ECLI:CZ:NS:2020:6.TDO.440.2020.1
sp. zn. 6 Tdo 440/2020-754
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 4. 2020 o dovolání, které podal obviněný K. B. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov nad Ohří, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 9. 2019, č. j. 7 To 315/2019-704, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 5 T 38/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 2. 4. 2019, č. j. 5 T 38/2019-607 , byl obviněný K. B. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, jehož se podle skutkového zjištění soudu dopustil způsobem popsaným v tzv. skutkové větě odsuzujícího výroku rozsudku.
2. Obviněný byl odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán zaplatit na náhradě škody poškozeným EP Logistic s. r. o. částku 75 403,26 Kč a J. K.– A. o. částku 28 600 Kč.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 10. 10. 2019, č. j. 7 To 315/2019-704 , jímž ho podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu a jemu předcházejícímu rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Jitky Rousové dovolání (vyhotovené i. s. JUDr. Jaromírem Štůskem), jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Obviněný namítá, že jeho vina nebyla prokázána nade vši pochybnost. Sama skutečnost, že se na daných místech nacházel, podle něj nevede k závěru, že se jednání kladeného mu za vinu, dopustil. Poukazuje na to, že jeho odsouzení je založeno na nepřímých důkazech. Zásada objektivní pravdy vyžaduje, aby soud své rozhodnutí o vině a trestu opřel o jednoznačně zjištěná a prokázaná fakta. Obžaloby měl být zproštěn.
6. V další části dovolání poukazuje na skutečnosti plynoucí z práva na obhajobu, principu presumpce neviny a pravidla in dubio pro reo, které podle něj měly soudy použít . Uložením trestu na horní hranici trestní sazby soudy, při vědomí možnosti přeměny jiného trestu podmíněně odloženého, zneužily podle dovolatele soudy represivní funkci trestu na úkor funkcí ostatních.
7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
8. Nejvyšší s tátní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který sdělil, že obviněný svými námitkami napadl výhradně proces dokazování, aniž by namítl existenci tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a z nich vyvozenými skutkovými a právními závěry. Takovou argumentací se dostal mimo dosah uplatněného důvodu dovolání. Pokud obviněný poukazuje na princip in dubio pro reo , k jeho uplatnění podle státního zástupce v posuzované věci nejsou dány podmínky. Navíc jde opět o námitku pod zvolený důvod nepodřaditelnou.
9. Státní zástupce nepovažuje za námitku hmotně právní povahy ani tu, jíž obviněný operuje se subjektivní stránkou trestného činu. Ta je v dovolání formulována ve smyslu pochybení v jejím formálním vyjádření v popisu skutku, nikoli tak, že by tato nebyla ve formě úmyslného jednání naplněna.
10. K námitce napadající výroku o trestu státní zástupce připomenul, že s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze namítat nepřiměřenost uloženého trestu, neboť tato otázka nemůže být v dovolacím řízení řešena ani na podkladě jiných dovolacích důvodů, včetně důvodu upraveného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
11. Závěrem proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., tedy jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. písm. c) tr. ř.
III.
Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
a) obecná východiska
13. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
14. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
15. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
16. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
17. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
18. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněné.
b) vlastní posouzení dovolání
19. Ve shodě s posouzením dovolání obviněného státním zástupcem je Nejvyšší soud nucen konstatovat, že dovolatelem uplatněná argumentace se s obsahovým zaměřením deklarovaného dovolacího důvodu zcela rozešla. Obviněný prakticky – vyjma námitky stran subjektivní stránky trestného činu (k ní níže) – veškeré své výhrady směřuje vůči skutkovým zjištěním soudů, neboť námitkou, že nebylo s potřebnou mírou jistoty zjištěno, že by se činů (dvou útoků tvořících pokračující trestný čin krádeže) dopustil, a rovněž poukazem, že s ohledem na princip in dubio pro reo měl být obžaloby zproštěn, brojí proti závěru o svém pachatelství na označených činech. Taková námitka je ryze skutková, vycházející z nesouhlasu dovolatele s tím, jak soudy nižších stupňů vyhodnotily provedené důkazy. Není v ní obsaženo nic, co by vznášelo pochybnost o důvodnosti podřazení skutkových zjištění soudů pod příslušné znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže.
20. K uplatnění principu in dubio pro reo, který je principem práva procesního a slouží výlučně k ustálení skutkových zjištění (volbě varianty pro obviněného nejpříznivější v případě neodstranitelných skutkových pochybností), nikoli závěrů právních, je třeba říci, že se uplatní jen tehdy, pokud soud skutečně důvodné pochybnosti má. Důvod jeho uplatnění nelze spatřovat v tom, že obviněný se skutkovými zjištěními soudů nesouhlasí, ani v tom, že vina pachatele není opřena o přímý důkaz, ale je budována na souboru důkazů nepřímých. Z odůvodnění napadených rozhodnutí je zřejmé, že soudy nižších stupňů o pachatelství obviněného pochybnosti neměly. Ostatně na obsahově shodné námitky odvolací reagoval soudu druhého stupně, který v bodech 9. a 10. odůvodnění svého usnesení přesvědčivým způsobem vyložil, na základě jakých důkazů je vina obviněného bez důvodných pochybností prokázána. Obviněný ve svém dovolání neuplatňuje nic, čím by zpochybňoval uzavřenost řetězce nepřímých důkazů, na němž je možné závěr o vině obviněného vystavět.
21. Za námitku formálně vyhovující dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. by obecně mohla být pojímána taková, jíž by obviněný namítal, že popis skutku ve výrokové části rozsudku (v tzv. skutkové větě výroku o vině) nevyjadřuje zákonem vyžadovanou formu zavinění, tj. v případě trestného činu krádeže úmysl. Zákonné znaky příslušného trestného činu, jímž je pachatel uznán vinen, má totiž vyjadřovat již výroková část rozsudku. Taková námitka by však musela být dostatečně konkrétní.
22. Dovolací řízení není založeno na revizním principu. Z toho plyne, že dovolací soud není orgánem, který by iniciativně a z vlastního popudu vyhledával případné vady, jimiž je dovoláním napadené rozhodnutí zatíženo. Svou přezkumnou činnost provádí na podkladě námitek, které dovolatel ve svém dovolání uplatní (§265i odst. 3 tr. ř.). Aby tak mohl postupovat, musí být ze znění tohoto mimořádného opravného prostředku zřejmé, jaké vady a proč jsou napadenému rozhodnutí vytýkány. Není totiž úkolem dovolacího soudu, aby za dovolatele domýšlel, co svou nekonkrétní námitkou hodlal vyjádřit, případně aby sám za něj takové námitky formuloval. V uvedeném směru je třeba zdůraznit, že obviněný svou námitku formuloval pouze tak, že namítl, že „[v] napadeném rozsudku absentuje bližší popis subjektivní stránky jednání obviněného, tedy forma zavinění“. Z takového vyjádření („absentuje bližší popis“) však nelze dovodit, že by namítl, že subjektivní stránka ve skutku, jímž byl uznán vinen, vůbec není vyjádřena. Nadto nikterak nekonkretizuje, proč má za to, že tomu tak není, a v které části je popis nedostatečný. Navíc je třeba konstatovat, že popis obou skutků k úvahám o zpochybnění existence zákonem vyžadované formy zavinění nezavdává. Proto je možno souhlasit se státním zástupcem, že ani tato námitka není námitkou hmotněprávní.
23. Co se týče námitky vztahující se k uloženému trestu, dostačuje plně odkázat na vyjádření státního zástupce (bod 10.) a na celou řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu, v nichž je shodné stanovisko vyloženo.
V.
Způsob rozhodnutí
24. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten ve svém dovolání vznesl výhradně námitky, které se s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně rozešly. Ve své argumentaci neuvedl nic, co by svědčilo o nesprávnosti právního posouzení skutků, které byly popsány v tzv. skutkových větách výroku o vině. Vzhledem k tomuto zjištění rozhodl dovolací soud o dovolání obviněného způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.
25. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 4. 2020
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu