ECLI:CZ:NS:2020:6.TCU.46.2020.1
sp. zn. 6 Tcu 46/2020-44
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 23. 9. 2020 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. J., nar. XY v XY, rozsudkem Trestního soudu č. 23 v Madridu, Španělské království, ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. PAB-0000232/15, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Trestního soudu č. 23 v Madridu, Španělské království, ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. PAB-0000232/15, který nabyl právní moci téhož dne, byl M. J. (dále též „obviněný“) uznán vinným dvěma trestnými činy ublížení na zdraví a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a (6) měsíců.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se M. J. uvedených trestných činů dopustil (zkráceně vyjádřeno) tím, že
dne 8. 10. 2014 v Madridu, ve vagonu podzemní dráhy bez zjevného motivu napadl M. D. A. C. tak, že ji kopal do celého těla, čímž jí způsobil zlomeninu středného článku na prostředníku pravé ruky, vícečetné zhmožděniny, pohmoždění pravého ramena a konturu šíje a rovněž psychické obtíže v podobě posttraumatického stresu, které si vyžádaly léčení po dobu 118 dnů,
a poté, co vůči němu zasáhl přivolaný člen dozorčí přepravní služby C. H. S. a vyzval ho k vystoupení z vozu a setrvání na místě do příjezdu přivolané policie, napadl tohoto na stanici XY několika údery nůžkami, čímž mu způsobil povrchové řezné rány na pravé přední části těla, pravé části nosu, v okolí pravého ucha, na pravém rameni, bodnou ránu na levém předloktí a povrchové zhmožděniny, což si vyžádalo chirurgické ošetření a léčení po dobu 10 dnů.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že M. J. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky.
7. Pokud jde o v úvahu přicházející kvalifikaci skutku, jehož se M. J. dopustil vůči poškozené, zcela nepochybně přichází v úvahu jeho kvalifikace jako trestného činu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž s ohledem na prokázané následky v oblasti psychického zdraví poškozené nelze vyloučit ani možnost aplikace kvalifikované skutkové podstaty (odst. 3) pokud by tato nabyla povahy těžké újmy na zdraví podle §122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku. V případě poškozeného jemu útokem obviněného přivozená zranění odůvodňují kvalifikaci činu M. J. jako trestného činu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku. Napadení poškozeného obviněným subjektivně vedené snahou uniknout přivolané policii, které ho poškozený, jako osoba jednající vůči osobě přistižené při trestnému činu (§76 odst. 2 tr. ř.), hodlal předat, je způsobilé odůvodnit též další právní posouzení skutku v podobě souběžné právní kvalifikace [trestný čin vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku]. V případě obou útoků by přicházelo v úvahu jejich posouzení i v podobě trestného činu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku. Podmínka oboustranné trestnosti činu je tak v posuzovaném případě splněna.
8. Vyhovění návrhu Ministerstva spravedlnosti je odůvodněno i podmínkami materiální povahy. Cizozemským soudem odsouzený M. J. se dopustil úmyslného jednání spočívajícího ve fyzickém napadení poškozené, jíž způsobil delší dobu trvající poruchu zdraví. Bezprostředně poté napadl fyzicky poškozeného, který vystoupil na její obranu. O závažnosti činu svědčí způsob jeho provedení (kopání poškozené, napadení poškozeného nůžkami). Při hodnocení společenské škodlivosti nelze odhlédnout ani od toho, že v případě obviněného se nejedná o první konflikt se zákonem. Z opisu Rejstříku trestů totiž plyne, že v minulosti již byl vícekrát odsouzen soudy jak na území České republiky (byť pro činy převážně majetkového charakteru), tak cizozemskými soudu (zvláštní část opisu). Pokud jde o uložený trest, obviněnému byly uloženy nepodmíněné tresty odnětí svobody v trvání šesti měsíců a dvou let, cizozemský soud tudíž rozhodl o jeho zbavení osobní svobody výkonem uloženého trestu v celkové výměře dvou let a šesti měsíců. I tato skutečnost svědčí o důvodnosti návrhu Ministerstva spravedlnosti.
9. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení M. J. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
10. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 9. 2020
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu