ECLI:CZ:NS:2020:5.TDO.477.2020.1
sp. zn. 5 Tdo 477/2020-1442
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 6. 2020 o dovolání, které podal obviněný J. D. , nar. XY ve XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. 7 To 429/2019, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 3 T 122/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného J. D. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 24. 10. 2019, sp. zn. 3 T 122/2019, byl obviněný J. D. uznán vinným společně se spoluobviněnými J. M. a J. D. jednak zločinem padělání a pozměnění peněz podle §233 odst. 2 alinea 2 tr. zákoníku, jednak přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, spáchanými ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku (bod 1. výroku), a dále přečinem padělání a pozměnění peněz podle §233 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil sám (bod 2. výroku). Za to mu byl podle §233 odst. 2 a §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 4 roků, pro jehož výkon jej soud zařadil podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to věcí konkrétně vyjmenovaných v této části výroku o trestu. Soud prvního stupně dále rozhodl v adhezním řízení tak, že obviněný společně s oběma spoluobviněnými jsou podle §228 odst. 1 tr. řádu povinni společně a nerozdílně zaplatit na náhradu škody konkrétní částky jednotlivým poškozeným, jak jsou uvedeny ve výroku.
2. Podle skutkových zjištění obviněný J. D. spáchal trestnou činnost společně se spoluobviněnými ve stručnosti tím, že za účelem získání neoprávněného majetkového prospěchu udávali do oběhu bankovky nominální hodnoty 1 000 Kč, 2 000 Kč a 5 000 Kč různých sériových čísel, ačkoli věděli, že jde o padělky, a to tak, že společně jezdili osobním automobilem, které řídil obviněný J. D., a nejméně v období měsíců února a března 2019 na celkem osmi místech v XY a okolí různým prodejcům platili těmito padělanými penězi za drobné zboží (převážně cigarety), a přijímali vrácené pravé bankovky, čímž vyjmenovaným prodejcům způsobili škodu v celkové výši 30 000 Kč. Obviněný J. D. sám si v přesně nezjištěné době, na přesně nezjištěném místě a nezjištěným způsobem opatřil padělané bankovky, a to 2 ks v nominální hodnotě 1 000 Kč shodného sériového čísla H79 503009, 6 ks v nominální hodnotě 2 000 Kč shodného sériového čísla C60 229211 a 3 ks v nominální hodnotě 5 000 Kč též shodného sériového čísla C16 746350, které obviněný přechovával ve své peněžence černé barvy a dne 7. 3. 2019 v ranních hodinách ji vyhodil i s padělanými bankovkami do kontejneru v obci XY, okr. Klatovy, kde byla následující den policisty nalezena za spoluúčasti obviněného J. D.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadli všichni obvinění odvoláními, o nichž rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. 7 To 429/2019, tak, že je podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná.
II. Dovolání a vyjádření k němu
a) Dovolání obviněného
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný J. D. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. e) a g) tr. řádu.
5. První z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu je podle obviněného naplněn tím, že jednání spočívající v tom, že si obviněný J. D. opatřil padělky bankovek, a to jednak se spoluobviněnými skutkem popsaným pod bodem 1. výroku o vině, jednak sám, jak vyplývá z bodu 2. výroku o vině odsuzujícího rozsudku, jsou totožná. Součet nominálních hodnot padělaných bankovek u skutku pod bodem 1. činí 30 000 Kč a u skutku pod bodem 2. činí 29 000 Kč, z čehož obviněný dovodil, že i svou výší jde o stejný „výrok“. Obviněný tak byl uznán vinným a odsouzen dvakrát pro stejné jednání, ačkoliv takovou situaci vylučuje procesní zásada ne bis in idem. Své trestní stíhání proto obviněný považuje za nepřípustné ve smyslu §11 tr. řádu a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
6. V další části svého dovolání se obviněný věnoval naplnění důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, které spatřuje v tom, že byl odsouzen za zločin padělání a pozměnění peněž podle §233 odst. 2 alinea 2 tr. zákoníku spáchaný v jednočinném souběhu s přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku. Podle obviněného jde o nesprávné hmotněprávní posouzení, neboť jednočinný souběh těchto dvou trestných činů je vyloučen. Ustanovení §233 odst. 2 alinea 2 tr. zákoníku spočívá v podstatě v tom, že pachatel padělané nebo pozměněné peníze udá jako pravé. To znamená, že uvádí v omyl toho, komu bankovkami platí. Jde proto o speciální ustanovení k obecnému podvodu podle §209 tr. zákoníku, proto soudy nesprávně uznaly obviněného vinným též přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, ačkoli mezi těmito ustanoveními jde o vztah „speciality a subsidiarity“, jejichž jednočinný souběh není možný.
7. Závěrem svého podání obviněný alternativně navrhl, aby Nejvyšší soud buď zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí, anebo aby zrušil i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Klatovech, a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
b) Vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného
8. Opis dovolání obviněného byl zaslán nejvyššímu státnímu zástupci, který se k němu vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). V argumentaci obviněného podřazené pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu státní zástupkyně zejména postrádá označení některé z taxativně vyjmenovaných zákonných překážek konání trestního stíhání obviněného pro obě žalovaná jednání podle §11 a §11a tr. řádu, resp. §11 písm. h) tr. řádu. Pouze vada spočívající v překážce věci pravomocně rozhodnuté by mohla odpovídat důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu. Podle státní zástupkyně nelze v posuzované věci dovodit ani vznik překážky res iudicata , třebaže popis skutků pod body 1. a 2. výroku o vině obsahuje určité společné rysy. Jednání obviněného i přes částečnou shodu v popisu skutkových okolností pod oběma body výroku o vině nelze totiž považovat za totožná. S ohledem na výklad principu zachování totožnosti skutku je zřejmé, že obviněný byl ve spolupachatelské součinnosti odsouzen za udávání padělků bankovek jako pravých ke škodě oklamaných účastníků peněžního styku, avšak sám byl navíc odsouzen za opatření a přechovávání padělaných bankovek nalezených dne 8. 3. 2019 za účasti policistů. Nejde proto o totožná jednání a odsuzující rozhodnutí není zatíženo vytýkanou vadou. Stejně tak bezdůvodná je námitka obviněného, podle níž nebylo možné jej v bodě 1. uznat vinným zločinem padělání a pozměnění peněz podle §233 odst. 2 alinea 2 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedený právní názor je totiž v rozporu se soudním výkladem obsaženým v rozhodnutí č. 23/1995 Sb. rozh. tr., podle něhož je jednočinný souběh těchto trestných činů možný.
9. Státní zástupkyně závěrem svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného J. D. jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu za podmínek podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
10. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.
11. V posuzované věci se obviněný domáhal přezkumu napadeného usnesení soudu druhého stupně a jemu předcházejícího rozsudku soudu prvního stupně z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu. Ten je možné uplatnit, pokud proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. V podstatě jde o případy konání trestního stíhání, které mělo být zastaveno z některého z důvodů nepřípustnosti trestního stíhání ve smyslu §11 odst. 1, 2 a 5 nebo §11a tr. řádu. V těchto procesních ustanoveních jsou taxativně, pozitivně a výslovně vypočteny důvody, pro které nelze zahájit trestní stíhání proti určité osobě, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno. Jiné namítané vady týkající se průběhu trestního stíhání (např. absence obligatorních náležitostí usnesení o zahájení trestního stíhání apod.) nezakládají důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu (srov. rozhodnutí č. 38/2005 Sb. rozh. tr.).
12. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je naplněn, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Je tudíž určen k nápravě vad, které spočívají především v tom, že skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy prvního a druhého stupně, nebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může rovněž spočívat v tom, že rozhodná skutková zjištění, na nichž je založen výrok o vině, neposkytují dostatečný podklad k závěru, zda je takový skutek vůbec trestným činem, nebo o jaký trestný čin jde. Stejný výklad je uplatňován i při tvrzení vady mající svůj původ v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. O takovou nesprávnost jde tehdy, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Podstatou tohoto důvodu dovolání je vždy použití hmotněprávních norem na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně, který vyplývá z obsahu provedeného dokazování. V dovolacím řízení nejsou zásadně přípustné námitky týkající se způsobu hodnocení důkazů soudy, rozsahu dokazování apod., jimiž se obviněný či nejvyšší státní zástupce domáhá prosazení vlastního skutku odlišného od toho, z něhož vycházely soudy prvního a druhého stupně. Nejvyšší soud jako soud dovolací není běžnou třetí soudní instancí povolanou k tomu, aby přezkoumával i skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně, pokud vyplývají z výsledků provedeného dokazování.
13. Na úvod je třeba též uvést, že obviněný J. D. sice slovně deklaroval dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve skutečnosti ale měl na mysli spíše dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho druhé alternativě, neboť se domáhal přezkumu rozhodnutí soudu druhého stupně, který svým usnesením rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku, odvolání, proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, tj. proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Tato nepřesnost však neměla žádný vliv na konání dovolacího řízení. Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda jsou dány podmínky pro odmítnutí dovolání obviněného a shledal je naplněnými ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, neboť všechny jeho námitky posoudil jako zjevně neopodstatněné.
b) K námitce nepřípustnosti trestního stíhání
14. Prostřednictvím důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu obviněný J. D. namítal, že byl odsouzen dvakrát za totéž jednání, přičemž citoval část popisu skutku pod body 1. a 2. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. V obou je shodně uvedeno, že nejprve všichni tři obvinění si „opatřili padělky bankovek nominální hodnoty 1 000 Kč, 2 000 Kč a 5 000 Kč“ (bod 1.), a poté rovněž sám obviněný J. D. „si opatřil padělané bankovky“ (bod 2.). Podle obviněného dokonce celková nominální hodnota padělaných bankovek, jichž se týká druhý skutek, je obsažena již ve skutku prvním.
15. Obviněnému je možné přisvědčit v tom, že znění tzv. skutkové věty v bodě 1. výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Klatovech, resp. její návětí, obsahuje neurčité okolnosti týkající se místa a doby opatření padělaných bankovek, které se nepodařilo objasnit, stejně jako způsob, resp. zdroj a původ těchto padělků. Následuje popis distribuce a součinnost všech spoluobviněných při uvádění bankovek do oběhu, jednotlivé způsoby uplatňování padělaných bankovek jsou podrobně vyjádřeny pod písm. a) až h) tohoto bodu. Jak bylo konstatováno v úvodu tohoto usnesení, skutek pod bodem 1. výroku o vině byl ohledně všech tří spoluobviněných právně kvalifikován jako zločin padělání a pozměnění peněz podle §233 odst. 2 alinea 2 tr. zákoníku spáchaný v jednočinném souběhu s přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku a ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Skutek pod bodem 2. výroku o vině byl soudy posouzen jako přečin padělání a pozměnění peněz podle §233 odst. 1 tr. zákoníku a dopustil se jej pouze obviněný J. D.
16. Ustanovení §233 tr. zákoníku obsahuje celkem tři samostatné základní skutkové podstaty v prvních dvou odstavcích. V prvním z nich se postihuje pachatel, který sobě nebo jinému opatří nebo přechovává padělané nebo pozměněné peníze nebo prvky peněz sloužící k ochraně proti jejich padělání. Druhý odstavec v alinea 1 sankcionuje pachatele, který padělá nebo pozmění peníze v úmyslu udat je jako pravé nebo platné nebo jako peníze vyšší hodnoty. V alinea 2 potom pachatele, který padělané nebo pozměněné peníze udá jako pravé nebo platné anebo jako peníze vyšší hodnoty (srov. např. rozhodnutí č. 58/1978 a č. 2/2009 Sb. rozh. tr.). V posuzované věci se obviněného a jeho spoluobviněných týká druhý případ druhého odstavce ustanovení §233 tr. zákoníku, neboť podstatou jejich protiprávního jednání bylo předávání padělaných bankovek prodejcům za nakupované zboží a předstírání, že jde o pravé peníze. Jde proto o typický případ udávání padělaných peněz jako pravých zejména tím, že bankovkou vyšší nominální hodnoty je zakoupeno zboží výrazně menší hodnoty tak, aby pachatel získal co nejvíce z vrácené částky přijetím pravých peněz. V této souvislosti je nutné zdůraznit, že k trestní odpovědnosti pachatele, který sám nevyrobí padělky v úmyslu je následně udat jako pravé, není rozhodující způsob, jakým se dostaly do jeho moci. Naopak v případě, že tatáž osoba jako pachatel nebo jako spolupachatel bankovky padělá nebo pozmění v úmyslu udat je jako pravé nebo platné či jako peníze vyšší hodnoty, dopustí se jen trestného činu, resp. zločinu podle §233 odst. 2 alinea 1 tr. zákoníku, přestože tyto bankovky poté uvede do oběhu (srov. rozhodnutí č. 33/2005 Sb. rozh. tr.). Jestliže podstatou protiprávního jednání obviněného J. D. a spoluobviněných J. D. a J. M. bylo udávání padělaných peněz jako pravých, neměla na jejich trestní odpovědnost za zločin podle §233 odst. 2 alinea 2 tr. zákoníku žádný vliv soudy nezjištěná okolnost, jak se do jejich moci takové padělky bankovek dostaly. To znamená, že v bodě 1. výroku o vině nebyli obviněný J. D. a další dva spoluobvinění postiženi za „opatření“ padělků bankovek, nýbrž za jejich uvádění do oběhu, resp. udávání jako pravých peněz. Naopak pod bodem 2. výroku o vině byl obviněný J. D. sám odsouzen za „pouhé“ opatření, resp. přechovávání padělků bankovek, o jejichž povaze věděl, bez ohledu na to, jak se dostaly do jeho dispozice. Rovněž šlo o padělané peníze, které on sám ani nikdo jiný neuvedl do oběhu a nepoužil je jako platidlo do doby, kdy je zjevně pod tíhou odhalení, odhodil do odpadové nádoby. Ze samotné logiky skutkových okolností je naprosto zřejmé, že nemůže jít ani o shodné bankovky, jak se snažil argumentovat obviněný v dovolání. Nelze shledávat reálnou možnost, aby obviněný dne 7. 3. 2019 odhodil padělané bankovky i s peněženkou na místě jejich nálezu policisty a přitom těmi samými bankovkami on a jeho spolupachatelé platili za zboží v době od 19. 2. do 8. 3. 2019.
17. Obsah skutkových zjištění týkajících se obviněného, jak jsou popsána pod body 1. písmena a) až h) a 2. výroku o vině, nelze považovat za totožný. Skutečnost, že by obviněný v obou skutcích nakládal se shodnými padělanými bankovkami, logicky vylučuje zejména rozdílnost jeho jednání. Pokud padělanými bankovkami zaplatil za zboží jednotlivým prodejcům a jako vrácené obdržel skutečné (pravé) peníze (skutek pod bodem 1.), tj. udal je jako pravé, nemohl mít tytéž bankovky uschované v peněžence a nemohl se jich zbavit vhozením do kontejneru na odpad spolu se svojí peněženkou (skutek pod bodem 2.), tj. sobě opatřit a přechovávat padělané peníze. Rovněž je třeba zmínit, že se bankovky jako takové navzájem lišily sériovými čísly, vyjma některých z nich o nominální hodnotě 5 000 Kč, které měly všechny, jak ty, s nimiž obviněný se spoluobviněnými nakládal způsobem popsaným v bodě 1. výroku o vině, tak ty které si opatřil a přechovával obviněný J. D. způsobem uvedeným v bodě 2. výroku o vině, jednotné sériové číslo, a to navzdory tomu, že pravé bankovky jsou unikátní, neboť každá má své vlastní sériové číslo. Totožnost obou skutků nemůže být logicky dovozována ani z toho, že součet nominálních hodnot padělků bankovek ve skutku v bodě 2. výroku o vině byl obsažen již v součtu nominálních hodnot falešných bankovek v útocích popsaných pod bodem 1. výroku o vině v písmenech a) až h). Z uvedeného vyplývá, že obviněný J. D. nebyl odsouzen dvakrát za týž skutek, jak se snažil tvrdit v dovolání. Přestože v návětí skutku pod bodem 1. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně jsou uvedeny nadbytečné okolnosti, týkající se nabytí předmětných padělaných bankovek (navíc nezjištěného), neměla tato skutečnost žádný vliv na správnost samotného rozhodnutí. Trestní stíhání obviněného za oba skutky bylo přípustné, neboť nenastala žádná ze situací předvídaných v ustanovení §11 a 11a tr. řádu. Vzhledem k těmto skutečnostem nemohlo dojít k naplnění dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu.
c) K námitce podřazené důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu
18. Nesprávné hmotněprávní posouzení skutku popsaného v bodě 1. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně spatřuje obviněný v tom, že jej soudy posoudily jednak jako zločin padělání a pozměnění peněz podle §233 odst. 2 alinea 2 tr. zákoníku a jednak jako přečin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku spáchané v jednočinném souběhu. Obviněný vyslovil přesvědčení, že jednočinný souběh těchto trestných činů je vyloučen. Argumentoval tím, že udávání padělaných peněz jako pravých v sobě obsahuje klamání toho, komu se platí, jde tak o podvodné jednání ve sféře ochrany měny. Podle názoru obviněného je trestný čin podle §233 tr. zákoníku speciální vůči trestnému činu podle §209 tr. zákoníku.
19. K možnosti jednočinného souběhu těchto dvou trestných činů se již za účinnosti zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“) poměrně jasně vyslovila soudní praxe. Jde o rozhodnutí č. 23/1995 Sb. rozh. tr., které je použitelné i podle aktuální právní úpravy trestního práva hmotného po nabytí účinnosti tr. zákoníku. Právě citované rozhodnutí vychází z možného poměru speciality obou trestných činů, jak uvažoval i obviněný v dovolání. Jednak vychází z porovnání znaků skutkových podstat obou trestných činů, které jsou u trestného činu padělání a pozměnění peněz podle §233 tr. zákoníku (původně §140 tr. zák.) širší, neboť nemusí být nutně postihováno jen podvodné jednání předpokládané v ustanovení §209 tr. zákoníku (dříve §250 tr. zák.). V rámci přijatého výkladu bylo rovněž upozorněno, na odlišné předměty ochrany (objekty) obou trestných činů. Trestný čin podle §233 tr. zákoníku chrání měnu, tedy zájem na bezpečnosti a spolehlivosti (pravosti) peněz a peněžních prostředků, a to jak ve vnitrostátním, tak i v mezinárodním platebním styku. Na trestní odpovědnost pachatele tohoto trestného činu nemá žádný vliv případný záměr pachatele způsobit škodu či obohatit sebe nebo jiného. Naopak u trestného činu podle §209 tr. zákoníku jde především o ochranu majetku a majetkových práv, pachatelovo jednání směřuje k tomu, aby udáním padělaných peněz byla osobě, jíž jsou padělky předávány, způsobena škoda na majetku nikoli nepatrná a pachatel sebe nebo jiného obohatil (srov. též Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2342). Jestliže trestným činem padělání a pozměnění peněz podle §233 tr. zákoníku nedojde k získání prospěchu a způsobení škody, nemůže současně dojít ke spáchání trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku. Typicky tak půjde o skutky kvalifikované podle §233 odst. 1, nebo odst. 2 alinea 1 tr. zákoníku, jak se nakonec stalo právě v posuzované trestní věci v případě skutku popsaného pod bodem 2. výroku o vině. Skutek pod bodem 1. výroku o vině byl správně posouzen podle §233 odst. 2 alinea 2 tr. zákoníku, neboť obvinění použili padělané bankovky k úhradě ceny za zboží s cílem obdržet od prodejců pravé bankovky, o něž se spolu se zakoupeným zbožím obohatili a současně způsobili vlastníku kupované věci škodu odpovídající nominální hodnotě padělané bankovky. Pro úplnost je možné doplnit, že právní názor vyslovený v citovaném rozhodnutí lze vztáhnout i na bezhotovostní platební prostředky a cenné papíry chráněné proti padělání a pozměnění v ustanovení §238 tr. zákoníku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 5 Tdo 195/2010).
20. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil i soud druhého stupně, všichni tři spoluobvinění celkem v osmi případech udávali jako pravé padělané bankovky, které si předtím opatřili neznámým způsobem. Jejich záměrem bylo vlastní obohacení na úkor poškozených fyzických osob, které uváděli v omyl předstíráním, že platí pravými penězi s cílem obdržet pravé bankovky, proto za padělky vyšší nominální hodnoty nakupovali zboží nižší ceny. Obvinění tak ohrozili měnu z hlediska pravosti peněz a současně zasáhli do vlastnického práva poškozených (bez ohledu na druh a formu vlastnictví). Nejvyšší soud proto považuje právní kvalifikaci skutku popsaného pod bodem 1. výroku o vině odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně za odpovídající zákonu i soudnímu výkladu. Je tak nesporné, že dovoláním vytýkaná vada nesprávného právního posouzení v napadeném rozhodnutí nebyla shledána, tím nemohlo dojít ani k naplnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
IV. Závěrečné shrnutí
21. Ze všech stručně uvedených důvodů (srov. §265i odst. 2 tr. řádu) Nejvyšší soud na podkladě trestního spisu odmítl dovolání obviněného J. D. jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tř. řádu, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení jemu předcházejícího. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 10. 6. 2020
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu