ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.1527.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 1527/2019-641
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 8. 1. 2020 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. M. , nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 31 To 78/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 7 T 81/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného P. M. odmítá .
Odůvodnění:
1. Obviněný byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 2. 10. 2018, č. j. 7 T 81/2017-533, shledán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku (bod I. výroku o vině) a přečinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (bod II.) a byl za to odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, k jehož výkonu byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 tr. ř. pak byl rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
2. Zmíněný rozsudek napadl obviněný a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci odvoláními. Z podnětu odvolání státní zástupkyně Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci rozsudkem ze dne 17. 4. 2019, č. j. 31 To 78/2019-569, rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o vině pod bodem II., ve výroku o trestu a o náhradě škody a podle §259 odst. 1 tr. řádu byla věc ohledně skutku popsaného pod bodem II. vrácena soudu prvního stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak byl obviněný za přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců, se zařazením k jeho výkonu podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Odvolání obviněného potom bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
3. Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, kterým se s poukazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. domáhal zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která je navrhla podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout. Toto vyjádření bylo zasláno obviněnému k případné replice, čehož nebylo využito.
4. Nejvyšší soud jako soud dovolací ( §265c tr. ř. ) nejprve zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti, zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, nebo zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Po přezkoumání uvedeného Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné bylo podáno opožděně.
5. Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle §265e odst. 2 tr. ř. jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Je namístě doplnit, že o zákonné lhůtě k podání dovolání byl obviněný řádně poučen v rozsudku soudu druhého stupně.
6. Podle závěrů soudní praxe, publikovaných pod č. 10/2013 Sb. rozh. tr., doručuje-li se rozhodnutí jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží sice podle §265e odst. 2 tr. ř. lhůta k podání dovolání od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději, avšak uvedené ustanovení se neuplatní, pokud obviněný v době, kdy trestní stíhání pravomocně skončilo rozhodnutím soudu druhého stupně, neměl obhájce, neboť si jej sám nezvolil a přitom nebyl dán důvod nutné obhajoby, a ke zvolení nebo ustanovení obhájce došlo až následně v průběhu lhůty pro podání dovolání. Z hlediska běhu lhůty pro podání dovolání je v takovém případě bez významu, zda a kdy byl doručen opis rozhodnutí takto ustanovenému obhájci.
7. Nejvyšší soud dále uvádí, že obviněnému byl s ohledem na důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. v průběhu řízení opakovaně ustanoven obhájce (zvoleného obhájce obviněný neměl). Nejprve jím byl po zahájení trestního stíhání opatřením ze dne 10. 5. 2017 JUDr. Martin Hanke (č. l. 36 trestního spisu), který obhajobu vykonával až do 8. 11. 2017 (tedy až do fáze řízení před soudem prvního stupně, neboť dne 22. 6. 2017 byla podána obžaloba), kdy byl zproštěn této povinnosti pro narušení důvěry (č. l. 306 trestního spisu). Téhož dne byl současně ustanoven obhájce Mgr. Stanislav Munzar, jenž byl ve věci činný do 7. 3. 2018, kdy bylo ustanovení pro zánik důvodu nutné obhajoby zrušeno (č. l. 469 trestního spisu). Po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně a podání opravných prostředků, v průběhu čehož byl obviněný bez právního zastoupení, opět vznikl důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř., a proto byla obviněnému dne 31. 1. 2019 (na ustanovení je zjevně písařská chyba v datu, neboť je uveden rok 2018) ustanovena obhájkyně Mgr. Lenka Vitebská (č. l. 555 trestního spisu). Dříve, než krajský soud v odvolacím řízení rozhodl, však důvod nutné obhajoby znovu zanikl a ustanovení bylo dne 12. 3. 2019 zrušeno (č. l. 558 trestního spisu). Poté bylo dne 17. 4. 2019 konáno veřejné zasedání a Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl o podaných odvoláních, to vše za situace, v níž obviněný neměl žádného obhájce. Rozsudek krajského soudu pak byl obviněnému doručen dne 25. 6. 2019 (č. l. 572 trestního spisu). Protože soudu prvního stupně byla věc vrácena k projednání stran skutku popsaného původně v bodu II. výroku o vině jeho rozsudku a opět vznikl důvod nutné obhajoby, byl dne 4. 7. 2019 obviněnému ustanoven další obhájce, a to JUDr. Martin Köhler (č. l. 587 trestního spisu), jenž převzal obhajobu a byl mu dne 8. 7. 2019 doručen rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 17. 4. 2019, č. j. 31 To 78/2019-569 (č. l. 572 trestního spisu). Tento obhájce zastupoval obviněného v následně nařízeném hlavním líčení dne 20. 8. 2019 (č. l. 604 trestního spisu) a podal i dne 6. 9. 2019 dovolání (č. l. 616 trestního spisu).
8. Na podkladě popsaných skutečností je namístě konstatovat, že lhůta k podání dovolání počala obviněnému plynout dne 25. 6. 2019 a uplynula proto s přihlédnutím k §60 odst. 1, 2 a 3 tr. ř. dne 26. 8. 2019. Doručení rozsudku odvolacího soudu posléze (po rozhodnutí v odvolacím řízení) ustanovenému obhájci dne 8. 7. 2019 již pro běh lhůty k podání dovolání nemělo žádný význam. Protože dovolání bylo podáno až dne 6. 9. 2019, stalo se tak po uplynutí stanovené lhůty.
9. Nejvyšší soud proto opožděně podané dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl, aniž by na jeho podkladě přezkoumal napadený rozsudek a jemu předcházející řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 1. 2020
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Radek Doležel