ECLI:CZ:NS:2020:6.TDO.1279.2020.1
sp. zn. 6 Tdo 1279/2020-826
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 12. 2020 o dovolání, které podal obviněný A. G., nar. XY v XY, XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 7. 2020, č. j. 12 To 48/2020-713, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 56 T 5/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 27. 4. 2020, č. j. 56 T 5/2019-643, byl obviněný A. G. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se dopustil způsobem podrobně popsaným ve výroku o vině citovaného rozhodnutí. Za to byl podle §205 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 2 tr. zákoníku mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky na osm let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích na náhradu škody.
2. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 7. 2020, č. j. 12 To 48/2020-713, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že jej uznal vinným zvlášť závažným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se dopustil způsobem popsaným ve výroku o vině tohoto rozsudku. Obviněného podle §205 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu uložil trest vyhoštění z území České republiky na dobu osmi let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil povinnost nahradit škodu poškozeným společnostem ISERIN s.r.o. zaplacením částky 10.045.544,- Kč a Albert Česká republika, s.r.o., zaplacením částky 33.880,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. poškozenou společnost ISERIN s.r.o. odkázal se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Obviněný podal proti rozsudku odvolacího soudu prostřednictvím svého obhájce JUDr. Lukáše Hajžina dovolání „ do všech výroků o uložených trestech a do výroků o náhradě způsobené škody “ a uplatil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku, resp. jiné nesprávné hmotně právní posouzení podle něj „ spočívá zejména ve způsobu určení výše škody, kterou měl … způsobit svým činem, což se následně projevilo i do kvalifikace skutku provedené ze strany Vrchního soudu v Praze v napadeném rozsudku, tedy zejména do způsobu aplikace §137 trestního zákoníku “.
4. Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku namítá (II.1.), že nalézací soud nesplnil pokyny uložené mu předchozím zrušujícím usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 1. 2020, č. j. 12 To 1/2020-590, a neodstranil vady svého prvně vydaného rozsudku ze dne 14. 10. 2019, které spočívaly v tom, že
· z výroku rozsudku ani z jeho odůvodnění nebylo zřejmé, jak soud dospěl k výši škody a čemu jím uvedené částky odpovídají,
· nebyly hodnoceny podklady poškozené společnosti sloužící soudu pro určení výše škody, kdy podle dovolatele skladový přehled ze dne 5. 6. 2017 obsahuje pouze průměrné nákupní a prodejní ceny,
· nebylo náležitě zjištěno odcizené zboží a soud po zrušení prvního odsuzujícího rozsudku neprovedl žádné další dokazování.
5. Připomíná (II.2.), jaké úkoly stran dalšího dokazování uložil odvolací soud soudu nalézacímu a konstatuje (II.2.,3.), že soud prvního stupně zcela rezignoval na závěry a pokyny odvolacího soudu. Od těch ustoupil i soud odvolací (II.4.), který provedl pouze dokazování výslechem svědkyně R. M. a svůj postup odůvodnil zcela nedostatečně, nelogicky a v rozporu se zákonem.
6. Obviněný má za to, že ze strany odvolacího soudu došlo k nesprávné aplikaci §137 tr. zákoníku, jeho odůvodnění v bodě 18. napadeného rozsudku pokládá za rozporné s citovaným zněním a dovozuje proto, že tato vada „ naplňuje dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu a má zásadní vliv na právní posouzení, resp. kvalifikaci trestného činu “.
7. Závěrem svého dovolání (III.) obviněný navrhl, aby dovolací soud „ napadený rozsudek zrušil v rozsahu, v jakém byl napaden tímto dovoláním a … věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí “.
8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Ta k jeho námitkám o porušení §137 tr. zákoníku uvedla, že je dovolatel uplatnil v rámci své obhajoby od počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku,
takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací. Podle ní odvolací soud „ shledal nesoulad ve výroku o vině rozhodnutí soudu prvého stupně v tom, že soud prvého stupně v tomto výroku uvedl, že obviněný svým jednáním poškozené společnosti Iserin s. r. o. způsobil odcizením věcí škodu 10.265.843 Kč a v další části výroku uvádí, že tutéž škodu zjistil jako škodu pro účely nároku na náhradu škody, kdy uvedl, že byla ponížena o hodnotu zlata získaného ze zanechaných šperků. S tím soud nesouhlasil, pokud hodnota zlata ze šperků na místě nalezených byla stanovena na částku 241.000 Kč. Tudíž škoda stanovená pro účely náhrady škody ve vztahu k jmenované poškozené měla být o tuto částku ponížena a měla činit 10.024.843 Kč.“ Výše způsobené škody byla podle státní zástupkyně doložena poškozenou společností na výzvu soudu potřebnými doklady, k porušení ustanovení §137 tr. zákoníku nedošlo, neboť se jednalo o cenu zlatých šperků v místě a čase obvyklou.
9. Protože podle státní zástupkyně není meritorní rozhodnutí zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod v dovolání naplněn nebyl, navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. Navrhla rovněž, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i v případě, že by shledal podmínky pro jiné, než navrhované rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
11. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
12. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví). Z hlediska výroku o náhradě škody může druhou variantu tohoto dovolacího důvodu (jiné nesprávné hmotně právní posouzení) založit např. vadná aplikace ustanovení upravujících náhradu škody.
13. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
14. Jak vyplynulo z výše uvedeného, není úkolem dovolacího soudu, aby sám vyhledával případné vady dovoláním napadeného rozhodnutí, neboť jeho přezkum provádí v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání (§265i odst. 3 tr. ř.), a to v situaci, že neshledal důvod pro odmítnutí dovolání. Ke zrušení dovoláním napadeného rozhodnutí proto může dojít jen tehdy (odhlédnuto od případů, kdy je kasace odůvodněna porušením základního práva dovolatele), je-li na podkladě dovolání zjištěna taková vada rozhodnutí, která odpovídá příslušnému dovolacímu důvodu, jenž dovolatel s oporou o přesvědčivou argumentaci uplatil ve svém mimořádném opravném prostředku.
15. Obviněný své dovolání zaměřil vůči výrokům o trestech a výrokům o náhradě škody (bod 3.). Ve vztahu k výrokům o trestech však neuplatnil jedinou námitku, jejíž důvodnost by mohl dovolací soud posuzovat. Nejvyšší soud tu není od toho, aby za dovolatele formuloval, v čem má nesprávnost jím napadeného výroku spočívat. Pokud dovolatel sám žádné námitky proti napadenému výroku nevznese, nemůže očekávat, že se bude dovolací soud takovým výrokem zabývat a vyloží k němu své stanovisko. Je totiž plně na dovolateli (resp. jeho obhájci), aby své námitky proti napadenému výroku formuloval.
16. K výroku o náhradě škody je třeba uvést, že ten má vždy podklad ve výroku o vině. Zejména v těch případech, kdy škoda je zákonným znakem objektivní stránky příslušné skutkové podstaty trestného činu, je nezbytným předpokladem jejího přiznání poškozenému skutkový závěr, že ji pachatel (obviněný) poškozenému způsobil (a v jaké výši). V závislosti na konkrétních okolnostech případu se pak může lišit výše škody uvedená v rámci popisu skutku (tj. škoda hodnocená z hlediska znaku skutkové podstaty) od výše škody, která je poškozenému přiznána v rámci adhezního řízení (např. zohlednění hodnoty věcí navrácených apod.).
17. Převážná část dovolací argumentace obviněného spočívá ve výtkách vůči rozsudku soudu prvního stupně. K ní však není důvod přihlížet proto, že rozsudek nalézacího soudu byl odvolacím soudem v celém rozsahu zrušen a nahrazen jeho vlastním rozsudkem. Vůči němu pak dovolatel namítá, že rovněž nesprávným způsobem přistupuje ke zjištění výše škody (v důsledku tvrzené nesprávnosti aplikace §137 tr. zákoníku), když vyjadřuje svůj nesouhlas s obsahem bodu 18. odůvodnění rozsudku. V něm však jsou řešeny otázky převážně skutkového charakteru. Nutno připomenout, že svůj přístup k aplikaci §137 tr. zákoníku vyložil odvolací soud v bodech 21. a násl., to vše navíc z pohledu vyložení skutkových a právních závěrů týkajících se výroku o vině, tj. výroku, který nebyl dovolatelem napaden.
18. Obviněný totiž, jak je třeba opakovaně zdůraznit, svým dovoláním napadal výlučně výroky o trestech a o náhradě škody, tj. výroky na výrok o vině obsahově navazující. Jejich napadení však nemůže založit vyvolání přezkumné povinnosti dovolacího soudu ve vztahu k výroku přecházejícímu (tj. výroku o vině), protože úprava dovolacího řízení nemá ustanovení obsahově odpovídajícím §254 odst. 2 tr. ř. a odlišná povaha obou řízení (tj. řízení o řádném a mimořádném opravném prostředku) vylučuje, aby citované ustanovení bylo analogicky použito při rozhodování o dovolání obviněného.
19. Za daného stavu věci (v důsledku vlastního vymezení napadených výroků v dovolání obviněného) musí dovolací soud respektovat zjištění stran výše škody obsažená ve výroku napadeného rozsudku, která jsou pak rozhodná i z hlediska posuzování výroku o náhradě škody. Odůvodnění výroků a náhradě škody obsahuje napadený rozsudek pod body 39. až 41. Ve vztahu ke zde uvedeným údajům obviněný žádnou relevantní hmotně právní námitku nevznáší.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
20. Dovolací soud zjistil, že obviněný sice vznesl námitku obsahově vyhovující uplatněnému dovolacímu důvodu, vznesl ji však způsobem, zjevně neopodstatněným. O jeho dovolání proto v souladu s návrhem státní zástupkyně rozhodl způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné . Za tohoto stavu nemohl rozhodnout způsobem navrženým dovolatelem, který by musel být shledán nepřípadným i v případě, že by vytýkanou vadu shledal. Obviněný totiž navrhl, aby dovolací soud zrušil pouze rozsudek odvolacího soudu ( „obžalovaný nenavrhuje zrušení rozsudku soudu prvního stupně, jelikož (v) této části není dovoláním napadený rozsudek napadán“ ), avšak současně to, aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. V takovém případě, tj. při existenci jeho rozsudku, by se však nalézací soud věcí nemohl zabývat.
21. Při vyhotovení tohoto usnesení přihlédl Nejvyšší soud k §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí s poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
22. Za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto dovolání v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. 12. 2020
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu