ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.1406.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 1406/2019-461
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 1. 2020 o dovolání obviněného M. M. , nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 5. 2019, sp. zn. 6 To 180/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 4 T 147/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 25. 2. 2019, č. j. 4 T 147/2018-347, byl obviněný M. M. shledán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku (bod 1.), zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku (bod 2.) a přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §175 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, k jehož výkonu byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 2 let a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to věcí vyjmenovaných ve výroku rozsudku. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného R. Š.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedené trestné činnosti v podstatě tím, že
1. společně se spoluobviněným R. Š. dne 31. 5. 2018 v době mezi 15:00 hod. a 19:55 hod., v obci XY, okr. Chomutov, na pozemku parcelní číslo XY, za užití donesených pákových kleští přeštípli bezpečnostní petlici umístěnou na dřevěných vratech jedné ze stodol, poté vnikli do vnitřních prostor zemědělské stodoly, z níž postupně odcizili dětskou motorovou čtyřkolku modré barvy nezjištěné značky v hodnotě 2 500 Kč, autorádio z navigačního systému zn. Chrysler Part No. XY v hodnotě 3 500 Kč, černý plastový kufr s kompletní gola sadou v hodnotě 900 Kč, plastovou nádobu o objemu 3 litrů s obsahem letní směsi do ostřikovačů v hodnotě 30 Kč, jeden pár registračních značek XY v hodnotě 450 Kč, jeden pár registračních značek XY „XY“ bez hodnoty, motopřilbu červeno-černo-bílo-šedé barvy s nápisem BID, velikosti XL v hodnotě 1 200 Kč, černé oválné palivové čerpadlo na 12V v hodnotě 300 Kč, věci si naložili do zavazadlového prostoru vozidla Seat Alhambra, bílé barvy, r. z. XY, které měli zaparkované za objektem, čímž poškozenému M. K. způsobili škodu ve výši 10 080 Kč, přičemž obviněný se uvedeného jednání dopustil přesto, že mu byl mimo jiné za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku uložen dne 26. 8. 2010 rozsudkem Okresního soudu v Teplicích od sp. zn. 3 T 103/2009, který nabyl právní moci dne 9. 1. 2012, souhrnný trest odnětí svobody ve výměře 84 měsíců, který vykonal dne 21. 11. 2016,
2. společně se spoluobviněným R. Š. dne 31. 5. 2018 v době mezi 15:00 hod. a 19:55 hod., v obci XY, okr. Chomutov na pozemku parcelní číslo XY poté, co donesli dříve odcizené věci do zavazadlového prostoru vozidla a vrátili se do stodoly, kterou dále prohledávali, a když byli vyrušeni uživatelem objektu poškozeným M. K. a poškozeným M. J., kterým obviněný na dotaz, co zde dělá, odpověděl, že je to tam jeho, přičemž v ruce držel nůž o délce čepele cca 15 až 20 cm, a spoluobviněný jim řekl, aby uhnuli, jinak bude střílet a napřáhl k nim obě ruce tak, aby to vypadalo, že v nich drží zbraň, obviněný se rozběhl ke vratům stodoly, ale M. K. s M. J. utekli ven, zavřeli vrata a pokusili se obviněné zadržet, ale obviněný M. M. do uzavřených vrat opakovaně bez slovního doprovodu celkem asi dvakrát nebo třikrát bodl nožem a pokusil se vrata vykopnout, společně se spoluobviněným se jim následně podařilo vrata otevřít, ze zemědělské stodoly utéci a z místa odjet,
3. dne 31. 5. 2018 na různých místech v okrese Teplice a okrese Chomutov řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. Seat Alhambra, bílé barvy, r. z. XY, při jehož řízení byl téhož dne v čase kolem 19:55 hod. v Kadani, ul. XY, poblíž autobusového nádraží kontrolován hlídkou Policie ČR bezprostředně po jím spáchané trestné činnosti v obci XY, ačkoli v době řízení vozidla byl ovlivněn metamfetaminem v koncentraci 786 ng/ml v krvi a jeho metabolitem amfetaminem v koncentraci 57 ng/ml v krvi, a přestože mu byl rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. 3 T 103/2009, který nabyl právní moci dne 9. 1. 2012, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 1. 2012, sp. zn. 4 To 21/2011, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 84 měsíců s počátkem trestu dne 2. 2. 2011 a ukončením dne 29. 2. 2024.
Rozsudek Okresního soudu v Chomutově napadli stran jeho bodu 2. výroku o vině a výroku o trestu obviněný a spoluobviněný R. Š. odvoláními, která Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 6. 5. 2019, č. j. 6 To 180/2019-399, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně v celém jeho rozsahu podal obviněný dovolání, opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že skutek popsaný pod bodem 2. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně nevykazuje všechny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Soudy obou stupňů dovodily, že útokem nožem a pohrůžkou spoluobviněného, že bude střílet, měli nutit M. K. a M. J., aby upustili od záměru hájit vlastnictví jednoho z nich a zadržet je. V době incidentu ovšem byly obě skupiny zaskočeny, a pokud se obviněný rozběhl proti M. K., bylo to pouze proto, aby mohl z místa utéci a nebyl chycen. Domníval se proto, že ve věci je dán extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry. Dodal, že vina musí být prokázána mimo rozumnou pochybnost, což se nestalo a nebyla dbána zásada presumpce neviny, když v důkazech byly dány podstatné rozpory, které zpochybňovaly, zda spáchal zmíněný skutek. Mělo být postupováno ve smyslu zásady in dubio pro reo.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nevyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil, a to včetně obsahově navazujících rozhodnutí podle §265k odst. 2 tr. ř., a poté aby v souladu §265m odst. 1 tr. ř. ve věci sám rozhodl.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že se k dovolání nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§265c tr. ř.) shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedený dovolací důvod záleží ve vadné aplikaci hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy. Nejvyšší soud jako soud dovolací tedy zásadně nepřezkoumává procesní postup orgánů činných v trestním řízení ani nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Výjimečně tak může učinit tehdy, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu nezbytný k ochraně ústavně zaručeného základního práva obviněného na spravedlivý proces (čl. 4, čl. 90 Ústavy).
Důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají námitky, kterými obviněný rozporoval skutková zjištění soudů, resp. tvrdil podstatný (extrémní) rozpor mezi provedenými důkazy a právními závěry, zpochybňující spáchání skutku. K tomu je ovšem nutné doplnit, že obviněný nijak blíže neuvedl, jaký konkrétní nesoulad namítá a v čem by tedy měl být podle jeho mínění průběh skutkového děje odlišný. Pokud k tomu totiž obviněný pouze uvedl, že v době incidentu byly obě skupiny, které se potkaly ve stodole, zaskočeny, je možné mu do jisté míry přisvědčit, ovšem s tím, že skupina tvořená jím a spoluobviněným na novou situaci zjevně rychleji zareagovala. Obviněný se nejprve pokusil tvrdit, že jsou zde uloženy jeho věci, a poté oba razantně užili hrozbu, a to obviněný nožem a spoluobviněný střelbou ze zbraně, jejíž držení předstíral. Současně je možné i akceptovat, že primární snahou obviněného i spoluobviněného bylo po zjištění jejich trestné činnosti uniknout z místa činu, což ale činili právě tím, že se rozhodli zmíněnou hrozbou působit na vůli poškozených M. K. a M. J., kteří zjevně vyjadřovali nevoli, že jsou odcizovány věci a hodlali jim v tom zabránit. Obvinění tak činili za pomoci zbraní, ať již reálné (obviněný) nebo simulované (spoluobviněný).
Jinak řečeno, byť obviněný obecně namítl pochybení v procesu dokazování, konkrétněji žádnou takovou vadu neuplatnil, když ani zjevně nedošlo k jakémukoli, natož extrémnímu, rozporu mezi provedenými důkazy a dovozenými skutkovými zjištěními, resp. navazujícími právními závěry. Proto také nebyl dán žádný podklad k aplikaci zásady in dubio pro reo.
Pod uplatněný dovolací důvod je potom v zásadě podřaditelná část argumentace obviněného, v níž, byť zcela obecně, tvrdil absenci znaků skutkové podstaty zločinu vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku v popisu skutkového děje v rozsudku soudu prvního stupně, resp. rozpor mezi těmito skutkovými zjištěními a jejich právní kvalifikací.
Zmíněného zločinu se dopustí, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí (případně pohrůžkou jiné těžké újmy) nutí, aby něco konal (případně opominul nebo trpěl), a spáchá takový čin se zbraní.
Podle závěrů soudů obou stupňů, obviněný se měl daného deliktu dopustit tím, že, se spoluobviněným nutili poškozené M. K. a M. J., aby upustili od záměru hájit své vlastnictví a zadržet je (srov. §76 odst. 2 tr. ř.), přičemž tak činili útokem nožem vůči obě skupiny oddělujícím dveřím, resp. verbálně proneseným nebo posunky naznačeným užitím zbraní vůči poškozeným. Popsané skutkové zjištění je zcela v souladu s tvrzením obviněného, že postupoval zjištěným způsobem proto, aby mohl z místa utéci (i s věcmi naloženými ve vozidle Seat Alhambra) a nenechal se chytit. Takové jednání je ovšem, s přihlédnutím ke všem okolnostem, zcela namístě právně posoudit jako zločin vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Jeho podstatou totiž bylo nucení poškozených pohrůžkou násilí, resp. násilím, a to se zbraní, aby něco konali, jak dovodily soudy obou stupňů, popřípadě by připadala v úvahu varianta téhož deliktu v tom smyslu, že tak obviněný se spoluobviněným činili, aby poškození něco trpěli (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. 8 Tdo 98/2012, publikované pod č. 60/2012 Sb. rozh. tr.).
Hmotně právní závěry, dovozené soudy činnými dříve ve věci, je tedy nutné shledat správnými.
S ohledem na shora popsané skutečnosti Nejvyšší soud konstatuje, že námitky uplatněné obviněným v dovolání se v části míjí s věcným naplněním tvrzeného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako dalších dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., v části zbylé jim není možné přisvědčit.
Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 1. 2020
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Radek Doležel