ECLI:CZ:NS:2020:7.TD.3.2020.1
sp. zn. 7 Td 3/2020-2110
USNESENÍ
Nejvyšší soud ve věci obviněné L. P. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 137/2017, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 5. 2. 2020 návrh obviněné na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Městskému soudu v Brně neodnímá .
Odůvodnění:
1. Státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně podal dne 17. 10. 2017 u Městského soudu v Brně obžalobu na obviněnou L. P. pro zločin křivého obvinění podle §345 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a přečin ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku.
2. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2018, č. j. 4 T 137/2017-1865 bylo rozhodnuto o vině obviněné zločinem křivého obvinění podle §345 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a byl jí uložen trest odnětí svobody v trvání 2 let s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání 3 let, za současného stanovení dohledu nad obviněnou. Proti tomuto rozhodnutí podala odvolání jak obviněná tak v její neprospěch rovněž státní zástupkyně. O obou odvoláních bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23. 10. 2018, č. j. 8 To 366/2018-1929 tak, že se napadený rozsudek v celém rozsahu zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně. V tuto chvíli se tak věc nachází zpět ve fázi řízení před soudem prvního stupně.
3. Podáním ze dne 21. 11. 2019 (č. l. 2093 tr. spisu) učinila obviněná L. P. návrh na odnětí věci Městskému soudu v Brně a Krajskému soudu v Brně a její přikázání „do působnosti soudů spadajících pod Vrchní soud v Praze“. Tento návrh adresovala obviněná Vrchnímu soudu v Olomouci, který není k rozhodnutí příslušný, a proto návrh postoupil k rozhodnutí Nejvyššímu soudu.
4. Obviněná ve svém návrhu velmi podrobně rozebírá podle ní nesprávný postup Městského soudu v Brně v průběhu řízení. Podle obviněné schvaluje Městský soud v Brně vadné praktiky Městského státního zastupitelství v Brně. Napadá neaktivitu kolizního opatrovníka jejích nezletilých dětí, čímž dochází k porušení jejich ústavně zaručeného práva na přístup k soudu v procesním postavení zvlášť zranitelných obětí. Poukázala dále na výsledky kontroly provedené Nejvyšším státním zastupitelstvím v trestní věci vedené vůči jejímu manželovi (ze dne 10. 7. 2015, sp. zn. 1 NZN 408/2015), ve které byly konstatovány nezákonné a nestandardní metody prověřování a devastace původních důkazů, ale přesto se po dalších čtyřech letech od této kontroly nachází, jako původní oznamovatelka trestných činů jejího manžela, v procesním postavení obžalované a k výsledkům této kontroly není vůbec přihlíženo. Uvedenou kontrolou, že byla ve věci prověřování konstatována podjatost policistky kpt. JUDr. I. Ševčíkové, které ale formálně nebyla věc odňata z důvodu podjatosti. Úkony učiněné vyloučenými osobami ale nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení. S poukazem i na další procesní pochybení při pořizování důkazů, jak byly konstatované uvedenou kontrolou, namítla, že z těchto důkazů soud prvního stupně vycházel při svém rozhodování, aniž by jakkoliv zdůvodnil, proč tak přes zjištění uvedené kontroly postupoval. Krajský soud v Brně, že pak tento postup soudu prvního stupně schválil ve svém zrušujícím rozhodnutí, když ho nepřezkoumal a nijak se k němu nevyjádřil. Krajský soud, jako soud odvolací se vůbec nezabýval jejím odvoláním, nijak nepřezkoumal napadené rozhodnutí a taktéž nezákonně a nadbytečně nařídil další znalecké zkoumání dětí, čímž způsobil jejich další sekundární viktimizaci.
5. Dále obviněná poukazuje na to, že vznesla námitku podjatosti předsedy senátu Městského soudu v Brně, jelikož ten zpochybňoval některé důkazy, nevhodně se v průběhu hlavního líčení vyjadřoval, zesměšnil popis znásilnění, čímž dal de facto najevo, jakým způsobem věc rozhodne. Vznikly tak pochybnosti o jeho nezaujatosti.
6. V další části svého návrhu pak obviněná rozebírá úkony předchozího řízení, kdy podle ní pochybilo i Vrchní státní zastupitelství v Olomouci a vyšetřující policisté nebyli upozornění na to, že některé důkazy byly získány nezákonně, tudíž je policejní orgán pokládal nadále za validní, čímž došlo k ovlivnění výsledků prověřování, které mělo ve svém důsledku za následek trestní stíhání obviněné. Obviněná uzavřela, že má obavy o nestrannost orgánů činných v trestním řízení, když všechny dotčené orgány mají zájem na tom, aby došlo k jejímu odsouzení, jelikož v případě, že by byla obžaloby zproštěna, bylo by nutno zahájit minimálně kárné řízení pro porušení zákona o státním zastupitelství, zákona o soudech a soudcích a trestního řádu, a to ze strany orgánů činných v trestním řízení. Z těchto důvodů má obviněná za to, že aby bylo možné vést nestranné řízení bez pochybností a průtahů, je nutné změnit příslušnost soudu do působnosti soudů spadajících pod Vrchní soud v Praze.
7. Nejvyšší soud však shledal, že nejsou dány zákonné důvody vyžadované ustanovením §25 tr. ř. pro odnětí věci a její přikázání.
8. Podle §25 tr. ř. platí, že z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. O odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen.
9. Postup podle §25 tr. ř. je přitom výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudů a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění úst. zák. č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodnily průlom do výše citovaného ústavního principu. K odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu přitom může dojít ve kterémkoliv stadiu trestního řízení.
10. Podstatou návrhu obviněné na delegaci v této věci jsou její obavy, že žádný ze soudů náležejících pod působnost Vrchního soudu v Olomouci, zejména pak Městský soud v Brně a Krajský soud v Brně, není schopen v její věci nestranně rozhodovat. Nejvyšší soud však v argumentech obsáhle rozváděných v návrhu obviněné neshledal důležité důvody pro tak výjimečný postup, jakým je postup podle §25 tr. ř.
11. Je nutno podotknout, že obviněná své námitky vztahuje především k opakovanému tvrzení, že je neprávem obviněna z trestného činu křivého obvinění, neboť orgány činné v trestním řízení pochybily v řízení proti I. P., když jeho trestní stíhání odložily. Obviněná však nadále trvá na tom, že se I. P. dopustil trestné činnosti vůči jejich společným dětem i vůči ní. Je zcela zjevné, že obviněná své přesvědčení o neschopnosti Městského soudu v Brně, potažmo Krajského soudu v Brně, případně i Vrchního soudu v Olomouci a především pak předsedy senátu nalézacího soudu Mgr. Klusáka nestranně v její věci rozhodovat, postavila především na svém subjektivním vnímání průběhu trestního řízení proti její osobě, na svém nesouhlasu se způsoby rozhodování orgánů činných v trestním řízení v její věci. Má za to, že předseda senátu nalézacího soudu zesměšnil popis znásilnění před její rodinou i zástupci médií, čímž avizoval, jakým způsobem rozhodne o její vině. Obviněná tak na základě svých subjektivních pocitů a argumentů vytržených z kontextu vyvozuje existenci důležitých důvodů pro postup podle §25 tr. ř.
12. Důvodem ke změně místní příslušnosti soudu podle §25 tr. ř. však nemůže být nedůvěra obviněné v objektivní rozhodování Městského soudu v Brně (byť ve svém návrhu hodnotí postup pouze předsedy senátu Mgr. O. Klusáka, nikoli všech soudců dotčeného soudu) v její trestní věci. Je třeba upozornit na to, že v zásadě se lze domáhat vyloučení jen těch konkrétních soudců, kteří jako zákonní soudci jsou určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí předmětné věci. Teprve pro případ, že by došlo k rozhodnutí o jejich vyloučení z projednávání a rozhodování věci (popř. k vyloučení některého z nich), by přicházelo v úvahu zabývat se povahou a důvody, pro které zákonný soudce příslušného soudu je vyloučen z rozhodování a zda tyto důvody by se případně mohly vztahovat i k dalším zákonným soudcům tohoto soudu. Obviněná vznesla vůči předsedovi senátu nalézacího soudu námitku podjatosti, o které bylo rozhodnuto usnesením Městského soudu v Brně ze dne 11. 10. 2019, č. j. 4 T 137/2017-2071 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. 11. 2019, č. j. 8 To 420/2019-2080 tak, že předseda senátu Mgr. O. Klusák není vyloučen z vykonávání úkonů v trestní věci obviněné.
13. Samotná okolnost, že soud (předseda senátu) vede řízení a věc rozhodne v rozporu s právním názorem nebo přáním obviněné nebo účastníka řízení neznamená, že jeho rozhodnutí je nezákonné, nespravedlivé a nikoli nestranné, a že tedy existuje důvod pro odejmutí věci tomuto soudu a její přikázání soudu jinému. Z konstantní judikatury vyplývá, že způsob rozhodování soudu (soudců) nemůže být důvodem pro jejich vyloučení z rozhodování věci (srov. přiměřeně rozhodnutí publikované pod č. 23/1998 Sb. rozh. tr., a rozhodnutí publikované pod označením T 339 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu nakladatelství C. H. Beck), takovým důvodem by dokonce nebylo ani zjištění, že soud v minulosti porušil některé z ústavně zaručených základních práv obviněného. Ani tato skutečnost sama o sobě nestačí k závěru, že objektivita řízení není u tohoto soudu zaručena a že je tak dán důvod k odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu téhož druhu a stupně (srov. přiměřeně rozhodnutí publikované pod označením T 398 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu nakladatelství C. H. Beck). Námitky obviněné, že ani Krajský soud nepostupoval v souladu se zákonem, neboť se nijak nevyjádřil k jejím odvolacím důvodům, jsou rovněž bezpředmětné za situace, kdy odvolací soud rozhodl o zrušení rozsudku nalézacího soudu a vrácení věci k novému projednání. Odvolací soud řádně zhodnotil proběhlé řízení a za situace, kdy dospěl k názoru, že je třeba napadené rozhodnutí zrušit, svůj postup odůvodnil, i když se blíže nezabýval jednotlivými odvolacími námitkami obviněné. Z tohoto postupu tak nelze dovodit jakkoli nesprávný postup Krajského soudu v Brně a v žádném případě se nejedná o důležitý důvod ve smyslu §25 tr. ř., který by odůvodnil delegaci věci i mimo obvod Krajského soudu v Brně.
14. Stran namítaných procesních pochybení Městského soudu v Brně (návrh obviněné bod 2) je třeba uvést, že úkony, které obviněná pokládá za nezákonně provedené, se váží k trestnímu řízení vedenému proti I. P. Jde o úkony z roku 2014, přičemž úkony v trestní věci proti obviněné byly zahájeny až 12. 11. 2015. Totéž se týká námitek v návrhu obviněné pod bodem 5, které se rovněž vztahují k řízení proti I. P. Žádné z výše uvedených argumentů obviněné nejsou důležitými důvody pro odejmutí věci ve smyslu §25 tr. ř.
15. Pokud obviněná poukázala na nerespektování výsledků kontroly provedené Nejvyšším státním zastupitelstvím v trestní věci vedené vůči jejímu manželovi (ze dne 10. 7. 2015, sp. zn. 1 NZN 408/2015), ve které byly konstatovány nezákonné a nestandardní metody prověřování, nelze pominout, že obdobné námitky uplatnila již také ve své ústavní stížnosti proti rozhodnutí Policie ČR o odložení věci týkající se trestných činů, kterých se měl dopustit I. P. vůči ní a proti následnému rozhodnutí o zamítnutí její stížnosti státním zastupitelstvím. Ústavní soud její ústavní stížnost usnesením ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. I. ÚS 3204/17, odmítl jako zjevně neopodstatněný návrh, přičemž konstatoval, že postup orgánů činných v trestním řízení vedoucí k vydání napadených rozhodnutí ve svém celku nevykazuje žádné protiústavní deficity.
16. Nezbývá než konstatovat, že obviněná ve svém návrhu na odnětí její trestní věci Městskému soudu v Brně a její přikázání některému ze soudů v obvodu Vrchního soudu v Praze, neuvedla žádné závažné argumenty, které by byly natolik zřetelné a zřejmé, že by jednoznačně prokazovaly důvodnost jejího návrhu. Odnětí věci místně příslušnému soudu a její přikázání jinému věcně příslušnému soudu, je rozhodnutím výjimečným a znamená průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pro takový postup musí být dány důležité důvody, které ale Nejvyšší soud neshledal.
17. Nejvyšší soud uzavírá, že v argumentaci obviněné L. P. neshledal důležité důvody na postup podle §25 tr. ř., a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. 2. 2020
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu