ECLI:CZ:NS:2020:6.TDO.186.2020.1
sp. zn. 6 Tdo 186/2020-297
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 2. 2020 o dovolání obviněného M. V., nar. XY, bytem XY, okr. Bruntál, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 8. 2019, č. j. 6 To 244/2019-258, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 1 T 54/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 8. 2019, č. j. 6 To 244/2019-258, byl z podnětu odvolání státního zástupce, které bylo podáno v neprospěch obviněného pouze do výroku o trestu, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 2. 7. 2019, č. j. 1 T 54/2019-233, kterým byl obviněný M. V. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku (pod bodem 1 výroku rozsudku soudu prvního stupně), jednak zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. e) tr. zákoníku, jednak přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku, jednak přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku (vše pod bodem 2 výroku rozsudku soudu prvního stupně) a dále jednak pokusem přečinu krádeže podle §21 odst. 1 k §205 odst. 1 písm. a, b), odst. 2 tr. zákoníku, jednak přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku (pod bodem 3 výroku rozsudku soudu prvního stupně) a za uvedené trestné činy byl odsouzen podle §172 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a nově podle §259 odst. 3 tr. ř. byl obviněnému podle §175 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou; v ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
I.
Dovolání a vyjádření k němu
2. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 8. 2019, č. j. 6 To 244/2019-258, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s argumentací, že dovolání podává „do výroku o vině z trestného činu vydírání dle ust. §175 odst. 1, 2 písm. e) TZ a do výroku o výši trestu“. Ve vztahu k právní kvalifikaci jednání trestného činu vydírání poukazuje na to, že nezpochybňuje skutečnost, že se čin stal, ale dle jeho přesvědčení nemůže jít o čin trestný, neboť svědkyně sama několikrát uvedla, že z jednání obviněného neměla strach a jeho jednání nepřikládala význam vydírání. V reakci na tuto skutečnost, která je vázána na výrok o vině, pokud bude dovolacím soudem akceptována, je obviněný přesvědčen, že musí dojít také ke korekci jemu uloženého trestu, neboť zbývající trestné činy, kterými byl uznán vinným, mají maximální horní hranici v trvání tří let, a proto je také nutno trest snížit. Z důvodů shora uvedených navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil nejen dovoláním napadený rozsudek, ale také jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a tomuto soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
3. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného uvedl, že toto navrhuje odmítnout jako celek podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., vzhledem ke skutečnosti, že jednak směřuje proti výroku o vině, který však odvolacím soudem nebyl přezkoumáván, tudíž je nepřípustné, ale vzhledem ke skutečnosti, že směřuje také do výroku o trestu, je důvodný postup podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
II.
Přípustnost dovolání
4. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného sice směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1, odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a rovněž obsahuje obligatorní náležitosti ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř., ale z důvodu níže uvedeného je nepřípustné.
III.
Důvodnost dovolání
5. Předně je nutno uvést, že u hlavního líčení před soudem prvního stupně, po vyhlášení rozsudku v předmětné trestní věci obviněný uvedl, že „se výslovně vzdává práva odvolání, nepřeje si, aby odvolání v jeho prospěch podaly osoby oprávněné“. Přítomný státní zástupce uvedl, že „si ponechává lhůtu“. Následně bylo státním zástupcem podáno odvolání v neprospěch obviněného, ale toliko do trestu [tuto skutečnost Nejvyšší soud zdůrazňuje]. Výše uvedená skutečnost vyplývá rovněž z rozsudku odvolacího soudu, a to nejen jeho výroku, ale také jeho odůvodnění, kde zmíněný soud zdůraznil, že napadený rozsudek přezkoumal v rozsahu odvolacích námitek, tedy ve výroku o trestu (viz bod 5 rozsudku). Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že nebyl věcně přezkoumáván rozsudek soudu prvního stupně v otázce viny, která nebyla odvoláním napadena.
6. Jestliže odvolání bylo podáno toliko proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle §254 odst. 2, 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Z výše uvedené chronologie je nesporné, že výrok o vině odvolacím soudem přezkoumáván nebyl (nebyl ani napaden odvoláním), tudíž obviněný mohl dovolání podat pouze do výroku o trestu. Z dovolání obviněného je však jednoznačné, že toto bylo podáno do výroku o vině, a pokud směřovalo do výroku o trestu, byla otázka uloženého trestu obviněným zpochybňována právě v závislosti na výroku o vině, neboť ve vlastní argumentaci obviněný doslovně uvedl, že „čin, který se stal, a který byl chybně kvalifikován jako trestný čin vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. e) TZ, nemůže být trestný, protože chybí společenská škodlivost a nejsou naplněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu vydírání dle §175 odst. 1, 2 písm. e) TZ, a pokud soud uzná výše uvedené argumenty, pak by měl také výrazně snížit výši uloženého trestu, neboť ostatní spáchané trestné činy, neumožňují uložení takové výše trestu“ .
7. V souvislosti s výše uvedeným je nutno zdůraznit, že směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumávat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. [srovnej s rozh. č. 20/2004 Sb. rozh. tr.].
8. Zcela nad rámec Nejvyšší soud poznamenává, že pokud jde o výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 8. 2019, č. j. 6 To 244/2019-258, kterým byl obviněnému za zločin podle §175 odst. 2 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl obviněný zařazen do věznice s ostrahou, že zmíněný výrok o trestu byl zrušen v rámci ukládaného souhrnného trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 27 T 6/2019 [obviněnému byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let podle §173 odst. 1 tr. zákoníku], když právní moci rozsudek nabyl dne 17. 12. 2019 (viz č. l. 281 spisu), a ke dni rozhodování o dovolání obviněného neexistoval již výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 8. 2019, č. j. 6 To 244/2019-258. Primární však pro rozhodnutí o odmítnutí dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo zjištění, že dovolání nebylo podáno proti výroku o trestu jako samostatnému výroku za trestné činy, kterými byl uznán vinným soudem prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu a byl mu ukládán úhrnný trest, ale bylo vázáno na obviněným předkládané zjištění, že musí dojít k revizi výroku o vině trestným činem vydírání a v důsledku takového zjištění nemůže obstát uložený trest za zbývající trestné činy, což nepochybně vyplývá i z konečného návrhu obviněného, kterým se dožadoval zrušení rozsudku soudu odvolacího i prvního stupně a přikázání věci tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
9. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem, kdy Nejvyšší soud shledal, že dovolání je nepřípustné, odmítl je podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Z toho důvodu nemusel věc obviněného meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. pak Nejvyšší soud o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 2. 2020
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu