. Je totiž zřejmé, že obviněný podal své dovolání včas a za dodržení všech ostatních formálních podmínek ve smyslu §265d až §265f tr. řádu, takže lze důvodně předpokládat jeho věcné projednání.
9. Aniž by předseda senátu Nejvyššího soudu jakkoliv předjímal výsledek dovolacího řízení a způsob rozhodnutí o podaném dovolání, nelze předem i s ohledem na argumentaci užitou v dovolání vyloučit, že by mohlo dojít ke zrušení rozhodnutí napadeného dovoláním ve prospěch obviněného J. L. Pokud by byl v tomto dovolacím řízení zrušen napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze, nebyl by za současného stavu věci dán důvod dále vykonávat ani výroky učiněné v adhezním řízení. Za těchto okolností předseda senátu shledal, že není vhodné, aby bylo pokračováno v jejich výkonu, popř. aby s jejich výkonem bylo započato, a to do doby, než bude Nejvyšším soudem rozhodnuto o podaném dovolání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 8. 4. 2020
JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph. D.
předseda senátu