ECLI:CZ:NS:2020:6.TDO.97.2020.1
sp. zn. 6 Tdo 97/2020-1236
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 1. 2020 o dovolání, které podal obviněný L. H. , nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 8. 2019, č. j. 3 To 269/2019-1158, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 101 T 36/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 21. 3. 2019, č. j. 101 T 36/2018-1069 , byl obviněný L. H. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 tr. zákoníku (ad 1), jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil způsobem specifikovaným ve výroku rozsudku.
2. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle §240 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1, 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let a šesti měsíců. Dále mu byl podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, účinného do 31. 1. 2019, uložen trest propadnutí věci specifikované ve výroku rozsudku. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných J. B. a P. K.
3. O odvolání obviněného L. H. a státního zástupce proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. 8. 2019, č. j. 3 To 269/2019-1158 , jímž podle §258 odst. 1 písm. b), e) odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce v napadeném rozsudku zrušil výrok o vině a trestu ve vztahu k obviněnému P. K. a podle §259 odst. 3, 4 tr. ř. ve vztahu k tomuto obviněnému znovu rozhodl. Odvolání obviněného L. H. podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Beaty Ježowiczové dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že soudy nesprávně hodnotily a nesprávně právně posoudily jeho jednání, pokud jde o rozsah, v jakém měl daň zkrátit a nesprávně tak aplikovaly §240 odst. 1 tr. zákoníku.
5. Dovolatel již v předcházejícím řízení namítl, že nebyly naplněny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 tr. zákoníku, zejména nebyl naplněn rozsah trestné činnosti, přičemž aby byla skutková stránka daného trestného činu naplněna, musí být daň zkrácena ve větším rozsahu. Soudy však jeho stanovisko odmítly. Rozsah zkrácení daně soudy vyvodily na základě jediného důkazu, a to jeho výpovědi v přípravném řízení. Následně u hlavního líčení uvedl vše na pravou míru a vysvětlil, že obviněného B. křivě nařknul, že mu řezaný tabák dodával. Podle názoru obviněného kromě jeho původní nepravdivé výpovědi z žádného jiného důkazu nevyplývá, že by měl od obviněného B. obdržet právě 133 kg řezaného tabáku. Jeho výpověď z přípravného řízení tak stojí osamocena a není podporována dalšími důkazy ve věci. Pokud odvolací soud poukazoval na další důkazy, tyto neprokazují rozsah, v jakém mělo dojít ke krácení daně. Z těchto důkazů nelze vyvodit, že by mělo dojít ze strany dovolatele ke krácení daně ve větším rozsahu, čímž by mohla být naplněna skutková podstata přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 tr. zákoníku. Má za to, že rozsah jeho jednání nemůže být prokázán pouze jediným důkazem, a to jeho usvědčující výpovědí, kterou navíc v průběhu hlavního líčení změnil. Soudy tedy porušily §2 odst. 5 tr. ř., když rozsah krácení daně, nebyl zjištěn tak, aby nevznikly důvodné pochybnosti. Má za to, že pokud jde o rozsah jeho jednání, jsou učiněná skutková zjištění soudu v extrémním nesouladu s provedenými důkazy.
6. Závěrem obviněný navrhl, aby dovolací soud podle §265k tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 8. 2019, č. j. 3 To 269/2019-1158, a rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 21. 3. 2019, č. j. 101 T 36/2018-1069, a podle §265m tr. ř. rozsudkem sám rozhodl ve věci tak, že se dovolatel obžaloby v plném rozsahu zprošťuje.
7. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který předně upozornil, že obviněný v podstatě pouze opakuje skutečnosti, které již na svou obhajobu uplatnil v předchozích fázích trestního řízení, nicméně soudy dříve ve věci činné se s nimi správným a dostatečným způsobem vypořádaly (např. str. 11 rozsudku okresního soudu či str. 10 – 11 rozsudku krajského soudu), přičemž je označily za nedůvodné. Dovolací argumentace je nejen opakovaná a nedůvodná, nýbrž ji ani nelze přiřadit pod uplatněný dovolací důvod.
8. Státní zástupce se ztotožnil se závěry soudů, které dostatečně jasně, logicky a přesvědčivě vysvětlily, proč považují výhrady obviněného za bezpředmětné, a proč naopak vycházejí z toho, že jeho vina byla prokázána bez důvodných pochybností. Dodal, že závěr o vině není vybudován na jediném izolovaném důkazu, jak tvrdí poněkud nesprávně obviněný. Jeho prvotní výpověď obsahující doznání totiž do jisté míry koresponduje s prvotní výpovědí spoluobviněného B., navíc je podporována též obsahem protokolů o sledování osob a věcí či o domovní prohlídce. Krom toho platí, že navazující, změněné výpovědi nelze považovat za seriózní. Naopak je z nich ve srovnání s výpovědí prvotní patrná účelovost a rozpornost. Domnívá se tedy, že z odůvodnění dotčených rozhodnutí nelze dovodit existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, když naopak vyplývá, že soudy postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v §2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky zakotvené v §125 odst. 1 tr. ř. Rozhodnutí netrpí žádnými, natož extrémními rozpory, nebyla porušena ani zásada in dubio pro reo .
9. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.]. Současně však shledal, že dovolání bylo podáno opožděně, byť splňuje obsahové náležitosti dovolání podle §265f tr. ř.
IV.
Důvody rozhodnutí o dovolání
11. Ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. stanoví, že dovolání se podává u soudu, který rozhodl v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje . Podle §60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Chybí-li tento den v posledním měsíci lhůty, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Odstavec 3 téhož ustanovení stanoví, že připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.
12. Ze spisu Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově sp. zn. 101 T 36/2018 se zjišťuje, že obviněnému L. H. byl rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 8. 2019, č. j. 3 To 269/2019-1158, doručen dne 15. 10. 2019, kdy obviněný písemnost osobně převzal, což potvrdil svým podpisem (viz doručenka připojená k č. l. 1171). Rozsudek odvolacího soudu tak byl řádně doručen v souladu s §64 tr. ř. Přestože v dovolání bylo uvedeno, že rozsudek odvolacího soudu byl obviněnému doručen dne 20. 10. 2019 (viz část I. dovolání), je to vyloučeno, neboť nejenže byla neděle, ale z výše uvedené doručenky jednoznačně vyplývá, že k doručení došlo dne 15. 10. 2019. Dále se zjišťuje, že v případě obviněného nenastal žádný z důvodů tzv. nutné obhajoby, neboť obviněný nebyl v průběhu řízení ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody a jeho trestní stíhání bylo od počátku vedeno pro přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 tr. zákoníku, pro něž je stanoven trest odnětí svobody na šest měsíců až tři léta, a nebyl naplněn ani žádný jiný z důvodů podle §36 nebo §36a tr. ř. Obviněný si obhájce v průběhu řízení ani nezvolil, a to až do 18. 12. 2019, kdy udělil plnou moc obhájkyni Mgr. Beatě Ježowiczové, která byla soudu prvního stupně zaslána až společně s dovoláním obviněného (viz č. l. 1213). Obviněný tedy v době rozhodování odvolacího soudu neměl obhájce, bylo proto doručováno pouze jemu a pro posouzení běhu dovolací lhůty je rozhodující den, kdy bylo rozhodnutí odvolacího soudu doručeno obviněnému.
13. Obviněnému byl rozsudek odvolacího soudu řádně doručen dne 15. 10. 2019, kdy počala plynout dvouměsíční lhůta pro podání dovolání. Tato by uplynula dne 15. 12. 2019, což však byla neděle, za poslední den lhůty se proto pokládá podle §60 odst. 3 tr. ř. nejbližší pracovní den, tedy pondělí 16. 12. 2019. Dovolání bylo obhájkyní obviněného podáno datovou zprávou u soudu prvního stupně dne 19. 12. 2019 (č. l. 1228). Vzhledem k tomu, že lhůta pro podání dovolání uplynula dne 16. 12. 2019 a zároveň nenastala žádná s okolností, na základě nichž by mohla být lhůta zachována podle §60 odst. 4 tr. ř., bylo dovolání obviněného podáno až po uplynutí této lhůty a tedy opožděně. Pro úplnost se dodává, že o lhůtě pro podání dovolání byl obviněný řádně poučen odvolacím soudem (viz str. 14 rozsudku). Obviněnému tak nic nebránilo v tom, aby si zvolil obhájce a jeho prostřednictvím podal dovolání v zákonem vymezené dvouměsíční lhůtě.
V.
Způsob rozhodnutí o dovolání
14. V situaci, kdy dovolání zpracované obhájkyní Mgr. Beatou Ježowiczovou, k jehož projednání soud prvního stupně věc Nejvyššímu soudu předložil, bylo dodáno příslušnému soudu až dne 19. 12. 2019, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že toto dovolání nebylo podáno v zákonem stanovené lhůtě. Této skutečnosti (aniž po věcné stránce zkoumal jeho důvodnost) musel přizpůsobit své rozhodnutí o něm.
15. Nejvyšší soud proto o dovolání obviněného rozhodl způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. c) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně.
16. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 1. 2020
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu