ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.154.2020.1
sp. zn. 7 Tdo 154/2020-306
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. 2. 2020 o dovolání obviněného J. B. , nar. XY ve Slovenské republice, trvale bytem XY Slovenská republika, podaném proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 4 To 322/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 61 T 24/2019 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. B. podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 9. 2019, č. j. 4 To 322/2019-266, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání, které podal proti všem výrokům rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 5. 2019, č. j. 61 T 24/2019-248. V dovolání odkázal na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Vyjádřil nesouhlas se skutkovými zjištěními, která se stala podkladem výroku o vině, a dále s tím, jakým hodnocením důkazů soudy k těmto zjištěním dospěly. Z žádného důkazu podle něj nevyplývá, že by se uvedeného skutku měl dopustit právě on, nebo že by měl poškozený u sebe finanční hotovost v uvedené výši. Podrobně se vyjádřil k jednotlivým provedeným důkazům, především k výpovědi poškozeného J. R. i svědků R. R. a S. J., ke kamerovým záznamům a uzavřel, že soudy porušily zásadu in dubio pro reo . Dovoláním se domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby ve věci sám rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v přípise ze dne 10. 2. 2020 adresovaném Nejvyššímu soudu uvedla, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.), splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), bylo však podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu jen za předpokladu, že obsahově odpovídají jeho zákonnému vymezení. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů ani k rozsahu dokazování. Z toho je zřejmé, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem. Dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
Z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je vadná aplikace hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, odpovídají uvedenému dovolacímu důvodu takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
Obviněný byl odsouzen pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, jehož se dopustil skutkem, který podle zjištění Okresního soudu v Ústí nad Labem, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také odvolací soud, spočíval v podstatě v tom, že dne 31. 8. 2018 v Trmicích na parkovišti přistoupil k poškozenému J. R. a nabídnul mu ke koupi staré kosmetické výrobky a přitom mu z pánské tašky, kterou měl poškozený u sebe, odcizil peněženku v hodnotě nejméně 100 Kč včetně jejího obsahu, jímž byla mj. finanční částka ve výši nejméně 60 000 Kč a dva prsteny v hodnotě nejméně 2 500 Kč, a tím mu způsobil škodu odcizením v celkové výši nejméně 62 600 Kč, a tohoto jednání se dopustil přesto, že předtím byl rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 5. 2017, sp. zn. 62 T 30/2016, odsouzen pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku.
V dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by takto zjištěný skutek nenaplňoval znaky přečinu krádeže podle výše zmiňovaných ustanovení tr. zákoníku. Pouze takové námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný dále v dovolání namítl, že vadami podle jeho názoru trpí i výroky o trestu a náhradě škody, aniž by však tuto námitku blíže rozvedl či uvedl, jaké konkrétní vady má na mysli. Nejvyššímu soudu tak neposkytl žádný relevantní podklad, ke kterému by se mohl vyjádřit.
Dovolání obviněný založil na námitkách, které navazovaly na jeho obhajobu z původního řízení a které byly postaveny zejména na tvrzení, že z ničeho nevyplývá, že se předmětného jednání dopustil on a že poškozený měl v peněžence částku 60 000 Kč. Tyto námitky obviněného mají vyloženě skutkovou povahu (včetně námitky odvolávající se na zásadu in dubio pro reo ), a tím se ocitají mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud tak může pouze konstatovat, že skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad především ve výpovědích poškozeného J. R. a v provedené rekognici, ve výpovědích svědků R. R. a S. J,, dále v odborném vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví daktyloskopie, a v kamerových záznamech. Jak konstatoval odvolací soud, veškeré výše uvedené důkazy na sebe navazují, vzájemně se doplňují a tvoří ucelený řetěz, který obviněného ze spáchání činu nad veškerou pochybnost usvědčuje. Soud prvního stupně především v odstavci 9 odůvodnění svého rozsudku podrobně rozvedl, na základě jakých skutečností dospěl k závěru, že se předmětného jednání dopustil právě obviněný a proč jeho obhajobě neuvěřil. Vyložil také, že drobná nepřesnost ve výpovědi poškozeného ohledně místa, kde došlo k odcizení věcí, není podstatná. Rovněž uvedl, na základě jakých důkazů měl za prokázané, že se v peněžence poškozeného nacházel obnos ve výši nejméně 60 000 Kč. Se závěry Okresního soudu v Ústí nad Labem se ztotožnil i odvolací soud. Argumentace obou soudů i jejich závěry o skutkovém stavu věci logicky vyplývají z provedeného dokazování. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný uplatnil v návaznosti na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy v alternativě, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože byl v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jestliže však bylo dovolání ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podáno z jiného než zákonného důvodu, plyne z logiky věci, že stejné závěry platí i z hlediska důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného J. B. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 2. 2020
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu