ECLI:CZ:NS:2020:6.TDO.1042.2020.1
sp. zn. 6 Tdo 1042/2020-386
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 10. 2020 o dovolání, které podal obviněný P. R. , nar. XY v XY, úředně hlášený na adrese XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 12. 2. 2020, č. j. 31 To 483/2019-337, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 3 T 89/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 17. 9. 2019, č. j. 3 T 89/2017-317 , byl obviněný P. R. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jehož se měl dopustit způsobem specifikovaným ve výroku rozsudku.
2. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a podle §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byla stanovena zkušební doba v trvání dvaceti dvou měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému stanovena povinnost k náhradě škody poškozené B. M. ve výši 287 425 Kč. Se zbytkem svého uplatněného nároku byla poškozená B. M. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních podle §229 odst. 2 tr. ř.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 12. 2. 2020, č. j. 31 To 483/2019-337 , jímž podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že
v přesně nezjištěné době od 1. 7. 2015 do 31. 1. 2017 v XY, okres Česká Lípa, z domu č. p. XY a přilehlých prostor, který užíval se svolením své bývalé manželky B. M., odcizil bez použití násilí věci, které měla B. M. částečně ve svém výlučném vlastnictví a částečně v podílovém spoluvlastnictví s obžalovaným, konkrétně skříňku pro vestavěnou troubu o rozměrech 60x120cm včetně 5 ks zásuvek s pojezdy v hodnotě 4.500,- Kč, indukční desku zn. AEG čtyř plotýnkovou v hodnotě 3.750,-Kč, digestoř komínovou zn. AEG v hodnotě 5.750,-Kč, myčku nádobí zn. AEG v hodnotě 4.150,-Kč, vestavěnou troubu elektrickou zn. AEG v hodnotě 5.250,-Kč, mikrovlnnou troubu nezjištěné značky a typu v 1350,-Kč, jídelní soupravu Wenge sestávající ze stolu a 6 ks židlí v hodnotě 3.350,-Kč, 2 ks titanových hrnců s pokličkami o objemu 2l a 3,5l nezjištěné značky v hodnotě 850,-Kč, 2 ks keramických hrnců s pokličkami o objemu 1,5l a 4l nezjištěné značky v hodnotě 225,-Kč, sadu nerez nádobí zn. Torro skládající se ze 6 ks hrnců různého objemu s pokličkami v hodnotě 450,-Kč, 2 ks nerezových pekáčů zn. Torro v hodnotě 550,- Kč, 2 ks teflonových pánví o průměru 20cm a 24cm nezjištěné značky v hodnotě 100,-Kč, 2 ks nerezových pánví zn. Torro o průměru 26cm a 28cm v hodnotě 425,-Kč, 2 ks profi titanových pánví o průměru 28cm a 30cm v hodnotě 1.300,-Kč, nerezový hrnec o objemu 6l nezjištěné značky v hodnotě 350,- Kč, nerezovou termosku na jídlo zn. Tescoma v hodnotě 100,-Kč, 2 sady sklenic na vodu v hodnotě 75,-Kč, sadu porcelánových talířů sestávající ze 6 ks mělkých a 6 ks hlubokých talířů zn. Tarington Home v hodnotě 175,-Kč, sadu kameninových talířů sestávající ze 6 ks mělkých a 6 ks hlubokých talířů v hodnotě 300,-Kč, výrobník sodové vody zn. Soda Stream v hodnotě 850,-Kč, bibli z roku 1912 vázanou ve slonové kosti v hodnotě 500,-Kč, obývací stěnu zn. Wenga Revena v hodnotě 7.500,-Kč, 2 ks čalouněných lůžek o rozměrech 140x200cm, včetně roštu a matrací v hodnotě 14.000,-Kč, 2 noční stolky zn. Wenge v celkové hodnotě 2.600,-Kč, zahradní malotraktor zn. TORO v hodnotě 35.000,-Kč, modré dámské městské jízdní kolo nezjištěné značky s černobílou taškou na předních řídítkách v hodnotě 7.700,-Kč, dámský zlatý prsten s brilianty v hodnotě 12.500,-Kč, zlatý pánský s černým obdélníkovým kamenem v hodnotě 3.500,- Kč, dámský zlatý prsten velikosti č. 62, zdobený topasem a dvěma zirkony v hodnotě 2.000,-Kč, sadu skládající se ze zlatého prstýnku, páru náušnic, přívěsku a řetízku v hodnotě 6.000,-Kč, sadu zlatých šperků – pár náušnic, řetízek s přívěskem, zdobené zirkony v hodnotě 2.500,-Kč, atypický zlatý řetízek o délce 60cm s kulatým medailonkem s vybroušeným motivem slunce v hodnotě 6.000,-Kč, zlatý dámský prsten s velkým hnědým kamenem – záhnědou v hodnotě 3.400,-Kč, 6 ks zlatých náramků různých typů a síly o celkové gramáži 100g v hodnotě 30.000,-Kč, 6 ks zlatých řetízků různých délek a síly o celkové gramáži 100g v hodnotě 30.000,-Kč, zlomkové zlato o gramáži 120g v hodnotě 26.000,-Kč, zubařské zlato o gramáži 25g v hodnotě 10.000, 25 ks zlatých fazónových prstenů v hodnotě 55.000,- Kč, zlatý pevný secesní náramek zdobený rubíny a perlami v hodnotě 12.000,-Kč, zlaté náušnice „pecky“ a zlatý přívěšek ve tvaru delfína v hodnotě 3.200,-Kč, zlatý řetízek s kuličkami v hodnotě 2.200,-Kč, 2 ks zlatých masivních řetízků v hodnotě 2.400,-Kč, 7 ks zlatých přívěsků v hodnotě 2.800,-Kč, 2 ks zlatých řetízkových náramků v hodnotě 2.600,-Kč, zlatý pevný náramek v hodnotě 1.700,-Kč a sadu jubilejních stříbrných mincí v hodnotě 3.000,-Kč, vše ke škodě B. M. nar. XY.
4. Za tento trestný čin obviněného podle §205 odst. 3 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, jehož výkon mu podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil se stanovením zkušební doby v trávní dvaceti dvou měsíců podle §82 odst. 1 tr. zákoníku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu uložil povinnost k náhradě škody poškozené B. M. ve výši 287 425 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. tuto poškozenou odkázal se zbytkem svého uplatněného nároku na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Josefa Klofáče dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.
6. Obviněný v první řadě vysvětluje, proč bylo dovolání podáno až po marném uplynutí dovolací lhůty. K tomuto mělo dojít, neboť obhájce jemu ustanovený pro účely podání dovolání dne 15. 5. 2020 byl od 25. 5. 2020 hospitalizován a kvůli svému špatnému zdravotnímu stavu byl schopen dovolání podat až po uplynutí zmíněné lhůty. I přes tuto skutečnost obviněný apeluje na Nejvyšší soud, aby přijal a projednal předmětné dovolání, neboť existují objektivní důvody, pro které ustanovený obhájce nebyl schopen dovolání zpracovat ani zajistit své zastoupení jiným advokátem.
7. Obviněný uvádí, že v jeho věci došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku či jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení. Pochybení soudů obviněný shledává zejména v tom, že nedošlo ke správnému posouzení problematiky společného jmění manželů a podílového spoluvlastnictví. Zároveň zmiňuje, že celý případ má civilně právní podklad. Dále byly movité věci, které si sama poškozená odvážela, pojaty do trestní odpovědnosti obviněného. Došlo taktéž k pochybení spočívajícímu v tom, že jeho odvolání bylo zamítnuto, ač se jím soud druhého stupně dostatečně nezabýval. Pro takové rozhodnutí tudíž nebyly splněny podmínky, neboť se měl podrobněji zabývat otázkou, co bylo či nebylo ve společném jmění manželů či podílovém spoluvlastnictví.
8. Obviněný zmiňuje, že na svoji bývalou manželku převedl veškerý svůj majetek, tedy i ten, co nabyl před uzavřením manželství. Důvodem pro to byl jeho špatný zdravotní stav, když nevěděl, zda bude žít, či zemře. Jednalo se však o majetek co sám nakoupil ještě před sňatkem. Není proto pravda, že by způsobil bývalé manželce škodu ve výši 287 425 Kč. Následně obviněný namítá chybný postup při výslechu svědků, zejména R. Ch. a P. M. a jeho manželky. Tito nebyli vyslechnuti tak, aby vypověděli, že všechen majetek, co obviněný získal, před uzavřením manželství převedl, právě z obav o své zdraví.
9. Soudy vůbec nezkoumaly, zda byl všechen majetek v podílovém spoluvlastnictví obviněného a jeho bývalé manželky, případně v jakém podílu. Nelze tedy určit, v jakém podílu se měl obviněný dopustit krádeže. Konkrétně ohledně údajně odcizených šperků uvádí, že tyto byly v trezoru, ke kterému neměl klíče ani přístup, a tudíž není možné, aby je odcizil. Ve vztahu k nim tedy ani nemohl být odsouzen za krádež.
10. Pokud jde o další věci (mimo šperky) obviněný uvádí, že poškozená nikdy nepodnikala, aby k jejich koupi získala finanční prostředky. Podnikal pouze on sám. Poté, co s poškozenou uzavřel dohodu, že na ni převádí majetek, zůstal tento v podílovém spoluvlastnictví, tudíž se nemohl dopustit krádeže. Následně obviněný uvádí „[j]e nesporné, že jsem byl v přesvědčení, že všechny věci patřily do SJM a tedy jsem nemohl se krádeže dopustit…“ .
11. Závěrem svého dovolání obviněný navrhuje, aby byl rozsudek soudu druhého stupně zrušen a věc mu vrácena k novému projednání a rozhodnutí.
12. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvádí, že z dostupného spisového materiálu vyplývá opožděnost podání dovolání. Navrhuje proto, aby jej Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. jako opožděně podané. Státní zástupce současně vyslovil souhlas, aby Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí za podmínek podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Zároveň podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí, aby bylo v neveřejném zasedání učiněno i jiné než jím navržené rozhodnutí.
13. Obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Josefa Klofáče zaslal k tomuto vyjádření svoji repliku. V této opakuje, že dovolání bylo podáno opožděně z důvodu špatného zdravotního stavu jemu ustanoveného obhájce, který se ani nemohl spojit s jinými advokáty. V případném odmítnutí dovolání jako opožděného shledává porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a spravedlnosti obecně. Zejména pak proto, že jeho bývalá manželka byla nestoudná a dělala si nároky na všechen jeho majetek. Zároveň zmiňuje, že se celá věc měla projednat v občanskoprávním řízení.
III.
Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.] a na místě, kde lze podání učinit. Současně však shledal, že dovolání bylo podáno opožděně, byť splňuje obsahové náležitosti dovolání podle §265f tr. ř.
IV.
Důvodnost dovolání
15. V první řadě je na místě připomenout zákonnou úpravu vymezující lhůtu a místo podání dovolání. Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a opatrovníku, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§265e odst. 2 tr. ř.). Podle §265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
16. K běhu dovolací lhůty je třeba ještě zmínit, že podle ustanovení §60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Přitom podle odstavce 3 citovaného zákonného ustanovení platí, že připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.
17. Nejvyšším soudem bylo z předloženého trestního spisu zjištěno, že rozsudek soudu druhého stupně byl obviněnému doručen dne 12. 3. 2020 (č. l. 345 pv.), přičemž byl rovněž zaslán i JUDr. Jarmile Holovčákové, která však byla jako obhájkyně obviněného soudem prvního stupně ustanovena pouze pro účely odstranění vad odvolání podle §251 odst. 2 tr. ř. (č. l. 324). Jmenované advokátce byl rozsudek odvolacího soudu doručen dne 16. 3. 2020 (č. l. 343 pv.). Toto datum však nemá žádný vliv na běh dovolací lhůty, neboť s ohledem na specifikum ustanovení této obhájkyně (toliko pro vypracování odvolání splňujícího obsahové náležitosti tohoto řádného opravného prostředku) ji není možno pokládat za osobu, které by bylo třeba rozhodnutí odvolacího soudu doručovat.
18. Přestože podle §130 odst. 2 tr. ř. je nezbytné opis rozsudku doručit, má-li obviněný obhájce nebo opatrovníka, též těmto osobám, uplatnění tohoto ustanovení stran doručení rozsudku odvolacího soudu jmenované advokátce ze stran soudu nalézacího nepřicházelo v úvahu. Tuto totiž nebylo možno pokládat za obhájkyni obviněného v rozsahu povinností a oprávnění vymezených v §41 tr. ř. Právě s ohledem na vymezení úkolu obsaženého v opatření o jejím ustanovení a z něj vyplývající povinnosti a oprávnění toliko vyhotovit odvolání splňují obsahové náležitosti vymezené v §249 tr. ř. ji nebylo možno pokládat za osobu, s níž by bylo třeba v řízení vedeném proti obviněnému nadále komunikovat. Nebyla totiž oprávněna vykonávat obhajobu obviněného v řízení před soudem druhého stupně (uvedený soud provedl řízení o odvolání, aniž by ji vyrozuměl o konání veřejného zasedání) či činit další úkony ve prospěch obviněného i po pravomocném ukončení jeho trestního stíhání (§41 odst. 5 tr. ř.).
