ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.1215.2020.1
sp. zn. 7 Tdo 1215/2020-428
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. 11. 2020 o dovolání obviněného M. K. , nar. XY v XY, státního občana Slovenské republiky, v České republice doručovací adresa XY, podaném proti usnesení Krajského soudu Ústí nad Labem ze dne 3. 8. 2020, sp. zn. 6 To 224/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 7 T 190/2019 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. K. podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 8. 2020, č. j. 6 To 224/2020-402, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání podané proti výrokům o vině a trestu rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 29. 5. 2020, č. j. 7 T 190/2019-373. V dovolání odkázal na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesouhlasil se zamítnutím jeho důkazních návrhů u hlavního líčení, v důsledku toho podle něj hodnocení důkazů extrémně vybočuje ze zásad spravedlnosti. Dále namítl, že znalci z odvětví psychologie nepřísluší hodnotit věrohodnost svědka, zvolenou formulací otázek soudy porušily čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Poukázal na skutečnost, že jeho obhájkyni nebylo umožněno účastnit se provedení znaleckého šetření znalkyní MUDr. Lucií Rolko. S odkazem na závěry znalkyně MUDr. Lucie Laclové a znalce Mgr. Leoše Vítka uvedl, že bodnou ránu na noze a ruce si poškozená mohla způsobit sama. V závěru odkázal na závěrečnou řeč obhájkyně a námitky obsažené v jeho odvolání s tím, že mu soudy neposkytly soudní ochranu podle čl. 4 Ústavy a porušily tím čl. 8 odst. 2 větu první Listiny. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby přikázal soudu prvního stupně věc znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že dovolací námitky jsou výlučně skutkového charakteru, uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají. Dovolatel ani kvalifikovaným způsobem nenamítl porušení svého práva na spravedlivý proces. Státní zástupce se vyjádřil i k některým konkrétním námitkám, zejména uvedl, že v trestním řízení není ničím neobvyklým, že se k obecné a specifické věrohodnosti svědků vyjadřuje znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie. Vyšetření obviněného znalcem není vyšetřovacím úkonem, kterého by měl obhájce právo se zúčastnit. Bezpředmětné jsou rovněž úvahy dovolatele o tom, že si bodná zranění způsobila poškozená sama. Kromě toho ze znaleckého posudku a výslechu znalkyně MUDr. Lucie Laclové nevyplývá, že by se k bodnému zranění poškozené jakkoli vyjadřovala. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.), splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), bylo však podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci zákonného dovolacího důvodu jen za předpokladu, že mu odpovídají svým obsahem. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů ani k rozsahu dokazování. Z toho je zřejmé, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem. Dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
Z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je vadná aplikace hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, odpovídají uvedenému dovolacímu důvodu takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
Obviněný byl odsouzen pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, jehož se dopustil skutkem, který podle zjištění Okresního soudu v Mostě, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také odvolací soud, spočíval v podstatě v tom, že od května 2017 do 25. února 2019 v Mostě v bytech na různých adresách, které společně obývali se svoji družkou A. B., ji fyzicky i psychicky napadal, opakovaně bil, zakazoval jí styk s příbuznými, zamykal doma, slovně napadal vulgárními výrazy, vyhrožoval zabitím, ohrožoval nožem, přičemž ji ve dvou případech nožem píchl, a tohoto napadání se dopouštěl i v průběhu dvou těhotenství poškozené. V dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by takto zjištěný skutek nenaplňoval znaky zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle výše zmiňovaných ustanovení tr. zákoníku. Pouze takové námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolání obviněný založil na námitkách, které byly v podstatě pouhým opakováním jeho obhajoby z původního řízení, která byla postavena zejména na tvrzení, že on svou družku fyzicky nenapadal, vždy u nich šlo pouze o slovní hádky. Vzniklá bodná zranění si mohla podle jeho názoru způsobit sama poškozená (poukázal na její sebepoškozování v minulosti). Nesouhlasil se závěry soudů ohledně věrohodnosti poškozené a svědkyně B. B. i se závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví klinická psychologie, v nichž se znalec Mgr. Leoš Vítek zabýval obecnou i specifickou věrohodností A. B. Tyto námitky obviněného mají vyloženě skutkovou povahu, resp. směřují do oblasti hodnocení důkazů soudy, a tím se ocitají mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
K námitce dovolatele, že znalci z oboru zdravotnictví, odvětví klinická psychologie nepřísluší hodnotit věrohodnost svědka, je možné stručně uvést, že posouzení obecné i specifické věrohodnosti je v kompetenci znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie. Znalec se nevyjadřuje k pravdivosti, pouze konstatuje, že posuzovaný je schopen podat pravdivou výpověď (viz Kolektiv autorů. Základy soudní psychiatrie psychologie. Brno: Masarykova univerzita, 1999, s. 87). Samotné hodnocení výpovědi svědka z hlediska pravdivosti je výhradně na soudu, který musí svůj myšlenkový proces přezkoumatelným způsobem odůvodnit. V daném případě z přehledného a dostatečně logického odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně si lze učinit jasný obrázek o tom, na základě jakých úvah dospěl soud k závěru o věrohodnosti a pravdivosti výpovědi poškozené (tento závěr byl podpořen nejen znaleckým posudkem Mgr. Leoše Vítka, ale i výpověďmi několika svědkyň a důkazy listinnými) a k tomu, že obhajoba obviněného byla ohledně jeho tvrzení, že poškozenou nikdy a nijak fyzicky nenapadl, jednoznačně vyvrácena (srov. odstavce 22 až 24 odůvodnění rozsudku, na které navazují odstavce 7 a 8 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
Obviněný v řízení před soudem prvního stupně navrhl provést důkaz zprávou o pověsti z místa bydliště a opisem rejstříku trestů poškozené a svědkyně B. B., aby tím prokázal jejich údajnou nevěrohodnost. Tím, že došlo k zamítnutí takového návrhu na doplnění dokazování, nedošlo k opomenutí důkazu ve smyslu judikatury Ústavního soudu. Jak ostatně plyne již ze samotné dovolací argumentace, obviněný nenamítal, že by se soudy vůbec nevypořádaly s jeho důkazními návrhy (tj. že by je zcela ignorovaly), ale pouze vyjadřoval svůj nesouhlas s důvody, pro které soudy odmítly jeho návrhu vyhovět. Nalézací soud důkazní návrh sice zamítl, avšak logickým způsobem vysvětlil, co ho k takovému postupu vedlo (viz odst. 21 odůvodnění rozsudku).
Dovolatel namítl údajné porušení jeho práva na obhajobu spočívající v tom, že jeho obhájkyni nebylo umožněno účastnit se znaleckého šetření prováděného soudní znalkyní MUDr. Lucií Rolko. Taková námitka je nedůvodná. Jestliže se dovolatel domníval, že k porušení práva na obhajobu mělo dojít v důsledku toho, že jeho obhájkyni bylo znemožněno klást znalkyni otázky, k tomu se vyjádřil již odvolací soud v odstavci 8 odůvodnění jeho usnesení. Správně zdůraznil, že možnost pokládat znalcům otázky měl obviněný i jeho obhájkyně v průběhu celého řízení, ve vztahu k soudní znalkyni MUDr. Lucii Rolko především v hlavním líčení, kde byla znalkyně vyslechnuta. Právo na obhajobu tudíž nebylo zkráceno.
Obstát nemohla ani argumentace obviněného, v níž paušálně odkazoval na své odvolací námitky a na obsah závěrečné řeči jeho obhájkyně. Nejvyšší soud se může v řízení o dovolání zabývat jen těmi skutečnostmi, které jsou v dovolání uplatněny v souladu s obsahovými náležitostmi dovolání tak, aby byly uvedeny konkrétně přímo v textu dovolání. Dovolatel nemůže svou námitku opírat o odkaz na obsah řádného opravného prostředku či jiných podání učiněných v předcházejících stadiích řízení nebo například na obsah závěrečných řečí v řízení před soudem prvního či druhého stupně (viz rozhodnutí č. 46/2013 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného M. K. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 11. 2020
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu