ECLI:CZ:NS:2020:6.TDO.395.2020.1
sp. zn. 6 Tdo 395/2020-2161
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 5. 2020 o dovolání, které podal obviněný M. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2019, č. j. 3 To 34/2019-1979, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 3 T 232/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 1. 11. 2018, č. j. 3 T 232/2017-1890 , byli obviněný M. K. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) a společnost B. uznáni vinnými zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustili tím, že
M. K. uzavřel dne 2. 4. 2014 z pozice jednatele za spol. S., (současný název B.), IČO: XY, se sídlem XY, „Kupní smlouvu“ s poptávajícím – spol. Autostav - Mix, spol. s r. o., IČO: 49686143, se sídlem Pelhřimovská 1071, 140 00 Praha, ve které se spol. S. dle článku II., bodu 2.3. citované smlouvy jako prodávající zavázala v termínu do 31. 5. 2014 dodat spol. Autostav - Mix, spol. s r. o. jako kupujícímu, zboží – betonářskou ocel B500B v množství 1 575 tun v dohodnuté kupní ceně 12,20Kč/kg – tyče 12m, průměr 8, 11,80Kč/kg – tyče 12m, průměr 10-16, 11,90Kč/kg – tyče 12m, průměr 18-28 s tím, že v kupní ceně je zahrnuta doprava do místa dodání zboží (areál XY) konečnému odběrateli spol. PRŮMSTAV, a. s., IČO: 25105825, se sídlem Pobřežní 667, 186 00 Praha, když pro neplnění termínů dodávek ze strany obžalovaného byl dodatkem č. 1 ke kupní smlouvě ze dne 2. 4. 2014 termín dodání veškerého zboží posunut do 31. 7. 2014, načež následně v průběhu měsíců duben až červenec 2014 pro přepravu požadovaného zboží – betonářské oceli z Turecké republiky, Kaptan Metal Dis Ticaret Ve Nakliyat, a. s. do České republiky objednal prostřednictvím samostatných jednotlivých emailových objednávek na jednotlivé množství dodaného zboží dopravu tohoto zboží u spol. METRANS /Danubia/, a. s., IČO: 36380032, se sídlem Povodská cesta 18, 929 01 Dunajská Streda, která poté postupně do měsíce srpna 2014 uskutečnila v celkem 9 případech přepravu celkem 50 kontejnerů se zbožím o celkovém množství 1 190,50 tun, kterou v období od 6. 5. 2014 do 4. 9. 2014 společnosti S. řádně vyfakturovala, přičemž uhrazena byla dne 5. 8. 2014 pouze částka 7 000 EUR (191 940 Kč) a to i přesto, že společnosti S. bylo na základě kupní smlouvy ze dne 2. 4. 2014 za dodané zboží kupujícím - Autostav - Mix, spol. s r. o. řádně hrazeno za jednotlivé dodávky zboží, přičemž si M. K. musel být již při objednání dopravy zboží u dopravce - spol. METRANS /Danubia/, a. s. vědom toho, že tomuto nebude společnost S. schopna řádně a včas dopravu uhradit, neboť se s výrobcem předmětného zboží, hutí Kaptan Metal Dis Ticaret Ve Nakliyat, a. s., Turecká republika dohodl, že tomuto za předmětné zboží společnost S. uhradí 11,85 Kč/kg (průměr), což byla v podstatě shodná cena za kterou nabídl zboží dodat kupujícímu - Autostav - Mix, spol. s r. o., z čehož je zřejmé, že v ceně, kterou požadoval M. K. (S.) po kupujícím, tak jak je upraveno se smlouvě ze dne 2. 4. 2014, nebyla zahrnuta marže spol. S. ani dopravní náklady, a svým jednáním tak způsobil spol. METRANS /Danubia/, a. s., IČO: 36380032, se sídlem Povodská cesta 18, 929 01 Dunajská Streda, řádným neuhrazením dopravy škodu ve výši 92 090 EUR (2 525 107,80 Kč).
2. Obviněný byl za tento zločin odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena kolektivního statutárního orgánu obchodní společnosti nebo družstva zřízených za účelem podnikání na dobu 36 měsíců. Obviněná společnost byla odsouzena podle §209 odst. 4 trestního zákoníku ve spojení s §16 odst. 1 zák. č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, k trestu zrušení právnické osoby. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla oběma obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně uhradit poškozené METRANS /Danubia/, a. s., IČO: 36380032, na náhradě majetkové škody částku 92 090 EUR spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. od 23. 3. 2018 do zaplacení, s tím, že plněním jedním z povinných zaniká v tomto rozsahu povinnost plnit druhému z povinných.
3. O odvolání obou obviněných proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24. 7. 2019, č. j. 3 To 34/2019-1979 , jímž je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Tomáše Vymazala dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Dovolatel předně upozornil na vady napadeného usnesení, které jsou důsledkem závažných procesních pochybení okresního i krajského soudu. S poukazem na judikaturu Ústavního soudu namítl, že krajský soud neprovedl důkazy navržené obhajobou a v odůvodnění svůj postup vůbec neobjasnil. Obviněný uvedl, že chtěl provést dokazování ke sjednané slevě ve výši 12 % u Kaptan Metal Dis Ticaret Ve Nakliyat, a. s., Turecká republika (dále jen „Kaptan Metal“). Již v přípravném řízení předložil zpracovanou kalkulaci, ze které je patrné, že z dotčeného obchodu měl mít zisk. Slevu ve společnosti domlouval N. Ç. a obviněný opakovaně navrhl jeho výslech. Policejní orgán však jeho výslech zhatil tím, že operoval se špatným jménem, což připustilo i vrchní státní zastupitelství s tím, že výslech má být proveden v hlavním líčení. K tomu však nedošlo. Podle údajů měl být svědek nekontaktní, obviněný však uvádí, že podal přihlášku pohledávky do insolvence. Zamítavé stanovisko stran navržených důkazů považuje za nepřesvědčivé a alibistické. Svědka N. Ç. soud označil za člověka s trestní minulostí, což by jeho výpověď činilo nevěrohodnou. Soud tak však posoudil věrohodnost sdělení svědka dopředu, což je v rozporu s judikaturou. Navíc mu byl svědek doporučen jako tlumočník konzulátem České republiky v Ankaře.
6. Navrhl také výslech zástupce Kaptan Metal O. Ö. Policejní orgán zřejmě považoval jeho výslech za přínosný, protože učinil kroky k jeho provedení. Výslech však z důvodu procesních pochybení nebyl procesně použitelný. Soud k výslechu tohoto svědka poznamenal, že v emailové korespondenci vedené se společností Autostav – Mix jakoukoliv množstevní slevu vyloučil. Obviněný však poukázal na to, že skutečnost, že se o slevě nezmínili, neznamená, že její sjednání popřeli. Ze zvukového záznamu pořízeného při hlavním líčení dne 21. 6. 2018 je navíc podle obviněného patrné, že soudkyně prvostupňového soudu měla v úmyslu důkazním návrhům vyhovět, nepochopitelně však svůj postoj přehodnotila. S odkazem na judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu pak obviněný uzavřel, že nalézací soud rezignoval na svůj původní záměr vyslechnout navrhované svědky pobývající v zahraničí, čímž byly porušeny principy spravedlivého procesu a obviněný byl zbaven práva uvedené svědky vyslechnout a klást jim otázky.
7. Obviněný dále namítá absenci zákonného znaku skutkové podstaty – subjektivní stránky, a extrémní nesoulad některých skutkových zjištění s právními závěry. Soud založil jeho trestněprávní odpovědnost na závěru, že společnost S. nedisponovala dostatečnou finanční rezervou. Obviněný však poukazuje na znalecký posudek Ing. Jana Krestýna, který ocenil know-how společnosti částkou 643 023 233 Kč. Uvedené skutkové zjištění však nebylo vtěleno do právních závěrů soudů. Dovolatel nadto doložil několik reálných podnikatelských záměrů, ze kterých bylo možné objektivně očekávat finanční zisky. Poukázal také na vady realizované přepravy – účtované poplatky za průjezd místy, kterými přeprava nemohla proběhnout, a nedodržení dohodnutého zatížení jednotlivých kontejnerů a standardní doby přepravy. Nelze tedy dovodit jeho počáteční úmysl nehradit za objednanou přepravu, když důvody byly zřejmě jiné. Místo posuzování reklamace tak mělo být dokazování prováděno tímto směrem. Okresní soud dále hovoří o nárůstu ceny, obviněný však nesouhlasí s jeho početním postupem, kdy soud „srovnává nesrovnatelné“, a sám uvádí, že ve skutečnosti cena klesla. Se souhlasem obou smluvních stran byla dodatečně prodloužena lhůta dodávky zboží, kdy v této dodatečně sjednané lhůtě došlo k nepředvídatelné změně kurzu USD. Přitom k tomu, že doprava nebyla včas realizována, negativně přispěly i povodně na Balkánském poloostrově. Při závěru o jeho neuspokojivé majetkové situaci soud vycházel pouze ze zůstatku na účtu, aniž by však vzal v potaz, že byl vlastníkem akcií společnosti S. Pokud soud dále uvedl, že skončil v konkurzu, obviněný upozornil, že rozhodnutí bylo zrušeno. V tomto řízení byly také vypracovány nové znalecké posudky, podle nichž měl k dispozici téměř 25 mil. Kč. Nebyl tedy prokázán jeho úmysl.
8. Nesprávné právní hodnocení a chybnou právní kvalifikaci skutku spatřuje dovolatel – po shrnutí jeho podstaty, z níž vyvodil, že mu bylo kladeno za vinu, že do ceny prodávané oceli nebyly zahrnuty náklady přepravy – v tom, že podle něj bylo možno dovodit nanejvýš a čistě hypoteticky jeho trestněprávní odpovědnost za pokus podvodu vůči společnosti Autostav - Mix, když počátečním úmyslem mělo být získání financí právě od této společnosti. Nebylo prokázáno, že by Kaptan Metal vyúčtovala zálohovou platbu poskytnutou společností S. Obohaceným tak zůstal výrobce objednaného zboží.
9. Podle mínění obviněného nebyly zohledněny podmínky pro aplikaci zásady subsidiarity trestní represe. Odkazuje přitom na judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu a uvádí, že k úhradě přepravného nedošlo z důvodů vzniklých nezávisle na něm. Nárok společnosti METRANS /Danubia/ a. s. představuje doplatek na neuhrazeném přepravném. On však namítal neoprávněnou fakturaci a lze tak pochybovat o oprávněnosti pohledávky. Jedná se tedy o typický obchodněprávní spor, který nevyžaduje trestněprávní postih.
10. Obviněný vyjádřil také výhrady k uloženému trestu. Uvedl sice, že si je vědom omezení dovolacími důvody, dodal však, že trest považuje za nepřiměřený. Nebyla zohledněna jeho bezúhonnost ani skutečnost, že od skutku uplynulo více než pět let. Uložení nepodmíněného trestu navíc považuje za neodůvodněné.
11. Požádal dále o odklad výkonu rozhodnutí (uloženého trestu), což odůvodnil svým zdravotním stavem – periodickou depresivní poruchou a akutním urologickým onemocněním. Krom toho se cítí výkonem trestu ohrožen, neboť objevil ve své poštovní schránce výhružný dopis.
12. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2019, č. j. 3 To 34/2019-1979, ve smyslu ustanovení §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.
13. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která shrnula dovolací námitky obviněného a uvedla, že dovolací argumentace obviněného sice směřuje proti přisouzenému způsobu právního posouzení jeho jednání jako zločinu podvodu, uplatněné výhrady však spočívají toliko ve zpochybnění těch rozhodných skutkových zjištění, k nimž soudy dospěly na základě takového postupu při provádění důkazů a takového způsobu jejich následného vyhodnocení, kterým odmítly akceptovat jeho obhajobu. Uplatnil tak pouze skutkové námitky, které slouží ke zpochybnění právního posouzení skutkového stavu věci toliko formálně. V této souvislosti se pak domáhá změny ve skutkových zjištěních, nabízí vlastní versi skutkového děje ve smyslu jím uplatněné obhajoby a teprve na změněném skutkovém podkladě usiluje o změnu ve způsobu právního posouzení skutku tak, že se z důvodu absence jeho zavinění o trestný čin vůbec nejedná. Na podkladě dostupného spisového materiálu nedospěla státní zástupkyně ani k názoru, že by se skutkové a právní závěry soudů obou stupňů nacházely v extrémním rozporu s výsledky provedeného dokazování.
14. Dovolatel podle státní zástupkyně v odůvodnění svého dovolání postupoval tak, jakoby uplatnil v pořadí další řádný opravný prostředek. Omezil se toliko na zpochybnění způsobu, jakým se soud nalézací vypořádal s jeho obhajobou a potažmo zpochybnil správnost přezkumného postupu soudu II. stupně k důvodnosti jeho odvolacích námitek včetně těch, které se týkaly způsobu posouzení důkazního přínosu jeho návrhů na doplnění důkazního stavu věci. Důkazní stav věci, o němž podle státní zástupkyně nejsou důvodné pochybnosti, byl nalézacím soudem vyhodnocen za splnění předepsaných podmínek §2 odst. 6 tr. ř. Na uvedeném podkladě byly přijaty zcela správné skutkové závěry, které byly vyloženy naprosto transparentním způsobem právě v kontextu s uplatněnou obhajobou obviněného.
15. Společností S., které byly přepravní služby poskytnuty, byla poškozenému přepravci uhrazena pouze tam specifikovaná část kupní ceny, ačkoliv jí kupující společnost Autostav Mix, s. r. o. veškeré svoje platební závazky vůči ní z tohoto obchodního případu plynoucí řádně uhradila. Pokud dovolatel v rámci své obhajoby poukázal na tzv. množstevní slevy, pak z listinných podkladů, zejména pak z e-mailové korespondence mezi smluvními partnery žádná taková okolnost nevyplývá. Obsahují naopak jasné cenové relace v přesně specifikovaném finančním rozmezí za váhovou jednotku. Navíc se na tuto otázku ve smyslu své písemné korespondence zaměřila s tím samým výsledným zjištěním za společnost finálního odběratele jednající V. M. Dovolatelova obhajoba v uvedeném směru tak byla vyvrácena výsledky provedeného dokazování, aniž by mohla být zvrácena výpovědí svědka Ö., zvláště za stavu, kdy údajnou množstevní slevu měl s tímto svědkem dojednávat bez jakéhokoliv právního titulu N. Ç., jehož věrohodnost byla výrazně poznamenána postihem na území ČR za velmi závažnou trestnou činnost. Praktickým přínosem deklarované množstevní slevy až ve výši 12 % objemu odebraného a řádně uhrazeného zboží se pak z hlediska pokrytí vyúčtovaných nákladů na jeho přepravu zabýval přesvědčivým způsobem odvolací soud pod bodem 7. jeho usnesení. Uplatněné návrhy na doplnění dokazování byly již na úrovni soudu I. stupně zamítnuty z důvodů, uvedených pod bodem 13. odůvodnění jeho rozsudku, aniž by bylo namístě takový postup označit za nepřesvědčivý a alibistický, resp. odpovídající judikovanému výkladu takovému způsobu porušení práva na spravedlivý proces, který spočívá na vadě opomenutých důkazů.
16. Nevyhovující ekonomická situace společnosti S. v době uzavření kontraktu s poškozenou přepravní společností METRANS (Danubia), a. s., vyplynula z finančního šetření s tím podstatným závěrem, že je dáno dovolatelovo zřetelné povědomí o tom, jaký je reálný stav podnikatelských výsledků jím zastupované společnosti. O podvodném záměru obviněného podle státní zástupkyně přitom svědčí i jeho postoj k neuhrazené části plateb za vyfakturované přepravní služby, kdy nejprve změnil sídlo jím zastupované povinné společnosti a posléze tuto společnost převedl na bílého koně. Podle příslušných zápisů v obchodním rejstříku ve vztahu ke společnostem, ve kterých dovolatel rovněž vystupoval v postavení jednatele, byly jejich ekonomické výsledky takové, že skončily s účetní ztrátou. Reálnost podnikatelských záměrů zůstala v dovolatelově případě pouze v poloze jeho obhajovacího tvrzení. Hodnota jím specifikovaného majetku zejména v akciích a nemovitostech společnosti S. se jistě nepohybovala v řádech desítek milionů korun, pokud se již výše konstatovaný převod jejího obchodního podílu měl odehrát za údajnou kupní cenu pouhých 100 000 Kč.
17. Podstatným však z hlediska závěru o dovolatelově úmyslném zavinění zůstává jeho povědomí nejen o tom, že jím zastupovaná společnost S., nedisponovala takovým volným finančním zdrojem, který by ke dni splatnosti vyfakturovaných přepravních služeb byl způsobilý k pokrytí z nich plynoucích platebních závazků, ale především že reálná perspektiva změny takového stavu k lepšímu na dovolatelově straně neexistovala již v době uskutečnění příslušného smluvního ujednání. Žádnou právní relevanci z hlediska jeho zavinění nemohly soudy přikládat vývoji cenových relací přepravovaného zboží, ani pohybu kurzu dolaru. Jako důvod neuhrazení části vyfakturované ceny uskutečněné přepravy nemohly soudy akceptovat ani obhajobou tvrzené vady poskytnuté přepravní služby, byla-li zjištěna naprostá absence tomu odpovídajícího reklamačního postupu. Kvalifikovaným způsobem dovolatel neargumentuje ani tehdy, pokud nesprávnost právního posouzení subjektivní stránky svého jednání staví na tom právním závěru soudů, že jeho úmyslem bylo získat finance od AUTOSTAV MIX, s. r. o. Podle skutkových zjištění vtělených do výroku o jeho vině byl předmětem podvodného způsobu jeho jednání výlučně smluvní vztah s poškozenou přepravní společností METRANS (Danubia), a. s.
18. K námitce aplikace principu subsidiarity trestní represe státní zástupkyně uvedla, že v dovolatelově případě nebyla zjištěna žádná výjimečná skutková okolnost jeho jednání, která by uplatnění trestní represe vůči němu vylučovala. On sám vyslovuje svůj názor, že způsob realizace předmětného obchodního případu se pohybuje pouze v rovině občanskoprávní, neboť se pro nedostatek jeho zavinění nejedná o trestný čin. Neuvádí tedy, že jeho jednání je takovým méně závažným trestným činem z důvodů jím specifikovaných, pro které by bylo namístě korigovat závěr o vyvození jeho trestní odpovědnosti použitím zásady subsidiarity trestní represe.
19. Státní zástupkyně dodala, že dovolatelova námitka nepřiměřenosti trestního postihu není způsobilá naplnit jak jím zvolený, tak ani žádný jiný z taxativně uvedených dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. Toliko nad rámec podaného vyjádření odkázala na příslušné pasáže rozhodnutí soudů obou stupňů, které jsou věnovány úvahám o trestu s tím, že v dovolatelově případě neshledaly důvodu k rozhodnutí o podmíněném odkladu výkonu trestu odnětí svobody, byť byl uložen ve výměře, která namítaný postup podle §81 a násl. tr. zákoníku umožňuje. Poukazovanou okolnost jeho dosavadního bezúhonného života totiž soudy nemohly přecenit právě na úkor dalších rozhodných podmínek k využití uvedeného dobrodiní zákona.
20. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Zároveň vyjádřila souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jí navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
21. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
a) obecná východiska
22. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
23. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
24. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
25. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
26. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
27. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
b) vlastní posouzení dovolání
28. Přestože dovolatel námitky označil jako směřující proti nesprávnému právnímu hodnocení, chybné právní kvalifikaci a absenci subjektivní stránky, vzhledem k jejich obsahu je nelze hodnotit ani jako formálně naplňující jím zvolený důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť nenapadají nesprávnost hmotně právního posouzení skutkového stavu, nýbrž samotná skutková zjištění nalézacího soudu. Obviněný trvá na své obhajobě z předcházejícího řízení a předkládá vlastní verzi skutkových zjištění, z nich dovozuje pochybnosti o právní kvalifikaci. Nejvyšší soud však není v rámci dovolacího řízení oprávněn přezkoumávat skutková zjištění nalézacího soudu, neboť s výjimkou tzv. extrémního nesouladu musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak jej popsal soud prvního stupně ve výroku odsuzujícího rozsudku.
29. Ačkoli dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí je zatíženo vadou tzv. extrémního nesouladu, dovolací soud tento jeho závěr nesdílí. Rozhodnutí trpící vadou extrémního nesouladu by obsahovalo taková skutková zjištění, která nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo jsou dokonce s nimi přímo v rozporu. Za případ extrémního nesouladu naopak nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňují požadavky formulované zněním §2 odst. 6 tr. ř., ústí do skutkových a právních závěrů, jež jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, avšak jsou odlišné od pohledu obviněného.
30. Ze strany obviněného se nadto jedná o opakování argumentace, kterou uplatnil již v řízení před soudem prvního stupně a se kterou se tudíž oba soudy nižších stupňů vypořádaly. Na případ, kdy obviněný v dovolání uplatňuje obsahově shodné námitky s námitkami, které byly již uplatněny v řízení před soudem prvního a druhého stupně, pamatuje usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle něhož „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“
31. Není úkolem dovolacího soudu, aby v podrobnostech reagoval na ty námitky, s nimiž se v dostatečném rozsahu vypořádal již soud odvolací. V případě námitek skutkového a procesního charakteru to platí tím spíše, neboť – jak již zmíněno – takové námitky přezkumnou povinnost dovolacího soudu nevyvolávají. Případná reakce dovolacího soudu na ně je vhodná jen z toho důvodu, aby bylo zcela najisto a transparentně vyloženo, že namítané procesní nedostatky a vady nenabyly rozměrů, které by zasáhly do práva obviněného na spravedlivý proces, jehož porušení by bylo třeba v rozhodnutí dovolacího soudu (v podobě kasace napadených rozhodnutí) zohlednit.
32. Obviněný namítl, že nebyla vyvrácena jeho obhajoba o existenci množstevní slevy u společnosti Kaptan Metal, která měla činit 12 % z kupní ceny, čímž by pokryl náklady na přepravu. Jednalo se podle něj o ústní dohodu a skutečnost, že se zástupci společnosti v emailové komunikaci o slevě nezmínili, neznamená, že by její sjednání popřeli. Nalézací soud však správně uvedl, že kupní smlouvy předložené touto společností zněly na totožnou částku, jakou zástupci společnosti v emailové komunikaci sdělili jednatelce společnosti Autostav – Mix (viz bod 10. rozsudku). Pokud by skutečně byla sjednána nějaká množstevní sleva, nebyl by důvod pro to, aby nebyla uvedena ve smlouvě, kterou obviněný se společností uzavřel. Stejně tak by nebyl důvod tuto odlišnou cenu zatajovat - totožná cena byla sdělena jednatelce společnosti Autostav – Mix, když se dotazovala výslovně na ceny, které byly mezi nimi a obviněným skutečně sjednány. Nalézací soud krom toho poukázal, že množstevní sleva nebyla zmíněna ani jinde v emailové komunikaci mezi touto společností a obviněným nebo jednatelkou společnosti Autostav – Mix. Odvolací soud nadto přiléhavě podotknul, že i kdyby byla uvedená sleva ve výši 12 % sjednána, nebyla by tato částka dostatečná k pokrytí nákladů na přepravu (viz bod 7. usnesení).
33. Finanční situace obviněného i jeho společností byla nalézacím soudem podrobně zkoumána, a výsledná zjištění jsou reprodukována v bodě 11. jeho rozsudku. Soud zde mimo jiné poukázal na fakt, že společnost v době probíhajících objednávek přepravy vykazovala účetní ztrátu ve výši 474 584 Kč. Pokud jde o dovolatelovy námitky proti závěrům o finanční situaci jeho a společnosti S., na tyto reagoval odvolací soud v bodě 7. svého usnesení. K podnikatelským záměrům, které byly podle mínění obviněného opomenuty, odvolací soud uvedl, že přestože tyto měly být „rozjeté a reálné“, dovolatel svá tvrzení nikdy nepodložil žádnými důkazy. Dále zmínil, že pokud by know-how společnosti mělo hodnotu 643 000 000 Kč a hodnota společnosti a jejích akcií byla taková, jakou naznačuje obviněný, jeho jednání, kdy svůj podíl ve společnosti prodal pouze za 100 000 Kč a to tzv. bílému koni, by zcela postrádalo logiku. Uvedené jednání tak podle odvolacího soudu svědčí o podvodném úmyslném jednání obviněného.
34. Dovolatelem odkazované zrušovací rozhodnutí Nejvyššího soudu týkající se jeho úpadku nemá vliv na posouzení finanční situace v době uzavření smlouvy, tedy v roce 2014. Insolvenční řízení bylo vedeno až v roce 2017, přičemž Nejvyšší soud se v tomto rozhodnutí nijak nevyjádřil k existenci úpadku obviněného. Napadené rozhodnutí zrušil, neboť odvolací soud situaci neposoudil dostatečně. Pokud jde o dovolatelem odkazované znalecké posudky, nejenže v těchto bylo ocenění provedeno ke dni 11. 4. 2017, tedy nikoli k době, kdy k posuzovanému jednání dovolatele došlo (rok 2014), ale nadto jím byly předloženy až současně s jeho dovoláním. Nejvyšší soud však v rámci dovolacího řízení přezkoumává napadené rozhodnutí ex tunc , tedy podle skutkového a právního stavu existujícího v době vydání napadeného rozhodnutí. Nové skutečnosti a důkazy, tzv. nova, proto nejsou v dovolacím řízení přípustná. Mohou být však podnětem k podání návrhu na povolení obnovy řízení vymezené v §277 a násl. tr. ř. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 1997, sp. zn. Tzn 205/96, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2013, sp. zn. 11 Tdo 492/2013, či ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 6 Tdo 941/2016).
35. Pokud obviněný dále poukázal na „vady“ realizované přepravy, které měly spočívat v účtování poplatků za jinou cestu, než bylo dohodnuto a nedodržení dohodnutého zatížení kontejnerů a standardní doby přepravy, s uvedenou obhajobou se vypořádal nalézací soud v bodě 12. odůvodnění rozsudku. Shrnul, že obviněný v dubnu 2014 dostal cenovou nabídku, která se měla týkat kompletní přepravy. Nabídka z února 2014 platila pouze na dopravu z terminálu do terminálu, čehož si byl obviněný vědom. Svědek L. H. vypověděl, že ceny poškozené jsou poměrně fixní a množstevní slevy zde nefungovaly. Obviněný měl od počátku nereálné představy o ceně, kterou si představoval tak poloviční. Pokud jde o uvedené vady, z výpovědí zástupců poškozené i listinných důkazů měl nalézací soud za prokázané, že poškozená žádným způsobem negarantovala dobu přepravy, přes které destinace přepravu provede, ani se nijak nezavázala, že do kontejnerů naloží 29 tun oceli. Ostatně obviněný u poškozené nikdy žádné vady z přepravy nereklamoval.
36. Obviněný dále vyjádřil nesouhlas se závěrem soudů, které měly za vyvrácené jeho tvrzení o poklesu ceny mezi kontrakty. Má za to, že nalézací soud provedl nesprávný výpočet, když pouze zprůměroval cenu za tunu oceli. Z rozsudku soudu prvního stupně (bod 6.) plyne, že obviněný jednatelce společnosti Autostav – Mix tvrdil, že železo zdražilo o 10 až 15 USD. Dále přestože cena za jeden průměr tyčí klesla, za jiný byla naopak vyšší než v předchozí smlouvě. Nalézací soud tak správně dovodil, že průměrně cena stoupla. Na místě je rovněž poznamenat, že nebyl důvod k tomu, aby obviněný uzavíral dvě smlouvy, pokud od počátku věděl, jaké množství zboží bude společností Autostav – Mix očekávat. Jeho tvrzení o tom, že byl upozorněn, že cena klesne, je v přímém rozporu s tím, co tvrdil jednatelce společnosti Autostav – Mix. Ve vztahu k namítané změně kurzu koruny vůči dolaru, v jejímž důsledku se podle obviněného stal obchod ztrátovým, nalézací soud přiléhavě uvedl, že pokud by obviněný dodávku zboží uskutečnil tak, jak se zavázal v kupní smlouvě se společností Autostav – Mix, změna kurzu by jej neohrozila. Druhá smlouva se společností byla nadto uzavřena až 30. 5. 2014, tedy po této změně kurzu. V souvislosti s oběma námitkami je však na místě uvést, že jsou zcela irelevantní ve světle podvodného úmyslu obviněného, který byl dán již od počátku. Nalézací soud uzavřel, že obviněný již v době objednání přepravy neměl v úmyslu za ni zaplatit a hodlal se tak na úrok poškozené obohatit. Okolnosti, které nastaly následně, ať už se jedná o změnu ceny oceli nebo kurzu dolaru, na tomto nemohly nic změnit.
37. K námitce obviněného, že měla být dovozena jeho trestněprávní odpovědnost toliko za pokus podvodu (výše bod 8.), nalézací soud v bodě 19. svého rozsudku správně uvedl, že obviněný od počátku jednal v úmyslu přesvědčit poškozenou (společnost METRANS /Danibua/a.s.), že za přepravu bude hrazeno, nikdy však neměl v úmyslu za přepravu řádně zaplatit, čímž poškozené způsobil škodu. Obviněný uzavřel kupní smlouvu se společností Autostav – Mix, jejíž součástí byla domluvená kupní cena, která měla zahrnovat cenu za dopravu. Kupní cena, za níž se zavázal dodat zboží společnosti Autostav – Mix, však byla téměř shodná s cenou, za niž zboží odebral od společnosti Kaptan Metal (jak bylo prokázáno kupními smlouvami a emailovou komunikací). Pokud obviněný následně uzavřel smlouvu na přepravu, je zřejmé, že již v tomto okamžiku věděl, že z kupní smlouvy se společností Autostav – Mix nebude mít prostředky na její úhradu. Vzhledem ke své finanční situaci a též finanční situaci společnosti S. věděl, že prostředky na úhradu dopravy nebude mít ani z jiných zdrojů. Poškozenou přepravní společnost tak uvedl v omyl, když s ní uvedenou smlouvu uzavřel. Ta oprávněně očekávala, že jí za její plnění bude poskytnuta sjednaná úhrada, obviněný naopak smlouvu uzavřel s vědomím, že sjednanou cenu přepravy nebude moci uhradit, a úmyslem ji neuhradit. Vzhledem k tomu, že z celkové fakturované částky za přepravu obviněný uhradil pouze 7 000 EUR, vznikla ve zbývající částce 92 090 eur poškozené škoda. O uvedenou částku se obohatil obviněný, resp. jím zastupovaná společnost, a nikoli společnost Autostav – Mix, jak dovolatel tvrdí. Tato společnost řádně zaplatila kupní cenu, která měla podle smluvního ujednání zahrnovat i dopravu. Pokud však obviněný do této kupní ceny ve skutečnosti předpokládané náklady za přepravu nepromítl, zřejmě, aby mohl společnosti Autostav – Mix nabídnout nižší cenu než konkurence (jak zmínila jednatelka společnosti), a přesto si přepravu od poškozené objednal a nechal ji uskutečnit, aniž by za ni zaplatil, byl to právě on a společnost S., kdo se na úrok poškozené obohatili. Dovolatel také uvedl, že poškozenou by mohla být společnost Kaptan Metal, neboť nebyla vyúčtována zálohová platba. Nalézací soud však již v bodě 10. svého rozhodnutí reprodukoval část emailové korespondence mezi touto společností a obviněným, v níž obviněný odmítl převzít zbytek zboží a navrhl krytí škod z poskytnuté zálohy. Společnost Kaptan Metal uvedla, že tímto považuje objednávku za zrušenou, přičemž zbytek zálohy použije na úhradu ztrát z náhradního prodeje, náklady na uskladnění atd.
38. Přestože dovolatel v části V. svého dovolání uplatnil také námitku subsidiarity trestní represe, učinil tak zcela neodpovídajícím způsobem. Zásada subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku má své uplatnění v případech, kdy pachatel svým jednáním naplnění všechny znaky skutkové podstaty příslušného trestného činu, ten je však vzhledem ke konkrétním okolnostem do té míry méně společensky škodlivý, že jako odpovídající reakce státu na něj postačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Obviněný však uvedenou námitku vznesl v souladu se svojí dosavadní obhajobou, kterou se snaží zpochybnit samotnou naplněnost zákonných znaků trestného činu podvodu (viz tvrzení, že k zaplacení přepravného nedošlo z důvodů na něm nezávislých – zmiňuje neoprávněnou fakturaci, reklamační proces atd. - pročež mělo být jeho jednání řešeno prostřednictvím občanskoprávního nebo obchodněprávního sporu). Nevznáší tedy námitky směřující k nesprávnému posouzení uplatnění uvedené zásady z důvodu nízké škodlivosti svého jednání, ale pro okolnosti vylučující jeho trestněprávní odpovědnost. V uvedeném směru je třeba zmínit, že pokud by skutkové okolnosti vedly k závěru, že skutková podstata žalovaného trestného činu nebyla naplněna (z důvodu absence některého jeho znaku), bylo by třeba aplikovat §226 písm. b) tr. ř. pro to, že skutek není trestným činem z tohoto důvodu, nikoli pro použití zásady subsidiarity trestní represe. Dodat lze tolik, že již z faktu, že jednáním obviněného došlo k naplnění kvalifikované skutkové podstaty a tím spáchání zločinu podvodu, nelze uvažovat o tom, že by konkrétní škodlivost jeho činu nedosáhla ani nejnižší hranice typové škodlivosti uvedeného trestného činu v jeho základní skutkové podstatě.
39. Stran namítaného neprovedení všech důkazních návrhů obhajoby lze poukázat na judikaturu Ústavního soudu, který v řadě svých rozhodnutí (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, nález Ústavního soudu ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a kautely, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. V nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01 je konstatován závěr plynoucí z ustálené judikatury Ústavního soudu, že „neakceptování důkazního návrhu obviněného lze dle ustálené judikatury Ústavního soudu založit toliko třemi důvody. Prvním je argument, dle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, dle kterého navržený důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje potřebnou vypovídací potencí. Konečně třetím je nadbytečnost důkazu, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.“
40. V projednávaném případě se k návrhům obviněného na vyslechnutí svědků N. Ç. a O. Ö. podrobně vyjádřil nalézací i odvolací soud. Nalézací soud v bodě 13. svého rozhodnutí podrobně popsal, proč výslech obou svědků považuje za nadbytečný. Poukázal přitom, že skutečnosti, k nimž mohli tito svědci vypovídat, již byly prokázány prostřednictvím listinných důkazů, převedším emailovou komunikací, kupními smlouvami apod. Obdobně se v bodě 7. svého usnesení vyjádřil také odvolací soud, který dále v bodě 8. poznamenal, že provádění dalších důkazů již není nutné, neboť obhajoba obviněného byla zcela vyvrácena provedenými důkazy. K námitkám dovolatele stran údajné množstevní slevy, ke které měli tito svědci vypovídat, se již Nejvyšší soud vyjádřil výše. Podle zásady volného hodnocení důkazů je na rozhodnutí nalézacího soudu, které skutečnosti považuje za relevantní k dokazování, které z navržených (případně i nenavržených) důkazů provede a jak tyto důkazy následně zhodnotí. Nelze proto ani označit za nesprávný postup nalézacího soudu, pokud v počátku uvažoval o provedení výslechu jednoho ze svědků prostřednictvím právní pomoci, ovšem po zhodnocení provedených důkazů dospěl v závěru, že by se jednalo o důkaz nadbytečný a od jeho provedení upustil.
41. Pokud jde o dovolatelovy námitky stran uloženého trestu, nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát z důvodu, že je vadný výrok o vině, což dovolatel nenamítá, lze samotný výrok o trestu z hmotně právních pozic napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu, což ovšem není případ této trestní věci, neboť dovolateli byl uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §3 9 až §42 tr. zák oníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání podřazovat pod dovolatelem uplatněné ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to ani pokud jde o tu jeho variantu, podle které dovolacím důvodem je „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“ (míněno jiné, než je právní posouzení skutku), a ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod číslem 22/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní).
42. K návrhu obviněného, aby Nejvyšší soud podle §265o odst. 1 tr. ř. v jeho případě odložil výkon trestu odnětí svobody, je třeba uvést, že se jednalo o podnět, nikoli návrh, o němž by bylo nutno učinit formální rozhodnutí (takový návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí může podat se zřetelem k ustanovení §265h odst. 3 tr. ř. pouze předseda senátu soudu prvního stupně). Nejvyšší soud však důvody pro odklad výkonu rozhodnutí neshledal. Za této situace pak nebylo zapotřebí o podnětu obviněného k předmětnému postupu rozhodnout samostatnými (negativními) výroky.
43. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že uplatnil výhradně námitky, které se s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně rozešly. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o celém dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.
44. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. 5. 2020
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu