ECLI:CZ:NS:2020:6.TDO.832.2020.1
sp. zn. 6 Tdo 832/2020-443
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 8. 2020 o dovolání, které podal obviněný V. P. , nar. XY v XY, bytem XY, okr. XY, t. č. ve výkonu tresu odnětí svobody ve Věznici Břeclav, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 3. 2020, č. j. 3 To 39/2020-384, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 10 T 61/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 10 T 61/2019 byl obviněný V. P. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem nedokonaným, ukončeným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění soudů dopustil tím, že
ačkoliv znal věk AAAAA (pseudonym), nar. XY, a i přes to, že byl usneseními policejního orgánu Policie ČR, Krajského ředitelství policie Kraje Vysočina, Územního odboru Jihlava, Oddělení obecné kriminality ze dne 15. 12. 2014 (usnesení převzal 19. 12. 2014) a 5. 1. 2016 (usnesení převzal dne 14. 1. 2016) trestně stíhán pro dva přečiny nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. b), c), d), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, kterých se dopustil vůči poškozené AAAAA, přičemž následně byl za tyto činy a další trestnou činnost odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě č. j. 13 T 265/2015-1196
ze dne 6. 1. 2017, který nabyl právní moci dne 11. 4. 2017, k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na pět a půl roku,
nejméně od 18. 2. 2016 nejprve z věznice v Brně, kde byl ve vazbě, a od 20. 4. 2017 z věznice v Břeclavi, kde byl a v současné době stále je ve výkonu trestu odnětí svobody, až do 7. 11. 2018 pronásledoval AAAAA tím, že ji zaslal nejméně 16 dopisů, ve kterých jí mimo jiné psal, že ji miluje, že až ho pustí z vězení, tak budou spolu a vezme si ji za manželku, a prosil ji, ať na něj počká, posléze jí také psal, že bude žádat o podmíněné propuštění, dále jí zasílal společně s dopisy a jednou samostatně přání k Vánocům, svátku a narozeninám, dále v uvedené době zaslal jejím rodičům B. nar. XY a M., nar. XY, H. nejméně jedenáct dopisů, ve kterých jim psal, že je stihán a odsouzen nespravedlivě, že jejich dceru miluje a že si ji po návratu z věznice vezme, a prosil je, ať ji pozdravují, a dále společně s dopisy zasílanými AAAAA nebo jejím rodičům zaslal nejméně sedm „vyrozumění o návštěvě“ na různé termíny a v dopisech AAAAA a její rodiče vyzýval, aby ho všichni tři ve věznici navštívili, a dále nejméně od 3. 2. 2017 do 13. 10. 2017 se pokoušel AAAAA kontaktovat telefonicky, kdy nejméně 204krát volal na telefonní číslo XY, o kterém se mylně domníval, že ho užívá AAAAA, přičemž poškozená ve skutečnosti uvedené telefonní číslo neužívala,
kdy vzhledem ke svému předchozímu trestnímu stíhání a později odsouzení pro pronásledování AAAAA musel vědět, že poškozená z něho má strach, snaží se mu vyhýbat a nechce s ním být v jakémkoliv kontaktu, a tedy musel vědět, že výše popsané jednání je, mimo jiné i vzhledem k výše uvedené snaze obžalovaného o podmíněné propuštění, způsobilé v AAAAA vzbudit obavy o její život nebo zdraví.
2. Obviněný byl odsouzen podle §354 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 21 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. O odvolání obviněného proti citovanému rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 3 To 39/2020, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Obviněný podal proti citovanému usnesení odvolacího soudu prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítá, že skutek, pro který byl odsouzen, není trestným činem. Zpochybňuje, že by jeho jednání mohlo v poškozené vzbudit důvodné obavy o její život nebo zdraví, neboť v době skutkového děje byl ve věznici, takže se s ní, ani jejími rodiči, fyzicky kontaktovat nemohl. Důvodná obava nemůže vycházet hypoteticky z toho, co by se mohlo stát, pokud by byl z výkonu trestu propuštěn.
5. Obviněný napadeným rozhodnutím vytýká nepřezkoumatelnost, neboť se nezabývají jeho obhajovací námitkou, že telefonní číslo svědka D. S. mu předala sama poškozená, jež v něm tak úmyslně vzbudila rozhodnutí, aby ji kontaktoval. Z toho dovozuje, že nemůže být uznán vinným tím, že se ve 204 případech pokoušel telefonicky nebezpečně pronásledovat poškozenou. Trestnost jeho jednání pak podle hodnocení dovolatele nelze dovozovat ani z toho, že byl pro stejný přečin v minulosti odsouzen. Předchozí odsouzení netvoří skutkovou podstatu trestného činu nebezpečného pronásledování podle §354 tr. zákoníku. Poškozená ani její rodiče vůbec nemuseli jeho dopisy otevírat a číst. Mohli je rovnou vyhazovat. Tyto dopisy nemohly poškozenou ohrožovat na životě nebo zdraví, neboť se jednalo o dopisy slušné. Nikomu v nich nevyhrožoval. V poškozené nemohl vyvolat tísnivý pocit ze zla a jakýkoliv vyšší stupeň obav. Počet dopisů adresovaných poškozené (16) a jejím rodičům (11) v období od 18. 2. 2016 do 7. 11. 2018 nesvědčí o četném, urputním a systematickém obtěžování, které se dělo prostřednictvím písemností. V průměru poslal jeden dopis poškozené za 1,3 měsíce a jejím rodičům za 1,9 měsíce. Z výpovědi AAAAA podle dovolatele vyplývá, že ze zasílaných dopisů žádné obavy neměla. Strach v ní vyvolávalo to, co se stane, až bude propuštěn z vězení. Za případné události po jeho propuštění z vězení však podle svých představ souzen být nemůže a nelze na tom stavět právní kvalifikaci trestným činem nebezpečného pronásledování podle §354 tr. zákoníku. Soudy ve svých rozhodnutích upozadily to, že objektivní a reálná obava z jeho dopisů vůbec nevyplývá.
6. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a Okresnímu soudu v Jihlavě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), jež za námitku podřaditelnou pod obviněným zvolený dovolací důvod označila tu, podle níž jeho jednání nebylo způsobilé vyvolat v poškozené obavu o její zdraví nebo život.
8. V návaznosti na zákonné vymezení přečinu nebezpečného pronásledování státní zástupkyně připomenula, že v teoretické rovině jakákoliv forma dlouhodobého pronásledování, tedy vyhrožování, vyhledávání osobní blízkosti, sledování, kontaktování, zneužívání osobních údajů, či omezování v obvyklém způsobu života, musí být způsobilé vzbudit důvodnou obavu. Ta sice nemusí nastat, její vznik však musí být reálný. Proto je třeba vždy pečlivě hodnotit povahu a závažnost vyhrožování, vyhledávání osobní blízkosti, sledování, kontaktování, zneužívání osobních údajů nebo omezování v obvyklém způsobu života. Za důvodnou obavu o zdraví své nebo osoby blízké je třeba považovat nejen obavu o zdraví fyzické, ale také obavu ze způsobení psychických poruch.
9. V posuzované trestní věci bylo prokázáno, že obviněný nejméně od 18. 2. 2016
do 7. 11. 2018, nejprve z věznice v Brně, kde byl ve vazbě, a od 20. 4. 2017 z věznice z Břeclavi, kde byl a je ve výkonu trestu odnětí svobody, opakovaně písemně kontaktoval AAAAA, kterou si již v minulosti zvolil jako objekt iluzorního vztahu, o kterém opakovaně a nevyžádaně v této době informoval i její rodiče, a to i přesto, že všichni zúčastnění již v minulosti dali obviněnému jasně najevo, že AAAAA se s ním v žádném ohledu kontaktovat nechce, stejně tak jako s ním v žádném ohledu nechce spojovat svoji budoucnost.
10. Podle státní zástupkyně jednání obviněného svojí intenzitou překročilo běžné normy sociální interakce. V žádném ohledu je nelze označit za slušné jenom z toho důvodu,
že neobsahuje vulgarismy, přímé výhrůžky ublížením na zdraví, případně výhrůžky spočívající v jiné újmě. Obviněný se snaží vnutit poškozené a jejímu okolí svoji vizi o vztahu s ní, úporně chce iniciovat vztah s AAAAA, která však o žádný, zejména bližší, vztah s ním nestojí. Ve své mysli si obviněný vystavěl poškozenou a vztah k ní jako svůj idol, přestože mu reálně nezavdala jakoukoliv příčinu k tomu, aby tak smýšlel. Jeho jednání je zjevně nátlakové, agresivní a neslušné, neboť obviněný nebere na zřetel, že poškozená i její rodiče na jeho dopisy nereagují a tím mu dávají srozumitelně najevo, že o kontakt s ním nestojí. Podstatou jednání obviněného je násilné a nežádoucí pronikání do privátní sféry poškozené AAAAA, kterou je s ohledem na její věk třeba považovat za dítě. Poškozená je velmi subtilní obětí trestného jednání obviněného, neboť je nátlakovému jednání z jeho strany vystavena již po značně dlouhou dobu. Obviněný byl trestně stíhán a odsouzen již pro dva přečiny nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. b), c), d), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterých se dopustil vůči této poškozené. Pro absenci náhledu na něj uvedené odsouzení nemělo žádný vliv, neboť v trestné činnosti soustavně pokračuje. Jde o velmi důležitou okolnost páchání současné trestné činnosti obviněného, která vypovídá nejen o urputnosti v jednání pachatele, ale rovněž o snížené míře tolerance poškozené vůči takovému jednání obviněného. Proto se uvedený údaj důvodně ocitl ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně, byť recidiva jako taková není ani okolností podmiňující užití vyšší trestní sazby u trestného činu nebezpečného pronásledování podle §354 tr. zákoníku. Poškozená je navíc stále dítětem, takže jednání obviněného u ní pocit jakéhokoliv ohrožení a důvodnou obavu o bezpečnost může vzbudit daleko dříve. Pokud jde o důvodnou obavu o život nebo zdraví, pak pro posuzovanou trestní věc není nijak určující, že obavy poškozené se váží k tomu, co by se mohlo stát poté, co bude obviněný propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody. Obviněný totiž stále svoji úpornou přízní poškozenou ubezpečuje v tom, že setrvává v náklonosti k ní, což poškozenou stresuje o to více, o co urputněji tuto skutečnost dává obviněný najevo. Obavy poškozené jsou důvodné a hmatatelné, neboť již svůj život koriguje takovým způsobem, aby eliminovala případný kontakt s obviněným poté, co bude propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, neboť si právě proto vybrala střední školu v místě mimo bydliště.
11. Spáchání přečinu nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1, 2 tr. zákoníku není podmíněno tím, že život nebo zdraví poškozeného (příp. jemu blízkých osob) jsou reálně ohroženy v tom smyslu, že pachatel hodlá poškozeného nebo jemu blízké osoby fyzicky napadnout, zranit nebo dokonce usmrtit. Podstatou uvedeného přečinu je to, že pachatel v poškozeném svým jednáním vyvolá obavu o život nebo zdraví, přičemž v souvislostech v dané trestní věci je možné uvažovat o zdraví psychickém. Obviněný urputně bojuje o přízeň a náklonost poškozené a vztah s ní a odmítá přitom respektovat její svobodnou vůli, která se prezentuje odmítáním jakékoli jeho náklonnosti a informuje ji dokonce o tom, že si nechal zmrazit sperma, aby s ní mohl mít děti. Takové jednání je bezpochyby způsobilé v poškozené vzbudit důvodné obavy minimálně o psychické zdraví.
12. Jestliže obviněný naznačil, že mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Jihlavě, ze kterých v napadeném usnesení vycházel také Městský (správně Krajský) soud v Brně,
na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé je extrémní rozpor, pak tento závěr je třeba odmítnout. Obviněný sice namítl, že ve věci shledává extrémní rozpor mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry obou soudů, je však zjevné, že se opírá o skutkové závěry, které z provedeného dokazování vůbec nevyplývají. Jako příklad je možné uvést jeho tvrzení, že z výpovědi poškozené vyplývá, že ze zasílaných dopisů žádné obavy neměla, neboť svědkyně vypověděla pravý opak. Je třeba zdůraznit, že skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, konkrétně ve svědecké výpovědi samotné poškozené, která je plně podporována výpovědí jejích rodičů, stejně tak jako svědka D. S., na jehož telefonní číslo obviněný mylně telefonoval v představě, že tak bude kontaktovat právě poškozenou. Z důkazů jasně vyplývá, že jednání popsaného ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně se obviněný skutečně dopustil. Okresní soud v Jihlavě náležitě a pečlivě zhodnotil jednotlivé důkazy a zabýval se obhajobou obviněného. Odvolací soud se přesvědčivě vypořádal s odvolacími námitkami obviněného. Postup soudů nevykazuje prvky libovůle, rozhodnutí soudů obou stupňů byla řádně a srozumitelně odůvodněna.
13. Skutková zjištění, která se stala podkladem výroku o vině obviněného přečinem nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem nedokonaného, ukončeného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, nepředstavují porušení ústavně zaručeného základního práva obviněného na spravedlivé řízení. To, že obviněný se skutkovými zjištěními nesouhlasí a že se neztotožňuje se způsobem, kterým soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
14. Z uvedených důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a aby tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 2 tr. ř.], přičemž splňuje obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvody dovolání
a) obecná východiska
16. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
17. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví). Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
b) vlastní posouzení dovolání
18. Úvodem musí Nejvyšší soud konstatovat, že obviněný v rámci svého mimořádného opravného prostředku částečně vznesl argumentaci, kterou nelze podřadit pod jím uplatněný, avšak ani žádný jiný v 265b tr. ř. upravený důvod dovolání. Nadto při formulaci svých výhrad pomíjí toho, co jím napadená rozhodnutí vyjádřila. Konkrétně ve vztahu k jejich namítané nepřezkoumatelnosti (jež má mít svůj původ v tom, že se soudy nezabývaly jeho námitkou o předání telefonní čísla samotnou poškozenou), přehlíží to, že ta uvedené tvrzení svou výpovědí vyvrátila. Konstrukci dovolatele, opírající se o tvrzení, že mu z telefonu téhož čísla sama volala, vyvrací i výpověď svědka D. S. Za ve své podstatě absurdní, je třeba pokládat námitku obviněného, že poškozená i její rodiče měli možnost jím zasílané dopisy vyhazovat, aniž by je četli. Odporuje totiž logickému zdůvodnění opaku z jejich strany (tj. snahy o zjištění aktuální situace, a přizpůsobení se této, tj. i možnému podmíněnému propuštění dovolatele z výkonu trestu). Ani tvrzení dovolatele o extrémním rozporu soudem dovozených závěrů s provedeným dokazováním, resp. obsahem jím zasílaných dopisů, nemůže dovolací soud (jak zdůvodněno níže) přisvědčit.
19. Tyto námitky skutkové povahy neodpovídají zákonným dovolacím důvodům. Nevyvolávají proto přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Vzhledem k uvedenému necítí dovolací soud se k nim podrobněji vyjadřovat.
20. Na straně druhé lze, v souladu s posouzením dovolání obviněného státní zástupkyní, konstatovat, že zbývající část dovolací argumentace obviněného lze obsahově pod jím vymezený důvod dovolání podřadit, když za formálně §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyhovující je možno považovat námitky spočívající v tom, že
· obsah korespondence nebyl způsobilý v poškozené vyvolat zákonem vyžadovaný typ obavy,
· frekvence kontaktů neodůvodňuje závěr o jejím četném, urputném a systematickém obtěžování z jeho strany,
· předchozí odsouzení pro týž charakter jednání neodůvodňuje závěr o jeho trestní odpovědnosti pro vymezené jednání,
· nemůže nést trestní odpovědnost na základě obavy, která má mít původ až v jeho následném propuštění z výkonu trestu.
21. V reakci na tyto námitky obviněného se jeví vhodným připomenout, že při skutkovém zjištění, který vyjádřila tzv. skutkové věta výroku o vině, byl skutek obviněného oběma soudy (neboť soud odvolací se ztotožnil jak se skutkovými, tak právními závěry soudu nalézacího) právně posouzen jako přečin nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Obviněný byl shledán vinným tím, že
· jiného (nezletilou AAAAA) dlouhodobě pronásledoval tím, že jej (tuto) vytrvale prostřednictvím prostředků elektronických komunikací (telefonem) a písemně (dopisy zasílané přímo nezletilé nebo zprostředkovaně skrze její rodiče) kontaktoval, a toto jednání bylo způsobilé vzbudit v něm (v nezletilé) důvodnou obavu o jeho život nebo zdraví nebo o život a zdraví osob jemu blízkých, přičemž spáchal takový čin vůči dítěti (§126 tr. zákoníku, tj. osobě mladší osmnácti let),
· resp. že se o takové jednání pokusil.
22. Z odůvodnění rozsudku je plně seznatelné, že kvalifikace části skutku v podobě vývojového stadia pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku má svou příčinu ve zjištění, že obviněný linku č. 739 818 458 užíval v mylném přesvědčení, že jeho prostřednictvím naváže kontakt s nezletilou, ač tomu tak reálně nebylo. V uvedeném směru shledal nalézací soud na jeho straně omyl v předmětu útoku ( error in persona ), který bránil vyslovení viny obviněného v této části jeho jednání v podobě vývojového stadia dokonání. V tomto stadiu trestného činu shledal soud obviněného vinným ve zbývající části jednání popsaného v tzv. skutkové větě.
23. Protože obviněný nezpochybňuje naplnění některých zákonných znaků, které byly soudy nižších stupňů užity při právní kvalifikaci skutku (např. spáchání činu na dítěti), nebude k nim dovolací soud zaujímat své stanovisko a soustředí se toliko na vyvrácení právních závěrů dovolatele, jak je vymezil ve svém mimořádném opravném prostředku.
24. Má-li být přesvědčivě vyloženo, že námitky obviněného nelze shledat důvodnými, nelze jinak než začít konstatováním, že při posouzení protiprávnosti a společenské škodlivosti jeho jednání zásadně nelze převzít jeho způsob argumentace (a od něj se odvíjejících hodnotících úvah). Dovolací argumentace obviněného (jak již výše uvedeno - bod 18.) spočívá dílem v nepřijetí (zpochybňování) skutkových zjištění soudů a dílem – ve vztahu ke skutkovým zjištěním vyjádřeným v rozsudku soudu prvního stupně - v záměrném izolovaném hodnocení jednotlivých poznatků. Tímto způsobem je ovšem popírána vlastní podstata skutku, jež nemůže být náležitě hodnocena, aniž by do souvislostí (zejména z pohledu vnímání poškozené) byly vzaty poznatky o předchozím protiprávním jednání obviněného zaměřené vůči téže poškozené. Jde-li totiž ze strany obviněného o opakované (a časově dlouhodobé) jednání vůči téže poškozené, pak nelze odhlížet od toho – pokud se její vnímání osoby obviněného nezměnilo (což je dokazováním vyvráceno) – jak se na její psychice odrazilo jeho předchozí jednání. Jako svědkyně poškozená uvedla, že se obviněného bojí, bojí se od něho fyzického i psychického ublížení, což má původ i ve výhrůžce fyzickým násilím (vyjádřil se před ní, že bude-li mít nějakého borce, že ho zmlátí).
25. Do souvislostí s jeho předchozími projevy musí být při hodnocení nyní posuzovaného jednání zasazována snaha obviněného o soustavnou komunikaci s poškozenou, jejímž obsahem je překládání jeho vlastní (a realitě neodpovídající) vize o následném společném životě, tj. eventualitě, která je zcela v rozporu s vlastními představy samotné poškozené. Za situace, že poškozená byla předmětem útoku ze strany obviněného již v minulosti, její obavy z něj (i vzhledem k jejímu věku a informacím, které obviněný zasílal – např. zmrazení spermatu) zcela důvodně již nalézací soud učinil skutkový závěr, že (bod 9. odůvodnění rozsudku) jednání obviněného bylo způsobilé vyvolat v poškozené důvodnou obavu o její život a zdraví a že tyto důvodné obavy u ní již vznikly.
26. Za daného stavu není podstatné, že vlastní obsah jednotlivých dopisů nebyl výhrůžný. Této skutečnosti si byl nalézací soud (i na podkladě svědeckých výpovědí) vědom a vyjadřuje ji i popisem skutku, v němž žádné zmínky o výhrůžném obsahu korespondence není zmínka ( „ve kterých ji mimo jiné psal, že ji miluje, že až ho pustí z vězení, tak budou spolu a vezme si ji za manželku …“ ). Pokud by naopak součástí korespondence obviněného byly výhrůžky např. ublížením na zdraví nebo jinou újmou, odůvodnilo by to užití alternativy §354 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Podstata věci spočívá v tom, že stresující vliv tyto dopisy na poškozenou měly proto, že jejich zasíláním obviněný nadále demonstroval setrvávající zájem o její osobu a prezentoval své představy, které se zcela rozcházely se zájmy poškozené. Nepochybně tak byly způsobilé vyvolat obavu, že poškozená bude po propuštění obviněného (i vzhledem k charakteristikám jeho osobnosti, jak jsou obsaženy v posudku znalců) z výkonu trestu odnětí svobody předmětem jeho neustálého obtěžování, jak tomu bylo v době, kdy nebyl osobní svobody zbaven [v uvedeném směru se připomínají skutková zjištění obsažená v bodě 2) a 5a) rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 6. 1. 2017, č. j. 13 T 265/2015-1196]. Tolik k první námitce dovolatele.
27. Při popírání znaku vytrvalého kontaktování poškozené se obviněný uchyluje k záměrné izolaci jednotlivých faktů, když provádí propočet frekvence komunikace s poškozenou (a jejími rodiči) formou poštovní korespondence a zcela pomíjí to, že subjektivně se ji snažil kontaktovat i formou 204 telefonátů. O naplnění uvedeného zákonného znaku při uvážení celkových skutkových zjištění soudu žádné pochybnosti nevznikají.
28. Na třetí námitku dovolatele již reagoval jednak odvolací soud ve svém usnesení, jednak státní zástupkyně ve svém vyjádření. Zopakovat tudíž lze, že obviněný dovoláním napadenými rozhodnutími byl shledán vinným skutkem, jehož se dopustil v období od 18. 2. 2016 do 7. 11. 2018, což je (vzhledem k době jeho spáchání) zcela jiný skutek než skutky, pro které byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 6. 1. 2017, č. j. 13 T 265/2015-1196 [ad 2) od března 2012 do prosince roku 2014, ad 5a) od 1. 9. 2015 do 14. 12. 2015]. Z uvedeného zjištění plyne, že nynější odsouzení obviněného není v rozporu se zásadou ne bis in idem. Tuto neporušuje ani to, že toto dřívější odsouzení obviněného je ve skutkové větě výroku o vině uvedeno. Na právní kvalifikaci skutku se totiž žádným způsobem neprojevilo (recidiva jednání není kvalifikačním znakem přečinu nebezpečného pronásledování). Pro naplnění zákonných znaků přečinu podle §354 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku je zcela dostačující popis skutku počínající údajem „nejméně od 18. 2. 2016…“. Připomenutí předcházejícího jednání obviněného zaměřeného vůči poškozené má význam v tom, že dokresluje dopad nyní posuzovaného jednání do života poškozené, a konec konců i jejích nejbližších příbuzných (rodičů).
29. Ke čtvrté námitce dovolatele je nezbytné uvést, že nebyl odsouzen pro něco, co se může, avšak nemusí stát v budoucnosti (tj. po jeho propuštění z výkonu trestu). Přečin nebezpečného pronásledování není konstruován jako trestný čin poruchový, k jehož naplnění by bylo třeba vzniku nějakého škodlivého následku, který by se projevil jako účinek na předmětu útoku (např. v poškození zdraví či způsobení život ohrožujícího zranění konkrétního jedince). Stejně tak se nevyžaduje, aby u pronásledované osoby nastal následek v podobě vzniku obavy o její život či zdraví, příp. o život a zdraví osoby jí blízké. K naplnění znaků skutkové podstaty je dostačující, že formy jednání popsané v §354 odst. 1 pod písm. a) až e) tr. zákoníku jsou způsobilé v pronásledované osobě důvodnou obavu toto typu, o její život nebo zdraví nebo o život a zdraví osob jí blízkých vyvolat. Podle zjištění soudů nižších stupňů (a dovolací soud nemá důvod jejich závěr korigovat) jednání obviněného tuto charakteristiku splnilo.
V.
Způsob rozhodnutí
30. Z důvodů vyložených výše dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v té části, kdy námitky obviněného formálně vyhověly uplatněnému důvodu dovolání, podal tento svůj mimořádný opravný prostředek zjevně neopodstatněně. Proto o jeho dovolání rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
31. Zbývá dodat, že o dovolání obviněného Nejvyšší soud rozhodl za splnění §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pokud je o rozsah odůvodnění odkazuje dovolací soud na §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí s poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 8. 2020
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu