ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.1244.2020.1
sp. zn. 7 Tdo 1244/2020-1715
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 12. 2020 o dovolání obviněného J. T. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 10. 5. 2018, sp. zn. 55 To 369/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 4 T 141/2016 takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje ohledně obviněného J. T. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 10. 5. 2018, sp. zn. 55 To 369/2017.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 12. 6. 2017, č. j. 4 T 141/2016-1359, byl obviněný J. T. uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a přečiny neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku. Za tyto a další trestné činy mu byl podle §205 odst. 4 za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání pěti let. Zároveň byly zrušeny výroky o trestech z trestního příkazu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 3. 3. 2016, sp. zn. 1 T 29/2016, a z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 2 T 47/2016, včetně rozhodnutí obsahově navazujících. Dále mu byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozeným škodu, přičemž někteří poškození byli podle §229 odst. 1 a 2 tr. zákoníku odkázáni se svými nároky na náhradu škody (či s jejich zbytkem) na řízení ve věcech občanskoprávních. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněných J. H. a M. K.
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obvinění J. T. (směřoval je pouze do výroku o trestu) a M. K. a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Jablonci nad Nisou. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci o nich rozhodl rozsudkem ze dne 10. 5. 2018, č. j. 55 To 369/2017-1448, tak, že rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém výroku o trestu ohledně všech obviněných a ve výroku o náhradě škody ve vztahu k jednomu z poškozených a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl. Obviněnému J. T. nově uložil trest shodně jako soud prvního stupně s tím, že navíc mu uložil trest propadnutí věci. Odvolání obviněného J. T. podle §256 tr. ř. zamítl.
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný J. T. dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Uvedl, že dne 4. 4. 2018 telefonicky kontaktoval obhájce a sdělil mu novou adresu pro doručování (XY), přičemž obhájce tuto informaci dalšího dne zaslal datovou zprávou do datové schránky Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, jelikož podle veřejných údajů ministerstva spravedlnosti se spis stále nacházel u soudu prvního stupně. Při konání veřejného zasedání dne 10. 5. 2018 obhájce předpokládal, že jeho oznámení o nové adrese je krajskému soudu známo a že obviněný byl řádně o termínu konání veřejného zasedání na tuto novou adresu vyrozuměn (jemu samotnému došlo vyrozumění o nařízení veřejného zasedání dne 11. 4. 2018, tedy několik dní poté, co sdělil soudu novou adresu obviněného). Není proto pravdou, že by obhájce před konáním veřejného zasedání o odvolání nesdělil soudu novou adresu obviněného, jak uvedl odvolací soud v odstavci 18 odůvodnění jeho rozsudku. Postupem, při němž obviněnému nebyl sdělen termín a místo konání veřejného zasedání o odvolání, kde byl odsouzen mj. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, bylo porušeno jeho právo zaručené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Obviněný se chtěl veřejného zasedání zúčastnit a poukázat tam na skutečnost, že řádně pracoval, plnil své povinnosti stanovené v rámci dřívějšího podmíněného odsouzení a chtěl mít možnost odpovídat na otázky soudu týkající se jeho nápravy. V závěru dovolání namítl, že nebyly provedeny jím navrhované důkazy, a to tři domovní prohlídky objektů, kde se ukradená auta nacházela.
4. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci a věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, případně podle svého uvážení věc vrátil k novému projednání Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že o právu obviněného být vyrozuměn o konání veřejného zasedání o odvolání není pochyb, jak to ostatně vyplývá ze znění §233 odst. 1 tr. ř. (je osobou, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět), přičemž se mu mělo podle §63 odst. 2 tr. ř. doručovat především na adresu, kterou za tím účelem uvedl. Ze spisu je zřejmé, že předmětné vyrozumění bylo obviněnému zasláno na tři adresy, veškeré tyto zásilky byly uloženy na poště, jelikož jejich adresát nebyl zastižen. Odvolací soud vycházel z toho, že došlo k doručení tzv. fikcí a jsou tedy splněny podmínky pro konání veřejného zasedání o odvolání. Z listin předložených obhájcem JUDr. Vlastimilem Motlíkem však vyplývá, že soudy byly o nové adrese obviněného s dostatečným předstihem informovány, na tuto novou adresu mu však vyrozumění nebylo zasíláno. Sdělení obhájce o nové adrese obviněného ze dne 5. 4. 2018 se z nejasných důvodů ve spise nenachází. Vzhledem k tomu, že obviněný nebyl vyrozuměn o termínu konání veřejného zasedání o odvolání a nemohl se tak osobně projednání věci zúčastnit, byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání. K námitce neprovedení důkazů uvedl, že s touto výhradou se již vypořádal soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku, přičemž návrhy na doplnění dokazování zamítl jako nadbytečné a neúčelné. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, a aby přikázal tomuto soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
7. Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Jde o případy, kdy v rozporu se zákonem se konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ačkoli měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž byl obviněný zkrácen na svém základním právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se tak mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům ( čl. 38 odst. 2 Listiny). Z hlediska obsahu dovolání je s poukazem na uvedený dovolací důvod významná otázka, zda byly splněny podmínky pro konání veřejného zasedání u odvolacího soudu dne 10. 5. 2018 v nepřítomnosti obviněného.
8. Podle §233 odst. 1 tr. ř. předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. O veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže tyto osoby nebyly k veřejnému zasedání předvolány; vyrozumí též obhájce, popřípadě zmocněnce a zákonného zástupce těchto osob. Je nepochybné, že obviněný jakožto osoba, která může být přímo dotčena rozhodnutím, má právo být k veřejnému zasedání buď předvolán, nebo o něm vyrozuměn (to podle procesní situace, podle potřeby provádět dokazování apod.). Pokud jde o účast (přítomnost) obviněného ve veřejném zasedání, obecné ustanovení §234 tr. ř. o přítomnosti osob se o ní vůbec nezmiňuje, takže veřejné zasedání obecně lze konat v nepřítomnosti obviněného (v určitých případech se uplatní speciální ustanovení §263 odst. 4 tr. ř., což však zde není rozhodné). Veřejné zasedání však v nepřítomnosti obviněného konat nelze, jestliže o něm není řádně vyrozuměn (nebo k němu předvolán).
9. Dovolateli je nutno přisvědčit v tom, že zásadní pochybení odvolacího soudu spočívalo v tom, že ačkoli obviněnému nebylo vyrozumění o konání veřejného zasedání o odvolání vůbec doručováno na jeho aktuální adresu pro doručování, kterou za tím účelem uvedl, jak ukládá ustanovení §63 odst. 2 tr. ř., a obviněný se k veřejnému zasedání nedostavil, bylo toto veřejné zasedání přesto konáno v nepřítomnosti obviněného.
10. Jak vyplývá z obsahu trestního spisu, předseda senátu odvolacího soudu nařídil odvolací veřejné zasedání dne 29. 3. 2018 na den 10. 5. 2018 (č. l. 1427). Referát byl vypraven dne 11. 4. 2018. Podle tohoto referátu bylo vyrozumění o veřejném zasedání obviněnému zasláno prostřednictvím pošty na tři různé adresy: XY, XY a XY (odkud se písemnosti ve všech případech po uplynutí úložní lhůty vrátily zpět soudu). Ani jedna z těchto adres však již v té době nebyla adresou uvedenou obviněným pro účely doručování.
11. Obhájce obviněného totiž zaslal dne 5. 4. 2018 datovou zprávou do datové schránky Okresního soudu v Jablonci nad Nisou oznámení o nové adrese obviněného (XY). Učinil tak v dostatečném předstihu před tím, než odvolací soud začal rozesílat jednotlivá vyrozumění o konání veřejného zasedání (a samozřejmě i ve výrazném předstihu před konáním veřejného zasedání). Nelze přitom klást obviněnému k tíži, že tento přípis byl zaslán soudu prvního stupně, namísto soudu odvolacímu, u něhož se v té době spis reálně nacházel, ani skutečnost, že předmětný přípis není z neznámého důvodu obsažen ve spise. Nejvyšší soud má tuto okolnost (tj. že obhájce skutečně zaslal dne 5. 4. 2018 soudu prvního stupně přípis s informací o nové adrese obviněného) za prokázanou především na základě „záznamu o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu“ soudu prvního stupně (viz č. l. 1460 trestního spisu), který zaslal obhájce JUDr. Vlastimil Motlík odvolacímu soudu další den po konání veřejného zasedání spolu s upozorněním, že vyrozumění o konání veřejného zasedání nebylo obviněnému zasláno na správnou adresu, v důsledku čehož o konání tohoto veřejného zasedání nevěděl a nemohl se ho tak – navzdory svému přání – zúčastnit. V tomto záznamu sice není výslovně uvedeno, že obsahem datové zprávy je vyrozumění o změně adresy obviněného, nicméně z něj vyplývá, že byl odeslán i dodán do datové schránky soudu prvního stupně dne 5. 4. 2018 a jedná se o věc ke sp. zn. 4 T 141/2016 obviněného J. T. Trestní spis přitom žádný jiný přípis z tohoto dne od obhájce JUDr. Vlastimila Motlíka neobsahuje.
12. S ohledem na uvedené okolnosti a časové souvislosti Nejvyšší soud nedospěl k závěru, že by popsaná situace vznikla v důsledku nějaké obstrukce ze strany obviněného nebo obhájce. I když obviněný několikrát vystřídal uváděné adresy svého pobytu, poslední předchozí oznámení změny adresy (na adresu XY) proběhlo dne 24. 7. 2017 (viz úřední záznam č. l. 1393, pak totéž potvrdil obhájce e-mailem dne 18. 8. 2017 – č. l. 1406), tedy téměř tři čtvrtě roku před oznámením nové adresy dne 5. 4. 2018.
13. Z uvedeného je zřejmé, že obviněný soudu první instance včas sdělil novou doručovací adresu. Pokud odvolací soud obviněnému vyrozumění o veřejném zasedání doručoval na nesprávné (dřívější) adresy, ačkoli obhájce obviněného prokazatelně o nové adrese informoval soud prvního stupně s dostatečným předstihem před rozesláním vyrozumění o konání veřejného zasedání, byl tím obviněný zkrácen na svých obhajovacích právech. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že soud nepovažoval účast obviněného při veřejném zasedání za nutnou a že tomuto veřejnému zasedání byl přítomen obhájce obviněného. Obviněný se v důsledku nesprávného postupu soudu druhého stupně nedozvěděl řádně a včas o termínu konání veřejného zasedání, jehož předmětem bylo jím podané odvolání, tudíž se k němu nemohl dostavit a v plném rozsahu uplatnit svá procesní práva.
14. Za popsané situace nemělo být veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného konáno, neboť pro takový postup nebyly splněny všechny zákonné podmínky. Nebylo respektováno jednak ustanovení §233 odst. 1 tr. ř. o vyrozumění obviněného o veřejném zasedání, jednak ustanovení §64 odst. 4 tr. ř. o doručení vyrozumění tzv. fikcí, neboť na adresách, kam bylo doručováno, se obviněný v té době nezdržoval a ani nebylo možné žádnou z těchto adres v rozhodné době již považovat za adresu označenou obviněným pro účely doručování, když předtím již takto označil adresu jinou. Obviněnému J. T. nebylo vyrozumění o konání veřejného zasedání řádně doručeno, tj. nebylo doručeno fikcí, jak se domníval odvolací soud.
15. Uvedeným postupem odvolacího soudu bylo porušeno ústavně zaručené právo obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti (čl. 38 odst. 2 Listiny). Zásah Nejvyššího soudu na podkladě dovolání obviněného byl nezbytný.
16. Nejvyšší soud proto napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci v části týkající se dovolatele zrušil. Současně zrušil také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
17. S ohledem na tento způsob rozhodnutí se Nejvyšší soud již nezabýval dalšími uplatněnými dovolacími námitkami (tj. námitkou, že soudy nevyhověly návrhu obhajoby na provedení dalších důkazů), neboť po tomto rozhodnutí se věc vrací do stadia řízení před odvolacím soudem, jehož povinností bude znovu věc v rozsahu zrušení projednat, tj. znovu rozhodnout o odvolání obviněného J. T. a o odvolání státní zástupkyně týkajícím se tohoto obviněného.
18. Obviněný sice v současné době vykonává trest odnětí svobody, avšak v jiné trestní věci, konkrétně ve věci Městského soudu v Praze sp. zn. 10 T 6/2018 (viz č. l. 1669, 1671). Zbytek trestu v nyní projednávané věci (po započtení vazby) měl nastoupit až dne 16. 11. 2023 (č. l. 1676, 1677). Nebylo tedy nutné rozhodovat podle §265 l odst. 4 tr. ř. o vazbě.
19. Závěrem pokládá Nejvyšší soud za nutné vzhledem k obzvláště výraznému časovému odstupu od vyhlášení napadeného rozhodnutí (dne 10. 5. 2018) konstatovat, že věc mu byla s dovoláním obviněného sice předložena poprvé již dne 11. 3. 2019, avšak bez řádného doručení napadeného rozsudku odvolacího soudu obviněnému, takže spis musel být vrácen soudu prvního stupně bez věcného vyřízení (viz přípis ve věci sp. zn. 7 Tdo 317/2019 ze dne 20. 3. 2019). K dalšímu předčasnému předložení věci Nejvyššímu soudu došlo dne 6. 8. 2020, takže spis musel být znovu vrácen dne 20. 8. 2020 soudu prvního stupně (věc sp. zn. 7 Tdo 858/2020). Řádně byl spis předložen Nejvyššímu soudu k řízení o dovolání až dne 16. 11. 2020. V řízení před Nejvyšším soudem tudíž nedošlo k průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 12. 2020
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu