ECLI:CZ:NS:2020:6.TCU.30.2020.1
sp. zn. 6 Tcu 30/2020-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 19. 8. 2020 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. S., nar. XY v XY, rozsudkem Zemského soudu v Eisenstadtu, Rakouská republika, ze dne 25. 10. 2016, č. j. 50 Hv 19/16a-43, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 10. 2. 2017, sp. zn. 21 Bs 397/16k, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu v Eisenstadtu, Rakouská republika, ze dne 25. 10. 2016, č. j. 50 Hv 19/16a-43, byl J. S. uznán vinným trestným činem krádeže spáchané za výdělečným účelem podle §§127 a 130 odst. 1 první případ rakouského trestního zákoníku a odsouzen za to podle trestní sazby §130 odst. 1 rakouského trestního zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. O jeho odvolání proti citovanému rozsudku rozhodl Vrchní zemský soud ve Vídni rozsudkem ze dne 10. 2. 2017, sp. zn. 21 Bs 397/16k, tak, že tomuto odvolání nevyhověl.
2. Uvedené trestné činnosti se J. S. dopustil tím, že „se zvlášť stíhanou G. S. dne 20. 8. 2016 v XY za vědomé a úmyslné součinnosti jako spolupachatelé (§12 rakouského trestního zákoníku) za výdělečným účelem (§70 odst. 1 řádek 1 a 3, odst. 2 rakouského trestního zákoníku) odcizili cizí mobilní věci v celkové hodnotě nejméně 2.192,20 euro osobám s dispozičními právy z celkem šesti obchodů O. C. v XY se záměrem se jejich přivlastněním obohatit a s úmyslem obstarat si opakovaným dopouštěním se krádeží na delší dobu ne nepodstatný kontinuální zdroj příjmu, přičemž navíc odstraňovali pojistky proti krádeži za pomoci stranových štípacích kleští a přípravku pro odstranění pojistky a ukrývali odcizené zboží pod oblečením a v preparovaných nákupních taškách vyložených hliníkovou folií (fakt II./ až VI./), aby obešli pojistky na zboží, a bez placení opouštěli obchodní prostory, takže jednali za použití zvláštních prostředků, které naznačují opakující se spáchání, a spáchali šest takových trestných činů, totiž
I./ černou tašku přes rameno Salomon „Junin Messenger Black“ v hodnotě 49,00 euro na vrub firmy Salomon s oprávněnými dispozičními právy, přičemž odcizenou kabelku vyložili hliníkovou taškou, kterou si přinesli a u následujících trestných činů používali jako připravenou transportní tašku;
II. / tři páry sportovní obuvi „Springblade Solyce“ značky Adidas v hodnotě po 104,90 eurech, dohromady 314,70 euro, na úkor firmy Adidas s oprávněnými dispozičními právy;
III./ bílou pánskou košili, s dlouhým rukávem, značky Lacoste, v hodnotě 87,00 euro na úkor firmy Lacoste s oprávněnými dispozičními právy;
IV./ modré dámské šaty značky Porsche-Design v hodnotě 529,00 euro na úkor firmy Porsche-Design s oprávněnými dispozičními právy;
V./ zelenou dámskou zimní bundu značky Moncler v hodnotě 962,50 euro na úkor firmy Moncler-Industries s oprávněnými dispozičními právy, a sice společně s alespoň jednou další zvlášť stíhanou neznámou spolupachatelkou „Sabinou“, po které se pátrá, a
VI./ černou pánskou bundu značky Armani v hodnotě 250,00 euro na úkor firmy Armani s oprávněnými dispozičními právy.“
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na vydání rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona jsou splněny.
5. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že J. S. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká (dílčích) skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky.
7. Konkrétně lze uvést, že ze skutkových zjištění cizozemského soudu vyplývá, že jmenovaný svým jednáním způsobil na cizím majetku celkem škodu ve výši nejméně 2.192,20 euro, tedy zjevně větší škodu ve smyslu §205 odst. 3 tr. zákoníku, za kterou je považována škoda dosahující částky nejméně 50.000 Kč (§138 odst. 1 tr. zákoníku). Je tudíž zřejmé, že v úvahu přichází kvalifikace (dílčích) skutků, pro které byl cizozemským soudem odsouzen, jako pokračujícího trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), 3 tr. zákoníku. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
8. Vyjma formálního předpokladu (tj. oboustranné trestnosti) jsou v posuzované věci dány i podmínky materiální povahy. J. S. úmyslně spáchal trestný čin, za který mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let. Tento čin spáchal ve spolupachatelství s dalšími osobami, více útoky, sofistikovaným, předem naplánovaným a připraveným způsobem. Jak plyne z vyžádaného opisu rejstříku trestů, nejedná se u něj o ojedinělé porušení právního řádu, neboť byl již vícekrát odsouzen pro trestnou činnost majetkového charakteru. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. S. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 8. 2020
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu