ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.1535.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 1535/2019-207
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 1. 2020 o dovolání, které podal obviněný M. V. , nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 5 To 282/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 T 151/2018, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 5 To 282/2019, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 5. 2019, sp. zn. 5 T 151/2018, v celém výroku o trestu.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Ostravě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu novu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 5. 2019, č. j. 5 T 151/2018-134, byl obviněný M. V. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen za tento přečin a za sbíhající se zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 11. 10. 2018, sp. zn. 2 T 46/2018, k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, tj. dvou roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a dále k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání dvanácti měsíců (tj. jednoho roku). Současně byl zrušen výrok o trestu z uvedeného rozsudku Okresního soudu v Opavě včetně rozhodnutí obsahově navazujících (§43 odst. 2 tr. zákoníku).
Přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání se obviněný podle výroku rozsudku dopustil tím, že dne 27. 8. 2018 kolem 23.30 hodin v Ostravě-Porubě, XY, na vjezdu do dvorní části domu č. XY, řídil osobní motorové vozidlo zn. Audi A6, ačkoli si byl vědom, že má pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 10 T 48/2018, uložený trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel (na dobu od 15. 5. 2018 do 15. 11. 2019).
Odvolání obviněného směřující výlučně do výroku o trestu bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 7. 2019, č. j. 5 To 282/2019-151.
Obviněný podal proti usnesení krajského soudu dovolání s poukazem na dovolací důvody dle §265b odst. 1 písm. a), g), h), l) tr. ř. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. namítl, že „V napadeném usnesení není uvedeno obsazení senátu, který ve věci rozhodoval“. Na základě toho pak uvedl, že „odvolací soud nebyl řádně obsazen“.
Ve vztahu k důvodům dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), h), l) tr. ř. pak obviněný namítl, že došlo k pochybení při ukládání souhrnného trestu, neboť mu měl být uložen souhrnný trest nejen k rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 11. 10. 2018, nýbrž také k rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 5 T 9/2019, protože skutek, za který byl obviněný posledně uvedeným rozsudkem odsouzen, se stal dne 24. 12. 2018, tedy dříve, než soud prvního stupně vyhlásil odsuzující rozsudek ve věci, v níž je podáváno dovolání.
Dále namítl, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest, a to v důsledku porušení práva na spravedlivý proces, v důsledku čehož lze podle obviněného dovolání opřít o důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. a obdobně lze pohlížet na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., pokud odvolací soud danou vadu nenapraví. Poukázal na kumulaci trestů odnětí svobody s tím, že je nutno přiměřeně aplikovat nález Ústavního soudu ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. II. ÚS 4022/18, podle něhož se soudy musejí zabývat otázkou nařízení dříve uložených podmíněně odložených trestů odnětí svobody.
Obviněný navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a přikázal krajskému soudu nové projednání věci, případně aby sám rozhodl tak, že obviněnému uloží trest domácího vězení.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání zaujal stanovisko k jednotlivým námitkám obviněného z hlediska tvrzených dovolacích důvodů. Vyložil, že nepřiměřenost trestu nelze v dovolání v zásadě namítat prostřednictvím žádného ze zákonných dovolacích důvodů. Za přiřaditelnou pod některý z dovolacích důvodů [konkrétně podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] označil pouze námitku týkající se podmínek uložení souhrnného trestu, považoval ji však za nedůvodnou s tím, že skutek ze dne 24. 12. 2018 není v souběhu se skutky, k nimž se obviněný domáhá uložení souhrnného trestu. Vícečinný souběh byl přerušen vyhlášením odsuzujícího rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 11. 10. 2018, sp. zn. 2 T 46/2018, takže skutky, ke kterým došlo po tomto datu, nemohou být ve vztahu k předchozím činům v souběhu. Státní zástupce navrhl dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
Nejvyšší soud nezjistil důvody k odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání je důvodné.
Je zřejmé, že většina dovolacích námitek obviněného není pod uplatněné dovolací důvody podřaditelná.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je dán v případech, kdy ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Obviněný namítl, že odvolací soud nebyl řádně obsazen, ale tuto námitku opřel pouze o fakt, že v napadeném usnesení není uvedeno obsazení senátu, který rozhodl. Z toho je zřejmé, že tato námitka není pod uplatněný dovolací důvod podřaditelná, neboť obviněný nenamítl, že by odvolací soud nebyl náležitě obsazen. Jak správně uvedl ve svém vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, tento dovolací důvod dopadá na zcela jiné procesní situace, přičemž výhrada není krom toho důvodná ani v obecné rovině, jak vyplývá z §134 odst. 1 tr. ř., jež upravuje formální náležitosti usnesení.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Námitky spadající pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný neuvedl. Námitky proti výroku o trestu z hlediska jeho přiměřenosti nejsou ani dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je však možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Relevantně tak obviněný uplatnil námitku týkající se nesprávného uložení souhrnného trestu a tato námitka je také důvodná, i když Nejvyšší soud shledal ve výroku o souhrnném trestu jiné vady, než které dovolatel vytkl.
Rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně jsou z hlediska uložení souhrnného trestu nepřezkoumatelná a zjevně nesprávná. Soudy si zjevně neujasnily otázku souběhu trestných činů z hlediska aplikace §43 odst. 2 tr. zákoníku o souhrnném trestu. Podle tohoto ustanovení soud uloží souhrnný trest, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen (první) odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Současně však musí být dán mezi předmětnými trestnými činy vztah (tzv. vícečinného) souběhu, což znamená, že mezi jejich spácháním nesmí dojít k vyhlášení jakéhokoli odsuzujícího rozsudku (nebo doručení trestního příkazu) ohledně dotyčného pachatele. Jde o pravidlo natolik dlouhodobě ustálené a všeobecně známé (srov. např. již rozhodnutí č. 8/1974-II. Sb. rozh. tr.), že není nutno uvádět na jeho podporu jakékoli další příklady z judikatury či z literatury.
Ačkoli soud prvního stupně v hlavním líčení správně provedl důkaz všemi rozhodnými spisy o dřívějších odsouzeních obviněného, nevyvodil z nich žádné závěry a v odůvodnění se jejich obsahem nezabýval zejména z toho hlediska, kdy byly jednotlivé trestné činy spáchány. Pokud jde o odsuzující rozsudky (v jednom případě trestní příkaz), ty jsou v odůvodnění rozsudku sice zmiňovány, nelze však z něho (ani z protokolu o hlavním líčení) zjistit, zda se jednalo o první odsuzující rozsudky v daných kauzách (přílohové spisy navíc ani nebyly Nejvyššímu soudu předloženy).
Je tak zřejmé, že nalézací soud otázce souběhu trestných činů nevěnoval patřičnou pozornost, což vedlo k nesprávnému rozhodnutí o uložení souhrnného trestu. Konstatoval, že trest ukládal v rámci trestní sazby za sbíhající se zločin podle §283 odst. 2 tr. zákoníku. K odůvodnění závěru o souběhu trestných činů lze v odůvodnění rozsudku nalézt pouze větu: „Soudce současně musel vyhodnotit jako podstatný pro rozhodnutí dle pravidel §43 odstavec 1, 2 trestního zákoníku sbíhající výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Opavě sp. zn. 2 T 46/2018, citované výše.“ Kromě toho, že v rozsudku je na více místech nesprávně uvedeno, že rozhodoval soudce (ačkoli ve skutečnosti rozhodoval senát), je především toto odůvodnění nesrozumitelné a nedostatečné.
Odvolací soud nedostál své povinnosti rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu přezkoumat a pouze uvedl, že s ohledem na to, že projednávané trestné činnosti se obviněný dopustil dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen rozsudek za jiný jeho trestný čin, byl mu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest souhrnný. A dodal, že okresní soud své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a zejména logicky vysvětlil, takže krajský soud dospěl k závěrům shodným.
Z obsahu spisového materiálu, který mu byl předložen, zjistil Nejvyšší soud následující skutečnosti, které uvede chronologicky. Zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, za který byl obviněný odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 11. 10. 2018, sp. zn. 2 T 46/2018, měl být páchán do 21. 7. 2015, respektive do roku 2016 (z obsahu spisu to nelze přesněji zjistit, samotný rozsudek v něm obsažen není). Poté došlo dne 1. 4. 2018 ke spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za který byl obviněný odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 10 T 48/2018, doručeným obviněnému dne 4. 5. 2018. Poté následovalo dne 5. 5. 2018 spáchání dalšího přečinu podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a odsouzení za něj rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 5 T 92/2018. Poté se obviněný dopustil nyní posuzovaného přečinu stejné právní kvalifikace dne 27 8. 2018. Teprve poté následoval zmíněný rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 11. 10. 2018, sp. zn. 2 T 46/2018. Poté obviněný spáchal dne 24. 12. 2018 opět přečin podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a byl za něj odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 5 T 9/2019. Nakonec byl dne 3. 5. 2019 vyhlášen odsuzující rozsudek v nyní přezkoumávané věci.
Z uvedeného vyplývá, že zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, za který byl obviněný odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 11. 10. 2018, sp. zn. 2 T 46/2018, nemohl být spáchán v souběhu s nyní projednávaným přečinem, neboť mezi jejich spácháním došlo jednak k doručení trestního příkazu ve věci Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 10 T 48/2018, jednak k vyhlášení odsuzujícího rozsudku ve věci téhož soudu sp. zn. 5 T 92/2018, čímž byl (dokonce dvojnásobně) souběh přerušen. K tomu, aby zmíněný zločin podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl spáchán v souběhu s nyní projednávaným přečinem spáchaným dne 27. 8. 2018, musel by být spáchán po 25. 7. 2018, tj. po vyhlášení odsuzujícího rozsudku v jiné trestní věci.
Uvedené závěry sice musel Nejvyšší soud učinit s výhradou, že neměl k dispozici příslušné spisy, aby z nich mohl uvedené údaje ověřit (včetně toho, zda ve všech případech šlo o vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku), avšak na podkladě předloženého spisového materiálu a vyžádaného aktuálního opisu rejstříku trestů obviněného je zřejmé, že napadené usnesení i rozsudek nalézacího soudu jsou v otázce trestu neodůvodněné a nepřezkoumatelné, podle všeho v rozporu se zjištěnými skutečnostmi. Podle dosavadních zjištění Nejvyššího soudu měl být v nyní přezkoumávané věci ukládán obviněnému samostatný trest. Námitka obviněného týkající se uložení souhrnného trestu je v širším smyslu důvodná.
Z uvedených důvodů nemohlo napadené usnesení (jímž byl přezkoumáván pouze výrok o trestu) ani rozsudek Okresního soudu v Ostravě ve výroku o trestu obstát, neboť jsou nesprávné ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Nejvyšší soud je proto v uvedeném rozsahu zrušil a zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad. Okresnímu soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
V zájmu přehlednosti Nejvyšší soud dodává, že rozsudek Okresního soudu v Ostravě zrušil v celém výroku o trestu, včetně zrušujícího výroku ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Opavě sp. zn. 2 T 46/2018 a rozhodnutí navazujících. Výrok o vině je tudíž i nadále pravomocný. Znovu také vstupuje v platnost (tzv. „obživl“) výrok o trestu ze zmíněného rozsudku Okresního soudu v Opavě.
Okresní soud v Ostravě znovu věc projedná v hlavním líčení, případně doplní dokazování podle potřeby, náležitě zhodnotí zjištěné skutečnosti a znovu rozhodne o trestu obviněného. Bude přitom vázán zákazem reformace in peius (změny v neprospěch obviněného) ve smyslu §265s odst. 2 tr. ř.
Podle aktuálního zjištění Nejvyššího soudu obviněný dosud trest odnětí svobody nenastoupil, proto nebylo rozhodováno o vazbě podle §265 l odst. 4 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 1. 2020
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu