ECLI:CZ:NS:2020:6.TZ.92.2019.1
sp. zn. 6 Tz 92/2019-129
ROZSUDEK
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Engelmanna a soudců JUDr. Ivo Kouřila a JUDr. Vladimíra Veselého projednal ve veřejném zasedání konaném dne 29. 1. 2020 stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného M. T. , nar. XY, bytem XY (vystupujícího pod smyšlenou identitou jako M. M., nar. XY, bytem XY, a obviněného V. B. , nar. XY, trvale bytem XY, proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 3. 2003, č. j. 4 T 40/2003-55, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. l tr. ř. rozhodl, takto:
Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 3. 2003, č. j. 4 T 40/2003-55,
byl porušen zákon
v ustanovení §314e odst. 2 písm. f) (v tehdy platném a účinném znění) tr. ř. v neprospěch obviněných M. T. a V. B.
Napadený trestní příkaz se zrušuje.
Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 10 se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 3. 2003, č. j. 4 T 40/2003-55, byli obvinění uznáni vinnými trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. (zák. č. 140/1961 Sb.) ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., jehož se dopustili tím, že
„v době od 3. 2. 2003 do 9. 2. 2003 pod pohrůžkou násilí společně požadovali po poškozeném M. S., nar. XY, vydání finanční částky 11 000 Kč s tím, že pokud poškozený požadovanou částku nevydá, vědí, kde bydlí jeho manželka a děti, že mu zapálí kancelář, dům, byt a dále že si musí zaplatit právo na život“
a za tento přečin byli odsouzeni (každý z obviněných) podle §235 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. za použití §57 odst. 1, 2 tr. zák. k trestu vyhoštění na dobu neurčitou.
2. Vzhledem k tomu, že proti trestnímu příkazu nebyl podán odpor – opravný prostředek, nabyl právní moci dne 9. 5. 2003.
3. Proti shora citovanému trestnímu příkazu podala ve prospěch obou obviněných ministryně spravedlnosti stížnost pro porušení zákona, ve které poukázala na to, že samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 10 vydáním trestního příkazu porušila ustanovení §314e odst. 2 písm. g) tr. ř., neboť uvedenou formou mohla obviněným uložit bez projednání věci v hlavním líčení trest vyhoštění v maximální výměře pěti let. Chtěla-li samosoudkyně obviněným uložit trest ve výměře delší pěti let, neměla ve věci rozhodovat trestním příkazem, ale měla nařídit hlavní líčení a rozhodnout rozsudkem.
4. S ohledem na shora uvedené skutečnosti ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 3. 2003, č. j. 4 T 40/2003-55, byl porušen zákon v neprospěch obviněného V. B. a obviněného M. T. v ustanovení §314e odst. 2 písm. g) tr. ř., podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 3. 2003, č. j. 4 T 40/2003-55, jakož zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 10, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
5. Intervenující státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství přednesla stížnost pro porušení zákona, se kterou se ztotožnila co do jejího obsahu i závěrečného návrhu.
6. Obhájkyně obviněných přítomná u veřejného zasedání se plně ztotožnila s podanou stížností pro porušení zákona i vyjádřením státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, a to včetně závěrečného návrhu.
7. Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti nimž byla podána stížnost pro porušení zákona, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl skutečně ve vytýkaném směru, tj. v důsledku vydání trestního příkazu vůči obviněným, u něhož zákon zapovídá uložení trestu vyhoštění na dobu delší pěti let porušen, a to v neprospěch obviněných.
8. V souvislosti s otázkou trestního příkazu lze uvést, že tento mohl vydat samosoudce bez projednání věci v hlavním líčení, byl-li skutkový stav spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, a to i ve zjednodušeném řízení konaném po zkráceném přípravném řízení (§314e odst. 1 tr. ř.). Trestním příkazem, který má povahu odsuzujícího rozsudku [tehdy §314e odst. 5 tr. ř. (nyní §314e odst. 7 tr. ř.) bylo možno uložit trest vyhoštění podle §314e odst. 2 písm. f) tr. ř. na dobu pěti let.
9. Samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 10 ustanovení §314e odst. 2 písm. f) tr. ř. [nikoli §314e odst. 2 písm. g) tr. ř. jak uvádí ministryně spravedlnosti] v době svého rozhodování při vydání trestního příkazu proti obviněným, nerespektovala. Z výše uvedeného vyplývá, že pokud by soud důsledně postupoval podle §314e odst. 2 písm. f) tr. ř., zjistil by, že nemohl přistoupit k vydání trestního příkazu s uloženým trestem vyhoštění na dobu neurčitou, neboť uvedené ustanovení mu umožňovalo uložit obviněným trest vyhoštění do pěti let.
10. Pokud přes shora uvedené skutečnosti byl obviněným uložen trestním příkazem trest vyhoštění na dobu neurčitou, rozhodl Obvodní soud pro Prahu 10 v předmětné trestní věci způsobem porušujícím zákon v neprospěch obviněných v ustanovení §314e odst. 2 písm. f) tr. ř. [v tehdy platném a účinném znění]. Nejvyšší soud proto v souladu s návrhem ministryně spravedlnosti podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že vydáním trestního příkazu došlo k porušení zákona v neprospěch obviněných v ustanovení §314e odst. 2 písm. f) tr. ř. [tehdy platného a účinného, nikoli §314e odst. 2 písm. g) tr. ř. jak uváděla stížnost pro porušení zákona]. V souvislosti s vytýkanou vadou lze pro stručnost odkázat na rozhodnutí č. 28/1998 Sb. rozh. tr. V návaznosti na vyslovené porušení zákona rozhodl Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. tak, že napadený trestní příkaz zrušil, přičemž současně zrušil všechna další rozhodnutí, která na trestní příkaz obsahově navazovala, pokud jeho zrušením pozbyla svého podkladu, a podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 10, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 1. 2020
JUDr. Jan Engelmann
Předseda senátu