ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.1501.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 1501/2019-269
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 1. 2020 o dovolání obviněného J. Ň. , nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 3 To 190/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 3 T 129/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. Ň. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 2. 4. 2019, č. j. 3 T 129/2017-207, byl obviněný J. Ň. shledán vinným přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen podle téhož ustanovení k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněn odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku mu byla současně uložena povinnost během zkušební doby podle svých sil nahradit škodu způsobenou trestným činem. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nárocích poškozených V. Ch. a Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR na náhradu škody, resp. nemajetkové újmy.
Uvedeného přečinu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný jednáním spočívajícím v tom, že dne 21. 1. 2017 v době kolem 9:40 hod. v obci Židlochovice, ul. XY, tedy na místě veřejnosti přístupném, fyzicky napadl V. Ch., a to tak, že jej rukou sevřenou v pěst několikrát udeřil do obličeje, v důsledku čehož poškozený upadl na zem, kde jej obviněný opětovně několikrát udeřil do horní části těla, čímž poškozenému způsobil lehké a povrchní zranění – lehký otřes mozku, zhmoždění hrudníku, drobné oděrky – s délkou citelného omezení v obvyklém způsobu života po dobu hospitalizace poškozeného v nemocničním zařízení, kde poškozený vyhledal lékařské ošetření, a to v době od 21. 1. 2017 do 23. 1. 2017, tedy po dobu nepřesahující sedm dnů, přičemž v důsledku popsaného jednání obviněného došlo k poškození dioptrických brýlí poškozeného, které měl nasazené na očích, čímž mu způsobil škodu ve výši 3 628 Kč.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26. 6. 2019, č. j. 3 To 190/2019-240, podle §256 tr. ř. zamítl.
Usnesení Krajského soudu v Brně napadl obviněný v celém rozsahu dovoláním, opírajícím se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Uvedl, že rozhodnutí soudů obou stupňů jsou založena na nesprávném právním hodnocení žalovaného skutku, neboť svým jednáním aplikovanou skutkovou podstatu nenaplnil. Nebylo prokázáno, že by se vyskytoval na místě činu, pouze tam daného dne projel, tedy absentují důkazy o jeho vině. Soudy proto porušily zásady trestního řízení, zejména uvedené v §2 odst. 5 a 6 tr. ř., princip in dubio pro reo a zásadu presumpce neviny. Zmíněná pochybení lze napravit i v dovolacím řízení, v němž je zásah možný mimo jiné v případě extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, tedy pokud tato zjištění nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy, nevyplývají z nich při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo jsou opakem toho, co je obsahem důkazů. Obviněný v řízení popíral, že by poškozeného napadl. Projížděl sice zmíněnou ulicí, ale ani z kamerového záznamu nevyplývá jeho vina. Incident se měl uskutečnit v čase 9:51 hod., v čase 9:58 hod. se však již spěšně poškozený po ulici vrací, tedy útok by musel trvat asi 5 minut, což je v rozporu s tvrzením poškozeného, že byl v bezvědomí. V jeho výpovědi jsou i další rozpory, např. stran způsobu útoku, jak bylo vyvráceno posudkem MUDr. Svatavy Duchaňové, která popsala jeho poranění jako drobná, jež mohla vzniknout i pádem. I přes zmíněné rozpory soudy jeho tvrzením uvěřily a výpověď obviněného označily za nevěrohodnou, protože nejprve uvedl, že poškozeného toho dne neviděl a teprve po shlédnutí záznamu potvrdil, že jej zahlédl. Výpověď poškozeného pak byla vyvrácena i výpovědí svědka T. N., jiného člena rodiny obviněného, který popsal, že byl poškozeným obviněn z napadení, byť tato věc byla řešena přestupkovou komisí, podle které se spáchání útoku neprokázalo. Pokud jde o vypracovaný znalecký posudek, znalkyně deklarovala, že zranění poškozeného byla čerstvá a mohla vzniknout údery rukou, avšak zejména obroučkami brýlí a nebylo vyloučeno jejich způsobení pádem na zem. Ke zranění přitom došlo v zimě za sněhu. Současně nebyl objasněn motiv obviněného, naopak jsou zde motivy pro křivé obvinění ze strany poškozeného.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně podle §265k odst. 1 a 2 tr. ř. zrušil, včetně rozhodnutí obsahově předcházejících, když další postup po případné kasaci se již z dovolání nepodává.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., resp. za užití §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě, je možno namítat pouze nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotně právní posouzení, avšak jeho uplatnění neumožňuje rozporovat procesní postup, zejména stran dokazování ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. ř., ani rozporovat správnost učiněných skutkových zjištění. Obviněný přitom sice v dovolání formálně pochybení v hmotněprávním posouzení namítl, avšak ve skutečnosti takové vady nevytkl a v podstatě tvrdil, že poškozeného nenapadl. K tomu sice zmínil i námitku extrémního rozporu provedených důkazů a skutkových zjištění, nicméně tato námitka bez dalšího žádný dovolací důvod nenaplňuje a navíc jí ani nebylo možné přisvědčit. Okresní soud totiž provedl pečlivé dokazování, odpovídající požadavkům podle §2 odst. 5 a 6 tr. ř., a to současně v rozsahu nezbytném pro objasnění věci, přičemž následně důkazy řádně vyhodnotil. Svým povinnostem se nezpronevěřil ani Krajský soud v Brně. Obviněný byl usvědčen především přesvědčivou a neměnnou výpovědí poškozeného. Výpovědi svědků T. N. a I. V. zásadní závěry nepřinesly, na rozdíl od kamerového záznamu, o jehož zajištění se poškozený iniciativně zajímal, a dále znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, znalkyně MUDr. Svatavy Duchaňové, která potvrdila vznik zranění obroučkami brýlí v důsledku úderů rukou. Pokud jde o pohmoždění trupu, mohlo vzniknout pádem či nárazem, což odpovídá popisu útoku poškozeným. Zranění současně znalkyně vyhodnotila jako čerstvá. V návaznosti na to učinily soudy správné zjištění o spáchání jednání obviněným.
Státní zástupce závěrem navrhl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.
Toto vyjádření bylo zasláno obviněnému k případné replice, čehož však nebylo využito.
Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§265c tr. ř.) shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud připomíná, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci dalšího odvolání. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu jen za předpokladu, že obsahově odpovídají jeho zákonnému vymezení. Žádný z dovolacích důvodů se přitom nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů ani k rozsahu dokazování. Z toho je zřejmé, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem. Dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
Z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [resp. s ohledem na procesní okolnosti podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. za užití §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak namítl obviněný, tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) tr. ř., ač již v řízení předcházejícím byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] lze potom dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je vadná aplikace hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, odpovídají uvedenému dovolacímu důvodu takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů a v jakém rozsahu provedly dokazování, se míjejí s ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. již proto, že je jimi vytýkáno porušení procesního práva, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., zatímco zákonným dovolacím důvodem podle citovaného ustanovení je porušení hmotného práva, tj. trestního zákoníku.
Obviněný byl odsouzen pro přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil výše popsaným útokem. V podaném dovolání však obviněný neuplatnil žádné konkrétní námitky v tom smyslu, že by toto jednání nevykazovalo znaky uvedeného trestného činu. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný založil dovolání primárně na námitkách proti hodnocení důkazů soudy prvního i druhého stupně a proti jejich skutkovým zjištěním. Jde o námitky, které stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a které neodpovídají ani žádnému z dalších dovolacích důvodů ve smyslu ustanovení §265b tr. ř.
Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nezasahuje. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Tehdy je zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces (čl. 4, čl. 90 Ústavy). Extrémní nesoulad je nicméně namístě dovodit toliko v případech závažných pochybení, zejména pokud skutková zjištění nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011).
V daném případě však taková situace vyžadující zásah Nejvyššího soudu zjevně nenastala. Mezi obsahem provedených důkazů na straně jedné a skutkovými zjištěními soudů na straně druhé není žádný, natož extrémní rozpor. Skutková zjištění mají odpovídající obsahový podklad zejména ve výpovědi poškozeného, znaleckém posudku, pořízené fotodokumentaci a v kamerovém záznamu. Nalézací soud provedené důkazy náležitě zhodnotil, zabýval se obhajobou obviněného a svá zjištění vyjádřil ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku. Odvolací soud se pak v napadeném usnesení přesvědčivě vypořádal s odvolacími námitkami obviněného a závěry soudu prvního stupně potvrdil.
V podrobnostech lze doplnit, že průběh skutkového děje jednoznačně vyplynul z výpovědi poškozeného, který ihned po napadení podal trestní oznámení Policii ČR a následně popsal útok i v průběhu řízení. Bezprostředně po napadení bylo také zadokumentováno zranění poškozeného, které posoudila MUDr. Svatava Duchaňová, znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. Ve svých závěrech akceptovala vznik zranění na obličeji obroučkami brýlí v důsledku úderu rukou a pohmoždění na trupu v důsledku nárazu nebo pádu. Popsaný mechanismus je zcela v souladu s tvrzením poškozeného. Okamžitou aktivitou samotného poškozeného byl rovněž zajištěn kamerový záznam, který sice neobsahuje přímo útok obviněného, ale část ulice, do které vchází poškozený, následně za ním vjíždí vozidlo řízené obviněným a poté již po napadení vychází poškozený. Časové souvislosti přitom odpovídají krátké agresi i případné krátké ztrátě vědomí, opět v souladu s výpovědí poškozeného. Pokud jde o výpověď svědka T. N., potvrdil problematické vztahy mezi oběma aktéry a dodal, že byl v minulosti obviněn poškozeným z napadení, které se však v přestupkovém řízení neprokázalo. Projednávanému skutku přítomen nebyl.
Pokud na základě provedených důkazů soudy obou stupňů dovodily, že se obviněný dopustil posuzovaného jednání, je třeba konstatovat, že takový závěr na důkazy logicky navazuje, resp. má v nich obsahový podklad. Skutková zjištění, která se stala podkladem výroku o vině pro výše uvedený přečiny, tedy nepředstavují porušení ústavně zaručeného základního práva obviněného na spravedlivé řízení. To, že obviněný nesouhlasí s těmito zjištěními a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Učiněným skutkovým zjištěním potom odpovídá i vyslovená právní kvalifikace, což však již obviněný, jak již bylo zmíněno, konkrétně nenapadl.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 1. 2020
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Radek Doležel