ECLI:CZ:NS:2020:6.TZ.30.2020.3
sp. zn. 6 Tz 30/2020-338
ROZSUDEK
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Ivo Kouřila a soudců JUDr. Jana Engelmanna a Mgr. Pavla Götha projednal ve veřejném zasedání konaném dne 4. 11. 2020 stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného P. H. , nar. XY, bytem XY, proti pravomocnému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2019, č. j. 5 To 416/2019–266, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2019, č. j. 5 To 416/2019 – 266,
byl porušen zákon
v ustanovení §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněného P. H.
Napadené usnesení se zrušuje .
Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Městskému soudu v Praze se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7. 8. 2019, sp. zn. 19 T 116/2015, bylo podle §330 odst. 1 tr. ř. a §86 odst. 1 tr. zákoníku rozhodnuto, že obviněný P. H. vykoná trest odnětí svobody v trvání 2 roků, který mu byl uložen rozsudkem téhož soudu ze dne 1. 2. 2016, sp. zn. 19 T 116/2015, jako podmíněně odložený se stanovením zkušební doby v trvání 5 roků. Podle §86 odst. 1, 4 a §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
2. Uvedené rozhodnutí napadl obviněný stížností, která byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2019, sp. zn. 5 To 416/2019, podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítnuta jako opožděně podaná.
II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
3. Proti uvedenému usnesení stížnostního soudu podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona. Podle jejího názoru byl tímto rozhodnutím v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5 a §148 odst. 1 písm. b) tr. ř.
4. Stěžovatelka zrekapitulovala původní odsouzení obviněného v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 19 T 116/2015, jakož i dosavadní průběh řízení popsaný výše v bodech 1. – 2. tohoto rozsudku s citací podstatné části odůvodnění usnesení stížnostního soudu, který stížnost obviněného zamítl jako opožděně podanou, neboť „posledním dnem lhůty pro podání opravného prostředku byl den 12. 8. 2019, avšak obviněný, jak vyplývá z podacího razítka na obálce, podal stížnost k poštovní přepravě až dne 13. 8. 2019“.
5. Odkázala dále citací na ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., §60 odst. 4 písm. d) tr. ř., §143 odst. 1 tr. ř., §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. a §24 odst. 3, 6 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody (dále též jen „vyhláška č. 345/1999 Sb.“) a na zjištění vyplývající z dodatečně soudem prvního stupně vyžádaných zpráv věznice, v níž v době podání stížnosti obviněný vykonával trest odnětí svobody. Podle nich obviněný podal zásilku prostřednictvím podepsaného zaměstnance Vězeňské služby ČR již dne 12. 8. 2019. Z toho vyplývá, že obviněný podal stížnost v zákonné lhůtě.
6. Stěžovatelka připomněla prostřednictvím rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech vedených pod sp. zn. 4 Tz 103/2009 a sp. zn. 8 Tz 27/2016, že obviněný ve výkonu trestu odnětí svobody nemá plnou kontrolu nad svojí korespondencí, a pokud pracovník Vězeňské služby ČR nepodal jeho stížnost v zákonné lhůtě k poštovní přepravě, nelze to přičítat obviněnému k tíži. Pokud pak Městský soud v Praze neověřil skutečné datum podání stížnosti a dospěl k závěru, že byla obviněným podána opožděně, porušil v neprospěch obviněného zákon v ustanovení §2 odst. 5 a §148 odst. 1 písm. b) tr. ř.
7. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2019, sp. zn. 5 To 416/2019, byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5 a §148 odst. 1 písm. b) tr. ř., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle §270 odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
8. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství i obhájkyně obviněného shledaly stížnost pro porušení zákona důvodnou a ztotožnily se též s důvody, které prezentovala ministryně spravedlnosti. Opodstatněným shledaly i její návrh, a proto se k němu připojily.
III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
9. Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, a dospěl k závěru, že zákon byl v neprospěch obviněného porušen.
10. Podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. nadřízený orgán zamítne stížnost, byla-li podána opožděně, osobou neoprávněnou, osobou, která se jí výslovně vzdala nebo která znovu podala stížnost, kterou již před tím výslovně vzala zpět.
11. Podle §143 odst. 1 tr. ř. se stížnost podává u orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje, a to do tří dnů od oznámení usnesení (§137); jestliže se usnesení oznamuje jak obviněnému, tak i jeho zákonnému zástupci nebo obhájci, běží lhůta od toho oznámení, které bylo provedeno nejpozději.
12. Podle §60 odst. 1 tr. ř. do lhůty určené podle dní se nezapočítává den, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den (§60 odst. 3 tr. ř.). Podle §60 odst. 4 písm. d) tr. ř. je lhůta zachována též tehdy, jestliže podání bylo ve lhůtě učiněno u ředitele nápravného zařízení, kde je ten, kdo podání činí, ve vazbě nebo v trestu. Podle §24 odst. 6 vyhlášky č. 345/1999 Sb., korespondenci, v níž odsouzený podává opravný prostředek ve smyslu právních předpisů a Vězeňské službě je tato skutečnost známa, opatří pověřený zaměstnanec Vězeňské služby prezentačním razítkem věznice a datem, kdy bylo takové podání učiněno. Na žádost odsouzeného mu pověřený zaměstnanec Vězeňské služby potvrdí převzetí takového podání s uvedením data převzetí.
13. Z obsahu předloženého spisu Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 19 T 116/2015 Nejvyšší soud ve shodě s údaji prezentovanými ve stížnosti pro porušení zákona zjistil, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2019, sp. zn. 5 To 416/2019, bylo obviněnému oznámeno vyhlášením v jeho přítomnosti u veřejného zasedání konaného ve středu 7. 8. 2019 ve smyslu ustanovení §137 odst. 1 tr. ř., a proto s ohledem na ustanovení §60 odst. 1 tr. ř. začala zákonná třídenní lhůta k podání stížnosti běžet ve čtvrtek 8. 8. 2019. Jelikož poslední den lhůty připadl na sobotu 10. 8. 2019, tj. na den pracovního klidu nebo pracovního volna, bylo vzhledem k ustanovení §60 odst. 3 tr. ř. posledním dnem lhůty k podání stížnosti pondělí 12. 8. 2019.
14. Obviněný podal proti označenému usnesení stížnost, přičemž razítko poštovního úřadu na obálce je opatřeno datem 13. 8. 2019 (č. l. 260). Z podnětu písemné reklamace obviněného stran včasného podání stížnosti (viz jeho přípis ze dne 6. 12. 2019 na č. l. 274 – 277) učinil soud prvního stupně šetření, na základě kterého bylo Věznicí Vinařice (ve shodě s tvrzením obviněného) výslovně sděleno a kopií Jednotného záznamového listu dokladováno, že obviněný podal písemnou stížnost do usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7. 8. 2019, sp. zn. 19 T 116/2015, prostřednictvím vychovatele dne 12. 8. 2019, přičemž teprve dne 13. 8. 2019 byla obsílka předána k přepravě poštou. Proto samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 5 podal ministryni spravedlnosti podnět ke stížnosti pro porušení zákona.
15. Stížnost obviněného byla tudíž podána v zákonem stanovené lhůtě. Obviněný byl ve výkonu trestu odnětí svobody a odsouzeným zákon umožňuje podání učinit u ředitele věznice, kde je ten, kdo podání činí, v trestu [§60 odst. 4 písm. d) tr. ř.]. Prováděcí předpisy v této souvislosti konkretizují, že podmínky stanovené zákonem jsou naplněny, je-li takové podání předáno pověřenému zaměstnanci Vězeňské služby ČR. I podle dlouhodobě ustálené judikaturní praxe (rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 4. 8. 1977, sp. zn. 1 Tz 36/77, publikován pod č. 67/1978 Sb. rozh. tr.) lhůta k podání odvolání obviněným, který je ve výkonu trestu odnětí svobody, je zachována též tehdy, odevzdal-li obviněný písemně provedené odvolání ve lhůtě příslušnému vychovateli věznice, v níž odpykává uložený trest odnětí svobody. Uvedený princip, podle něhož obviněný ve výkonu trestu odnětí svobody nemá plnou kontrolu nad svojí korespondencí, zejména nad tím, zda a kdy bude jeho zásilka podána k poštovní přepravě, a nelze mu tak přičítat, že příslušný pracovník Vězeňské služby ČR stížnost nepodal v zákonné lhůtě k poštovní přepravě, je trvalou součástí rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 4 Tz 103/2009, a ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 8 Tz 27/2016).
16. Byla-li za takové situace usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2019, sp. zn. 5 To 416/2019, stížnost obviněného jako opožděně podaná zamítnuta, aniž by se jejím obsahem věcně zabýval, stížnostní soud takové rozhodnutí učinil, aniž byly splněny zákonné podmínky uvedené v §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. Jeho závěr, že stížnost obviněného byla podle obálky podána jako poštovní zásilka až dne 13. 8. 2019, je totiž chybný.
17. Nejvyšší soud tudíž konstatuje, že argumentace ministryně spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona je věcně správná, neboť postupem Městského soudu v Praze, který zamítl podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. jako opožděně podanou stížnost, která byla ve skutečnosti podána včas, došlo v neprospěch obviněného k porušení zákona, a to v ustanovení §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. Přestože i nerespektování ostatních ministryní spravedlnosti zmiňovaných ustanovení trestního řádu [§2 odst. 5, §60 odst. 4 písm. d)] vedlo k vydání nezákonného usnesení stížnostního soudu, nepovažoval Nejvyšší soud za nezbytné tato uvádět ve výroku svého rozsudku, když dostačujícím je vyslovení porušení toho zákonného ustanovení, podle něhož soud druhého stupně rozhodl, tj. §148 odst. 1 písm. b) tr. ř.
18. Nejvyšší soud s ohledem na shora uvedené podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2019, sp. zn. 5 To 416/2019, byl porušen zákon v ustanovení §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněného P. H. Proto podle §269 odst. 2 tr. ř. uvedené usnesení zrušil a současně zrušil i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 11. 2020
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Pavel Göth