ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.1297.2020.1
sp. zn. 7 Tdo 1297/2020-434
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 15. 12. 2020 v neveřejném zasedání o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného A. Š., nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2020, č. j. 13 To 169/2020-392, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 6 T 14/2020, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2020, č. j. 13 To 169/2020-392.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 16. 6. 2020, č. j. 6 T 14/2020-359, byl obviněný uznán vinným v bodě 1) přečiny ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a v bodě 2) pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1, §145 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen za tuto trestnou činnost a za sbíhající se přečiny výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, pro které byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 12. 11. 2019, sp. zn. 26 T 121/2019, který nabyl právní moci dne 26. 11. 2019, podle §145 odst. 1, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, za současného zrušení výroku o trestu ve sbíhající se trestní věci. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání státní zástupce v neprospěch obviněného do výroku o trestu a obviněný, z jejichž podnětu Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 8. 2020, č. j. 13 To 169/2020-392, zrušil rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným v bodě 1) přečiny ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a v bodě 2) přečiny ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto přečiny a za sbíhající se přečiny výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, pro které byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 12. 11. 2019, sp. zn. 26 T 121/2019, který nabyl právní moci dne 26. 11. 2019, byl odsouzen podle §146 odst. 1, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na patnáct měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, za současného zrušení výroku o trestu ve sbíhající se trestní věci. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
3. Podle skutkových závěrů soudu druhého stupně se obviněný dopustil uvedených přečinů v podstatě tím, že
4. ad 1) dne 9. 6. 2019 v době kolem 05:18 hod. v XY ulici v Rakovníku, před diskotékou Retro Cento za přítomnosti nejméně dalších 6 osob rukou sevřenou v pěst udeřil do pravé strany obličeje poškozeného J. J., v důsledku čehož poškozený upadl na zem a zde do krátkodobého bezvědomí a způsobil mu tak zranění, pro které byl poškozený lékařsky ošetřen a hospitalizován od 9. 6. 2019 do 13. 6. 2019 s následným domácím léčením vyžadujícím nutný klidový režim nejméně do 24. 6. 2019,
5. ad 2) dne 12. 10. 2019 kolem 10:00 hod. v Caffe Bar No1 na adrese XY v Kladně, za přítomnosti nejméně dalších 4 osob po předchozí slovní rozepři přistoupil k poškozenému R. Z., kterého jednou ranou pěstí udeřil do oblasti levého oka a způsobil mu tak zranění, pro které byl poškozený nejprve lékařsky ošetřen a od 13. 10. 2019 do 18. 10. 2019 hospitalizován, přičemž zranění poškozeného vyžadovalo podstoupení operace v celkové anestezii a výrazným způsobem jej omezovalo v obvyklém způsobu života po dobu nejméně 4 týdnů.
6. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že se neztotožňuje s právním závěrem odvolacího soudu ohledně absence znaku spáchání činu „opětovně“. S poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu akcentoval, že znak opětovnosti je nutné vykládat tak, že k jeho naplnění postačí jakýkoliv případ opakování téhož trestného činu. Tato skutečnost odpovídá i záměru zákonodárce, vyplývajícího z důvodové zprávy k trestnímu zákoníku, neboť zjevně nezamýšlel spojovat naplnění znaku spáchání činu „opětovně“ s předchozím odsouzením či potrestáním pachatele za stejný trestný čin, nýbrž přísněji potrestat již pouhé opakování vybraných společensky škodlivých činů, bez ohledu na skutečnost, zda pachatelé byli před spácháním nového trestného činu varováni odsouzením, či potrestáním za takový čin. K naplnění tohoto znaku musí jít o jednání opakované, přičemž se nemůže jednat o případy pokračování, tedy o opakování předchozího dílčího útoku pokračujícího trestného činu, a všechny rozhodné činy musí naplňovat zákonné znaky některého z uvedených trestných činů, v tomto případě trestného činu výtržnictví podle §358 tr. zákoníku. S ohledem na uvedené může být zákonný znak spáchání činu „opětovně“ naplněn i v případě, kdy jde o opětovně spáchaný čin v téže trestní věci, nejde-li o dílčí útoky pokračujícího trestného činu, ale o trestné činy spáchané ve vícečinném souběhu. Tyto podmínky byly v posuzovaném případě splněny, když v obou skutcích obviněný naplnil znaky přečinu výtržnictví spáchaného opakovaně. V případě skutku ze dne 12. 10. 2019 je znak opětovnosti naplněn i ve vztahu k jednání ze dne 9. 6. 2019, tak jak správně uzavřel soud prvního stupně. Pro skutek ze dne 21. 10. 2018, byl obviněný trestně stíhán od 18. 4. 2019, a tedy v době páchání obou nyní projednávaných stejných činů musel velmi dobře vědět, co předtím spáchal a z jakého činu byl obviněn. Tím, že v relativně krátké době stejnou trestnou činnost dokonce dvakrát zopakoval, výrazně zvýšil míru závažnosti svých činů. Stran znaku opětovnosti odkázal i na judikaturu Nejvyššího soudu u trestného činu těžkého ublížení na zdraví, která by měla být aplikovatelná i na případ trestného činu výtržnictví. Z této judikatury vyplývá, že kvalifikovaná skutková podstata ve smyslu znaku opětovnosti je naplněna i v případě, že se pachatel dopustil činu, pro který nebyl odsouzen jiným rozsudkem, tedy jde o opětovně spáchaný čin v téže trestní věci, v níž jsou posuzované skutky spáchány ve vícečinném souběhu. Odvolací soud v důsledku chybně zaujatého výkladu nevystihl jednání obviněného v plné šíři i ve smyslu znaku opětovnosti v rámci kvalifikované skutkové podstaty a skutek nesprávně právně posoudil, čímž své rozhodnutí zatížil vadou zakládající uplatněný dovolací důvod.
7. Závěrem nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a přikázal mu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
8. Obviněný se k dovolání nejvyššího státního zástupce do doby konání neveřejného zasedání nevyjádřil.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
10. Nejvyšší soud dále zjistil, že nejsou dány podmínky pro odmítnutí dovolání nejvyššího státního zástupce podle §265i odst. 1 tr. ř., a proto podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání nejvyššího státního zástupce podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné.
11. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
12. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
13. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
14. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
15. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
16. Dovolací námitka nejvyššího státního zástupce, že soud druhého stupně chybně vyhodnotil naplnění znaku opětovnosti, a tudíž nesprávně právně posoudil jednání obviněného pouze v základní a nikoli ve kvalifikované skutkové podstatě trestného činu výtržnictví podle §358 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, je námitkou hmotně právního charakteru, a tudíž naplňuje uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Trestný čin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku spáchá ten, kdo se dopustí veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti zejména tím, že napadne jiného, hanobí hrob, historickou nebo kulturní památku, anebo hrubým způsobem ruší přípravu, průběh nebo zakončení organizovaného sportovního utkání, shromáždění nebo obřadu lidí, přičemž kvalifikované skutkové podstaty podle odstavce 2 písm. a) se dopustí ten, kdo tento čin spáchá opětovně. Soud prvního stupně obviněného uznal vinným spácháním mj. dvou přečinů výtržnictví v kvalifikované skutkové podstatě podle §358 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Správně uzavřel, že ke spáchání činu „opětovně“ postačí „jakýkoliv případ opakování téhož trestného činu týmž pachatelem“ a zdůraznil, že se ani nevyžaduje, aby „pachatel byl za takový čin již dříve pravomocně odsouzen či potrestán“ (viz str. 8 odst. 24 rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud však rozsudek soudu prvního stupně zrušil a obviněného uznal vinným v obou bodech přečiny výtržnictví pouze v základní skutkové podstatě, přičemž v rámci odůvodnění stran naplnění, resp. nenaplnění znaku opětovnosti uvedl, že „jestliže z hlediska naplnění znaku ,spáchal čin opětovně‘ je rozhodná skutečnost, že pachatel byl uznán vinným trestným činem výtržnosti již v minulosti, pak nelze tuto skutečnost dovozovat z odsouzení, k němuž došlo až po spáchání projednávané trestné činnosti, v tomto případě až v listopadu 2019“ (viz str. 5 odst. 10 rozsudku soudu druhého stupně). S tímto závěrem odvolacího soudu se však Nejvyšší soud neztotožňuje.
17. Obviněný spáchal skutek, kvalifikovaný jako přečin výtržnictví, již dne 21. 10. 2018, přičemž za něj byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 21. 10. 2019, sp. zn. 26 T 121/2019, který nabyl právní moci dne 26. 11. 2019. Jak správně uzavřel soud prvního stupně, pod pojem, že pachatel spáchal čin „opětovně“, lze zahrnout jakýkoli případ opakování určitého trestného činu týmž pachatelem. Nevyžaduje se, aby pachatel byl za takový čin již dříve pravomocně odsouzen či potrestán, není důležitá ani povaha dřívějšího odsouzení (např. je nevýznamné, že ohledně něj již platí fikce neodsouzení) a ani okolnost, zda jde jen o pokus či přípravu tohoto trestného činu. Z hlediska naplnění znaku „opětovně“ je rovněž irelevantní délka doby, která uplynula od spáchání dřívějšího činu, který pachatel nyní opakoval, popřípadě délka doby, jež uplynula od předchozího odsouzení za něj (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 3324; obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2011, sp. zn. 6 Tdo 84/2011). Rovněž může jít i o čin, pro který obviněný nebyl odsouzen jiným rozsudkem, a tedy se může jednat o opětovně spáchaný čin i v téže trestní věci, v níž jsou posuzované dva skutky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 8 Tdo 919/2017). Pro úplnost lze rovněž doplnit, že obdobně i u dalších trestných činů, u kterých je pro posouzení jednání podle kvalifikované skutkové podstaty třeba naplnění znaku spáchání činu „opětovně“, se pod tímto pojmem rozumějí případy, kdy pachatel stejný trestný čin (např. trestný čin vraždy či trestný čin těžkého ublížení na zdraví) opakuje, tedy především souběh trestných činů, a rovněž tak není třeba, aby za takový čin byl již pravomocně odsouzen (srov. např. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1476 či s. 1535). Z uvedeného je tedy zřejmé, že závěry soudu prvního stupně stran naplnění znaku opětovnosti při spáchání přečinu výtržnictví byly správné, zatímco postup odvolacího soudu Nejvyšší soud shledal vadným. Tím, že dne 21. 10. 2018 obviněný spáchal skutek kvalifikovaný jako přečin výtržnictví a naplnil všechny znaky tohoto přečinu, založil existenci znaku „spáchal čin opětovně“ pro další trestní řízení, tedy i řízení v této věci, přičemž u jednání obviněného ze dne 12. 10. 2019, uvedeného v bodě 2), byl znak spáchání činu „opětovně“ naplněn jak ve vztahu k jednání ze dne 21. 10. 2018, tak i k jednání ze dne 9. 6. 2019, projednávanému v této věci v bodě 1).
18. Je proto namístě uzavřít, že znak opětovnosti ve smyslu kvalifikované skutkové podstaty trestného činu výtržnictví podle §358 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, byl u obou skutků v nyní projednávaném případě naplněn a odvolací soud tak pochybil, pokud obviněného uznal vinným dvěma přečiny výtržnictví toliko v základní skutkové podstatě podle §358 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedenou dovolací námitku nejvyššího státního zástupce proto Nejvyšší soud shledal důvodnou, neboť právní kvalifikace jednání obviněného v rozhodnutí soudu druhého stupně je chybná a rozsudek odvolacího soudu tudíž spočívá na nesprávném právním posouzení jednání obviněného ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
19. Nejvyšší soud proto zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Praze, jakož i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal soudu druhého stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž je podle §265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 12. 2020
JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D.
předseda senátu