ECLI:CZ:NS:2020:6.TDO.482.2020.1
sp. zn. 6 Tdo 482/2020-970
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 5. 2020 o dovolání, které podal obviněný A. H. , nar. XY v XY, XY, státní příslušník Slovenské republiky, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 2 To 117/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze sp. zn. 2 T 4/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2019, sp. zn. 2 T 4/2019 , byl obviněný A. H. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku (ad 1), kterých se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
1) dne 27. 5. 2018 v době okolo 23:35 hod., na chodníku v ulici XY, Praha 5 - Košíře, na úrovni tramvajové zastávky s názvem „XY" ve směru „XY", přistoupil k poškozené A. P., nar. XY, kterou se nejprve pokusil uchopit za krk, čemuž poškozená pohybem hlavy zabránila, a proto ji uhodil sevřenou pěstí do oblasti levého spánku, v důsledku čehož poškozená upadla na zem, a následně ji udeřil sevřenou pěstí do oblasti pravé poloviny horního rtu a bezprostředně poté jí vytrhl nejprve mobilní telefon zn. iPhone SE růžovobílé barvy, který svírala ve své ruce, a následně kabelku s obsahem, kterou měla poškozená přehozenou přes rameno, a tímto jednáním způsobil poškozené poranění v podobě tržné rány horního rtu, odřeniny pravého kolene, pohmatovou bolest v oblasti levého spánku a škodu na majetku odcizením věcí, a to konkrétně silikonového pouzdra na mobilní telefon nezjištěné hodnoty, hotovosti ve výši 250 Kč, karty pojištěnce znějící na jméno poškozené, a zároveň se zmocnil bezkontaktní platební karty Mastercard č. XY, která byla vydána společností Air Bank a.s., na jméno poškozené, čímž poškozené P. způsobil škodu ve výši 250 Kč a současně způsobil škodu poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ve výši 3.895 Kč za náklady spojené s ošetřením zranění poškozené,
2) dne 23. 6. 2018 v 02:50 hod., na chodníku v blízkosti domu na adrese XY č. XY v Praze 5, bez jakéhokoliv předchozího upozornění přiběhl k poškozené A. D., nar. XY, kterou zezadu chytil pravou rukou pod krkem do takzvané kravaty a začal ji bolestivě rdousit, poškozené se podařilo ze sevření vymanit a během útoku ji povalil na zem tak, že ležela na zádech, poté si nad ní klekl a ve chvíli, kdy do něj poškozená v sebeobraně kopla, vzal její kabelku, která ležela na zemi vedle ní, a odběhl do blízkého křoví, poškozená běžela za ním a volala na něj, ať jí kabelku vrátí, což učinil tak, že kabelku vyhodil z křoví směrem k zaparkovaným vozidlům v ulici XY, ještě předtím však z kabelky vzal mobilní telefon značky LENOVO K6 Note, bílostříbrné barvy, IMEI-1: XY, IMEI-2: XY, v hodnotě 4.000 Kč, dále finanční hotovost ve výši 660 Kč a dva balíčky cigaret značky P&S v hodnotě 168 Kč, čímž poškozené D. způsobil škodu ve výši 4.828 Kč, a zároveň poškozené způsobil zhmoždění krku, zhmoždění levé ruky a odřeninu na koleni, přičemž lékařské ošetření poškozená nevyhledala a mobilní telefon jí byl v průběhu vyšetřování vrácen,
3) dne 29. 6. 2018 v době od 00:08 hod. do 00:10 hod., poté, co byl dne 28. 6. 2018 ve 23:48 hod. propuštěn z Místního oddělení policie Košíře, na chodníku spojujícím ulice XY a XY, vedoucím podél západní strany domu na adrese XY č. XY v Praze 5, bez jakéhokoliv předchozího upozornění přiběhl k poškozené Z. A., nar. XY, kterou uchopil zezadu pravou rukou pod krkem do takzvané kravaty, povalil ji na zem, zaklekl ji a otočil na záda, přitom se pokusil zmocnit její tašky, tomu se však poškozená bránila a začala křičet, na což reagoval tím, že jí zakryl ústa rukou, do které jej poškozená kousla, zároveň se pokusila vymanit z jeho sevření, v tu chvíli ji v rychlém sledu několikrát udeřil pěstí do oblasti pravého spánku, načež poškozená přestala křičet, v ruce však stále držela tašku, o kterou se přetahovala s obžalovaným, a během toho jej prosila, aby ji nechal být a nabídla mu, že mu dá peníze, po chvíli se o tašku přestali přetahovat, poškozená vytáhla z tašky papírovou obálku s penězi, kterou předala obžalovanému, který z obálky vytáhl 1.700 Kč, které si ponechal, poškozené se zeptal, jestli mu nedá její mobilní telefon, když mu poškozená řekla, že by blokovaný telefon nemohl zpeněžit, na vydání mobilního telefonu již netrval, poté poškozenou přirazil zpět na zem, několikrát se jí zeptal, zda je v pořádku a utekl i s penězi ve směru ke stanici metra XY, čímž poškozené A. způsobil škodu ve výši 1.700 Kč, a zároveň pohmožděniny na pravém spánku a u pravého oka, a Vojenské zdravotní pojišťovně způsobil škodu ve výši 1.161 Kč za náklady spojené s ošetřením zranění poškozené,
4) dne 29. 6. 2018, přibližně v 00:30 hod., v Praze 5, poblíž křižovatky ulic XY a XY, bez jakéhokoliv upozornění přiběhl zezadu k poškozené A. Č., nar. XY, uchopil ji předloktím ruky kolem krku, začal ji rdousit, vzápětí ji povalil na zem, kde ji po tom, co se pokusila vymanit ze sevření a volat o pomoc, opakovaně udeřil pěstí do oblasti obou spánků a do levé tváře, čímž jí způsobil zhmožděniny na čele a také na dolním rtu, poté, co se jej poškozená zeptala, co po ní chce, jí odpověděl, že peníze, následně jí vzal peněženku, kterou měla v kabelce, vytáhl z ní finanční hotovost ve výši 800 Kč, poté se poškozené dotázal, zda je to vše, a ona mu sdělila, že už má jen drobné mince, které mu ukázala, obžalovaný z místa odešel se slovy, aby se poškozená neotáčela, jinak ji zabije, a tímto jednáním způsobil poškozené Č. škodu ve výši 800 Kč, a v důsledku tohoto jednání se u ní vyvinula posttraumatická stresová porucha, která přetrvávala u poškozené po dobu delší šesti týdnů a výrazným způsobem ovlivňovala život poškozené, která trpěla poruchou spánku s děsivými sny, flashbacky, poruchou pozornosti, záchvaty panické úzkosti s tikem, ztrátou hmotnosti, strachem pohybovat se sama po ulici s paranoidní vztahovačností a strachem z přepadení, a poškozené Oborové zdravotní pojišťovně způsobil škodu ve výši 3.024 Kč za náklady spojené s ošetřením zranění poškozené Č.
2. Obviněný byl za tyto trestné činy odsouzen podle §173 odst. 2 tr. zákoníku za použití §59 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třinácti roků. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit majetkovou újmu poškozeným Z. A. ve výši 1.700 Kč, A. P. ve výši 250 Kč, Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank pojišťoven a stavebnictví ve výši 3.024 Kč, Vojenské zdravotní pojišťovně České republiky ve výši 1.161 Kč, Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky ve výši 3.895 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byly poškozené A. P. a Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky odkázány se zbytky svých nároků na náhradu majetkové škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená A. P. odkázána s celým svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O žádosti obviněného k navrácení lhůty k podání opravného prostředku a o jeho odvolání proti výše uvedenému rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 2 To 117/2019 , jímž podle §61 odst. 1 tr. ř. nepovolil obviněnému navrácení lhůty k podání odvolání a podle §253 odst. 1 tr. ř. jeho odvolání jako opožděně podané zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Hany Mesthene dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Pochybení odvolacího soudu spatřuje v tom, že odvolací soud nesprávně řešil otázku, zda bylo o navrácení lhůty k podání opravného prostředku požádáno včas, tedy tři dny od pominutí překážky, která podání opravného prostředku bránila. Konec této překážky nastal dnem 12. 11. 2019, kdy se na základě lékařského vyšetření mohla obhájkyně obviněného vrátit do práce. Obhájkyně o navrácení lhůty přitom požádala a zároveň podala odvolání obviněného podáním do datové schránky Městského soudu v Praze dne 14. 11. 2019, tedy den před uběhnutím zmíněné lhůty. Tato skutečnost byla ovšem odvolacím soudem ignorována s odkazem na to, že žádost o navrácení lhůty k podání odvolání byla údajně podána až 18. 11. 2019. Uvedený závěr je však založen na emailové komunikaci obhájkyně se soudem, kdy 18. 11. 2019 pouze informovala soud, že již o navrácení lhůty žádala a s tím podala i odvolání obviněného, tato dvě podání zároveň ve zmíněném emailu opětovně zaslala.
5. Obviněný má za to, že ignorováním jeho odvolání spolu se žádosti o navrácení lhůty k jeho podání je úmyslně porušováno jeho právo na spravedlivý proces. Obhájkyni obviněného je ze strany odvolacího soudu vytýkáno, že nekontrolovala svoji datovou schránku a nepracovala, když byla pod vlivem silných sedativ kvůli zánětu ledvin. Zároveň je bezdůvodně ignorováno uvedené včasné podání ze dne 14. 11. 2019. Obviněnému taky není jasné, na základě čeho odvolací soud vyhodnotil zdravotní důvody obhájkyně jako nebránící jí podat odvolání. Její zdravotní stav nelze hodnotit pouze volnou úvahou soudu, která vede k bagatelizaci takové okolnosti, a to zcela účelově tak, aby bylo obviněnému odepřeno právo na podání a řádné projednání jeho opravného prostředku. Obviněný dodává, že podmínky pro využití institutu navrácení lhůty k podání opravného prostředku byly zcela jasně splněny a k tvrzení odvolacího soudu, že mohl podat odvolání sám, uvádí, že chtěl obsah tohoto podání nejdříve projednat se svým obhájcem, na což má nepochybně právo.
6. Závěrem svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. napadené usnesení zrušil a věc vrátil Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí o tom, že povoluje navrácení lhůty k podání odvolání a následně, aby podané odvolání řádně projednal.
7. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který v první řadě konstatuje, že námitky obviněného je možné sice podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., nikoliv však už pod písm. g) citovaného ustanovení, neboť tento důvod dovolání směřuje k nápravě vad hmotněprávního typu.
8. Přesto, že je dovolací argumentace obviněného užita formálně relevantně, státní zástupce ji považuje za nedůvodnou. Má za to, že odvolací soud v napadeném usnesení dostatečně a správně vyložil, z jakých důvodů nepovolil navrácení lhůty k podání odvolání, když uzavřel, že ani zdravotní důvody obhájkyně nebránily k podání alespoň blanketního odvolání. To je totiž primární důvod, o který se výrok napadeného usnesení opírá. S odůvodněním rozhodnutí odvolacího soudu se tedy ztotožňuje a navrhuje odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněného. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ učinění jiného než jím navrhovaného rozhodnutí [265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]
III.
Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvody dovolání
a) obecná východiska
10. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
11. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
b) vlastní posouzení dovolání
12. Předně je nutno uvést, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) byl uplatněn pouze formálně, bez přidání jakýchkoliv k němu relevantních námitek. Námitky stran odmítnutí navrácení lhůty k podání opravného prostředku podle §61 odst. 1 tr. ř. odvolacím soudem, je však možno podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první variantě. Nejvyšší soud se tedy dále zabýval pouze tímto dovolacím důvodem a k němu pojícím se namítaným vadám.
13. Dovolací námitky obviněného je možné v podstatě rozřadit do dvou rovin. Zaprvé namítá, že soud druhého stupně chybně posoudil dodržení tří denní lhůty pro podání žádosti k navrácení lhůty podle §61 tr. ř., když uzavřel, že tato žádost spolu s odvoláním obviněného byla podána až 18. 11. 2019, přesto, že důležitý důvod na straně obhájce, který obviněný uplatňoval skončil dne 12. 11. 2019 a lhůta podle §61 odst. 1 tr. ř. dne 15. 11. 2019. Nejvyšší soud dospěl na základě informací vyplývajících ze spisu k závěru, že v tomto směru je možné obviněnému přisvědčit, neboť spis skutečně obsahuje potvrzení o doručení uvedených podání do datové schránky Městského soudu v Praze dne 14. 11. 2019, tedy den před uběhnutím zmíněné tří denní lhůty (č. l. 934). Obviněnému však již nelze dát za pravdu v jeho snaze prezentovat toto pochybení jako hlavní důvod pro odmítnutí navrácení lhůty. Odvolací soud totiž svoji úvahu směřoval v první řadě do otázky, zda důvody pro zmeškání odvolací lhůty na straně obhájkyně obviněného splňují kritérium „důležitých důvodů“, které vyžaduje §61 tr. ř. Tuto podmínku je totiž nutno splnit kumulativně s dodržením lhůty stanové §61 odst. 1 tr. ř.
14. Námitky obviněného spadající do druhé zmíněné roviny se týkají právě výše zmíněných úvah odvolacího soudu pojících se k „důležitosti“ důvodu na straně obhájkyně. K jejich posouzení Nejvyšší soud nejprve považuje za nutné připomenout povahu institutu navrácení lhůty podle §61 tr. ř. Jedná se o způsob, kterým je snižována tvrdost zákonem stanovených lhůt i následků plynoucích z jejich zmeškání. Navrácení lhůty je přitom možné pouze v případech, kdy danou lhůtu zmeškal obviněný nebo jeho obhájce, a to z důležitých důvodů. Tyto důvody nejsou zákonodárcem nijak specifikovány a upřesnění obsahu uvedeného termínu je tedy ponecháno aplikační praxi, přičemž obecně je možno uvést, že jejich posouzení je zpravidla otázkou právní. Obsahově je pak doktrínou i judikaturou přijímán závěr, že se jedná např. o nemoc na straně obviněného nebo jeho obhájce v posledních dnech lhůty, případně jiné náhle vyvstalé okolnosti zejména právě v posledních dnech zmeškané lhůty. Důvodem pro zohledňování nepříznivých okolností vyvstalých zejména ke konci běhu lhůt, je jejich nenadálost a omluvitelná neschopnost obhájce nebo obviněného na ně dostatečně pohotově reagovat. Tímto způsobem aplikace je totiž řádně zohledňován výjimečný charakter institutu navrácení lhůty, kterého lze užít pouze za zvláštních okolností, kdy je z faktického procesního hlediska nemožná, nebo velmi výrazně ztížená schopnost obviněného využívat a hájit svá práva.
15. Zároveň je nutno zmínit, že ustanovení §61 odst. 1 tr. ř. stanoví možnost navrácení lhůty při jejím zmeškání z důležitých důvodů, pakliže se tyto vyskytly alespoň na straně obviněného nebo alespoň na straně obhájce. Neznamená to však, že by bylo nutné tyto důvody posuzovat zcela izolovaně. Tedy i v případě, že se posuzované důvody vyskytnou na straně obhájce, lze tyto, na základě okolností případu, posuzovat v kontextu jednání obviněného. Jinými slovy i v takovém případě je třeba hodnotit celou situaci komplexně v rámci jejích souvislostí.
16. Z tohoto východiska Nejvyšší soud přistoupil k posouzení druhé roviny námitek uplatněných obviněným v jeho dovolání. Obviněný nesouhlasí zejména s tím, že se soud zabýval splněním podmínky důležitých důvodů „volnou úvahou“ a „od stolu“, když nemá odpovídající lékařské vzdělání, aby mohl uzavřít, že zdravotní problém obhájkyně zmíněnou podmínku nenaplňuje. Jak již bylo uvedeno, posouzení toho, zda byla lhůta zmeškána z důležitých důvodů, je otázkou právní, a to i za situace, že o zdravotních komplikacích odvolatele nebo jeho obhájce je soud informován taktéž např. lékařskými zprávami. V předmětné věci odvolací soud zdravotní potíže obhájkyně z lékařského hlediska označil za neoddiskutovatelné. Tyto nijak nezpochybňoval či nehodnotil z lékařského hlediska. Svoje úvahy založil především na skutečnosti, že se nejednalo o náhle vyvstalé obtíže v posledních dnech lhůty (které jsou judikaturou i doktrínou přijímány). Zdravotní komplikace obhájkyně, resp. její neschopnost pracovat měly počátek 18. 10. 2019 a trvaly do 11. 11. 2019 (bod 2 usnesení odvolacího soudu), přičemž rozsudek nalézacího soudu byl této doručen do datové schránky 22. 10. 2019 a obviněnému 24. 10. 2019. Odvolací soud taktéž zahrnoval do svého hodnocení skutečnost, že obhájkyně byla schopna po dobu své nemoci opakovaně docházet na kontroly k lékaři, a podotknul, že vzhledem k době, po kterou byla nemocná, a k tomu, že nebyla ani hospitalizovaná či upoutaná na lůžko, mohla např. podat alespoň blanketní odvolání. Odvolací soud tedy celou situaci hodnotil zejména z hlediska času, který obhájkyně měla k řešení vyvstalého problému, a toho, že nebyla zcela neschopná fungovat. K tomu postačily informace plynoucí z jejich lékařských zpráv (docházela na kontroly, domácí ošetření atd.). Uzavřel, že zjištěná zdravotní omezení, která nezpochybnil, však nedosáhla stupně, který by znemožnil její reakci alespoň podání tzv. blanketního odvolání. Nejvyšší soud tedy ohledně uvedené námitky uzavírá, že soud odvolací se s předmětnou otázkou vypořádal z právního hlediska tak, že déle trvající zdravotní potíže na straně obhájce nekonstituují „důležité důvody“ ve smyslu §61 odst. 1 tr. ř., a tedy ani možnost navrácení lhůty podle citovaného ustanovení. Důvodem pro takové hodnocení je zmiňovaná nutnost posuzovat zmeškání lhůty kvůli okolnostem na straně obhájce komplexním způsobem.
17. Ve vztahu k poslednímu zmíněnému směřuje i další námitka obviněného, který nesouhlasí s tím, že odvolací soud obsáhl do svého hodnocení i skutečnost, že nic nebránilo, aby si podal odvolání sám. Přesto, že z hlediska této úvahy byl odvolací soud poměrně stručný, není na místě uzavřít, že jeho závěr je nesprávný. Oprávnění k napadení rozsudku nalézacího soudu odvoláním náleží obviněnému, přičemž úspěšné využití tohoto práva (ať už prostřednictvím obhájce či ne) je závislé především na jeho vlastní ostražitosti. Z tohoto východiska bylo třeba přistupovat i k posouzení hodnocené situace. Pakliže byla obhájkyně obviněného pracovně nedostupná již několik dní před doručením rozsudku nalézacího soudu, jedná se o zcela jinou situaci, než kdyby např. obhájce dostal od obviněného pokyn k vypracování odvolání, resp. jeho podání soudu a až v posledních dnech lhůty vážněji onemocněl. I v případě, že obhájkyně obviněného neřešila svoji situaci procesně šetrným způsobem (např. využití substituční plné moci), nevyžadujícím následné navrácení lhůty podle §61 tr. ř., měl i sám obviněný více možností jejího zvládnutí s dostatkem času k jejich využití. Například si mohl zvážit, zda nepodat odvolání sám, zvolit si nového obhájce, případně s ohledem na skutečnost, že se jednalo o případ nutné obhajoby, požádat o zproštění obhajoby a ustanovení nového obhájce podle §40 tr. ř., kterému by následně musel být doručován rozsudek nalézacího soudu. V tomto případě se jedná o projev tzv. formálního aspektu práva na obhajobu, kdy je soud povinen ustanovit obviněnému obhájce (resp. nového obhájce), neboť je u něj dán důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. ř., který trvá i v mezidobí od vyhlášení rozsudku nalézacího soudu do jeho právní moci. Obviněný však žádným z prezentovaných způsobů neprojevil zájem na ochraně svých práv. V této souvislosti dovolací soud odkazuje na praxí přijímaný závěr, že situace, kdy oprávněná osoba spoléhala na to, že opravný prostředek podá jiná osoba, a tím došlo ke zmeškání lhůty pro jeho podání, není důležitým důvodem ve smyslu §61 tr. ř. Tento závěr samozřejmě nelze přijímat bez dalšího. V dané situaci je však přijatelný zejména k časovému rozsahu celého problému. Pakliže se totiž obviněný bez hlubšího zájmu o svou situaci a korespondující procesní aktivity spoléhal na to, že odvolání bude sepsáno a podáno prostřednictvím jeho obhájkyně, která byla pracovně nedostupná již 6 dní předtím, než mu byl doručen rozsudek nalézacího soudu, je nutno tento nedůsledný přístup přičítat, z hlediska možnosti navrácení lhůty, k jeho tíži ve smyslu zásady vigilantibus iura scripta sunt . V tomto směru je možno uzavřít, že vzhledem k řešené situaci, je hodnocení jednání obviněného zcela na místě, neboť přístup obviněného i jeho obhájce ve vztahu k okolnostem zmeškání lhůty pro odvolání, nejsou dva izolované problémy a je nutné je hodnotit ve vzájemných souvislostech na základě okolností konkrétního případu. Z uvedeného hodnocení vyplývá, že se závěrem odvolacího soudu stran hodnocení otázky naplnění kritéria důležitých důvodů podle §61 odst. 1 tr. ř. se Nejvyšší soud ztotožnil, byť rozvedl některé úvahy a jejich souvislosti obsažené v odůvodnění jeho usnesení.
18. Pro shrnutí Nejvyšší soud uvádí, že podaná žádost o navrácení lhůty podle §61 tr. ř. byla podána včas, avšak překážka, ke které se vázalo její zmeškání, nenese povahu důležitých důvodů vyžadovanou citovaným ustanovením. Odvolací soud tento závěr dovodil správně, neboť situace na straně obhájkyně měla vzhledem ke své intenzitě a delšímu trvání (nikoliv překvapivému či nenadálému charakteru) i jiná řešení než vyčkání do uběhnutí lhůty a následnou žádost o její navrácení, které je možno vyhovět pouze ve výjimečných případech. Tato skutečnost zároveň musí být (a byla) hodnocena v kontextu přístupu obviněného, neboť on je v předmětné věci osobou oprávněnou k využití opravného prostředku, na kterou dopadají důsledky trestní represe.
19. Rozhodl-li za tohoto stavu odvolací soud tak, že zjevně opožděně podané odvolání obviněného napadající rozsudek soudu prvního stupně zamítl z tohoto důvodu podle §253 odst. 1 tr. ř., nelze v jeho postupu shledávat vadu, a navíc vadu, která by měla založit dovolatelem uplatněný důvod dovolání podle §265 odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první variantě.
20. Z důvodů výše vyložených proto Nejvyšší soud rozhodl o dovolání obviněného způsobem upraveným v §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., když shledal, že jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 5. 2020
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu