ECLI:CZ:NS:2020:7.TD.45.2020.1
sp. zn. 7 Td 45/2020-763
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 1. 9. 2020 v neveřejném zasedání v trestní věci obviněných T. K., nar. XY, trvale bytem XY, a J. L., nar. XY, trvale bytem XY, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 T 118/2020, o návrhu soudu na odnětí a přikázání věci takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu v Olomouci neodnímá .
Odůvodnění:
1. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Olomouci podal dne 13. 8. 2020 u Okresního soudu v Olomouci obžalobu na obviněné T. K. a J. L. pro zločin podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku účinného do 31. 1. 2019.
2. Obvinění se měli dopustit uvedeného zločinu tím, že „aby v ČR zpeněžili vozidla zpronevěřená či podvodně vylákaná v Itálii a s tím, že jméno obviněného a zkušeného obchodníka s automobily T. K. se při tom neobjeví na listinách, tak po domluvě, nejprve dne 29. 11. 2016 v Praze na ulici XY zaplatili 23.000 Kč za fiktivní sídlo a převod firmy K. I., na obviněného J. L., 1) nato obviněný T. K. přivezl z Itálie vozidlo Audi A4 v hodnotě 590 000 Kč, o němž oba obvinění věděli, že patří leasingové společnosti LeasePlan Italia S.p.A. a dne 30. 11. 2016 přistavil obviněný T. K. vozidlo k provedení technické kontroly v Praze 8 na ulici XY, falšoval nebo jako falešnou použil fakturu italské firmy Wendecar S.p.A. a také další fakturu firmy Company Experts, s.r.o., kterou pak oba obvinění dokládali nákup vozidla Audi A4 firmou K. I., a tuto fakturu spolu s doklady k vozidlu Audi A4 z Itálie i z technické kontroly v Praze předal obviněnému J. L., který zplnomocnil téhož dne v Praze J. K. k registraci vozidla na firmu K. I., nato bylo vozidlo Audi A4 dne 2. 12. 2016 registrováno Magistrátem Hlavního města Prahy v evidenci motorových vozidel pro firmu K. I., pak obviněný T. K. inzeroval prodej vozidla Audi A4 na www.bazos.cz a v prosinci 2016 se spojil s poškozeným R. S., když spojení na něj našel v inzerátu, kterým poškozený R. S. nabízel k prodeji svoje vozidlo BMW X6 taktéž na www.bazos.cz , domluvili se, že vozidla si vymění a dne 3. ledna 2017 se potkali na parkovišti v Olomouci u obchodního centra O. oba obvinění a manželé R. a P. S., předali si vozidla a podepsali kupní smlouvy o prodeji vozidel, poškozený R. S. doplatil obviněnému T. K., který jednání vedl, 50 000 Kč, a takto získané vozidlo BMW X6 obvinění nechali v Praze dne 6. ledna 2017 registrovat pro firmu K. I. a poté vozidlo BMW X6 dne 10. února 2017 svěřili v Praze autobazaru SAPE-CARS.CZ s.r.o. jako zprostředkovateli k prodeji za 510 000 Kč, z čehož získali 485 000 Kč, a vozidlo Audi A4 bylo dne 20. 3. 2017 odňato poškozeným R. a P. S. Policií ČR Vítkov a po dni 26. 7. 2019 vydáno zpět poškozeným dle rozhodnutí Okresního soudu v Opavě, 2) přitom obviněný T. K. přivezl z Itálie druhé vozidlo, a to Volvo XC60 v hodnotě 440 000 Kč, falšoval nebo jako falešnou použil fakturu italské firmy Volvo Car Italia S.p.A., kterou pak oba obvinění dokládali nákup vozidla Volvo XC60 firmou K. I., dne 15. 12. 2016 přistavil vozidlo k provedení technické kontroly v Praze 8 na ulici XY, obviněný J. L. již o den dříve 14. 12. 2016 zplnomocnil J. K. k registraci vozidla Volvo XC60 na Magistrátu hlavního města Prahy pro firmu K. I. a k registraci došlo 15. 12. 2016, pak dne 24. ledna 2017 oba obvinění odjeli vozidlem Volvo XC60 do Brna, do autobazaru firmy CARS TRADE M&M na ulici XY, kde vozidlo Volvo XC60 směnili za vozidlo BMW 530D a nechali si doplatit 15 000 Kč, a nově nabyté vozidlo BMW 530D nechali v Praze registrovat pro firmu K. I. dne 27. 1. 2017 a dne 21. 2. 2017 nechali registrovat vozidlo BMW 530D na otce obviněného T. K., svědka J. K., když mu je měli prodat za 555 000 Kč, a vozidlo Volvo XC60 v bazaru v Brně koupila za 573 000 Kč dne 2. 3. 2017 poškozená E. P., které bylo vozidlo odňato Policií ČR Bohumín dne 28. 12. 2017.“
3. Okresní soud v Olomouci předložil věc obviněných dne 26. 8. 2020 Nejvyššímu soudu s návrhem soudu podle §25 tr. ř. na odnětí věci Okresnímu soudu v Olomouci a její přikázání „některému příslušnému obvodnímu soudu v Praze“ . Soud uvedl, že trestní oznámení bylo podáno v Opavě a věc byla postoupena Okresnímu státnímu zastupitelství v Olomouci, neboť k faktickému předání vozidla Audi A4 poškozeným došlo jednáním pod bodem 1) v Olomouci. Podle soudu však tomuto prodeji předcházely další okolnosti, které se staly v Praze. V Praze je podle soudu také bydliště obou obviněných a jejich obhájců a někteří ze svědků mají bydliště v Praze, nebo blíže Praze než Olomouci. Soud uvedl, že podle obžaloby byla společnost K. I., nejspíše založena pouze za účelem registrace předmětných vozidel v České republice. Podle soudu k prvotnímu převodu vozidel odcizených v Itálii mohlo dojít registrací a převodem na společnost K. I. (se sídlem v Praze 8). Podle soudu tak mohlo dojít ke spáchání trestného činu v obvodu soudu, v němž sídlí tato společnost (Obvodní soud pro Prahu 8). Případně by mohl být místně příslušný soud, v jehož obvodu sídlí Magistrát hlavního města Prahy, Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, kde došlo ke správní evidenci předmětných vozidel. Podle názoru Okresního soudu v Olomouci je příslušný k projednání věci Obvodní soud pro Prahu 8 nebo Obvodní soud pro Prahu 1. Další přesuny vozidel již následují až po tomto spáchání trestného činu. Z těchto důvodů považuje Okresní soud v Olomouci za vhodné „přenést místní příslušnost k některému označenému (či jinému dle volby Nejvyššího soudu) obvodnímu soudu v Praze postupem podle §25 tr. ř.“
4. Nejvyšší soud přezkoumal návrh Okresního soudu v Olomouci, jímž byla věc Nejvyššímu soudu předložena k rozhodnutí o delegaci, a dospěl k následujícímu závěru. Ačkoli je trestní věc obviněných předkládána Okresním soudem v Olomouci k rozhodnutí o odnětí a přikázání věci, zejména z důvodu vhodnosti, uvádí zároveň úvahy o místní příslušnosti jiného soudu k projednání věci obviněných. Dříve než Nejvyšší soud rozhodne o návrhu na delegaci, musí být na jisto postavena otázka místní příslušnosti soudu, neboť jen soudu místně příslušnému lze věc podle §25 tr. ř. odejmout. Nejvyšší soud se proto předně zabýval tím, zda byla ve věci obviněných obžaloba podána u místně příslušného soudu.
5. Podle §18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je přitom považováno jak místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku daného trestného činu, tak i místo kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu.
6. Obvinění se měli podle obžaloby dopustit svým jednáním pod body 1) a 2) zločinu podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku účinného do 31. 1. 2019, spočívajícím podle právní věty v tom, že úmyslným společným jednáním dvou osob na jiného převedli věc, která byla získána trestným činem spáchaným v cizině jinou osobou a spáchali takový čin ve vztahu k věci, která má značnou hodnotu.
7. Objektem trestného činu je u trestného činu podílnictví cizí majetek. Podílnictví napomáhá tomu, aby zůstal beze změny stav vytvořený základním (hlavním) trestným činem, na který podílnictví navazuje. Objektivní stránka u podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku spočívá v úmyslném jednání pachatele, který ukryje, na sebe nebo jiného převede anebo užívá věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která byla získána trestným činem spáchaným na území České republiky nebo v cizině jinou osobou, nebo jako odměna za něj. Převedením na sebe nebo na jiného podílník získává dispoziční moc nad věcí nebo jinou majetkovou hodnotou, která byla získána trestným činem nebo jako odměna za něj, a směřuje k realizaci užitku z ní ať už pro sebe, nebo pro jiného. Věc nebo jiná majetková hodnota může být převedena např. darem, koupí, směnou, popř. postoupením. Převedení se může stát jak bezplatně, tak i za úplatu. Převedením je i další převod, tj. od překupníka na dalšího překupníka.
8. Lze souhlasit s argumentací okresního soudu, že k prvotnímu převodu vozidel zpronevěřených či podvodně vylákaných v Itálii mohlo dojít registrací a převodem na společnost K. I. (se sídlem v Praze 8) a tak mohlo dojít ke spáchání trestného činu v obvodu soudu, v němž sídlí tato společnost, případně by mohl být místně příslušný soud, v jehož obvodu došlo ke správní evidenci předmětných vozidel. Tato místa jsou rovněž místem spáchání daného zločinu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. 11 Td 10/2008), ale podle obžaloby jednání obviněných v těchto místech mělo za cíl pouze zastřít jejich identitu na základě falešných listin a převést pak vozidla získána trestným činem na jiného, mj. v bodě 1) obžaloby na tam uvedené poškozené osoby, k čemuž došlo v Olomouci. I toto místo v obvodu Okresního soudu v Olomouci je tak místem spáchání trestného činu. Podle §18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Podle §22 tr. ř., je-li dána příslušnost několika soudů, koná řízení z těchto soudů ten, u něhož podal státní zástupce mj. obžalobu. Okresní soud v Olomouci, u něhož byla podána obžaloba, je tak s ohledem na ustanovení §22 tr. ř. příslušný k projednání věci, čehož si je ostatně sám vědom, když ve věci podal návrh na delegaci podle §25 tr. ř.
9. Důležité důvody ve smyslu §25 tr. ř. okresní soud shledává pouze v tom, že oba obvinění i jejich obhájci mají bydliště nebo sídlo v Praze a také, že někteří svědci mají bydliště v Praze nebo blíže Praze než Olomouci. Z důvodu vhodnosti proto navrhuje „přenést místní příslušnost“ k některému v návrhu označenému obvodnímu soudu v Praze.
10. Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
11. Nejvyšší soud konstatuje, že v dané trestní věci byla obžaloba podána proti dvěma obviněným. Nejedná se tedy o žádný mimořádně velký počet obviněných ve věci s bydlištěm mimo obvod příslušného soudu. Dále je nutno zdůraznit, že pouze skutečnost, že obvinění mají bydliště, nebo jejich obhájci sídlo, mimo obvod soudu příslušného k projednání věci, obecně není důležitým důvodem pro postup podle §25 tr. ř. Ani skutečnost, že určitý počet svědků navržených ke slyšení u hlavního líčení je z různých částí republiky bližších jinému než příslušnému soudu, není obecně důležitým důvodem ve smyslu §25 tr. ř. k odnětí věci příslušnému soudu a jejímu přikázání jinému soudu, neboť se jedná o běžnou skutečnost. V dané věci přitom obžaloba navrhuje pouze výslech pěti svědků, z nichž navíc pouze dva mají bydliště v Praze a další tři bydlí na Moravě (Vítkov, Znojmo). Podstatná část návrhu obžaloby na provedení důkazů pak spočívá ve čtení příslušných listin.
12. Na základě shora uvedeného, když nebyly shledány důležité důvody, které by odůvodňovaly průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 1. 9. 2020
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu