ECLI:CZ:NS:2020:6.TDO.1533.2019.1
sp. zn. 6 Tdo 1533/2019-2878
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 1. 2020 o dovolání, které podal obviněný J. L. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Pardubice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 7. 2019, č. j. 11 To 50/2019-2779, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 1 T 146/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 17. 12. 2018, č. j. 1 T 146/2015-2708 , byl obviněný J. L. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným
· přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku spáchaným dílem ve formě organizátorství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (ad 6.), dílem ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (ad 8.) a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku spáchaným dílem ve formě organizátorství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (ad 6.), dílem ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (ad 8.),
· přečinem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku (ad 11.),
· přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku (ad 12.),
· přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (ad 13. a)- b)),
· přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku (ad 14.),
· zločinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku ve formě organizátorství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (ad 15. a) – e), 16.),
· přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku ve formě organizátorství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (ad 15. f)-g)),
· přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku ve formě organizátorství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (ad 17.),
· přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku ve formě organizátorství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (ad 18.),
· přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (ad 19. a) - c)),
· přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku ve formě organizátorství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (ad 20. a)- b)),
· přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku ve formě organizátorství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (ad 21.),
· zločinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku ve formě organizátorství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ukončeným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (ad 22. a) – d)),
kterých se podle zjištění nalézacího soudu dopustil způsobem popsaným ve výroku jeho rozsudku. Uvedeným způsobem o vině obviněného rozhodl poté, co podle §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušil v rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 11. 3. 2016, č. j. 1 T 72/2015-1827 výrok o vině obviněného přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (bod 20.) a celý výrok o trestu, jakož i všechny další výroky, které měly ve zrušeném výroku svůj podklad.
2. Obviněný byl odsouzen
· za přečin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku (ad 14.), zločin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku ve formě organizátorství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (15. a) – e), 16.), přečin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku ve formě organizátorství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (ad 15. f)- g)), přečin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku ve formě organizátorství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (ad 17.), přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku ve formě organizátorství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (ad 18.), přečin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (ad 19. a) – c)), přečin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku ve formě organizátorství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (ad 20. a)- b)), přečin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku ve formě organizátorství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (ad 21.), zločin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku ve formě organizátorství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaný a dílem ukončený ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (ad 22. a) – d))
a sbíhající se přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. b, odst. 2, 3 tr. zákoníku a poškozování cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 30. 9. 2014, č. j. 2 T 75/2014-497,
a sbíhající se přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. b, odst. 2, 3 tr. zákoníku ve formě organizátorství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a poškozování cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku ve formě organizátorství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 18. 2. 2015, č. j. 10 T 183/2014-377
podle §211 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a deseti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §72a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to osmihranného pracovního sekáče a zajištěné sekery. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dva roky.
Současně soud zrušil výrok o trestu rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 18. 2. 2015, č. j. 10 T 183/2014-377 a výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 30. 9. 2014, č. j. 2 T 75/2014-497, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok o trestech obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
· za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b, odst. 2, 3 tr. zákoníku spáchaný dílem ve formě organizátorství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (ad 6.), dílem ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (ad 8.) a přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku spáchaný dílem ve formě organizátorství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (ad 6.), dílem ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (ad 8.), přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku (ad 11.), přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku (ad 12.) a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (ad 13. a, b,)
a sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku a poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 11. 3. 2016, č. j. 1 T 72/2015-1827,
podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §45 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a jedenácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dva roky. Podle §72a tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci – dvou prádelních košů.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 9. 7. 2019, č. j. 11 To 50/2019-2779 , jímž ho podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Denise Mitroviče dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), a l) tr. ř. První z dovolacích důvodů je podle obviněného dán proto, že rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu spočívá na nesprávním právním posouzení skutku a jiném hmotně právním posouzení, třetí dovolací důvod proto, že existence dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byla již ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně.
5. Odvolací soud nesprávně zamítl jeho odvolání, neboť řízení trpělo vadami, které mohly mít vliv na správnost a zákonnost rozsudku, došlo k porušení tr. zákoníku pokud se týče právní kvalifikace skutku a rovněž při ukládání trestu. Soud prvního stupně v řízení po zrušení jeho prvního rozhodnutí odvolacím soudem nepostupoval správně, neboť obviněnému uložil v souhrnu vyšší trest, než jaký mu uložil původně. Rozhodnutí odvolacího soudu je pro jeho lakoničnost nepřezkoumatelné. K jeho námitce „o porušení zásady reformatio in peius“ mělo být vyhověno a rozhodnutí soudu prvního stupně mělo být zrušeno.
6. Nesprávné hmotně právní posouzení shledává dovolatel v tom, že „soud prvního stupně postupoval nesprávně při ukládání dílčích (dvou) souhrnných trestů, resp. trestů dalších. Při porušení těchto zásad nejen že byl(a) obžalovanému uložen trest ve výměře 9 let a 9 měsíců, ale s dříve uloženým a dosud nevykonaným trestem ve výměře 26 měsíců, tak obžalovaný byl reálně odsouzen k trestu atakujícímu hranici 12 let, a to za majetkovou trestnou činnost“. Popsaným způsobem „došlo k překročení horní sazby trestu odnětí svobody za nejpřísněji trestný čin, který činí 8 let.“. V této souvislosti odvolacímu soudu vytýká, že se „nezdráhal … potvrdit rozsudek, jímž byl obžalovanému uložen trest vysoce přesahující horní zákonnou sazbu nejpřísnějšího z nich, a to sazbu odnětí svobody v trvání 8 let“ a uplatňuje naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy „že mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákonem (zákoníku) pro trestný čin, pro nějž byl odsouzen, tedy trestný čin úvěrového podvodu podle ust. §211 odst. 5 tr. z. 2 až osm let“.
7. Nesprávné hmotně právní posouzení je podle dovolatele dáno i tím, že rozsudek soudu prvního stupně je natolik nepřehledný, že jej lze označit za nepřezkoumatelný. Nerespektuje časovou ani skutkovou kontinuitu jednotlivých skutků a tudíž je po hmotně právní stránce nesprávný.
8. Obviněný proto navrhl, aby z důvodu §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 7. 2019, č. j. 11 To 50/209-2779 a celý rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 17. 12. 2018, č. j. 1 T 146/2015-2708 a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
9. Nejvyšší státní zástupce, jemuž byl opis dovolání obviněného doručen dne 12. 11. 2019, se k němu ke dni rozhodování Nejvyššího soudu nevyjádřil. Tato skutečnost nebránila dovolacímu soudu v rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku obviněného.
III.
Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
a) obecná východiska
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.
12. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
13. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , je může být dán ve dvou alternativách spočívajících v tom, že buď obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným . Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se zde rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v §52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu se týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají takovou sazbu vymezenu trestním zájmem. Tak je tomu u trestu odnětí svobody, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, peněžitého trestu, náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest, trestu vyhoštění na dobu určitou a trestu zákazu pobytu.
14. Dovolací důvod podle §265l odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle §256 tr. ř. a u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí takovou vadou.
15. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
16. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
b) vlastní posouzení dovolání
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
17. Přestože obviněný ve svém dovolání uplatnil obě alternativy tohoto dovolacího důvodu, musí Nejvyšší soud konstatovat, že ve vztahu k alternativě první, tj. nesprávnému hmotně právnímu posouzení skutku nevznesl žádnou argumentaci, která by dovolacímu soudu umožnila posoudit důvodnost jeho tvrzení, že dovoláním napadená rozhodnutí jsou takovou vadou skutečně zatížena. V celém jeho dovolání totiž nelze nalézt jediný hmotně právní argument, který by svědčil o tom, že některá z právních kvalifikací skutků, jimiž byl obviněný uznán vinným, by měla být vadná. Za takovou námitku nelze pokládat ani tvrzení obviněného, že rozsudek soudu prvního stupně je po hmotně právní stránce nesprávný proto, že nerespektuje časovou ani skutkovou kontinuitu jednotlivých skutků. Uvedené východisko by sice mohlo tvořit podklad pro závěr o vadnosti právního posouzení v rovině viny, muselo by však být dále konkretizováno tak, aby z něj bylo zřejmé, co je v konkrétnosti namítáno. Konkrétně řečeno, byla-li by tato námitka spojena s tvrzením, že v důsledku nerespektování časové souvislosti spáchání jednotlivých skutků obviněným je nesprávné právní posouzení např. proto, že dovozené pokračování v trestném činu (§116 tr. zákoníku) je nesprávné a v důsledku toho je vadný závěr o dovození kvalifikované skutkové podstaty konkrétního trestného činu (např. v důsledku sečtení škod způsobených jednotlivými dílčími útoky zvažovaného pokračování v trestném činu) apod., poté by dovolací soud mohl konstatovat, že dovolací argumentace obviněného formálně vyhovuje jím uplatněnému důvodu dovolání. Nic takového však v jeho mimořádném opravném prostředku uvedeno není. Úkolem dovolacího soudu není to, aby dovolací námitky formuloval či za dovolatele domýšlel, v jakém významu by se měly jím nejasně formulované výhrady nabýt. Lze proto uzavřít, že ve vztahu k této alternativě neuplatnil dovolatel nic, co by mohlo vést ke zpochybnění právních závěrů soudů nižších stupňů. To proto, že obecný odkaz dovolatele na nepřezkoumatelnost rozsudku (navíc námitka procesní k obsahu odůvodnění rozsudku či usnesení) se s obsahovým vymezením tohoto dovolacího důvodu zcela míjí.
18. K alternativě jiného nesprávného hmotně právního posouzení lze uvést, že její naplnění spatřuje dovolatel v nesprávnosti „ukládání dílčích (dvou) souhrnných trestů, resp. trestů dalších“. Lze konstatovat, že jako východisko by takové tvrzení bylo způsobilé z formálního hlediska uplatněný důvod dovolání naplnit, neboť nesprávnost uložení trestu úhrnného, souhrnného, společného je okolností, která tuto alternativu dovolacího důvodu je obecně zakládá. Nedostatkem dovolání však je, že ani v tomto případě obviněný nekonkretizuje, v čem by jím vytýkaná vada (míněno z pohledu důvodnosti aplikace §43 či §45 tr. zákoníku) měla spočívat. Dovolatel namítá, že společně s dosud nevykonaným trestem ve výměře 26 měsíců byl reálně odsouzen k trestu atakujícímu hranci 12 let, a to za majetkovou trestnou činnost. Takový poukaz však nelze považovat za hmotně právní námitku podřaditelnou pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. již proto, že trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů) neobsahuje ustanovení obsahově odpovídající dřívějšímu §36 tr. zák. (zákona č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů), který limitoval soud při rozhodování o výměře nově ukládaného trestu odnětí svobody v případě, že obviněný dosud nevykonal týž druh trestu uložený dřívějším rozsudkem. Argumentace dovolatele založená na tomto hledisku (dosud nevykonaného trestu odnětí svobody) je proto zcela nerozhodná z pohledu rozhodování dovolacího soudu, neboť ji je možno vyložit toliko tak, že jejím prostřednictvím obviněný fakticky namítá nepřiměřenost uložené sankce. Taková námitka však není podřaditelná pod žádný z dovolacích důvodů upravených v §265b tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
19. Námitka dovolatele, že výměra mu uloženého trestu přesáhla horní hranici trestní sazby stanovené na trestný čin, jímž byl uznán vinným, by v obecné rovině vyhovovala dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nebýt způsobu, jakým k prezentovanému závěru dospívá. Tvrdí-li obviněný, že mu byl trest uložen ve výměře převyšující osm let, tj. horní hranici trestného činu úvěrového podvodu podle §211 odst. 5 tr. zákoníku, nerespektuje to, co je zřejmé již z výrokové části rozsudku soudu prvního stupně (část A.), tj. že mu byl trest vyměřený podle trestní sazby odkazovaného ustanovení uložen ve výměře pěti let a deseti měsíců. Obviněný zcela účelově, avšak naprosto v rozporu se zákonnými podmínkami upravujícími ukládání trestů, sčítá tuto výměru s výměrou trestu uloženého mu za další (avšak nikoli sbíhající se) trestné činy, jimiž byl uznán vinným, a to jen proto, aby mohl tvrdit to, co je obsahem jeho námitky. Dovolací soud musí opakovat, že důvodným by tvrzení obviněného mohlo být jedině tehdy, pokud by mu byl trest odnětí svobody (aniž by soud aplikoval některé z ustanovení umožňující uložení trestu nad horní hranici trestní sazby) uložen nad horní hranicí stanovenou pro postih pachatele jím označeného trestného činu (příp. i trestných činů spáchaných s ním v souběhu), což se ovšem v jeho případě nestalo. K takto vymezenému právnímu následku trestní odpovědnosti obviněného za zločin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku a trestné činy spáchané v souběhu s ním, tj. trestu odnětí svobody v trvání pěti let a deseti měsíců, nelze z hlediska posuzování existence důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. připočítávat právní následek trestní odpovědnosti obviněného za další trestné činy, tj. samostatně uložený trest (ve věci posuzované ve výměře tří roků a tří měsíců).
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
20. Podle tvrzení dovolatele měl být tento důvod dovolání naplněn zamítnutím odvolání obviněného jako opravného prostředku nedůvodného ze strany odvolacího soudu, ač rozsudek soudu prvního stupně měl být podle mínění obviněného zatížen vytýkanými vadami naplňujícími dovolací důvod podle §265b písm. g) tr. ř. Taková skutečnost však nebyla prokázána. Rozsudek soudu prvního stupně nadto nezatěžuje ani vada, která by odpovídala dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. zákoníku. Tato konstatování logicky vedou k závěru, že postupem odvolacího soudu proto nemohlo dojít ani k naplnění třetího, obviněným uplatněného důvodu dovolání.
K tvrzenému porušení zákazu reformationis in peius
21. K námitce obviněného, že dovoláním napadená rozhodnutí zatěžuje vada spočívající v porušení zákazu reformationis in peius , kterou vznesl v souvislosti s výhradami vůči postupu odvolacího soudu („... správně mělo být jeho námitce o porušení zásady reformatio in peius vyhověno“), může Nejvyšší soud uvést toliko to, že ani při formulaci této procesní (a tudíž uplatněným dovolacím důvodům nevyhovující) námitky obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku nekonkretizuje, v jakém směru, resp. u kterého výroku, mělo k porušení zákazu reformationis in peius dojít. Dovolací soud přitom může zvažovat pouze to, co dovolatel namítne ve svém mimořádném opravném prostředku (viz závěr plynoucí z rozhodnutí publikovaného pod č. 46-I/2013 Sb. rozh. tr.). Protože ve svém dovolání obviněný nic konkrétního neuplatnil, nezbývá dovolacímu soudu než připomenout, že v dovolacím řízení se neuplatňuje revizní princip, z něhož by plynula povinnost dovolacího soudu reagovat na případné vady dovoláním napadeného rozhodnutí, či řízení mu předcházejícího, které konkrétní argumentací nenamítl dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku.
22. Tvrdí-li dovolatel, že soud prvního stupně „nepostupoval v souladu se zákonem, když k předchozímu zrušovacímu rozhodnutí uložil obžalovanému v souhrnu vyšší trest, než jaký mu uložil původně“, pak zjevně pomíjí to, co plyne z odůvodnění usnesení odvolacího soudu, který důvodně uzavřel, že v tomto náhledu („v souhrnu“) byly dovolateli uloženy shodné druhy trestů, jejichž výměra nebyla navýšena. Doložit to lze porovnáním trestů uložených obviněnému rozsudkem ze dne 17. 12. 2018, č. j. 1 T 146/2015-2708 (viz bod 2. tohoto rozsudku ) a trestů mu uložených původním odsuzujícím rozsudkem nalézacího soudu.
23. Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 19. 2. 2018, č. j. 1 T 146/2015-2296, byl obviněnému uložen
· podle §211 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, dále podle §72a tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to osmihranného pracovního sekáče a zajištěné sekery a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dva roky,
· podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků a devíti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, dále podle §72a tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to dvou prádelních košů a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dva roky,
v obou případech při zrušení trestů obsažných v předchozích rozsudcích, jimiž byl uznán vinným sbíhajícími se trestnými činy.
24. S přihlédnutím k uvedenému je možno přisvědčit závěru uvedenému odvolacím soudem v jeho usnesení napadeném dovoláním, tedy že v případě obou rozsudků byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v celkové výměře 117 měsíců. Tvrzení dovolatele, že mu byl v souhrnu uložen pozdějším rozhodnutím trest přísnější, proto nelze pokládat za oprávněné.
V.
Způsob rozhodnutí o dovolání
25. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vznesl námitky, které se s jeho obsahovým zaměřením věcně rozešly, což platí i stran dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Hodnocení důvodnosti dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. bylo již uvedeno výše. Vzhledem ke zmíněným skutečnostem Nejvyšší soud o celém dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle nějž Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b.
26. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. 1. 2020
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu