ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.1522.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 1522/2019-229
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 4. 2. 2020 v neveřejném zasedání o dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněného M. K. , nar. XY, trvale bytem XY, okres Praha-západ, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2019, sp. zn. 9 To 101/2019, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 1 T 6/2018, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2019, sp. zn. 9 To 101/2019.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. 1 T 6/2018, byl obviněný M. K. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Za to byl podle §274 odst. 2 tr. zákoníku a §67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ve spojení s §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 200 denních sazeb po 350 Kč, celkem tedy 70 000 Kč. Pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu byl podle §69 odst. 1 tr. zákoníku uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl rovněž uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 18 měsíců.
Proti tomuto rozsudku obvodního soudu podal odvolání jak obviněný, tak státní zástupkyně, přičemž tato směřovala své odvolání v neprospěch obviněného toliko do výroku o trestu. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 5. 2019, sp. zn. 9 To 101/2019, podle §256 tr. ř. zamítl odvolání státní zástupkyně jako nedůvodné. K odvolání obviněného rozhodl tak, že podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil. Nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným spácháním přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky pouze podle §274 odst. 1 tr. zákoníku a uložil mu podle §274 odst. 1 tr. zákoníku a §67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ve spojení s §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb po 200 Kč, celkem tedy 40 000 Kč. Pro případ,
že by uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl obviněnému uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl rovněž uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 18 měsíců.
3. Obviněný se uvedeného přečinu podle rozsudku odvolacího soudu dopustil tím, že v době od 23:50 hodin dne 9. 7. 2018 do 00:05 hodin dne 10. 7. 2018, z Prahy 4, XY, do ulice XY v Praze 5, mezi exitem na Třebonice a Stodůlky, řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Hyundai i40, rz XY, ve vlastnictví společnosti LeasePlan Česká republika, s. r. o., IČO 63671069, se sídlem Bucharova 1423, 158 00 Praha 5, ačkoliv před jízdou požil větší množství alkoholických nápojů a byl si tak vědom toho, že není schopen motorové vozidlo bezpečně ovládat, když hladina alkoholu v jeho krvi byla minimálně 1,02 g/kg, přičemž během jízdy po Pražském okruhu ve směru od ulice XY k letišti, za situace, kdy měl v krvi minimálně 0,99 g/kg alkoholu a v důsledku nepřiměřené rychlosti nezvládl řízení vozidla a přední částí jím řízeného vozidla narazil do zpomalovacího kovového tlumiče nárazu, následně se vozidlo Hyundai i40 odrazilo zpět do odbočovacího jízdního pruhu bezprostředně před jedoucí nákladní jízdní soupravu složenou z nákladního vozidla tovární značky Volvo FH, rz XY s návěsem tovární značky HR Partner, rz XY, ve vlastnictví společnosti AGRO M D M s. r. o., IČO 28135661, se sídlem Tyršova 292/37, 392 01 Soběslav, kterou ve stejném směru jízdy řídil J. S., nar. XY, a došlo ke střetu vozidla Hyundai s tahačem, čímž podezřelý způsobil na vozidle Hyundai i40, rz XY, škodu ve výši cca 542 700 Kč, na vozidle Volvo FH, rz XY, škodu ve výši cca 406 200 Kč a na poškozeném tlumiči nárazu ku škodě Ředitelství silnic a dálnic ČR, IČ 65993390, škodu ve výši cca 385 600 Kč.
4. Odvolací Městský soud v Praze rozhodl výše uvedeným způsobem poté, co oproti obvodnímu soudu dospěl k závěru, že obviněný nezpůsobil dopravní nehodu ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla v důsledku požitého alkoholu, ale pouze v důsledku nepřiměřené rychlosti, protože v době dopravní nehody měl obviněný, podle propočtu znalkyně z výsledku laboratorního vyšetření krve na obsah alkoholu, v době dopravní nehody 0,99 až 1,18 g/kg alkoholu v krvi, tedy (ve prospěch obviněného) hladinu nižší než 1,00 g/kg etanolu v krvi. Oproti výroku o vině v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5, proto odvolací soud vypustil z popisu skutku, že obviněný nezvládl řízení vozidla i „v důsledku požitého alkoholu“ a tím i zmírnil právní kvalifikaci skutku tak, že obviněného uznal vinným pouze spácháním přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku.
II
5. Rozsudek odvolacího soudu napadl dovoláním nejvyšší státní zástupce, a to v neprospěch obviněného. V dovolání odkázal na dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Státní zástupce nejprve shrnul průběh předchozích fází řízení a následně uvedl, že se neztotožňuje se závěry odvolacího soudu. Otázkou právního posouzení v dané věci je to, zda míru ovlivnění alkoholem lze označit za stav, kdy i v momentě způsobení dopravní nehody byla vyloučena způsobilost bezpečně ovládat motorové vozidlo. Státní zástupce podotknul, že neexistuje žádná konkrétní a jednotná definice pro stav vylučující způsobilost řídit motorové vozidlo, avšak bylo stanoveno, že žádný řidič není schopen bezpečně ovládat motorové vozidlo, pokud hladina alkoholu
v jeho krvi činí minimálně 1 promile. Avšak to automaticky neznamená, že řidič, který měl v době řízení vozidla v krvi menší množství alkoholu, byl k řízení způsobilý. Je tedy nutné prokázat skutečnost, zda schopnost řidiče byla snížena v rozsahu tak, jak předpokládá skutková podstata §274 tr. zákoníku.
6. V daném řízení bylo prokázáno, že v době zahájení jízdy měl obviněný v krvi nejméně 1,02 promile alkoholu a v době nehody nejméně 0,99 promile alkoholu, přičemž bylo vždy vycházeno z hodnot, které pro něj byly nejpříznivější. Odvolací soud pak zcela mechanicky přistoupil k dané hodnotě v době způsobení dopravní nehody, z čehož dovodil neexistenci trestní odpovědnosti ve smyslu §274 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Ze soudní praxe však vyplývá, že množství alkoholu v krvi může být i menší, jelikož je nutné přihlédnout k okolnostem celého případu. V dané věci pak setinová odchylka od stavu odvozovaného od 1 promile nemůže mít žádný význam stran nadále trvající faktické nezpůsobilosti k řízení motorového vozidla. Obviněný se pokusil provést velmi riskantní manévr, který nezvládl a způsobil tak nemalou škodu na majetku. Nelze odhlédnout ani od faktu, že více než dvě hodiny po nehodě měl obviněný v krvi ještě 0,7 promile alkoholu, jeho chůze byla nejistá a dech byl cítit alkoholem.
7. Státní zástupce následně shrnul, že odvolací soud neodůvodněně rozčlenil jízdu obviněného na fázi před dopravní nehodou a následnou fázi představovanou způsobením nehody, přičemž podle státního zástupce celou jízdu vykonal ve stavu vylučujícím způsobilost bezpečně řídit motorové vozidlo.
8. Nad rámec své dovolací argumentace státní zástupce také podotkl, že svým rozhodnutím odvolací soud znemožňuje možný postih obviněného v přestupkovém řízení z důvodu zásady ne bis in idem a překážky rei iudicatae.
9. Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2019, sp. zn. 9 To 101/2019, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby Městskému soudu v Praze přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
10. Obviněný se prostřednictvím svého obhájce vyjádřil k podanému dovolání nejvyššího státního zástupce, kdy uvedl, že se neztotožňuje s argumentací státního zástupce a dodal, že řidič není podle ustálené praxe schopen bezpečně ovládat motorové vozidlo ve chvíli, kdy hladina alkoholu v jeho krvi dosáhne alespoň jednoho promile. Dle jeho názoru pak není na místě, aby státní zástupce zpochybňoval tyto závěry, a to pouze v jeho neprospěch. Je totiž nutné se touto problematikou zabývat oběma směry. Pokud má tedy státní zástupce za to, že setinová odchylka nemá význam na faktickou nezpůsobilost řidiče k ovládání motorového vozidla, pak je nutné si položit otázku, zda setinová odchylka směrem nahoru, může mít význam na faktickou způsobilost řidiče k ovládání motorového vozidla. V dané věci je tak nutné posoudit, zda byl obviněný vůbec trestně odpovědný, když měl v době započetí jízdy hladinu alkoholu v krvi 1,02 promile.
11. Obviněný dále zopakoval své námitky vůči znaleckému posudku, který je podle něj nesprávný a podotkl, že ani výše způsobené škody neodpovídá realitě. Má za to, že není
možné pouze opsat částky z přípravného řízení. K samotné příčině dopravní nehody uvedl, že orgány činnými v trestním řízení je zcela pomíjen fakt, že jeho vozidlo bylo před samotnou nehodou na servisní opravě z důvodu možné závady na zadní nápravě automobilu.
12. Obviněný závěrem svého vyjádření navrhl, aby bylo dovolání nejvyššího státního zástupce podle §265j tr. ř. zamítnuto.
III
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
14. Nejvyšší soud shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
15. Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákoníku, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
16. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
17. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
18. Nejvyšší státní zástupce svými námitkami vyjádřil nesouhlas se závěry odvolacího soudu, který rozdělil celý děj řízení motorového vozidla obviněným na dva oddělené děje, kdy podle něj ve chvíli, kdy obviněný začal vozidlo řídit, měl v krvi více než jedno promile alkoholu, tudíž byla vyloučena způsobilost k řízení vozidla a o patnáct minut později, kdy způsobil závažnou dopravní nehodu, měl již pod jedno promile alkoholu v krvi, tedy nebyla vyloučena jeho způsobilost bezpečně řídit motorové vozidlo. Tyto výhrady lze pod uplatněný dovolací důvod podřadit a Nejvyšší soud je shledal důvodnými. Ztotožnit se lze i s výhradou státního zástupce, že postupem odvolacího soudu došlo i ke znemožnění případného postihu obviněného v přestupkovém řízení z důvodu překážky věci rozhodnuté.
19. Nejvyšší soud dospěl k názoru, že se v dané věci jednalo o jeden časově krátký děj, který započal ve chvíli, kdy obviněný sedl za volant motorového vozidla a který skončil způsobením dopravní nehody. Jak správně a v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu namítl již nejvyšší státní zástupce, ani v případě, že by ve chvíli způsobení dopravní nehody neměl obviněný v krvi jedno a více promile alkoholu, tak tato skutečnost sama o sobě neznamená, že by byl způsobilý bezpečně řídit motorové vozidlo.
20. Přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí pachatel, který vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Pro stav vylučující způsobilost neexistuje žádná konkrétní definice, neboť různé návykové látky působí na člověka odlišně, rozdílně ho ovlivňují se zřetelem k provozované činnosti, a proto je nutné v každém jednotlivém případě zkoumat, jakou měrou byla požitou návykovou látkou ovlivněna schopnost pachatele vykonávat danou činnost. Zároveň je třeba připomenout, že podle poznatků lékařské vědy není žádný, tedy ani nadprůměrně disponovaný řidič, schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, dosáhne-li hladina alkoholu v jeho krvi nejméně 1,00 g/kg (1‰ - promile). Přečinu podle §274 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se pak dopustí ten, kdo výše uvedeným činem způsobí havárii, dopravní nebo jinou nehodu, ublíží jinému na zdraví nebo způsobí větší škodu na cizím majetku nebo jiný závažný následek.
21. Obdobné případy byly řešeny v celé řadě rozhodnutí Nejvyššího soudu. Lze poukázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. 5 Tdo 874/2007 (publikované pod č. 26/2008 Sb. rozh. tr.), nebo na materiál pléna Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 1984, sp. zn. Plsf 2/84 (uveřejněné pod č. 12/1985 Sb. rozh. tr.), podle kterých i osoba ovlivněná alkoholem od 0,8 promile alkoholu v krvi může být ovlivněna do té míry, že není schopna bezpečně řídit vozidlo a nachází se ve stavu vylučujícím způsobilost, kdy je ale zapotřebí provést další dokazování v tom směru, zda řidič vykazoval i jiné známky ovlivnění alkoholem, z nichž by bylo možné usuzovat na vyloučení jeho způsobilosti řídit motorové vozidlo (např. svědecké výpovědi jiných osob o chování řidiče, eventuálně o jeho způsobu jízdy). V dané věci je zjevné, že obviněný způsobil dopravní nehodu, při které způsobil škodu na motorových vozidlech a Ředitelství silnic a dálnic poškozením tlumiče nárazu. Podle výpovědi svědka J. S. udělal obviněný riskantní manévr, poté co jej předjel, rychle vjel do odbočovacího pruhu z dálnice a na poslední chvíli si to asi rozmyslel a začal se vracet, ale už to nestihl, zavadil o svodidla a dostal smyk.
22. Stav vylučující způsobilost k dané činnosti je zákonným znakem skutkové podstaty přečinu podle §274 tr. zákoníku a závěr o jeho existenci přísluší pouze soudu a nikoliv znalci. Znalecký závěr je pro soud pouze jedním z podkladů pro úvahy, zda se jednalo nebo nejednalo o stav vylučující způsobilost. Odvolací soud ale rozhodl pouze s poukazem na závěr znalkyně, že obviněný nebyl v době dopravní nehody ve stavu vylučujícím bezpečné ovládání motorového vozidla, když podle propočtu z výsledku laboratorního vyšetření krve na obsah alkoholu měl obviněný v době dopravní nehody 0,99 až 1,18 g/kg alkoholu v krvi, tedy (ve prospěch obviněného) hladinu nižší než 1,00 g/kg etanolu v krvi. Přitom zcela pominul, že pro stav vylučující způsobilost k dané činnosti neexistuje žádná konkrétní definice, neboť různé návykové látky působí na člověka odlišně, rozdílně ho ovlivňují se zřetelem k provozované činnosti, a proto je nutné v každém jednotlivém případě zkoumat, jakou měrou byla požitou návykovou látkou ovlivněna schopnost pachatele vykonávat provozovanou činnost a je proto zapotřebí provést další dokazování nebo přihlédnout i dalším důkazům v tom směru, zda řidič vykazoval i jiné známky ovlivnění alkoholem, z nichž by bylo možné usuzovat na vyloučení způsobilosti řídit motorové vozidlo (např. zpráva o lékařském vyšetření motorických schopností řidiče, svědecké výpovědi jiných osob o chování řidiče, o způsobu jeho jízdy atp.).
23. Odvolací soud tedy v této věci zcela pominul, že z úředního záznamu o kontrole řidiče (č. l. 13 trestního spisu) vyplynulo, že byl v době provádění dechové zkoušky z obviněného cítit zápach alkoholu, byl upovídaný a měl zarudlé oči. Dále v 02:30 hodin dne 10. 7. 2018, tedy více než dvě a půl hodiny po nehodě měl ještě v krvi 0,7 promile alkoholu, jeho chůze po čáře byla nejistá a dech byl nadále cítit alkoholem. Z hlediska způsobilosti obviněného k řízení motorového vozidla pak nelze pominout ani samotný způsob jízdy obviněného, v důsledku kterého došlo k dopravní nehodě.
24. Nejen z propočtu znalkyně o hladině alkoholu v krvi obviněného v době dopravní nehody ve výši 0,99 g/kg, jak to formalisticky učinil odvolací soud, přičemž se tato znalkyní zjištěná hladina navíc zcela nepatrně liší od obecně uznávané hranice 1,00 g/kg zakládající vždy stav vylučující způsobilost k dané činnosti, ale také z uvedených dalších skutečností obvodní soud dovodil, že obviněný vykonával ve stavu vylučujícím způsobilost, kterou si přivodil vlivem návykové látky činnost, při které mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku a takovým činem způsobil dopravní nehodu a větší škodu na cizím majetku, čímž naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Nejvyšší soud se se závěry nalézacího soudu zcela ztotožňuje a za nesprávné považuje závěry odvolacího soudu, který pouze s poukazem na to, že obviněný měl podle propočtu znalkyně v době dopravní nehody v krvi pouze 0,99 g/kg alkoholu, tedy bez ohledu na všechny další konkrétní okolnosti případu, dospěl k závěru, že v době způsobení dopravní nehody obviněný již nebyl ve stavu vylučujícím způsobilost bezpečně řídit motorové vozidlo.
25. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, kdy Nejvyšší soud shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce bylo podáno důvodně, podle §265k odst. 1 tr. ř., za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř., zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2019, sp. zn. 9 To 101/2019, a podle §265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dále Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
26. Městský soud v Praze jako soud odvolací, jemuž se předmětná věc vrací k dalšímu řízení, je povinen, a to při dodržení všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu i trestního zákoníku, trestní věc obviněného M. K. znovu projednat, přičemž je podle §265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem, který ve věci vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud.
27. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 2. 2020
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu