ECLI:CZ:NS:2020:7.TD.4.2020.1
sp. zn. 7 Td 4/2020-2080
USNESENÍ
Nejvyšší soud v trestní věci obviněného P. Š. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 6 T 125/2019, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. 1. 2020 návrh tohoto soudu na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Obvodnímu soudu pro Prahu 2 neodnímá .
Odůvodnění:
1. Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 podal dne 29. 11. 2019 u Obvodního soudu pro Prahu 2 obžalobu na výše uvedeného obviněného pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku.
2. Obvodní soud pro Prahu 2 věc dne 9. 1. 2020 předložil Nejvyššímu soudu s návrhem na odnětí a přikázání věci ve smyslu §25 tr. ř. Obvodní soud v návrhu uvádí, že jeho místní příslušnost je dána pouze formálním sídlem společnosti B. T., jejímž je obviněný jediným jednatelem. Veškeré obchody jsou koncentrovány na Moravě a na Slovensku, přičemž i místní příslušnost finančního úřadu byla delegována na Finanční úřad pro Zlínský kraj. Všichni svědci mají trvalé bydliště v různých okresech moravských krajů či na Slovensku. Zboží mělo být uskladněno v Hodoníně a na Slovensku. Obvodní soud má za to, že s ohledem na skutečnost, že se obviněný nedostavil k seznámení se s výsledky vyšetřování, může se chtít trestnímu stíhání vyhýbat. Předvolání svědků k hlavnímu líčení do Prahy pak narušuje hospodárnost řízení, přičemž zajištění jejich účasti i účasti obviněného je snazší v místě jejich bydliště. Podle obvodního soudu bude nutné vyslechnout více svědků, než uvádí obžaloba a zároveň bude nutné provést místní šetření v jednotlivých skladech. Obvodní soud tak uznává, že je z hledisek uvedených v §18 odst. 1 tr. ř. soudem věcně i místně příslušným k projednání dané trestní věci, avšak má za to, že v daném případě je vhodný postup podle §25 tr. ř. Obvodní soud uzavírá, že zajištění účasti obviněného a svědků a každé další odročení hlavního líčení brání soudu ve vyřizování dalších kauz, a proto navrhuje, aby byla věc Obvodnímu soudu pro Prahu 2 podle §25 tr. ř. odňata a přikázána Okresnímu soudu ve Zlíně (bydliště obviněného), nebo Okresnímu soudu v Hodoníně (bydliště svědka L. L. a místo uskladnění zboží), v Novém Jičíně (bydliště svědka Z. P.) či ve Vsetíně (bydliště svědka R. V.).
3. Nejvyšší soud zhodnotil důvody uvedené v návrhu soudu na delegaci a dospěl k následujícímu závěru.
4. Především nutno konstatovat, že není pochyb o místní příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 2 k projednání věci. Obvod tohoto soudu je totiž místem spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, jelikož v jeho obvodu bylo v době spáchání trestné činnosti sídlo společnosti B. T., a u příslušného finančního úřadu bylo podáno daňové přiznání.
5. Trestného činu se měl jako jediný jednatel společnosti B. T., se sídlem XY, Praha 2 (a od 7. 12. 2015 se sídlem XY, Praha 2) dopustit obviněný P. Š. v podstatě tím, že v přímém úmyslu protiprávně vylákat na úkor České republiky neoprávněnou výplatu nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty tím, že podal v období 27. 7. 2015 až 21. 9. 2016 daňová přiznání k dani z přidané hodnoty doplněná příslušnými souhrnnými hlášeními k dani z přidané hodnoty, v nichž byly uvedeny takové údaje, které byly zcela nepravdivé a měly u správce daně vytvořit zdání o ekonomické aktivitě společnosti B. T., spočívající v provozování velkoobchodní činnosti a z ní vyplývajícího nároku na výplatu nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty, kdy si dále blíže nezjištěným způsobem opatřil obchodní listiny s parametry daňových dokladů od domnělých dodavatelů a odběratelů, které měly dokládat přijetí fiktivních zdanitelných plnění s nárokem na odpočet, resp. dodání do jiného členského státu Evropské unie, osvobozených od daně a z nich plynoucí nárok na nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty. Tyto listiny předložil správci daně s tvrzením, že k provedení obchodů došlo, aby tím došlo k odstranění pochybnosti pojaté správcem daně, přestože v tomto období k žádnému pořízení zboží či služeb nedošlo a nedošlo ani k dalšímu dodání tohoto zboží domnělým odběratelům, stejně jako nedošlo k přiznání daně těmito společnostmi ani k úhradě daňových povinností těmito společnostmi odpovídajících inkriminovaným zdanitelným plněním, čehož si byl vědom, nicméně správce daně nárok na nadměrný odpočet neuznal a zahájil daňovou kontrolu, čímž došlo k neoprávněnému vykázání nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty ve výši 1 002 948 Kč.
6. Z hlediska místní příslušnosti je u tohoto trestného činu rozhodující sídlo příslušného finančního úřadu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2001, sp. zn. 11 Nd 340/2001). Místní příslušnost správce daně, není-li stanoveno jinak, se řídí u právnické osoby jejím sídlem [§13 odst. 1 písm. b) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád]. Obvodní soud pro Prahu 2 ostatně svoji příslušnost nesporuje, i když poukazuje na fakt, že místní příslušnost správce daně byla delegována na Finanční úřad pro Zlínský kraj a podává návrh na delegaci vhodnou z důvodu rychlosti a hospodárnosti řízení.
7. Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
8. Nejvyšší soud však v argumentech obvodního soudu v tomto konkrétním případě neshledal důležité důvody pro postup podle §25 tr. ř.
9. Trestní věc obviněného se u příslušného Obvodního soudu pro Prahu 2 nachází ve stadiu řízení po podání obžaloby. Z trestního spisu je zřejmé, že obvodní soud zatím ve věci nenařídil hlavní líčení.
10. Nejvyšší soud konstatuje, že v dané trestní věci byla obžaloba podána proti pouze jedinému obviněnému. Dále je nutno zdůraznit, že skutečnost, že obviněný a jeho obhájce mají bydliště nebo sídlo mimo obvod soudu příslušného k projednání věci, obecně není důležitým důvodem pro postup podle §25 tr. ř. Z trestního spisu nejsou zřejmé (a ani soud v návrhu na delegaci neuvádí) žádné důležité důvody, proč by se nemohl obviněný účastnit soudního řízení u místně příslušného soudu v Praze. Na straně obviněného to může být zejména značně vysoký věk, nebo závažné zdravotní problémy, které výrazně omezují jeho mobilitu. Obvodní soud neuvádí žádná taková omezení na straně obviněného, která by odůvodňovala průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Obviněný není nijak zdravotně omezen a pro orgány činné v trestním řízení je kontaktní.
11. Obvodní soud svými argumenty toliko do budoucna předjímá možné obtíže při konání hlavního líčení z hlediska rychlosti a hospodárnosti řízení, kdy ze skutečnosti, že obviněný nevyužil svého práva seznámit se s výsledky vyšetřování před podáním obžaloby, dovozuje, že se bude vyhýbat trestnímu stíhání. Takové domněnky však nemohou být důležitým důvodem pro postup podle §25 tr. ř. Je nutno trvat na tom, že jde o postup zcela výjimečný a tedy odůvodněný zcela výjimečnými okolnostmi.
12. Ani skutečnost, že svědci, kteří jsou navrženi ke slyšení u hlavního líčení jsou z různých částí republiky, a nikoli z obvodu příslušného soudu, není všeobecně důležitým důvodem ve smyslu §25 tr. ř. k odnětí věci příslušnému soudu a jejímu přikázání jinému soudu, neboť se jedná o běžnou skutečnost. Obžaloba navrhuje ke slyšení pouze tři svědky a bude otázkou dalšího dokazování, zda bude nutné vyslechnout tyto a případně i další svědky. Obecně však platí, že výjimečné okolnosti dovolující učinit průlom do výše uvedeného ústavního principu nelze založit na srovnání vzdáleností mezi bydlištěm možných svědků a sídlem soudu, ke kterému se mají na základě předvolání dostavit, či na porovnání počtu svědků s kratší či s větší vzdáleností k sídlu příslušného soudu. Takové poměřování by vybočovalo z ústavního i zákonného vymezení příslušnosti soudů.
13. Odnětím trestní věci Obvodnímu soudu pro Prahu 2 nebude výrazně lépe zabezpečeno řádné objasnění věci, ani rychlost a hospodárnost řízení. Nelze akceptovat argumentaci obvodního soudu, neboť se nejedná o zcela výjimečnou situaci. Postup podle §25 tr. ř. je zcela výjimečný a musí tedy být odůvodněn zcela výjimečnými okolnostmi.
14. Po pečlivém zvážení okolností tohoto konkrétního případu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v projednávané věci nejsou naplněny podmínky §25 tr. ř., které by odůvodňovaly průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Nic nebrání tomu, aby trestní věc obviněného byla u příslušného Obvodního soudu pro Prahu 2 řádně objasněna a nestranně a zákonně projednána.
15. Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 1. 2020
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu