ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.1195.2020.1
sp. zn. 7 Tdo 1195/2020-1111
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 8. 12. 2020 o dovolání obviněné Z. K. , nar. XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 7. 2020, sp. zn. 2 To 46/2020, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 8/2019 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné Z. K. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 2. 2020, č. j. 6 T 8/2019-989, byla obviněná Z. K. shledána vinnou jednak zločinem obchodování s lidmi podle §168 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku a také přečinem kuplířství podle §189 odst. 1 tr. zákoníku. Za to jí byl uložen podle §168 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon trestu byla zařazena do věznice s ostrahou, a dále trest propadnutí věci podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a to mobilního telefonu obžalované zn. Samsung se SIM O2 a Vodafone.
2. Uvedených trestných činů se podle zjištění soudu prvního stupně dopustila obviněná tím, že
1. nejméně v období od druhé poloviny roku 2017 do měsíce května roku 2019 zpravidla z místa svého bydliště nejprve na adrese XY a později XY, okr. Trutnov, za využití internetové inzerce primárně na portálu amateri.com a prostřednictvím uskutečněného telekomunikačního provozu, v úmyslu si tím opatřit finanční prospěch, za účelem jejich užití k různým formám pohlavního styku zájemcům mj. z Trutnovská, Liberecka, Královéhradecká, Rychnovská a Náchodská, zjednala a zpravidla také na předem domluvené místo dopravila jednak osoby mladší 18 let a jednak dospělé ženy, a to nejméně
a) S. Č., nar. XY, která přesně nezjištěný den na jaře 2018 a rovněž pak dne 04. 04. 2019 uskutečnila ve dvou případech pohlavní styk za úplatu 2.000 Kč a 1.000 Kč, ze které od ní získala nejméně 1.000 Kč,
b) M. G., nar. XY, která od měsíce března 2019 do měsíce května 2019 uskutečnila nejméně v 7 případech pohlavní styk za úplatu, která byla v jednotlivých případech od 1.300 Kč do 2.000 Kč, celkem nejméně 11.900 Kč, ze kterých od ní získala celkem nejméně 5.950 Kč,
c) AAAAA (pseudonym), nar. XY, jednak v období od října 2017 do 13. 01. 2018, ač věděla, že jí tehdy ještě nebylo 18 let, a jednak v období od 14. 01. 2018 do měsíce září 2018, která uskutečnila nejméně ve 200 případech (z toho jich bylo nejméně 120 do jejích 18 let) pohlavní styk za úplatu v celkové výši nejméně 220.000 Kč, ze kterých od ní získala celkem nejméně 150.000 Kč,
d) tehdy nezl. BBBBB (pseudonym), nar. XY, v období ode dne 16. 01. 2018 do měsíce února 2018, ač věděla, že jí tehdy ještě nebylo 18 let, která uskutečnila ve 4 případech pohlavní styk za úplatu celkem ve výši 5.300 Kč, ze kterých od ní získala celkem nejméně 2.500 Kč,
e) Z. H., nar. XY, která od měsíce září 2017 do měsíce prosince 2017 uskutečnila nejméně ve 4 případech pohlavní styk za úplatu celkem nejméně 4.000 Kč, ze kterých od ní získala celkem nejméně 2.000 Kč,
f) tehdy nezl. CCCCC (pseudonym), nar. XY, v období měsíců červen a červenec 2017, ač věděla, že jí tehdy ještě nebylo 18 let, která uskutečnila nejméně v 10 případech pohlavní styk za úplatu celkem ve výši 30.000 Kč, ze kterých od ní získala celkem nejméně 15.000 Kč,
g) tehdy ne
Z
l. DDDDD (pseudonym), nar. XY, během měsíců duben a květen 2018, ač věděla, že jí tehdy ještě nebylo 18 let, která uskutečnila nejméně ve 20 případech pohlavní styk za úplatu celkem ve výši nejméně 60.000 Kč, ze kterých od ní získala celkem nejméně 30.000 Kč, přičemž poté se jí ještě bezvýsledně k pokračování provozování prostituce, ze které by mohla mít další finanční prospěch, snažila přimět pohrůžkou zveřejnění jejích intimních fotek na internetu prostřednictvím Facebooku,
h) M. H., nar. XY, která během druhé poloviny roku 2017 uskutečnila pohlavní styk za úplatu ve více případech, kterých bylo několik desítek, ze kterých od ní získala celkem nejméně 20.000 Kč,
i) K. O., nar. XY, která od měsíce ledna 2018 do počátku měsíce července 2018 uskutečnila pohlavní styk za úplatu ve více případech, kterých bylo několik desítek, ze kterých od ní získala celkem nejméně 100.000 Kč,
čímž tak pro sebe při zohlednění výdajů, které s tím měla, získala neoprávněný prospěch převyšující 300.000 Kč.
3. Zmíněný rozsudek následně napadla obviněná odvoláním. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 7. 2020, č. j. 2 To 46/2020-1047, bylo odvolání podle §256 tr. ř. zamítnuto.
4. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze podala obviněná dovolání, opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jeho naplnění spatřovala v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Jednáním popsaným ve výroku rozsudku krajského soudu nebyly, a ani nemohly být, naplněny znaky skutkových podstat těch trestných činů, jaké dovodily soudy. Obviněná dále spatřuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy ve vztahu k závěru soudů ohledně zavinění. Závěry v otázce naplnění subjektivní stránky trestného činu jsou v rozhodnutích soudů nepřezkoumatelné, čímž došlo k porušení ústavního práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
5. V bodě III. dovolání pak obviněná uvedla, že skutek vymezený ve výroku nespáchala v rozsahu uváděných dílčích útoků ve vztahu k AAAAA (ve vztahu k dalším 8 ženám a dívkám nic nenamítla). Má za to, že se soud ve vztahu k těmto dílčím útokům nevypořádal se všemi důkazy, které svědčí v její prospěch, a s posouzením polehčujících okolností v rámci úvah o výši trestu. Soud postupoval v rozporu s §2 odst. 5 a 6 tr. ř., jelikož nebyl zjištěn takový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, čímž důsledně nerespektoval zásadu presumpce neviny a z ní plynoucí princip in dubio pro reo. Zároveň soud prvního stupně ve věci neprovedl řádné hodnocení důkazů jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu. Výrok o vině soudy postavily především na jejím doznání a další důkazy prezentovaly pouze jako důkazy podpůrné, čímž porušily zásadu zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností a zásadu vyhledávací. Na této zásadě je třeba trvat i v případech, kdy je učiněno plné doznání nebo v případech, kdy obviněný je s vynesením odsuzujícího rozsudku smířen a soudu jeho vydání třeba sám navrhuje, tím spíše pak v případech, kdy doznání je učiněno jen ohledně některých dílčích skutků, jako to bylo v jejím případě. Obviněná má tedy za to, že ani ohledně skutků, ke kterým se procesně bezchybným způsobem doznala, nelze rozhodnout jen na základě jejího doznání. Proto podle argumentu a minori ad maius nelze dovozovat její vinu ve vztahu k AAAAA. Soud v tomto případě rozhodl pouze na základě jediné svědecké výpovědi, ve které poškozená vypověděla, že celkově měla minimálně 200 zákazníků. Tato výpověď není podepřena žádnými dalšími důkazy ani skutkovými zjištěními, přičemž obviněná vypověděla, že AAAAA odvezla k zákazníkovi jen ve 3 případech.
6. Obviněná dále namítla porušení zásady ústnosti a bezprostřednosti trestního řízení. Poukazuje na skutečnost, že v posuzované věci nebyl vyslechnut žádný svědek, žádná poškozená, byly pouze přečteny úřední záznamy a výpovědi svědků z přípravného řízení, byť k jejich přečtení došlo v souladu s §211 odst. 1, 6 tr. ř. Obviněná byla zkrácena na právu klást svědkům před soudem otázky a vyjádřit se k jejich výpovědím. Tímto způsobem bylo porušeno právo na její obhajobu a došlo k porušení práva na spravedlivý proces. Obviněná si uvědomuje, že tato dovolací námitka je charakterem námitkou procesní, má však za to, že má i hmotněprávní rozměr, a to v rozsahu tvrzení odlišného od skutkových zjištění soudů. Z procesní opatrnosti uvedla, že ačkoliv si je vědoma toho, že námitky do skutkových zjištění nejsou v zákoně vymezeným dovolacím důvodem, tak v kontextu ustálené judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, kterou konkrétně cituje, lze v případě, že se jedná o extrémní rozpory mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy, tyto námitky uplatnit.
7. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. a dle §2651 odst. 1 tr. ř. přikázal věc Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc znovu projednal a rozhodl, případně sám rozhodl podle §265m odst. 1 tr. ř. a obviněnou zprostil obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř.
8. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněné uvedl, že v dovolání uplatněnou argumentaci vůbec pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu podřadit nelze. Jde o námitky ryze procesní. Jestliže dovolatelka v úvodu svého mimořádného opravného prostředku uvedla, že nebyly naplněny znaky skutkových podstat trestných činů obchodování s lidmi podle §168 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku a kuplířství podle §189 odst. 1 tr. zákoníku, a to ohledně objektivní a subjektivní stránky, šlo o pouhou prázdnou proklamaci bez jakéhokoli hmotněprávního vyargumentování v následujícím textu dovolání. Obviněná jen formálně vznesla námitku existence extrémního rozporu mezi skutečným obsahem důkazů a skutkovými zjištěními, jež přijaly soudy. Kromě ojedinělé výhrady vůči vyhodnocení svědectví poškozené AAAAA neuvedla žádný jiný případ, kdy by některý důkaz měl být nalézacím soudem vyhodnocen nesprávně, v jakém smyslu a s jakým dopadem na vlastní konečné skutkové zjištění.
9. Státní zástupce poukázal na skutečnost, že neodpovídá realitě tvrzení obviněné o jejím konzistentním setrvání na popření toho, že by se uvedeného skutku ve vztahu k AAAAA dopustila. Spáchání tohoto skutku, a to v celém jeho rozsahu, obviněná při svém výslechu před soudem připustila, aniž by to bylo obhajobou při výslechu jakkoli napadeno a zpochybněno. Výrok o vině nebyl založen výhradně na doznání obviněné. Naopak její doznání, postupně doplňované, bylo spíše reakcí na jinými důkazy již prokázaný skutkový stav. Doznání obviněné korespondovalo s dalšími důkazy, přímými (v podobě svědectví poškozených, ale i dalších svědků) i nepřímými.
10. Státní zástupce má za neopodstatněnou i námitku údajného zásahu do práva obviněné na spravedlivý proces v důsledku toho, že obviněné byla upřena možnost osobně slyšet svědky vypovídající v její neprospěch. Ke čtení protokolů o výslechu svědků, resp. úředních záznamů o podání vysvětlení, došlo zákonným způsobem v hlavním líčení, který obviněný může přímo ovlivnit tím, zda ke čtení svůj souhlas dá či nikoli. Obviněná za aktivní účasti svého obhájce nepožadovala osobní slyšení svědků, nepokládala za nutné jim klást otázky a osobně je konfrontovat před soudem. Se čtením protokolů a úředních záznamů o podání vysvětlení dala výslovný souhlas. V dalším průběhu řízení před soudem I. stupně ani nepožadovala doplnění dokazování, neměla další důkazní návrhy.
11. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud o dovolání obviněné rozhodl tak, že se odmítá podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.
12. Toto vyjádření bylo zasláno obviněné k možné replice, čehož nevyužila
13. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§265c tr. ř.) shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
14. Dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Bylo tudíž namístě posoudit, zda v dovolání tvrzený důvod odpovídá důvodům zařazeným v citovaném ustanovení. Přitom nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
15. Obviněná dovolání opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Při přezkumu, zda taková vada nastala, je ovšem dovolací soud vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn během trestního řízení a jak je vyjádřen zejména ve výroku odsuzujícího rozsudku, resp. dále upřesněn v jeho odůvodnění. V rámci zmíněného dovolacího důvodu se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud potom není stupněm třetím, jehož úkolem by byl široký přezkum rozhodnutí druhoinstančních soudů, a to již z důvodu jeho omezené možnosti provádět v řízení o dovolání důkazy (srov. §265r odst. 7 tr. ř.) a přehodnocovat důkazy provedené již dříve.
16. V podaném mimořádném opravném prostředku ovšem obviněná napadla výlučně správnost skutkových zjištění a správnost procesu dokazování, jenž k jejich dovození vedl. Námitky obviněné tedy směřují proti způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů, přičemž se obviněná snažila provedeným důkazům přikládat obsah odpovídající její představě o skutkovém ději, což s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. činit nelze.
17. Ani námitka porušení zásady in dubio pro reo nemůže naplňovat zvolený dovolací důvod, ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť rovněž směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Uvedená zásada má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových.
18. Výjimkou z popsaného pravidla, umožňující v daném smyslu zásah Nejvyššího soudu v dovolacím řízení do pravomocného rozhodnutí, je zejména stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením, učiní-li současně dovolatel takový nesoulad předmětem svých námitek. Extrémní nesoulad je nicméně namístě dovodit jedině v případech závažných pochybení, zejména pokud skutková zjištění nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011).
19. V daném případě však taková situace vyžadující zásah Nejvyššího soudu zjevně nenastala. Mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Hradci Králové, z nichž vycházel také Vrchní soud v Praze, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, není žádný, natož extrémní rozpor. Skutková zjištění soudu prvního stupně mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, které soud prvního stupně řádně zhodnotil a svůj postup vysvětlil v odůvodnění rozsudku.
20. Na základě provedeného a dostatečného dokazování a po hodnocení důkazů byl tak následně dovozen průběh skutkového děje, jenž není domněnkou ani spekulací, ale vyplývá ze zmíněného procesního postupu. Na uvedeném ničeho nemění, že obviněná svoji vinu ve vztahu k jednání vůči AAAAA v podaném dovolání odmítla a podala svoji verzi skutkového děje, v níž uvádí výrazně nižší počet případů, ve kterých AAAAA za úplatu zákazníka sehnala a k němu ji dovezla, neboť s tímto tvrzením se soudy obou stupňů neztotožnily.
21. Jen obiter dictum proto Nejvyšší soud konstatuje, že obviněná se k vytýkanému jednání u hlavního líčení dne 18. 2. 2020 (č. l. 957-960) v celém rozsahu doznala, když k dotazu soudu na AAAAA uvedla, že souhlasí s tím, co je uvedeno v obžalobě, pouze si nepamatuje (nikdy si poznámky nevedla), jestli to bylo v tolika případech a jestli opravdu ta částka takhle souhlasí, ale je možné, že to tak bylo, aniž by to bylo obhajobou při výslechu jakkoli napadeno a zpochybněno. Kromě vlastního doznání je obviněná usvědčována svědeckými výpověďmi poškozených žen a dívek, výpověďmi svědků klientů, kterým kontakt zprostředkovala obviněná (minimálně svědek T. N. a J. P. potvrdili, že opakovaně souložili s dívkou jménem AAAAA), odposlechy a listinnými důkazy. Konkrétně je co do rozsahu trestné činnosti usvědčována i výpovědí svědkyně AAAAA, jejíž výpověď není nevěrohodná ani rozporná. Důkazům pro skutkový závěr ohledně tohoto skutku se odvolací soud v odůvodnění svého usnesení k totožné odvolací námitce obviněné speciálně věnoval (odst. 4 odůvodnění usnesení). Rozhodně neodpovídá realitě, že by soud prvního stupně v případě skutku pod bodem 1. c) rozhodl pouze na základě osamocené svědecké výpovědi AAAAA, která by nebyla podpořena důkazy dalšími. Nadto pokud je skutkový závěr podpořen přímým svědectvím poškozené a sama obviněná jej připustí, v žádném případě nelze uměle konstruovat tezi o extrémním rozporu mezi skutkovým závěrem a obsahem důkazu, když není dán rozpor žádný.
22. Nedůvodná je i další námitka obviněné týkající se údajného zásahu do jejího práva na spravedlivý proces v důsledku toho, že jí byla upřena možnost osobně slyšet svědky vypovídající v její neprospěch. Odvolací soud se také touto námitkou zabýval a vypořádal v bodě 4 odůvodnění usnesení. Nejvyšší soud se s jeho argumentací ztotožnil a odkazuje na ni a dále dodává. Pokud dovolatelka namítla, že poškozené dívky nebyly jako svědkyně vyslechnuty před soudem osobně, ale v hlavním líčení byly jen čteny jejich výpovědi z předchozího průběhu řízení, stalo se tak plně v souladu s platnou procesní úpravou, která takový postup připouští. Ke čtení protokolů o výslechu svědků, resp. úředních záznamů o podání vysvětlení, došlo podle §102 odst. 2 tr. ř. a §211 odst. 1, 6 tr. řádu, což je zákonný způsob provedení důkazu v hlavním líčení. S výjimkou postupu podle §102 odst. 2 tr. řádu (výslech svědků nezl. EEEEE (pseudonym) a nezl. FFFFF (pseudonym)) jde o způsob provedení důkazu, který obviněný může přímo ovlivnit tím, zda ke čtení svůj souhlas dá či nikoli. Obviněná za aktivní účasti svého obhájce nepožadovala osobní slyšení svědků, nepokládala za nutné jim klást otázky a osobně je konfrontovat před soudem. Se čtením protokolů a úředních záznamů o podání vysvětlení dala výslovný souhlas, tento výslovný souhlas mimo jiné udělila i se čtením protokolu o výpovědi svědkyně AAAAA. V dalším průběhu řízení před soudem I. stupně ani nepožadovala doplnění dokazování, neměla další důkazní návrhy. Ani tato procesní námitka tudíž není opodstatněná.
23. Souhrnně řečeno, logická obsahová návaznost skutkových zjištění soudů na provedené důkazy svědčí o tom, že ústavně zaručené základní právo obviněné na spravedlivé řízení nebylo porušeno. Nesouhlas obviněné se skutkovými zjištěními soudů, resp. její neztotožnění se se způsobem, jakým soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
24. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud shledal, že dovolací argumentace obviněné neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako kterémukoli z dalších uvedených v §265b tr. ř. Proto dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 12. 2020
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.