19. JUDr. Jarmila Holovčáková proto ani nebyla oprávněna (na rozdíl od obhájce ustanoveného k obhajobě obviněného bez omezení jejího rozsahu toliko na určité úkony) podat za obviněného dovolání. Vzhledem k tomu se ani neuplatnil režim upravený v §265e odst. 2 tr. ř., tj. o nutnosti počítat počátek běhu lhůty k podání dovolání od pozdějšího data doručení rozhodnutí soudu druhého stupně obhájci. Uvedená advokátka obhájkyní obviněného v době doručení opisu rozsudku odvolacího soudu soudem nalézacím nebyla. Poslední den lhůty k podání dovolání obviněného tedy se zřetelem k výše uvedenému, tj. potřebě přihlížet jen k datu doručení tohoto rozhodnutí pouze jemu, připadl na den 12. 5. 2020. Na uvedeném nemůže nic změnit ani již zmíněný fakt, že soud prvního stupně rozsudek odvolacího soudu doručil i JUDr. Jarmile Holovčákové.
20. Dovolání obviněného bylo prostřednictvím jemu nově ustanoveného obhájce JUDr. Josefa Klofáče, který mu byl pro zpracování a podání dovolání ustanoven soudem prvního stupně dne 11. 5. 2020 (č. l. 355), podáno až dne 23. 8. 2020. Je vhodné dodat, že datum ustanovení obhájce, který dovolání za obviněného podal, nemělo na běh dovolací lhůty žádný vliv, neboť ta se odvíjela od doručení rozsudku odvolacího soudu obviněnému. Ten měl, hodlal-li dovoláním rozsudek soudu druhého stupně dovoláním napadnout, vyvinout patřičnou iniciativu (zejména neprodleně), aby tento mimořádný opravný prostředek podal v souladu se zákonnými požadavky, jak na ně byl upozorněn v rámci poučení obsaženého v rozsudku odvolacího soudu. V uvedeném směru jde proto zcela k jeho tíži, že se na soud, nadto způsobem kolidujícím s požadavky plynoucími z §59 odst. 1 tr. ř. a souvisejících předpisů, obrátil až na sklonku zákonné dvouměsíční lhůty.
21. Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání obviněného bylo podáno až po uplynutí lhůty pro jeho podání stanovené v §265e odst. 1 tr. ř. a že tato lhůta nebyla zachována ani podle ustanovení §265e odst. 3 tr. ř.
22. K žádosti obhájce, aby přes tuto skutečnost bylo podané dovolání meritorně posouzeno, přísluší uvést toto. Zákon, konkrétně §265e odst. 4 tr. ř., bez výjimky (tzn. bez ohledu na okolnosti, za nichž k marnému uplynutí lhůty k podání dovolání došlo, tj. zda se tak stalo v důsledku subjektivních příčin či z objektivních důvodů) vylučuje navrácení lhůty k podání dovolání. Činí tak vzhledem k tomu, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, který se podává proti pravomocnému rozhodnutí, a období, v němž by mohlo být pravomocné rozhodnutí ještě tímto způsobem zpochybněno, nelze dále prodlužovat.
23. Zmíněné ustanovení trestního řádu je dovolací soud při svém rozhodování povinen respektovat. Nemohl proto přiznat žádného významu apelu obhájce obviněného, aby přes zjevný nedostatek zatěžující podání tohoto mimořádného opravného prostředku (jeho podání po uplynutí zákonné lhůty), tento projednal a rozhodl o něm způsobem v něm navrženým.
24. Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět. V situaci, kdy dovolání zpracované obhájcem JUDr. Josefem Klofáčem, bylo podáno až 23. 8. 2020, jej v kontextu shora uvedených skutečností a citovaného ustanovení trestního řádu Nejvyšší soud nemohl projednat po věcné stránce. Rozhodl o něm tedy v souladu s §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. tak, že jej jako opožděné odmítl.
25. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. 10. 2020
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu