ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.1002.2020.1
sp. zn. 7 Tdo 1002/2020-155
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. 9. 2020 o dovolání obviněného K. B. , nar. XY, Slovensko, bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 4 To 57/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 66 T 70/2019 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 20. 9. 2019, č. j. 66 T 70/2019-91, byl obviněný K. B. uznán vinným přečiny porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, za které a za přečin zatajení věci podle §219 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Bruntále ze dne 9. 7. 2018, sp. zn. 1 T 119/2018, mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Jako podmínka osvědčení bylo obviněnému uloženo nahradit ve zkušební době podle svých sil škodu způsobenou L. Š. Současně byl zrušen výrok o trestu z uvedeného trestního příkazu včetně rozhodnutí obsahově navazujících.
Odvolání obviněného (kterým napadl rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu) Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 26. 5. 2020, č. j. 4 To 57/2020-117, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný dovolání, kterým je napadl v celém rozsahu, a odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Namítl, že svou neúčast u hlavního líčení dne 20. 9. 2019 ve 12:45 hodin nezavinil. Vyrazil v ranních hodinách z místa svého tehdejšího přechodného bydliště z XY, navazující přípojný vlak byl ale o několik hodin opožděn. Neměl u sebe mobilní telefon a k soudu se dostavil po patnácté hodině, kde se omluvil příslušníkovi justiční stráže. Ten mu sdělil telefonní číslo pevné linky informačního centra okresního soudu, aby jej následující den mohl obviněný kontaktovat. To také učinil, ale bylo mu pouze sděleno, že byl předcházejícího dne vyhlášen rozsudek, který mu bude doručen na adresu jeho bydliště. Odvolací soud jeho vysvětlení neakceptoval proto, že se obviněný k trestné činnosti doznal. Podle obviněného nebyly splněny podmínky §202 odst. 2 tr. ř. pro konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti ani podmínky §207 odst. 2 tr. ř. k přečtení protokolu o jeho výslechu z přípravného řízení. Odvolací soud nezjišťoval podrobnosti o důvodech jeho nedostavení se k hlavnímu líčení. Z obsahu spisu přitom neplynou žádné pochybnosti o věrohodnosti obviněného. Podle jeho názoru tak došlo k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 3 písm. b) a c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť neměl možnost se hlavního líčení účastnit. Pokud jde o argumentaci, že v jiné trestní věci, kde se rovněž předmětného dne neúčastnil hlavního líčení, podobnou námitku nevznesl, tato podle obviněného nesvědčí o tom, že nedošlo k porušení jeho práv v nyní projednávané věci. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo pro obviněného překvapivé a nepředvídatelné. Závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení a jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že námitky obviněného lze pod deklarovaný dovolací důvod formálně podřadit, nejsou však důvodné. Podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného (a tedy i podmínky postupu podle §207 odst. 2 tr. ř.) byly splněny a obviněný ani nenamítá opak. Namítá pouze, že odvolací soud neakceptoval jeho dodatečnou omluvu. Podmínky konání hlavního líčení nejsou vázány na skutečnost, zda se obviněný omluvil, či co bylo důvodem jeho omluvy. Konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného by podle §202 odst. 2 tr. ř. nebylo vyloučeno ani v případě, že by se obviněný omluvil předem a uvedl akceptovatelný důvod. Zde by se nicméně měl důvod jeho nepřítomnosti pečlivě zvažovat s ohledem na jeho ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti. Z logiky věci však k omluvě lze přihlížet pouze v případě, kdy se obviněný omluví předem. Podle státního zástupce také k celé situaci obviněný sám přispěl tím, že k soudu vyrazil na cestu až v ranních hodinách dne konání hlavního líčení komplikovaným železničním spojením. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případech, kdy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Uvedený dovolací důvod nespočívá v jakékoliv nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení, ale pouze v absenci, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle kterého nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného.
Podle §202 odst. 2 tr. ř. je možné v nepřítomnosti obviněného (který není ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, a nejde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let) hlavní líčení provést, pokud soud má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez jeho přítomnosti, a přitom obžaloba byla obviněnému řádně doručena, obviněný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán, o skutku, který je předmětem obžaloby, byl už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut, bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování a současně byl obviněný na možnost konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti v předvolání upozorněn. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.
Ačkoli obviněný na citované ustanovení trestního řádu odkazuje, porušení žádné z výše uvedených podmínek soudu prvního stupně nevytýká a ani Nejvyšší soud je nezjistil. Obviněný de facto prosazuje názor, že měl odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušit, neboť se hlavního líčení nemohl účastnit z důvodů, které (jak se zřejmě domnívá) sám nezavinil a které byly závažné. Byť je právo obviněného účastnit se hlavního líčení důležitou součástí jeho práva na spravedlivý proces, nelze je chápat absolutně v tom smyslu, že by bylo povinností soudů mu tuto možnost zajistit tak, aby to vyhovovalo jeho potřebám. Úprava ustanovení §202 odst. 2 tr. ř. vymezuje právní rámec, který je soud povinen dodržet. Mezi jeho povinnosti tak nepatří např. zjišťování, kde se obviněný mohl zdržet, či snaha jej kontaktovat. Je pouze na obviněném, jaké kroky učiní, aby svého práva účastnit se hlavního líčení využil. Mezi tyto kroky patří jak volba dopravního spojení a včasnost nastoupení cesty k soudu, tak i například to, že si s sebou vezme mobilní telefon. Obviněný hovoří o několikahodinovém zpoždění přípojného vlaku. Nabízí se proto otázka, kdy se o tomto zpoždění dozvěděl, zda se tedy nemohl přece jen pokusit o omluvu před konáním hlavního líčení ve 12:45 hodin. O žádném takovém úsilí se ve svém dovolání nezmiňuje a lze tedy mít za to, že se o včasné kontaktování soudu nijak nepokusil. Vzhledem k tomu, že mobilní telefon má dnes u sebe prakticky každý člověk, řada lidí včetně internetového připojení, kde lze telefonní číslo soudu vyhledat, nemluvě o možnosti požádat o pomoc na vlakovém nádraží (zvláště mělo-li být příčinou zmeškání soudního jednání zpoždění vlaku, tedy by šlo o zavinění na straně dopravce), nelze vysvětlení obviněného akceptovat.
Mimo to obviněný nic z tvrzených skutečností nedoložil. Podobně jako se soud prvního stupně pohybuje při konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného v rámci §202 odst. 2 tr. ř. a není povinen vyvíjet snahu ke zjištění, proč se obviněný nedostavil, není povinností odvolacího soudu prokazovat, že obviněnému v účasti u hlavního líčení nic nebránilo, a vyvracet jeho nepodložená tvrzení. Obviněný se ostatně ani dodatečně z neúčasti na hlavním líčení neomluvil způsobem, který by bylo možné označit za řádný. Jeho tvrzení o odpoledním rozhovoru s justiční stráží a o telefonátu na informační centrum soudu jsou neověřitelné a nemají pro posouzení věci žádný význam.
Rovněž další počínání obviněného v této i v jiné trestní věci sp. zn. 2 T 32/2019 (nedostavování se k hlavnímu líčení, problémy s doručováním soudních obsílek, nutnost opakovaného vydávání příkazů k zatčení, tvrzení o telefonických omluvách nezjištěné soudní pracovnici apod.) vedou spíše k závěru, že šlo i v tomto případě z jeho strany pouze o jinou formu obstrukčního jednání.
Lze uzavřít, že postup soudu prvního stupně (ani zpětně) a stejně tak ani postup odvolacího soudu, který odvolání obviněného zamítl, nelze hodnotit jako odporující čl. 38 odst. 2 Listiny.
Vzhledem k tomu, co bylo uvedeno výše, Nejvyšší soud dovolání obviněného K. B. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 9. 2020
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu