ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.1561.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 1561/2019-209
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 1. 2020 o dovolání obviněného R. G. , nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. 55 To 285/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 8 T 25/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. G. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 14. 5. 2019, č. j. 8 T 25/2019-159, byl obviněný R. G. shledán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a),
odst. 2 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a byl za to odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody.
Podle učiněných skutkových zjištění se obviněný dopustil uvedených přečinů jednáním spočívajícím v tom, že ačkoli mu byl trestním příkazem Okresního soudu v Liberci z dne 9. 4. 2015, č. j. 2 T 68/2015-19, s právní mocí dnem 1. 5. 2015, uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na 3 roky, který dosud nevykonal, a přestože byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 4. 2018, č. j. 1 T 107/2017-170, s právní mocí dnem 9. 1. 2019, uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a byl mu uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců, se zařazením do věznice s ostrahou, za zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 1. 9. 2016, č. j. 6 T 114/2016-203, také za přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, který vykonal 13. 9. 2017, tak v Liberci, ul. XY, před domem č. p. XY, v noci z 26. na 27. 1. 2019, klíčem zapomenutým v zámku odemkl dveře, vnikl do vozu zn. Škoda Felicia hodnoty 10 950 Kč a odjel v něm, i s kynologickými potřebami, běžeckými botami, hudebními sluchátky, doklady k vozidlu, celkem hodnoty 4 800 Kč, a částkou 500 Kč uvnitř, aby se věci snažil prodat či si je ponechal, ke škodě K. Š. a M. B., přičemž při řízení automobilu byl pak přistižen v Hodkovicích nad Mohelkou, kolem 1:50 hod. dne 28. 1. 2019.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 30. 7. 2019, č. j. 55 To 285/2019-178, podle §256 tr. ř. zamítl.
Rozhodnutí soudu druhého stupně napadl obviněný v celém rozsahu dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že odvolací soud nesprávně vyhodnotil jeho situaci a chybně posoudil skutek, neboť mělo dojít k aplikaci §223 tr. ř. ve spojení s §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. a k zastavení trestního stíhání. Nacházel se totiž v situaci, kdy hrozící trest za trestnou činnost, která mu byla kladena za vinu, byl zcela bez významu vedle trestu za další trestnou činnost, pro kterou byl stíhán, neboť byla rozsáhlá, skládající se z celkem 24 skutků spočívajících mimo jiné v porušování domovní svobody a krádežích. V době rozhodování soudu prvního i druhého stupně byl také v návaznosti na tuto další trestnou činnost ve vazbě. Krom toho si měly být soudy obou stupňů vědomy, že obviněný byl trestně stíhán i v jiných trestních věcech, mimo jiné pro trestný čin loupeže. Pokud pak odvolací soud uvedl, že mu nebyl dostatečně znám stav dalších trestních stíhání vedených proti obviněnému, pochybil, neboť v důsledku této neznalosti nesprávně právně posoudil podmínky pro zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 2 písm. a) tr. ř.
S ohledem na popsané skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích zrušil a sám rozhodl tak, že trestní stíhání podle §223 tr. ř. ve spojení s §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. zastavuje.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k podanému dovolání vyjadřovat nebude.
Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§265c tr. ř.) shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dále je namístě uvést, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je s odkazem na něj určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů.
Dovolání obviněného však bylo založeno výlučně na námitce týkající se nesprávného posouzení podmínek pro zastavení trestního stíhání, neboť odvolací soud měl podle jeho názoru aplikovat §223 tr. ř. ve spojení s §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. a jeho trestní stíhání zastavit. Obviněný se tedy na základě dovolání domáhal nikoli nápravy vady v právním posouzení skutku či jiného hmotně právního posouzení, když žádnou takovou vadu ani netvrdil, ale aplikace určitého procesního postupu, navíc fakultativního (viz dále), což však zvolený a rovněž také žádný jiný dovolací důvod nenaplňuje. Předloženou námitku tedy pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze.
Spíše nad rámec považuje Nejvyšší soud za vhodné doplnit, že zastavení trestního stíhání představuje jeden ze způsobů meritorního vyřízení věci, v níž bylo zahájeno trestní stíhání. Má dvě alternativy, a to obligatorní a fakultativní. Obligatorně se trestní stíhání zastavuje, pokud je splněna některá ze zákonem taxativně vymezených podmínek [viz §172 odst. 1 tr. ř., §188 odst. 1 písm. c) tr. ř. či pak zúžený výčet v rámci §223 odst. 1 tr. ř.], přičemž neužití takového postupu může i založit některý z dovolacích důvodů [srov. např. §265b odst. 1 písm. e) tr. ř.]. Naopak k rozhodnutí o zastavení trestního stíhání pouze může dospět soud (příp. státní zástupce) podle povahy věci po zjištění skutečností uvedených v §172 odst. 2 tr. ř. [viz §172 odst. 2 tr. ř., §188 odst. 2 tr. ř. a §223 odst. 2 tr. ř.], což se týká i obviněným namítaného důvodu podle 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. Takové rozhodnutí tedy není z povahy věci nárokové, ale dochází k němu výlučně na základě úvahy příslušného soudu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 529/03).
Nakonec je třeba konstatovat, že odvolací soud námitku stran zastavení trestního stíhání nepřehlédl a řádně ji vypořádal, když uvedl, že ani dříve uložené tresty nevedly k nápravě obviněného, který je z trestněprávního hlediska osobou natolik narušenou, že účelu trestního stíhání u něj lze dosáhnout pouze izolací od společnosti prostřednictvím nepodmíněného trestu odnětí svobody, a to bez ohledu na to, jakým dalším trestům nyní čelí. Takové odůvodnění lze považovat za zcela dostačující, přičemž nebylo povinností odvolacího soudu, pokud se rozhodl navrhovaný fakultativní institut neaplikovat, se podrobně zabývat všemi ostatními trestními řízeními, v nichž bylo vůči obviněnému zahájeno trestní stíhání.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 1. 2020
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Radek Doležel