ECLI:CZ:NS:2020:5.TDO.393.2020.1
sp. zn. 5 Tdo 393/2020-10360
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 4. 2020 o dovolání, které podal obviněný J. Ř. , nar. XY, bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 11. 2019, sp. zn. 1 To 62/2019, který rozhodoval jako soud druhého stupně v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 8/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. řádu se dovolání obviněného J. Ř. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2019, sp. zn. 1 T 8/2012, bylo podle §101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku rozhodnuto o zabrání věci, a to finanční částky ve výši 910 000 Kč vlastníka obchodní společnosti A., se sídlem v XY, IČ: XY (ke dni 14. 1. 2020 vymazané z obchodního rejstříku, dále jen „A.“).
2. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podal stížnosti JUDr. Boris Vágner, obhájce J. Ř., nar. XY (dále jen „J. Ř.“), který byl obviněný v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 8/2012, v jejímž průběhu došlo k zajištění mimo jiné též peněžní hotovosti, o niž jde i v posuzovaném řízení o zabrání věci, a učinil tak jménem tohoto obviněného a jménem zúčastněných osob A. Ř., nar. XY, a J. Ř., nar. XY, rodičů obviněného. Tyto opravné prostředky uplatnil JUDr. Boris Vágner na konci veřejného zasedání, v němž bylo napadené usnesení vyhlášeno, do doby rozhodnutí stížnostního soudu je nezdůvodnil. Vrchní soud v Olomouci rozhodl o stížnostech usnesením ze dne 13. 11. 2019, sp. zn. 1 To 62/2019, tak, že všechny zamítl podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodné.
II. Dovolání a vyjádření k němu
a) Dovolání obviněného
3. Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný J. Ř. dovolání prostřednictvím svého obhájce z důvodu §265b odst. 1 písm. j) tr. řádu. Obviněný namítl, že obchodní společnost A., nebyla skutečným vlastníkem zabraných finančních prostředků ve výši 910 000 Kč, přinejmenším z části totiž patřily i obviněnému. V zásadě soudům vytkl, že nezjistily náležitě původ uvedené částky, neměly tudíž podklad pro svůj závěr o tom, že jde o peníze získané jako výnos z trestné činnosti obviněného a jeho spoluobviněných v původní trestní věci. Zákonné podmínky pro vyslovení zabrání věci podle §101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku jmenované obchodní společnosti tak nebyly splněny. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci.
b) Vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného
4. Opis dovolání obviněného byl zaslán nejvyššímu státnímu zástupci a ten se k němu vyjádřil prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Státní zástupce upozornil, že výrok o zabrání věci se bezprostředně nedotýká obviněného, nýbrž právnické osoby, a to obchodní společnosti A. Z tohoto důvodu s ohledem na znění ustanovení §265d odst. 1 písm. c) tr. řádu obviněný J. Ř. není osobou oprávněnou k podání dovolání. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. c) tr. řádu za podmínek podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu v neveřejném zasedání.
III. Posouzení důvodnosti dovolání obviněného
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou splněny formální předpoklady pro konání dovolacího řízení, přitom zjistil, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné, splňuje obsahové náležitosti, avšak osobou, které zákon takovou možnost nepřiznává, byť tak učinila prostřednictvím obhájce.
6. Podle §265d odst. 1 písm. a) až c) tr. řádu mohou dovolání podat jednak nejvyšší státní zástupce na návrh krajského nebo vrchního státního zástupce anebo i bez takového návrhu pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného, pokud veřejnou žalobu před soudem nezastupoval evropský pověřený žalobce nebo evropský žalobce, jednak příslušný orgán Úřadu evropského veřejného žalobce pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného, pokud veřejnou žalobu před soudem zastupoval evropský pověřený žalobce nebo evropský žalobce, nebo obviněný pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Obviněného se bezprostředně dotýká takový výrok, jímž bylo rozhodnuto o jeho vině, trestu nebo o dalších právech a povinnostech, např. výrok o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 26/2012 Sb. rozh. tr.). Obviněný může též napadenému rozhodnutí vytýkat, že v něm nebyl učiněn určitý výrok, který se ho měl týkat, nebo že je takový výrok neúplný [§265b odst. 1 písm. k) tr. řádu], pokud by ovšem takové doplnění výrokem nebylo v jeho neprospěch. Obviněný se totiž dovoláním může domáhat jen změny napadeného rozhodnutí, které by bylo v jeho prospěch, rovněž obviněný nemůže podat dovolání ve prospěch či v neprospěch svého spoluobviněného a zúčastněné osoby (srov. Šámal P. a kol. Trestní řád II. §157 až §314s. Komentář. 7. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3210). Rozsah dovolání je tudíž u nejvyššího státního zástupce širší než u obviněného, neboť je oprávněn dovoláním napadat kterýkoli výrok napadeného rozhodnutí a ohledně kteréhokoli obviněného, o němž bylo rozhodováno.
7. Ohledně okruhu osob oprávněných k podání dovolání je tedy třeba zdůraznit, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek, je k dispozici jen dvěma (resp. třem) proti sobě stojícím stranám trestního řízení, a to obviněnému a nejvyššímu státnímu zástupci, případně po novele trestního řádu provedené zákonem č. 315/2019 Sb., s účinností od 1. 12. 2019, též orgánu Úřadu evropského veřejného žalobce. Výčet uvedený v §265d odst. 1 tr. řádu je taxativní a je tudíž nepochybné, že žádná další osoba nemůže dovolání podat (např. ministr spravedlnosti), a to ani když měla v původním řízení postavení strany, např. poškozený a zúčastněná osoba. Tyto dva subjekty řízení, tj. poškozený a zúčastněná osoba, stejně jako jiné osoby, se pouze mohou obrátit na nejvyššího státního zástupce (zpravidla) s podnětem, aby využil svého práva podat dovolání jako jeden z mimořádných opravných prostředků, který tak může učinit jak ve prospěch, tak i v neprospěch obviněného (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 11 Tdo 1390/2005, uveřejněné pod T 851 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešitu 21, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha, 2006).
8. V trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 8/2012 byl obviněný J. Ř. společně s dalšími osobami pravomocně odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. 1 T 8/2012, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 6. 2014, sp. zn. 3 To 8/2014, v této věci rovněž proběhlo dovolací řízení u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 5 Tdo 839/2015. V průběhu tohoto řízení bylo mimo jiné rozhodnuto o zajištění finanční částky ve výši 3 miliony Kč, jako náhradní hodnoty za výnos z trestné činnosti spoluobviněných. Vrchní státní zástupce v Olomouci (dále jen „státní zástupce“) podal u Krajského soudu v Brně dne 14. 10. 2014 návrh na uložení ochranného opatření podle §101 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, eventuálně podle §102 tr. zákoníku, a to zabrání této celé částky. V průběhu řízení před krajským soudem státní zástupce svůj návrh korigoval a omezil jej v závěru na částku 910 000 Kč, neboť z výsledku dokazování před soudem vyplynulo, že nejméně v této výši jde o peníze z majetku obchodní společnosti A., který tato právnická osoba získala prodejem vozidla pořízeného z majetkové trestné činnosti obviněného J. Ř. a jeho spolupachatelů. Jediným společníkem této obchodní společnosti byla v době rozhodování o návrhu státního zástupce další obchodní společnost, a to L., se sídlem v Kyperské republice. Jak správně připomněl státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření, Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 6 Tdo 259/2017, nepřiznal obviněnému oprávnění podat dovolání proti výroku napadeného rozhodnutí, jímž bylo ve vztahu k zúčastněné osobě, a to právnické osobě, uloženo zabrání věci, která byla součástí majetku této právnické osoby, přestože obviněný byl jejím jediným statutárním orgánem (jednatelem společnosti s ručením omezeným) a současně též jediným společníkem. V řízení o návrhu státního zástupce na zabrání věci z majetku obchodní společnosti A., bylo provedeno velmi podrobné dokazování zaměřené právě na původ zajištěné finanční částky, o niž se jedná. Krajský soud v Brně učinil v opakovaném veřejném zasedání jednoznačný skutkový závěr, že peníze v částce nejméně 910 000 Kč mají původ v trestné činnosti odsouzených spolupachatelů, což velmi pečlivě popsal zejména v bodě 15. svého usnesení ze dne 27. 9. 2019. Odmítl tak tvrzení obviněného J. Ř., že by sporná částka měla pocházet z jeho majetku, případně z úspor jeho rodičů a stížnostní soud se s jeho názorem ztotožnil. Za tohoto skutkového stavu Nejvyšší soud respektoval skutková zjištění učiněná soudy obou stupňů, která mají oporu v řádně provedeném dokazování, vycházejí z obsahu jednotlivých důkazních prostředků a soudy je hodnotily v souladu se zásadami obecné logiky.
9. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že obviněný ani nepatří do okruhu osob, ohledně kterých je v případě, že učiní podání označené jako dovolání, upraven speciální postup podle §265d odst. 2 tr. řádu (srov. již citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 11 Tdo 1390/2005, uveřejněné pod T 851 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešitu 21, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha, 2006).
IV. Závěrečné shrnutí
10. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že předmětné dovolání bylo podáno osobou neoprávněnou (tj. jinou osobou, než které jsou uvedeny v ustanovení §265d odst. 1 tr. řádu), toto dovolání podle ustanovení §265i odst. 1 písm. c) tr. řádu odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 22. 4. 2020
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu