ECLI:CZ:NS:2020:5.TDO.742.2020.1
sp. zn. 5 Tdo 742/2020-2371
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 12. 2020 o dovolání, které podal obviněný P. H., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 2019, sp. zn. 5 To 314/2019, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 102 T 98/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného P. H. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 16. 5. 2019, sp. zn. 102 T 98/2018, byl obžalovaný P. H. uznán vinným v bodě 2. výroku o vině z tohoto rozsudku společně s M. D., P. V. a L. B., pokusem přečinu porušení chráněných průmyslových práv podle §21 odst. 1 k §269 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), a to pro skutek, jak je ve výroku o vině v tomto rozsudku popsán. Za to byl podle §269 odst. 2 tr. zákoníku uložen obviněnému P. H. trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 20 měsíců. Dále byl tomuto obviněnému uložen i peněžitý trest podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, odst. 2, odst. 3 a 5 tr. zákoníku v počtu 40 denních sazeb při výši denní sazby 1 000 Kč, celkem tedy ve výši 40 000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 40 dnů. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená obchodní společnost AGRO-EKO, spol. s r. o., IČ: 45193967, se sídlem Albrechtice, Obecní 811, zastoupená zmocněncem Mgr. Thomasem Mumulosem, advokátem se sídlem Ostrava – Moravská Ostrava, Preslova 361/9, odkázána s nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy v penězích na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný P. H. i další obvinění ve věci M. D., P. V., L. B. i poškozená obchodní společnost AGRO-EKO, spol. s r. o. O těchto odvoláních rozhodl Krajský soud v Ostravě svým usnesením dne 9. 12. 2019, sp. zn. 5 To 314/2019, tak, že všechna tato odvolání podle §256 tr. řádu zamítl.
II. Dovolání obviněného
3. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný P. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle obviněného totiž závěry o jeho vině spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
4. Obviněný uvádí, že za určitých výjimečných okolností může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkových zjištění soudu prvního a druhého stupně, a to za situace extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a způsobem jejich hodnocení, pokud tak došlo k porušení práva na spravedlivý proces.
5. Obviněný namítá nesprávné právní posouzení ve vztahu k ochraně průmyslových práv, podle něj nebylo prokázáno, že by po ukončení pracovního poměru u poškozené společnosti nastoupil do účelově vzniklé společnosti ENTECO Bohemia, s. r. o. Podle něj ani on ani další obvinění neměli ve společnosti AGRO-EKO, spol. s r. o. sjednánu konkurenční doložku, mohli tedy bez jakéhokoli omezení rozvíjet své profesní dovednosti a zkušenosti. Podle něj byla poškozená společnost ve ztrátě, neměla ani prostředky na úhradu mezd zaměstnanců, proto M. D. z důvodu nevyplacení mzdy okamžitě ukončil s poškozenou pracovní poměr. Společnost AGRO-EKO, spol. s r. o. měla být dávno zrušena. On sám byl propuštěn pro nadbytečnost, stejně jako L. B. a P. V. ukončil pracovní poměr dohodou po snížení mzdy. Obviněný popírá, že by společnost ENTECO Bohemia, s. r. o. měla stejný výrobní program jako AGRO-EKO, spol. s r. o. Namítá, že nebylo prokázáno, že by společnost ENTECO Bohemia, s. r. o. aerobní fermentor vyrobila, nabízela, pouze prováděla marketingovou činnost ke zjištění zájmu o dodávky zařízení, v nichž by probíhaly specifikované biologické procesy, nicméně tato společnost nepřijala rozhodnutí, jaká technologie pro tyto procesy bude použita, což dle obviněného vyplývá z výpovědi obviněných, zápisů z porad i e-mailové komunikace. Obviněný obecně vysvětluje využití fermentoru k biochemickým i fyzikálně chemickým procesům v tomto zařízení, přičemž tato zařízení jsou využívána v potravinářství, farmaceutickém a biotechnologickém průmyslu, využívají se i v odpadovém hospodářství a lze je dělit podle řady faktorů.
6. Tvrzení, že aerobní fermentor EWA je chráněn řadou patentů a užitných vzorů, není dle obviněného pravdivé, předmětem ochrany jsou mechanická zařízení, jejichž použití není vázáno na konkrétní specifikované prostředí, navíc používají ochrany jen v České republice, tudíž činnost obviněných mimo území republiky jsou z trestněprávního hlediska bez významu. Podle obviněného nebyl proveden žádný důkaz, který by prokazoval zásah do chráněných průmyslových práv v tuzemsku. Obviněný v podaném dovolání podrobně uvedl a vysvětlil, co je podstatou chráněných průmyslových práv, patentů, co je nutno rozumět pod jejich názvy „způsob přeměny biodegradabilního hygienicky nestabilizovaného substrátu na hygienicky stabilizovaný výrobek“ a „zařízení pro odebírání spodní vrstvy zakládky, zejména zakládky tvořené sypkou vláknitou hmotou“, co je podstatou užitných vzorů pod názvy „zařízení pro odebírání spodní vrstvy zakládky, zejména zakládky tvořené sypkou vláknitou hmotou“ a „korečkový dopravník pro přemísťování sypkých hmot, zejména vláknitých“. V této souvislosti pak namítá, že s dalšími spoluobviněnými zařízení pracující na těchto principech a podle uvedených patentů a užitných vzorů neobjednal, nevyrobil, nepoužil, nekoupil, ani neuvedl do provozu, ani jinak nezasáhl do práv k takovému zařízení a nedopustil se ani jednání, které by k uvedenému směřovalo. Byl pouze vyroben a upraven standardizovaný lodní kontejner a nerezová skříň do něj, které bez dalšího vnitřního zařízení byly nepoužitelné k fermentaci. Společnost ENTECO Bohemia, s. r. o. pouze u Strojíren Bohdalice objednala předmětnou skříň do kontejneru, avšak ani sám kontejner, ani skříň žádné průmyslové ochraně nepodléhají, což potvrdili i znalci Ing. Petr Korč a Ing. Jaroslav Hromják. Úvahy soudu o dalším využití těchto věcí jsou jen spekulací, ani ve výkresové dokumentaci zajištěné v počítači obviněného M. D. nebyl zjištěn žádný nákres, který by zasahoval do chráněných řešení patenty či užitnými vzory, šlo jen o dokumentaci k typizovanému kontejneru. Ani vyrobená nerezová skříň nezasahuje do patentové ochrany, stejně jako umístění fermentoru do ní. Zásahem do těchto práv by bylo až umístění chráněného zařízení do kontejneru a nerezové skříně, pro takový závěr však žádný důkaz neexistuje.
7. Obviněný P. H. pak zdůrazňuje rozdíl mezi ochranou patentu a užitného vzoru, které chrání technické řešení a jeho cílem je odměnit vynálezce za inovaci a za vývoj, který do inovace investoval, a to na rozdíl od průmyslového vzoru, který chrání vzhled výrobku, s cílem zabránit jeho záměně na trhu z pohledu konzumenta či odběratele. Z pohledu ochrany patentu či užitného vzoru tedy není rozhodné, zda výrobky jsou podobné či zaměnitelné, podstatné je technické řešení, právě toto spadá do ochrany vymezené patentovými nároky vynálezu či nároky na ochranu užitného vzoru. Spotřebitelé u nich zpravidla ani nejsou schopni rozlišit, jaké technické řešení výrobek ukrývá či jakou technologií byl vyroben.
8. Dále obviněný namítá, že chráněné patenty a užitné vzory obsahují prakticky totožné řešení, jaké obsahovaly již užitné vzory č. 14978 až 14981, u nichž ochrana skončila dne 4. 11. 2014, tedy rok a půl před jednáním, které je mu kladeno za vinu. Vytýká tedy oběma soudům, že nepřihlédly ke skutečnosti, že existovalo i technické řešení, které již nepožívalo ochrany průmyslového práva, v důsledku čehož má závěry o své vině za zjevně nesprávné, neboť soudy nepostavily najisto, co vlastně tvoří předmět ochrany. V této souvislosti poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1321/2010, dle něhož pouhá skutečnost, že užitný vzor je zapsán do rejstříku vedeného Úřadem průmyslového vlastnictví, ještě nezaručuje, že se jedná o takové technické řešení, které je způsobilé ochrany podle zákona o užitných vzorech. Je vždy nutno zkoumat, pokud má být rozhodnuto o zásahu do chráněných práv, jestli takové chráněné právo existuje a zda se jedná opravdu o jedinečné technické řešení obsahující prvek novosti. I Nejvyšší správní soud přitom ve svém rozhodnutí ve věci vedené pod sp. zn. 7 As 69/2014 uvedl, že posouzení, zda je vynález nový, je otázkou právní a vychází ze skutkového stavu věci zjištěného na základě hodnocení důkazů. Podle obviněného tedy měl jak nalézací, tak i odvolací soud vyhodnotit, zda popisované technická řešení uvedené v chráněných patentech a užitných vzorech odpovídají požadavkům zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, v platném znění a zákona č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, v platném znění, zda v důsledku toho mohl zasáhnout do chráněných práv, nikoli se spokojit pouze s konstatováním existence zápisu příslušných práv do rejstříku vedeného Úřadem průmyslového vlastnictví.
9. Obviněný P. H. pak i zdůrazňuje, že neměli zájem vyrábět zařízení totožné s aerobním fermentorem EWA, neboť toto zařízení bylo značně poruchové, což vyplynulo i ze spisu Okresního soudu v Pelhřimově sp. zn. 12 C 58/2017, navíc ani nedosahovalo požadovaných parametrů, snažili se nalézt technické řešení zaručující bezporuchový chod fermentoru. V této souvislosti dovolatel zdůrazňuje i jejich vědomí o obsahu memoranda P. W. a J. P. o rozsahu patentové ochrany na území České republiky, proto činili kroky, aby se zásahům do těchto chráněných práv vyhnuli.
10. Obviněný dále argumentuje i subsidiaritou trestní represe, ve věci jde podle něj především o obchodní spor a nebyly předloženy žádné relevantní doklady, z nichž by bylo možno dovodit porušení práva k patentu či užitnému vzoru, ostatně i nalézací soud jej uznal vinným pouze pokusem přečinu porušení chráněných průmyslových práv podle §21 odst. 1 k §269 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Dovolatel dovozuje, že jde pouze o individuální zájmy majitele patentu či užitného vzoru, nedošlo k poškození nikoho jiného, např. spotřebitele. Použití prostředku trestního práva proto podle něj není adekvátní, případ má ryze soukromoprávní charakter, jeho řešení prostředky civilního práva mělo dostat přednost, což soudy, které ve věci rozhodovaly, pominuly, došlo tak ke zneužití instrumentů trestního práva v rámci konkurenčního boje. V této souvislosti se dovolává principu ultima ratio s tím, že prostředky trestního práva by měly být využívány jen v případech, pokud prostředky jiných právních odvětví k ochraně práv fyzických či právnických osob byly vyčerpané, neúčinné nebo nevhodné (nález Ústavního soudu ze dne 3. 3. 2005 sp. zn. II. ÚS 413/2004, uveřejněný pod č. 40 ve sv. 36 Sb. nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR).
11. Dále je obviněným zpochybněna zákonnost rozhodnutí i v důsledku námitky, že ve věci nerozhodoval místně příslušný soud a došlo k porušení jeho práva na zákonného soudce, podle skutkové věty se měl tvrzeného protiprávního jednání, které je kladeno za vinu i jemu, dopustit v XY a jinde, nicméně žádný důkaz, že by se jednání dopustil právě na tomto místě, proveden nebyl, nelze tedy dovodit místní příslušnost soudu, který věc rozhodoval v prvním stupni. Ve vztahu ke skutku, který byl kladen za vinu v bodě 1. rozsudku soudu I. stupně obviněnému M. D., který měl vstoupit do serveru poškozené společnosti AGRO-EKO, spol. s r. o. v jejím sídle v XY pak namítá, že z dokazování nevyplynulo, že by společnost v březnu 2016 nějaký server měla, že by na něm měla umístěny nějaké informace, že server společnosti mohl být umístěn mimo sídlo společnosti, mohla i využívat k uložení dat cloudové úložiště. V úvahu tak přicházelo určení místní příslušnosti podle §18 odst. 2 tr. řádu, tedy podle místa kde obvinění ve věci bydlí, pracují nebo se zdržují. Takto by přicházela v úvahu místní příslušnost okresních soudů v Ostravě, Novém Jičíně či v Opavě, nikoli však místní příslušnost Okresního soudu v Karviné. Obviněný takto dovozuje zásah do svého práva na spravedlivý proces a zákonného soudce.
12. Rovněž je obviněným zpochybňován závěr soudů o naplnění skutkové podstaty stíhaného přečinu ve stadiu pokusu, v této souvislosti namítá, že nebylo soudy vysvětleno, proč jeho jednání nebylo posouzeno pouze jako příprava trestného činu, přičemž podrobně cituje judikaturu soudů i odbornou literaturu z hlediska rozlišení jednotlivých vývojových stadií trestného činu. V této souvislosti dovozuje, že jeho jednání nesměřovalo k odstranění překážek bránících dokonání činu, neboť nikdy nebylo jednáno o výrobě jakéhokoli prvku chráněného zařízení, sám si nechal vypracovat memorandum ohledně patentové ochrany ve vztahu k fermentoru s obchodním označením EWA, s dalšími obviněnými vyvíjeli jiné zařízení, které chtěli umístit rovněž do typizovaného kontejneru, které by nebylo nijak patentově chráněno. Ve vztahu k opravám a prodeji do zahraničí pak obviněný připomíná, že tam žádné ochrany fermentor EWA nepožíval. Úvahy soudů o spáchání předmětného přečinu ve stadiu pokusu tedy podle obviněného není podloženo skutkovými zjištěními obsaženými ve spise. Právní posouzení stadia trestné činnosti má tedy za nesprávné.
13. Obviněný dále zpochybnil zákonnost znaleckého posudku Ing. Petra Korče i zákonnost provedení důkazu výslechem svědka P. V. Namítl, že pokud si přibraný znalec jako konzultanta přivzal P. V., pak tento byl pro poměr k věci podjatý, neboť je jedním z původců chráněných patentů a užitných vzorů, navíc stále s poškozenou společností spolupracuje. Posudek, který byl zpracován, je proto v řízení nepoužitelný. P. V. pak jako konzultant přibraného znalce měl být vyslechnut jako znalec a nikoli jako svědek a důkaz jeho svědeckou výpovědí je důkazem nezákonným. V této souvislosti obviněný i namítl porušení ustanovení §10 odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, v platném znění, neboť přibraný znalec přibrání konzultanta nijak nezdůvodnil, přičemž absence zákonných důvodů pro přibrání konzultanta zavdává pochybnosti o nepodjatosti znalce, jeho posudek je proto v řízení nepoužitelný, když ani není zřejmé, které dílčí otázky zodpověděl právě konzultant P. V. V této souvislosti odkázal obviněný na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 9 Tz 85/2000, v němž bylo konstatováno, že znalec nesmí podat posudek, pokud lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti pro poměr k věci, k orgánům činným v trestním řízení, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, k podání posudku neměl být přibrán ani znalec, který je zaměstnanec poškozeného, u něhož by mohly vzniknout pochybnosti o jeho nepodjatosti. Tytéž důvody pro vyloučení znalce pak logicky musí platit i pro konzultanta znalce. Ve věci tedy měl být zpracován znalecký posudek nový, jiným znalcem.
14. Další výhrady obviněného se týkaly vydaných povolení soudkyněmi Okresního soudu v Karviné podle §158d odst. 1, 3 tr. řádu ke sledování osob a věcí a příkazu k zajištění údajů o telekomunikačním provozu ve vztahu k emailové schránce obviněného M. D. XY, která označil za nezákonná, když namítl, že nelze zjistit, jaké informace měl soud při svém rozhodování k dispozici, že absentuje jakákoli zmínka o obsahu spisu z přípravného řízení. Ve vztahu k vydaným rozhodnutím namítl, že podle něj neobsahují konkrétní skutkové okolnosti, které jejich vydání odůvodňují, včetně odkazu na vyhlášenou mezinárodní smlouvu, pokud se vede trestní řízení pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání mezinárodní smlouva zavazuje. Nepostačuje tedy pouhé opsání soudcem argumentace z návrhů policejního orgánu či státního zástupce. V této souvislosti se odvolatel dovolává rozsáhlé judikatury obecných soudů i Ústavního soudu. V této souvislosti i obviněný namítl, že nelze až z provedení tohoto úkonu získávat informace, zda se konkrétní osoba dopustila protiprávního jednání či nikoli. Povolení operativních úkonů tedy nelze dosáhnout jen na základě vytvořené spekulativní konstrukce, navíc je nutno respektovat i zákonný požadavek, že sledovaného účelu nelze dosáhnout jinak, s využitím jiných pátracích prostředků. V tomto směru Okresní soud v Karviné nedostál požadavkům zákona na vydání povolení a příkazu shora uvedených.
15. Z výše uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené usnesení soudu druhého stupně a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III. Vyjádření k dovolání
16. K dovolání obviněného P. H. se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Státní zástupce obecně upozornil, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který obviněný uplatnil, nenaplňují námitky porušení práva na spravedlivý proces z důvodu extrémního rozporu skutkových zjištění soudů s provedenými důkazy a způsobem jejich hodnocení, ani námitky týkající se provádění důkazů a příslušnosti soudu.
17. S poukazem na uplatněný dovolací důvod se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je rozhodnutí založeno, soudy zjištěný skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tedy zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Námitky, jimiž se obviněný snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů, jsou mimo meze dovolacího důvodu, který uplatnil. Obviněným namítaný nesoulad provedených důkazů se skutkovým stavem, jak jej soudy zjistily je konstruován jiným vyhodnocením provedených důkazů, nicméně skutkový stav zjištěný soudy nevyvolává důvodné pochybnosti o své správnosti a byl učiněn v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, soudy přitom provedené důkazy hodnotily v souladu s pravidly formální logiky, zcela v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu. Žádný nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními není, natož pak nesoulad extrémní.
18. Námitky ve vztahu k procesním pochybením soudu prvního stupně obviněný uplatňoval již v řízení před tímto soudem i v rámci podaného odvolání. S námitkou místní nepříslušnosti soudu se soud prvního stupně vypořádal v odstavci 49. odůvodnění rozsudku a odvolací soud v odstavcích 60. a 61. odůvodnění svého usnesení, s jejich závěry se lze podle státního zástupce ztotožnit, rozhodoval tedy místně příslušný soud a právo na zákonného soudce porušeno nebylo. Rovněž procesní námitky ve vztahu k nezákonně získaným důkazům (znaleckému posudku Ing. Petra Korče a záznamům o sledování a záznamům o odposlechu telekomunikačního provozu) vypořádal odvolací soud v odstavci 63. odůvodnění svého usnesení. Tyto závěry považuje státní zástupce za správné.
19. Způsobilé naplnit uplatněný dovolací důvod jsou pak námitky obviněného týkající se právní kvalifikace skutku, právní kvalifikace stadia trestné činnosti a subsidiarity trestní represe, které však obviněný uplatňoval již v řízení před soudem prvního stupně i v podaném odvolání, tyto soudy se s těmito námitkami věcně správně a dostatečně vypořádaly, soud prvního stupně v odstavci 47. odůvodnění rozsudku a odvolací soud v odstavcích 64. až 67. odůvodnění jeho usnesení. Tvrzení obviněného o nesprávném právním posouzení stadia trestné činnosti vyvrátil soud prvého stupně v odstavci 47. odůvodnění rozsudku a soud odvolací v odstavci 68. odůvodnění usnesení. Konečně s námitkou nerespektování subsidiarity trestní represe se vypořádal nalézací soud v bodě 47. rozsudku a soud odvolací v bodě 69. svého usnesení. Oba soudy učinily správná skutková zjištění, důvodně shledaly naplněnými všechny znaky skutkové podstaty stíhaného přečinu ve stadiu pokusu a jednání obviněného v návaznosti na tyto správné závěry právně kvalifikovaly.
20. Uplatněné námitky v dovolání obviněného jsou podle státního zástupce zjevně neopodstatněné, oba soudy, které ve věci rozhodovaly, se s těmito námitkami správně vypořádaly a s ohledem na to státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podané dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
21. Státní zástupce také vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu v neveřejném zasedání učinil případně i jiné než navrhované rozhodnutí. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno k případné replice obviněnému, který tohoto práva nevyužil.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání obviněného
a) Obecná východiska
22. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu.
23. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. v §265b odst. 2 tr. řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu svým obsahem odpovídaly.
24. Obviněný P. H. uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obecně lze konstatovat, že dovolání z tohoto důvodu je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. Tento dovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele. Dovolání s poukazem na citovaný důvod tudíž nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je tudíž určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných rozhodnutí.
b) K uplatněným námitkám obviněného
25. Pod uplatněný dovolací důvod tedy nelze podřadit ty námitky obviněného obsažené v jeho dovolání, v nichž zpochybňuje skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně a odvolacím soudem a jimi provedené důkazy a jejich hodnocení. Totéž se týká výhrad obviněného ve vztahu k tomu, jak se soudy nižších stupňů vypořádaly s jeho obhajobou. Přitom soudy nižších stupňů v nyní posuzované věci ve svých rozhodnutích podrobně a v souladu s principy formální logiky vysvětlily, proč neuvěřily obhajobě obviněného a jeho tvrzením a z jakých důvodů dospěly k závěru o jeho vině pokusem přečinu porušení chráněných průmyslových práv podle §21 odst. 1 k §269 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
26. Oba soudy nižších stupňů podrobně a přesvědčivě vysvětlily, na podkladě jakých důkazů byl učiněn závěr o vině obviněného, včetně prokázání jeho úmyslného zavinění, proč neuvěřily obhajobě obviněného o jejich záměru vytvořit zcela odlišný fermentor od výrobku společnosti AGRO-EKO, spol. s r. o., který by nepodléhal ochraně průmyslových práv ve smyslu výše citovaného zákonného ustanovení, rovněž vysvětlily, proč dospěly k závěru o vině obviněného po subjektivní stránce nejméně v eventuálním úmyslu, i proč je na místě jednání obviněného a jeho spolupachatelů kvalifikovat již jako pokus přečinu porušení chráněných průmyslových práv podle §21 odst. 1 k §269 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a nikoli pouze jako přípravu tohoto přečinu, která není trestná. Rozhodně nelze přisvědčit dovolacím námitkám obviněného o extrémním rozporu mezi provedenými důkazy a způsobem jejich hodnocení soudy nižších stupňů. Stejně tak nelze v rámci dosud provedeného řízení konstatovat porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
27. Pokud obviněný argumentuje ve svém dovolání neexistencí konkurenční doložky v rámci pracovní smlouvy ze dne 28. 7. 2010, kterou uzavřel se společností AGRO-EKO, spol. s r. o., je nutno připomenout, že s touto odvolací námitkou všech obviněných se vypořádal jak nalézací soud, tak i soud odvolací s poukazem na čl. IV. jejich pracovní smlouvy a zde uvedené povinnosti zaměstnance, zejména pod bodem ch) stanovených povinností zaměstnance, ukládající zaměstnanci po dobu tří let od skončení pracovního poměru zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděl při výkonu zaměstnání, které by mohly být využity k újmě oprávněných zájmů zaměstnavatele a zneužity proti němu.
28. Rozhodně nepříznivá ekonomická situace zaměstnavatele nemohla být důvodem porušení tohoto smluvního ujednání, jak se obviněný domnívá a nemohla ospravedlnit jeho činnost v nově založené společnosti ENTECO Bohemia, s. r. o., jak se obviněný domnívá, zejména když z provedeného dokazování bylo jednoznačně prokázáno, že cílem obchodní činnosti této nově založené společnosti bylo zneužít skutečnosti, že obviněný M. D. měl nadále přístupová práva k technologické dokumentaci fermentoru EWA, výrobku společnosti AGRO-EKO, spol. s r. o., bývalého zaměstnavatele obviněných, přičemž tuto technologickou dokumentaci stáhl tento obviněný při využití software SolidWorks 2011x64, určeného na zpracování projektové dokumentace, technologií a výrobních výkresů, přičemž licenčními právy k užití tohoto software disponovala společnost AGRO-EKO, spol. s r. o., obviněný M. D. přitom zneužil znalosti přístupových práv k tomuto software s cílem neoprávněně, ve prospěch společnosti ENTECO Bohemia, s. r. o., získat k využití výrobní podklady k unikátní technologii na zpracování biologicky rozložitelného odpadu, k čemuž byl využíván patenty a užitnými vzory chráněný výrobek společnosti AGRO-EKO, spol. s r. o., fermentor EWA. Cílem tohoto jednání M. D., popsaného v bodě 1. výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně, které bylo kvalifikováno jako přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle §230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, přitom bylo právě umožnit nově založené společnosti ENTECO Bohemia, s. r. o., přístup k chráněným technologiím a postupům, popsaným v chráněných patentech a užitných vzorech.
29. O tomto jednání obviněného D. přitom věděli i další obvinění, včetně P. H. a bylo součástí jejich záměru vytvořit, na stejných principech při nelegálním zkopírování chráněných patentů a užitných vzorů, shodný fermentor pod jiným názvem a tento vyvážet do dalších zemí s vědomím, že předmětné zařízení je jako vynález a užitné vzory chráněn u Úřadu průmyslového vlastnictví ČR pouze v tuzemsku. Právě jednání obviněného M. D., popsané ve výroku o vině soudu prvního stupně pod bodem 1. rozsudku prokazuje záměr obviněných, včetně P. H. naplnit skutkovou podstatu přečinu podle §269 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, přičemž skutečnost, že k dokonání tohoto jejich záměru nedošlo, byla nezávislá na jejich vůli. Rozhodně však byla vyvrácena obhajoba obviněného, že by jejich cílem bylo vyvinout jinou technologii pro biologické procesy probíhající ve fermentoru (zejména kvasné procesy). Tato obhajoba obviněného byla zejména výše popsaným jednáním obviněného D. i jednáním dalších obviněných, kteří prováděli marketingovou činnost za situace, že ani nezahájili jakýkoli výzkum pro zajištění jiných technologických postupů v procesu fermentace, jednoznačně vyvrácena, zejména když ani nebyl zahájen jakýkoli vývoj mechanických zařízení, které by stejně jako ve fermentoru EWA proces fermentace nastartovala a urychlovala a umožňovala následný odběr již stabilizovaného výrobku.
30. Nelze přisvědčit ani argumentaci obviněného P. H., že skutkovou podstatu stíhaného přečinu porušení chráněných průmyslových práv nemohl naplnit z důvodu, že nevyrobil, nepoužil, nekoupil, ani neuvedl, ani nijak nezasáhl do chráněných práv k takovému zařízení a nedopustil se ani jednání, které by k uvedenému směřovalo. Lze odkázat na přesvědčivou a logickou argumentaci soudů nižších stupňů, které ve svých rozhodnutích podrobně vysvětlily, proč upravený standardizovaný lodní kontejner a nerezová skříň do něj, s otvory v místech a rozměrech shodných jako u fermentoru EWA, s vědomím i skutečnosti, že obvinění se zmocnili technologické dokumentace k tomuto fermentoru, v této výkresové dokumentaci v zásadě změnili jen názvy a označení společnosti, o jejíž dokumentaci jde, na společnost ENTECO Bohemia, s. r. o., již naplňuje skutkovou podstatu stíhaného přečinu porušení chráněných průmyslových práv ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 k §269 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Není ani pochyb o tom, že čin vykazoval znaky obchodní činnosti nebo jiného podnikání, neboť záměrem obviněného bylo provozování obchodní činnosti s takovýmto výrobkem, jeho prodej do zahraničí zájemcům o takovýto výrobek. V tomto směru soudy nižších stupňů správně odkázaly na provedené důkazy, výslech svědka V. H. i P. V.
31. Soudy nižších stupňů pak správně ve vztahu k tvrzení obviněného, že nelze prokázat jeho záměr zasáhnout do chráněných práv, že jednání, které je mu kladeno za vinu lze posoudit maximálně jako přípravu stíhaného přečinu, poukázaly na výpověď svědka G. O., jednatele společnosti AGS-DUO, spol. s r. o., která dodávala do fermentoru EWA korečky, frézy, který potvrdil, že je obviněný navštívil a za společnost ENTECO Bohemia, s. r. o., mu nabídl spolupráci při výrobě těchto dílů pro fermentory, s tím, že AGRO-EKO, spol. s r. o., není solventní, přičemž svědek nabídku vyrábět totožné či podobné díly dle technologické dokumentace poškozené společnosti odmítl s tím, že je nutno nejprve vyřešit vztah s poškozenou společností AGRO-EKO, spol. s r. o., neboť od P. V. věděl, že předmětné zařízení je právně chráněno. Skutečnost, že obviněný P. H. usiloval o výrobu a prodej fermentoru, aniž by reálně vyvíjeli jakékoli jiné technologické zařízení, než jaké obsahoval fermentor EWA, ve společnosti ENTECO Bohemia, s. r. o., pak potvrdila i výpověď svědka R. B., jednatele společnosti V., která do fermentoru EWA dodávala řídící elektrosystém a potvrzují jej i listinné důkazy, prokazující nabízení fermentoru s obchodním označením ICM zahraničním zájemcům.
32. S vědomím všech těchto zjištěných skutečností tedy soudy nižších stupňů správně učinily závěr o tom, že jednání obviněného již bezprostředně směřovalo k dokonání přečinu porušení chráněných průmyslových práv podle §269 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Překážka bránící dokonání tohoto přečinu spočívala především v neochotě dodavatelů vnitřního zařízení fermentoru toto zařízení dodat bez toho, že společnost ENTECO Bohemia, s. r. o. vyřeší právní vztahy se společností AGRO-EKO, spol. s r. o., především právní vztahy spojené s registrovanou ochranou vynálezů a užitných vzorů, které fermentory měly obsahovat. Nedostatek následku, který předpokládá skutková podstata stíhaného přečinu, byl tedy přes aktivní jednání obviněného, kterým se snažil dosáhnout dokonání trestného činu, přes zjevný úmysl dokonání činu dosáhnout, zapříčiněna okolnostmi zcela na vůli obviněného nezávislými, které nemohl nijak ovlivnit. Obviněný byl přitom i srozuměn s tím, že k porušení práv k chráněným vynálezům a užitným vzorům dojde v souvislosti s obchodní činností společnosti ENTECO Bohemia, s. r. o.
33. Okolnost, že chráněné vynálezy a užitné vzory, které byly součástí fermentoru EWA, výrobku poškozené společnosti AGRO-EKO spol. s r. o., požívaly této ochrany důvodně, pak potvrzuje především rešerše patentového zástupce J. P., spisy Úřadu průmyslového vlastnictví (viz bod 26. a 28. rozsudku soudu prvního stupně), které potvrzují jedinečnost technických řešení požívajících této ochrany. V tomto směru lze opět odkázat na argumentaci soudů nižších stupňů, které se i s touto argumentací obviněného vypořádaly.
34. Zcela mimo uplatněný dovolací důvod jsou pak námitky obviněného, že ve věci rozhodoval místně nepříslušný soud a došlo tak k porušení jeho práv na spravedlivý proces i námitky zpochybňující zákonnost znaleckého posudku Ing. Petra Korče a provedení důkazu výpovědí svědka P. V., stejně jako námitky proti procesní použitelnosti důkazů získaných na základě vydaných povolení ke sledování osob a věcí a příkazu k zajištění údajů o telekomunikačním provozu, ve vztahu k emailové schránce obviněného M. D., jak jsou konstatovány v bodech 11., 13. a 14. tohoto rozhodnutí. Obecně je možno konstatovat, že s těmito námitkami se již vypořádal jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací, neboť tyto námitky byly uplatněny jak v rámci řízení před soudem prvního stupně, tak i v řádném opravném prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně a na argumentaci zejména odvolacího soudu ve vztahu k těmto námitkám je možno zcela odkázat i s vědomím, že tyto námitky dovolací důvod §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nemohou naplnit, neboť jde o námitky ryze procesního charakteru.
35. Pokud obviněný ve svém dovolání vycházel z odlišné verze skutkového stavu, kterou dovodil z vlastní obhajoby a interpretace provedených důkazů a jejich hodnocení, které soud prvního stupně ani odvolací soud neuvěřily, pokud se obviněný takto snažil zpochybnit výsledky dokazování a na základě toho shledal existenci hmotně právního dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v údajně chybném procesním postupu soudů nižších stupňů, či v pominutí některých pro rozhodnutí významných důkazů, námitky uvedeného charakteru se nijak netýkají právního posouzení skutku, který je obsažen ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně potvrzeném odvolacím soudem, za jehož spáchání byl obviněný uznán vinným, ani jiného hmotně právního posouzení. Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný, znamená, že předpokladem jeho naplnění je nesprávný výklad a použití hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5 a 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. V tomto směru proto nemohlo být dovolání, s vědomím uplatněného dovolacího důvodu, shledáno důvodným.
36. K námitkám obviněného, že usilovali o prodej fermentorů ICM, které by vyráběla společnost ENTECO Bohemia, s. r. o., a dodávala je do zahraničí, je nutno připomenout, že rozhodně s vědomím ustanovení §6 tr. zákoníku a v něm uplatněné zásady personality, nelze dovodit, že by takové jednání nenaplňovalo podmínky trestnosti již s vědomím, že fermentory měly být vyrobeny v tuzemsku, teprve následně měly být do zahraničí vyvezeny. I pokud by však byly vyrobeny mimo území ČR, je nutno připomenout, že podle zákona České republiky se posuzuje i trestnost činu, který v cizině spáchal občan České republiky nebo osoba bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt. K tomu, aby byl český trestní zákon uplatněn, tedy postačí, že na čin spáchaný v cizině (některém cizím státě), dopadá určité ustanovení českého trestního zákona, podle něhož se pak posuzuje trestnost tohoto činu spáchaného v cizině. Z hlediska uplatnění zásady personality u trestného činu porušení chráněných průmyslových práv podle §269 tr. zákoníku tedy postačuje obecná trestnost neoprávněného zásahu do práv k chráněnému vynálezu, průmyslovému vzoru, užitném vzoru nebo topografii polovodičového výrobku v České republice a nevyžaduje se, aby jednání pachatele spáchané v cizině, kde naplnilo všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podle českého trestního zákona, zároveň naplnilo tyto znaky i na území České republiky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 9. 2010 sp. zn. 5 Tdo 834/2010).
37. Konečně je pak možno konstatovat ve vztahu k námitce subsidiarity trestní represe a k tvrzení, že postup poškozené společnosti i orgánů činných v trestním řízení je jen zneužitím instrumentů trestního práva v rámci konkurenčního boje mezi zmíněnými obchodními společnostmi, že takto uplatněná dovolací námitka sice uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídá, ale je zjevně neopodstatněná. Tvrzení obviněného, že soudy nižších stupňů v jeho případě nesprávně aplikovaly zásadu subsidiarity trestní represe a s ní související princip ultima ratio, že nesprávně vyložily ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku, neodpovídá skutečnosti. Rovněž touto námitkou se soudy nižších stupňů zabývaly, například odvolací soud v bodě 69. svého rozhodnutí a Nejvyšší soud při uplatnění této zásady soudy nižších stupňů, které ve věci rozhodovaly, neshledal žádné pochybení. V souvislosti s aplikací této zásady lze odkázat i na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, publikované pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.
38. Podle tohoto stanoviska (mimo jiné) zásadně platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání. Tento závěr je však v případě méně závažných trestných činů korigován použitím zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Stanovisko dále výslovně uvádí, že společenská škodlivost není zákonným znakem trestného činu, neboť má význam jen jako jedno z hledisek pro uplatňování zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku. Společenskou škodlivost přitom nelze řešit v obecné poloze, ale je ji třeba zvažovat v konkrétním posuzovaném případě u každého spáchaného méně závažného trestného činu, u něhož je nutné ji zhodnotit s ohledem na intenzitu naplnění kritérií vymezených v §39 odst. 2 tr. zákoníku, a to ve vztahu ke všem znakům zvažované skutkové podstaty trestného činu a dalším okolnostem případu. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty. Kritérium společenské škodlivosti případu je doplněno principem „ultima ratio“, ze kterého vyplývá, že trestní právo má místo pouze tam, kde jiné prostředky z hlediska ochrany práv fyzických a právnických osob jsou nedostatečné, neúčinné nebo nevhodné.
39. V posuzované věci nelze přijmout názor dovolatele, že v případě, že se poškozená společnost může domoci svých práv s využitím institutů jiných právních odvětví, nelze aplikovat trestní odpovědnost na jednání vzniklá v soukromoprávním vztahu. Takový závěr by byl nepřijatelný, neboť pak by nemusela být v trestním zákoníku upravena celá řada trestných činů, a to především majetkové a hospodářské povahy. Pokud totiž pachatel svým jednáním naplní znaky skutkové podstaty některého trestného činu, je zásadně nutno vyvodit jeho trestní odpovědnost a trestněprávní důsledky s tím spojené, jde-li o případy společensky škodlivé, v nichž nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Nelze přitom konstatovat, že by případ obviněného P. H. byl svou povahou v porovnání s jinými věcmi téhož typu bagatelní, když nelze pominout právě zjištěné okolnosti, za nichž k páchání předmětné trestné činnosti došlo, ani motivy jednání obviněného. Pominout nelze ani naplnění kvalifikované skutkové podstaty ve vztahu ke znaku, že k protiprávnímu jednání došlo v souvislosti s obchodní činností. Nejsou tedy dány takové skutečnosti na straně obviněného a okolnosti případu, z nichž by bylo možno dovodit, že posuzovaná věc je méně závažná v porovnání s jinými případy obdobné trestné činnosti, tedy nejsou dány okolnosti, pro které by měl být dán důvod pro neuplatnění trestní represe. V dané věci šlo o případ společensky škodlivý, byl proto dán i důvod pro uplatnění trestněprávní odpovědnosti ve vztahu k obviněnému i trestněprávních důsledků s ní spojených.
V. Závěrečné shrnutí
40. Nejvyšší soud na podkladě všech popsaných skutečností dospěl k závěru, že dovolání podané obviněným P. H. je zjevně neopodstatněné, byť některé z jeho námitek uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídaly. Za této situace Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, neboť se shodnými námitkami obviněného, jaké uplatnil ve svém dovolání, se již věcně správně a argumentačně zcela přesvědčivě vypořádaly soudy nižších stupňů, které v této věci rozhodovaly. Při skutkových zjištěních, která tyto soudy učinily, jsou pak jejich právní závěry z hlediska právní kvalifikace skutku správné.
41. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout tímto způsobem o dovolání obviněného v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 12. 2020
JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph.D.
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Bohuslav Horký