ECLI:CZ:NS:2020:7.TD.54.2020.1
sp. zn. 7 Td 54/2020-1672
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 18. 11. 2020 v neveřejném zasedání v trestní věci obviněného L. V. , nar. XY, trvale bytem XY, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 46 T 64/2020, o příslušnosti soudu takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Okresní soud v Třebíči.
Odůvodnění:
1. Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze podal dne 27. 8. 2020 (č. l. 1643 tr. spisu) u Obvodního soudu pro Prahu 4 obžalobu na obviněného L. V. pro zločin poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle §276 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Podle obžaloby se měl obviněný zločinu dopustit tím, že (citace) „v době od 9. 3. 2012 do 15. 3. 2012 v Dukovanech jako zaměstnanec společnosti T., IČO: XY, se sídlem XY, a současně jako držitel certifikátu č. 101-01370 kvalifikačního stupně 2 v oboru nedestruktivních kontrol metodou prozářením s datem provedení certifikační zkoušky 30. 3. 2006 vystaveného Certifikačním sdružením pro personál v rozporu s povinnostmi stanovenými zákonem č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (dále též jen „atomový zákon“), v tehdy platném znění, ve spojení s ustanovením §6 odst. 3 vyhlášky č. 309/2005 Sb., o zajišťování technické bezpečnosti vybraných zařízení, podle něhož základním požadavkem k zajištění technické bezpečnosti při provozu vybraného zařízení je provádění a vyhodnocení kontrol, kterými se ověřuje soulad vybraného zařízení s technickými požadavky, se kterými byl jako pracovník v oblasti jaderné bezpečnosti opakovaně seznámen a byl o nich řádně proškolen, a v rozporu s certifikovaným postupem a metodikou vystavil protokoly o zkoušce prozářením, které podepsal a opatřil vlastním razítkem jako osoby způsobilé dle metodiky společnosti ČEZ, a. s., v nichž jako vyhovující označil rentgenové snímky pořízené v rámci kontrol následujících čtyř svarových spojů na vybraných zařízeních umístěných uvnitř kontrolovaného pásma reaktorovny primárního okruhu jaderné elektrárny Dukovany, bloku 2, zařazených dle druhu a tlaku média do kategorie I, IIA a IIB spadajících do bezpečnostní třídy 2, kategorie A označující funkce, které mají zásadní úlohu při dosahování nebo udržování bezpečnosti jaderné elektrárny, případně kategorie C, které mají nepřímou úlohu při zajišťování bezpečnosti jaderné elektrárny, s průměrem potrubí 14 mm:
1) dne 9. 3. 2012 pod protokolem číslo J 02.12.R.0480 svar označený 2RA-014 - 1 - 1/R, kategorie svarového spoje IIA, kategorie měřících obvodů A
2) dne 9. 3. 2012 pod protokolem číslo J 02.12.R.0480 svar označený 2RA-014 - 2 - 1/R, kategorie svarového spoje IIA, kategorie měřících obvodů A
3) dne 15. 3. 2012 pod protokolem číslo J 02.12.R.0602 svar označený 2YC-347 1-11/R, kategorie svarového spoje I, kategorie měřících obvodů C
4) dne 15. 3. 2012 pod protokolem číslo J 02.12.R.0602 svar označený 2YC-347 1-12/R, kategorie svarového spoje I, kategorie měřících obvodů A
přestože jako pracovníkovi s výše uvedeným kvalifikačním oprávněním v oboru nedestruktivních kontrol metodou prozářením mu muselo být zřejmé, že ke každému z uvedených svarů byly neoprávněně pořízeny vždy tři totožné rentgenové snímky bez dalšího pootočení zářiče, tedy vyhotovených na jednu expozici ke každému kontrolovaného svaru, a ačkoli věděl, že předem stanovená metoda prozáření trubkových svarů prováděná základním způsobem přes dvě stěny se směrem záření kolmým na osu svaru se provádí nejméně na tři expozice vzájemně pootočené o 120 stupňů tak, aby byla zajištěna úplná a přehledná kontrola celého a kompletního svarového spoje, a nejen pouze jeho části, a tudíž mu tak muselo být zřejmé, že takto jím vystavené protokoly o zkoušce prozářením jsou naprosto nepřezkoumatelné a že takové jednání z hlediska jaderné bezpečnosti ohrožuje chod jaderné elektrárny Dukovany, neboť v jeho důsledku společnost ČEZ, a. s., jako držitel povolení k provozu jaderné elektrárny neměla přehled o aktuálním stavu zařízení, a neměla tak zařízení pod dostatečnou kontrolou, v důsledku čehož bylo podle §3 odst. 1 vyhlášky č. 106/1998 Sb., o zajištění jaderné bezpečnosti a radiační ochrany jaderných zařízení při jejich uvádění do provozu a při jejich provozu, nutné uvést zařízení do bezpečného, stabilizovaného a kontrolovaného stavu, tedy přistoupit k prodloužení neplánované odstávky druhého bloku jaderné elektrárny Dukovany do doby, než dojde k vyjasnění a odstranění příčin, v důsledku čehož došlo k ohrožení a omezení části provozu jaderné elektrárny Dukovany, který byl tak učiněn nejméně po dobu nápravy stavu neupotřebitelným, čímž tak společnosti ČEZ, a. s., IČO: 45274649, se sídlem Duhová 1444, Praha 4, způsobil škodu jednak ve výši 9.384 Kč odpovídající vynaloženým nákladům na přerentgenování výše uvedených svarových spojů, jednak ve výši nejméně 15.302.632 Kč představující ušlý zisk v důsledku výpadku výroby elektrické energie v souvislosti s nucenou odstávkou 2. bloku jaderné elektrárny Dukovany prodloužením neplánované odstávky bloku č. 2 v délce trvání nejméně dvou dní, tedy celkovou škodu ve výši nejméně 15.312.016 Kč.“
2. Usnesením ze dne 15. 9. 2020, sp. zn. 46 T 64/2019, předložil Obvodní soud pro Prahu 4 podle §188 odst. 1 písm. a) tr. ř. věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti soudu s tím, že Obvodní soud pro Prahu 4 není místně příslušný k projednání věci obviněného (Nejvyššímu soudu doručeno dne 21. 10. 2020). Podle soudu je z textu obžaloby (odstavec 79.) patrné, že státní zástupce usuzuje na místní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 4 na základě toho, že jednáním obviněného měla vzniknout škoda společnosti ČEZ, a. s., se sídlem v Praze 4, a podle soudu dovozuje, že stíhaný zločin je tzv. distančním deliktem, tedy deliktem, u něhož k jednání a následku dochází na dvou různých místech. Podle názoru Obvodního soudu pro Prahu 4 však samotný vznik škody u uvedeného trestného činu nikterak neovlivňuje místo způsobení následku. Následkem se rozumí zasažení či ohrožení zájmu chráněného trestním zákoníkem (objektu trestného činu), přičemž u trestného činu podle §276 tr. zákoníku je objektem chránění zájmu na ochraně provozu, řádného fungování a využívání obecně prospěšných zařízení, a to i před poškozováním, ničením, odstraňováním či učiněním jich neupotřebitelnými (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání. Praha: C. H Beck, 2012, komentář k §276). Podle obvodního soudu tak k porušení tohoto zájmu, tedy i ke způsobení následku, došlo v Jaderné elektrárně Dukovany jakožto obecně prospěšném zařízení, jehož řádný provoz je ustanovením §276 tr. zákoníku chráněn. Samotný vznik škody není podle obvodního soudu u projednávaného trestného činu relevantní stran toho, kde k následku došlo. V Jaderné elektrárně Dukovany došlo k jednání obviněného, který měl v tomto místě také vystavit předmětné protokoly. Obvodní soud má za to, že se v projednávané věci nejedná o distanční delikt, nýbrž o trestný čin, u něhož k jednání i následku došlo na stejném místě. Obvodní soud upozornil, že okolnost, kde má sídlo nebo bydliště poškozený, není sama o sobě součástí zákonných hledisek pro určení místní příslušnosti soudu ve smyslu §18 odst. 1, 2 tr. ř. (srov. usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2017, sp. zn. 15 Td 36/2017), relevantní je místo vzniku následku, k němuž v projednávané věci nedošlo v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 4. Obvodní soud dodal, že žádné úkony přípravného řízení nebyly činěny v obvodu Prahy 4, jak vyplývá ze spisového materiálu. Podle soudu nelze odhlédnout ani od zjevné nevhodnosti projednávání předmětné trestní věci před Obvodním soudem pro Prahu 4 z hlediska přístupnosti pramenů důkazů a procesní ekonomie. Drtivá většina svědků, u nichž by připadal v úvahu výslech v hlavním líčení, je zaměstnána právě v Jaderné elektrárně Dukovany, popřípadě je tato elektrárna místem jejich pracovního zařazení. Jaderná elektrárna se nachází v okresu Třebíč, kde podle protokolů o výsleších svědků a úředních záznamů o podaných vysvětlení bydlí jak obviněný, tak také drtivá většina v úvahu připadajících svědků (C., F., J., T., V., A., V., B., D., J., N., P., Š., V.). S ohledem na výše uvedené předložil obvodní soud věc Nejvyššímu soudu, jakožto soudu nejblíže společně nadřízenému Obvodnímu soudu pro Prahu 4 a Okresnímu soudu v Třebíči, a to za účelem rozhodnutí o místní příslušnosti.
3. Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle §24 tr. ř. a dospěl k závěru, že Obvodní soud pro Prahu 4 není příslušný k projednání věci.
4. Ustanovení §18 tr. ř. v odstavci 1 a 2 uvádí hlediska, podle nichž se místní příslušnost určuje. V odstavci 1 je uvedeno jako základní místo spáchání činu a v odstavci 2 další hlediska, jimiž jsou místo kde obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje, která jsou rovnocenná, anebo místo, kde trestný čin vyšel najevo. Tato hlediska jsou vzájemně v poměru subsidiarity, a to v pořadí, v jakém jsou obsažena v tomto ustanovení. Příslušnost podle místa spáchání má přednost před ostatními pravidly, která nastupují hierarchicky v případě, že nelze použít předchozí kritérium. Podle §18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu.
5. Obviněný se měl podle obžaloby dopustit zločinu poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle §276 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Podle právní věty spáchaného tím, že měl úmyslně ohrozit provoz obecně prospěšného zařízení a způsobit takovým činem škodu velkého rozsahu.
6. Pokud jde obecně o následek trestného činu, je vykládán jako porušení nebo ohrožení objektu trestného činu. V této souvislosti je ovšem nutno rozlišovat objekt obecný, druhový a individuální, popřípadě konkrétní. Dále lze rozlišovat hlavní a vedlejší objekt trestného činu. Důležité je, že pokud hovoříme o následku trestného činu jako znaku objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu, rozumíme tím porušení nebo ohrožení individuálního objektu, a to objektu hlavního. Individuální objekt představuje individuální právní statek (zájem, vztah, hodnotu), k jehož ochraně je jednotlivé konkrétní ustanovení zvláštní části trestního zákona určeno. U trestných činů, u nichž dojde k porušení nebo ohrožení společenského vztahu chráněného trestním zákonem i na jiném místě, než kde bylo spácháno jednání pachatele (distanční delikty), jsou obě místa místem spáchaného činu (srov. R 37/1961 tr.).
7. Objektem trestného činu podle §276 tr. zákoníku je zájem na ochraně provozu, řádného fungování a využívání obecně prospěšných zařízení , a to i před poškozováním, ničením, odstraňováním či učiněním jich neupotřebitelnými. Objektivní stránka záleží jednak v poškození obecně prospěšného zařízení anebo v ohrožení jeho provozu nebo využívání. Jde o dvě odlišná jednání, která mají pro funkci obecně prospěšného zařízení různý dopad. Ohrožení provozu nebo využívání obecně prospěšného zařízení předpokládá takové jednání, při němž k poškození obecně prospěšného zařízení nedošlo, ale porucha jeho provozu nebo využívání hrozí, tzn. že s ohledem na okolnosti, k nimž v důsledku jednání pachatele došlo, byl vytvořen stav směřující ke vzniku takové poruchy. Jde o ohrožovací trestný čin, a proto se k trestnímu postihu podle §276 nevyžaduje způsobení poruchy v provozu obecně prospěšného zařízení. Nevyžaduje se ani, aby porucha, která z jednání pachatele hrozí, byla neodvratná, naopak jeho trestní odpovědnost není vyloučena tím, že nebezpečí poruchy bylo včas odvráceno zásahem třetí osoby. Jde o úmyslný trestný čin. Postačí tzv. ohrožovací úmysl, který se vztahuje jen na ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení. (viz ŠÁMALOVÁ Milada. §276. In: ŠÁMAL Pavel, GŘIVNA Tomáš, HERCZEG Jiří, KRATOCHVÍL Vladimír, PÚRY František, RIZMAN Stanislav, ŠÁMALOVÁ Milada, VÁLKOVÁ Helena, VANDUCHOVÁ Marie. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012).
8. Aplikujeme-li tyto zásady na uvedený případ, je zřejmé, že se v uvedeném případě nejedná o tzv. distanční delikt a pro účely určení místní příslušnosti soudu je v tomto případě podstatné, na jakém místě došlo (resp. podle obžaloby mělo dojít) k ohrožení zájmu chráněného trestním zákoníkem (objektu trestného činu). K ohrožení fungování obecně prospěšného zařízení přitom mělo podle obžaloby dojít v Jaderné elektrárně Dukovany, okres Třebíč, a to podle obžaloby jednáním obviněného, který měl provádět předmětné kontroly na tomto obecně prospěšném zařízení v rozporu s příslušnými normami a předpisy, a to přímo v areálu a prostorách tohoto zařízení.
9. Na základě výše uvedeného Nejvyšší soud rozhodl, že Okresní soud v Třebíči je příslušný k projednání věci, neboť v jeho obvodu ve smyslu §18 odst. 1 tr. ř. mělo dojít ke spáchání trestného činu podle §18 odst. 1 tr. ř.
10. Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 18. 11. 2020
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu