ECLI:CZ:NS:2020:6.TZ.30.2020.1
sp. zn. 6 Tz 30/2020-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 9. 2020 v řízení o stížnosti pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky v trestní věci obviněného P. H., nar. XY, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 19 T 116/2015, takto:
Podle §275 odst. 4 tr. ř. se obviněnému P. H. přerušuje do rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona výkon trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, který mu byl uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 2. 2016, sp. zn. 19 T 116/2015, ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7. 8. 2019, sp. zn. 19 T 116/2015, a ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2019, sp. zn. 5 To 416/2019.
Odůvodnění:
1. Ministryně spravedlnosti České republiky (dále jen „ministryně spravedlnosti“) podala dne 12. 8. 2020 u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. H. (dále jen „obviněný“) v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 19 T 116/2015. Zrekapitulovala v ní, že obviněný byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 2. 2016, sp. zn. 19 T 116/2015, uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 2 tr. zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 2 roků, podmíněně odložený na zkušební dobu 5 roků za současného stanovení dohledu a povinnosti náhrady škody jako přiměřené povinnosti podle §85 odst. 2 tr. zákoníku i jako povinnosti podle §228 odst. 1 tr. ř. (trest odnětí svobody byl ukládán jako souhrnný podle §43 odst. 2 tr. zákoníku ve vztahu ke sbíhající se trestné činnosti, kterou byl obviněný uznán vinným v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 T 121/2015 a byl pak podle §75 odst. 1, 6 tr. zákoníku znovu uložen i trest zákazu pobytu v obvodu Okresního soudu v Hradci Králové na dobu 2 let – pozn. soudu).
2. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7. 8. 2019, sp. zn. 19 T 116/2015, bylo rozhodnuto, že obviněný podle §330 odst. 1 tr. ř. za použití §86 odst. 1 tr. zákoníku původně podmíněně odložený trest odnětí svobody vykoná, a to ve věznici s ostrahou. Stížnost obviněného do tohoto usnesení byla podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2019, sp. zn. 5 To 416/2019, zamítnuta jako opožděně podaná. Stížnost pro porušení zákona pak směřuje do usnesení stížnostního soudu. Ministryně spravedlnosti na základě spisového materiálu (zejména podkladů věznice, v níž obviněný v předmětném období vykonával jiný trest odnětí svobody) odůvodňuje závěr, že stížnost do usnesení soudu prvního stupně ze dne 7. 8. 2019 podal včas. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5 a §148 odst. 1 písm. b) tr. ř., napadené usnesení podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil a podle §270 odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Návrh podle §266 odst. 7 tr. ř. na odklad či přerušení výkonu rozhodnutí ministryně spravedlnosti nepodala.
3. Podle §275 odst. 4 tr. ř. před rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona může Nejvyšší soud odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž byla podána stížnost pro porušení zákona. Navrhl-li odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí ministr spravedlnosti, Nejvyšší soud rozhodne o takovém návrhu usnesením nejpozději do čtrnácti dnů po obdržení spisu.
4. Aniž by Nejvyšší soud předjímal budoucí rozhodnutí o podané stížnosti pro porušení zákona, nemohl již v tomto stadiu řízení se zřetelem k argumentaci uplatněné ministryní spravedlnosti vyloučit, že stížnost pro porušení zákona bude shledána důvodnou a věc bude posouzena a rozhodnuta způsobem, který ministryně spravedlnosti navrhla. V takovém případě by se stal výkon uloženého trestu odnětí svobody nepřípustným.
5. Z těchto důvodů Nejvyšší soud i bez návrhu ministryně spravedlnosti rozhodl, že podle §275 odst. 4 tr. ř. se obviněnému přerušuje do rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona výkon trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, který mu byl uložen rozhodnutími citovanými ve výroku tohoto usnesení a který v současné době již fakticky vykonává.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není stížnost přípustná.
V Brně dne 16. 9. 2020
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Pavel Göth