ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.1575.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 1575/2019-287
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 1. 2020 o dovolání obviněného P. B., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 7. 2019, sp. zn. 3 To 242/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 2 T 208/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného P. B. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 4. 2019, č. j. 2 T 208/2018-231, byl obviněný P. B. shledán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a byl za tento delikt a za sbíhající se trestnou činnost odsouzen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce 2 let, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu podnikatelské činnosti, jejímž předmětem je maloobchod motorovými vozidly a jejich příslušenstvím na dobu 3 let. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu, jenž se týkal sbíhající se trestné činnosti a podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozeného D. P. na náhradu škody.
2. Podle učiněných skutkových zjištění se obviněný dopustil uvedeného přečinu jednáním spočívajícím v tom, že jako podnikající fyzická osoba P. B. – B. C., poté, co dne 6. 11. 2015 zakoupil za částku 50 000 Kč vozidlo tovární značky Fiat Scudo combinato 2.0 JTD, r. z. XY, červené barvy, se stavem ujetých km 511 000 a bez platné STK, a toto nabízel k prodeji v autobazaru v Ostravě – Svinově na ul. XY, a i prostřednictvím internetových stránek, v zištném úmyslu, nejprve dne 10. 11. 2015 v průběhu telefonického hovoru s potencionálním kupcem D. P. na jeho dotaz k technickému stavu vozidla lživě sdělil, že vozidlo má najeto maximálně 200 000 km, má platnou STK a k vozidlu je servisní knížka, což vedlo D. P. k osobní návštěvě autobazaru, kam se dostavil dne 11. 11. 2015 v době mezi 10:00 hod a 11:00 hod, kde mu při prohlídce vozidla i zkušební jízdě obviněný opětovně na jeho četné dotazy a upozornění, že nefunguje tachometr a na vozidle není platná známka STK, sdělil, že vozidlo má skutečně najeto kolem 200 000 km, následně že nemá najeto více než 300 000 km a má platnou STK, což když D. P. s koupí vozidla stále váhal, bylo následně dokladováno nalepením známky o technické kontrole platné do měsíce května roku 2016 na registrační značku uvedeného vozidla, a když se domáhal předložení protokolu o provedené technické kontrole, mu obviněný lživě sdělil, že protokol o technické kontrole se v České republice nevystavuje, načež D. P. jen vlivem těchto nepravdivých informací vozidlo za společnost Gaz-term, s. r. o., zakoupil za částku ve výši 85 900 Kč a i s vozidlem odjel, kdy poté, co zjistil, že vozidlo má ve skutečnosti najeto 511 441 km a nemá platnou STK, neboť tato skončila dne 22. 10. 2015, se rozhodl od smlouvy odstoupit, kdy hned následující den se i s vozidlem dostavil do autobazaru, což mu však obviněný neumožnil, a to ani následně, čímž obviněný způsobil poškozené společnosti Gaz-term, s. r. o., škodu ve výši 55 000 Kč.
3. Tento rozsudek následně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 24. 7. 2019, č. j. 3 To 242/2019-252, podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Především namítl, že skutková zjištění soudů obou stupňů jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy, resp. nemají v nich žádnou oporu. Konkrétně byla taková vada dána stran zjištění obvyklé ceny vozidla, stanovené na 27 000 Kč, a to na základě odborného vyjádření, které však neurčovalo hodnotu vozidla, ale souboru náhradních dílů, neboť automobil neměl v danou dobu platnou STK. Od ceny vozidla při nájezdu 300 000 km s platnou STK ve výši 82 000 Kč pak byla odečtena tato hodnota a dovozena škoda 55 000 Kč. Obviněný však tvrdil, že je znalý trhu s ojetými vozy, stejně jako společnost Auto Tichý, s. r. o., od níž vozidlo zakoupil za 50 000 Kč, což byla cena vytvořená nabídkou a poptávkou, jež měla být posouzena jako obvyklá ve smyslu §137 tr. zákoníku. V návaznosti na to konstatoval, že stran zavinění mohl být reálně srozuměn s následkem ve formě škody pouze v rozsahu 35 900 Kč, což je rozdíl mezi částkou 85 900 Kč, za kterou vozidlo prodal poškozenému a částkou 50 000 Kč jako jeho obvyklou cenou. Výše škody, krytá zaviněním, pak nedosáhla hranice škody větší, nutné pro aplikaci §209 odst. 3 tr. zákoníku.
5. S ohledem na popsané skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě i předcházející rozsudek Okresního soudu v Ostravě zrušil a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
6. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k tomuto dovolání uvedl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uplatněné námitky proti stanovení výše škody byly primárně skutkové, aniž by zde ovšem nastal tvrzený extrémní rozpor. Zmíněné zjištění totiž vycházelo z provedených důkazů, zejména z odborného vyjádření, přičemž obviněný se domáhal jeho jiného hodnocení, resp. aby nebylo zohledněno vůbec. Soudy nicméně postupovaly správně, pokud vycházely z rozdílu ceny vozidla s vlastnostmi tvrzenými obviněným a s vlastnostmi, které vozidlo skutečně mělo. Navíc automobil byl původně zakoupen od společností Auto Tichý, s. r. o., za částku 30 000 Kč, korespondující se závěry odborného vyjádření. Pod tvrzený dovolací důvod lze pak podřadit námitky týkající se zavinění ve vztahu ke způsobené škodě. K větší škodě jako ke znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §209 odst. 3 tr. zákoníku přitom postačuje ve smyslu §17 písm. a) tr. zákoníku zavinění z nedbalosti, a to i nevědomé. Obviněný vzhledem ke svým zkušenostem a znalostem mohl vědět, že obvyklá cena vozidla může být nižší než cena, jakou za ně zaplatil, zejména pozbylo-li v mezidobí STK a tedy nebylo ani způsobilé k legálnímu odjezdu z autobazaru. U obviněného je proto namístě dovodit v daném ohledu zavinění ve formě nevědomé nedbalosti, postačující k aplikaci §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, když dodal, že výše škody nemusí odpovídat výši obohacení pachatele nebo jiné osoby.
7. Státní zástupce závěrem navrhl dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.
8. Toto vyjádření bylo zasláno obviněnému k možné replice, čehož však nebylo využito.
9. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§265c tr. ř.) shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
10. Dále je nutné zmínit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Bylo tudíž namístě posoudit, zda v dovolání tvrzené důvody odpovídají důvodům zařazeným v citovaném ustanovení. Přitom nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
11. Obviněný své dovolání výslovně opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť mělo být rozhodnuto o zamítnutí jeho dovolání proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
12. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je potom dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Při přezkumné činnosti, zda taková vada nastala, je ovšem dovolací soud vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn během trestního řízení a jak je vyjádřen zejména ve výroku odsuzujícího rozsudku, resp. dále upřesněn v souvisejícím odůvodnění.
13. K tomu je potřeba uvést, že v rámci zmíněného dovolacího důvodu se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud potom není stupněm třetím, jehož úkolem by byl široký přezkum rozhodnutí druhoinstančních soudů, a to již z důvodu jeho omezené možnosti provádět v řízení o dovolání důkazy (srov. §265r odst. 7 tr. ř.) a přehodnocovat tak důkazy provedené již dříve.
14. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje zejména extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Tehdy je zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces (čl. 4, čl. 90 Ústavy). Extrémní nesoulad je nicméně namístě dovodit toliko v případech závažných pochybení, zejména pokud skutková zjištění nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011).
15. O takovou situaci se však v posuzované věci nejedná. Soudy obou stupňů si tak vytvořily dostatečný skutkový podklad pro své rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Všechny důkazy následně hodnotily podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Pokud jde potom konkrétně o stanovení výše hodnoty vozidla v době jeho prodeje poškozenému, soudy zcela správně vycházely z odborného vyjádření, které tuto částku, tj. hodnotu vozidla dané značky a typu, s nájezdem více než 500 000 km a bez absolvované pravidelné technické prohlídky [§40 odst. 1 zákona č. 566/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb.], stanovilo, přičemž jejich závěry s tímto odborným vyjádřením, vypracovaným znalcem (č. l. 41 a násl. trestního spisu), nejsou v žádném, natož extrémním rozporu.
16. Je namístě doplnit, že hodnota vozidla byla v odborném vyjádření (viz č. l. 41 až 48 trestního spisu) dovozována pro automobil, jehož existence byla obviněným poškozenému pouze tvrzena a automobil reálně mezi obviněným a poškozeným obchodovaný, a to na základě obdobných principů, tedy při stanovení výchozí ceny, následně redukované s ohledem na udaný stav. K druhému případu, tedy reálnému (tj. vozidlo s nájezdem více než 500 000 km a bez absolvované pravidelné technické prohlídky), bylo v poznámce uvedeno, že bylo užito znaleckého standardu pro oceňování vozidel k datu ocenění dočasně nezpůsobilých k provozu, tedy vyjadřuje jeho hodnotu tzv. bez platné STK a je posuzováno jako soubor náhradních dílů. Naznačenému náhledu nelze ničeho vytknout, neboť v době spáchání činu obviněným skutečně obchodovaný automobil, jak již bylo zmíněno, pravidelnou technickou prohlídku absolvovanou neměl, což výsledná cena musela určitým způsobem odrážet, s tím, že se jednalo o (výslovně zmíněnou) dočasnou nezpůsobilost (která mohla být v budoucnu, stejně jako např. i jiné vady, odstraněna).
17. Větší význam potom nemá z daného pohledu hodnota 50 000 Kč, za níž obviněný koupil vozidlo od společnosti Auto Tichý, s. r. o., neboť obviněný, když auto získal, tak zjevně nečinil se záměrem s ním řádně obchodovat, neboť je již vzápětí nabízel s tvrzením nepravdivých (lepších) vlastností za zřetelně navýšenou a neadekvátní cenu.
18. Nejvyšší soud tudíž neshledal stran stanovení skutečné hodnoty vozidla žádné porušení práva na spravedlivý proces, které by případně mohlo opodstatnit zásah Nejvyššího soudu do skutkového stavu zjištěného soudy obou stupňů.
19. Pouze obiter dictum, neboť Nejvyšší soud je v dovolacím řízení vázán námitkami dovolatele (§265i odst. 3 tr. ř.), lze doplnit, že pokud jde o výši škody, bylo by vhodnějším postupem vyhodnotit jako předmět útoku sjednanou, a tedy podvodně vylákávanou částku 85 900 Kč, která měla být ponížena o skutečnou hodnotu vozidla, tj. 27 000 Kč, jako hodnotu, kterou poškozený obdržel. Při zjišťování výše škody způsobené podvodným prodejem obdobné věci v situaci, kdy pachatel měl skutečně v úmyslu převést věc na poškozeného, je třeba vycházet z rozdílu mezi sjednanou cenou a její cenou stanovenou podle kritérií uvedených v §137 tr. zákoníku, za kterou se s ohledem na její právní i faktický stav v době a místě činu obvykle prodává (srov. přiměřeně rozhodnutí publikované pod č. 36/2006-III. Sb. rozh. tr.). Soudy přitom za podklad zvolily rozdíl mezi hodnotou fiktivního vozidla odpovídajícího vlastnostem tvrzeným obviněným (82 000 Kč) a hodnotou reálně obchodovaného vozidla (27 000 Kč). Obviněný ovšem takovou konkrétní námitku neuplatnil a navíc naznačený postup by vedl k vyčíslení škody mírně vyšší, než jak se v řízení stalo, což by s ohledem na podání dovolání pouze obviněným a princip zákazu reformace in peius jeho následné užití vylučovalo.
20. V druhé části své dovolací argumentace obviněný předložil námitky týkající se nenaplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu, konkrétně v tom smyslu, že nebylo dáno jeho zavinění ve vztahu k celému rozsahu škody, stanovené ve výši 55 000 Kč, ale pouze k rozsahu 35 900 Kč, odpovídajícímu rozdílu mezi cenou prodejní (ve vztahu k poškozenému) a kupní (ve vztahu ke společnosti Auto Tichý, s. r. o.). Takové námitky jsou již pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřaditelné, nicméně Nejvyšší soud jim přisvědčil pouze částečně.
21. Okresní soud v Ostravě k tomu po podrobném popisu právní kvalifikace uvedl, že všechny znaky aplikované skutkové podstaty jsou kryty zaviněním obviněného, a to ve formě úmyslu přímého podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (bod 13. jeho rozsudku). Krajský soud v Ostravě se potom s popsaným závěrem ztotožnil (bod 19. jeho usnesení).
22. Přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku se dopustí, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, způsobí-li takovým činem větší škodu. Podle §13 odst. 2 tr. zákoníku je obecně k trestní odpovědnosti za trestný čin třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti. K okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, se však podle §17 písm. a) tr. zákoníku přihlédne, jde-li o těžší následek, i tehdy, zavinil-li jej pachatel z nedbalosti, vyjímaje případy, že trestní zákon vyžaduje i zde zavinění úmyslné. Podle §15 odst. 1 tr. zákoníku je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, nebo b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Podle odst. 2 téhož ustanovení se srozuměním rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem.
23. Podle učiněných zjištění bylo vozidlo obchodováno nejprve dne 15. 10. 2015 mezi původním majitelem, společností Autolaky Nytrová, s. r. o. a společností Auto Tichý, s. r. o., za částku 30 000 Kč, s tím, že již pochopitelně mělo najeto výše zmíněných 511 000 km a nastávala mu k říjnu 2015 povinnost absolvovat pravidelnou technickou prohlídku. Jak bylo konstatováno i v dovolání, společnost Auto Tichý, s. r. o., je činná na trhu s ojetými vozidly a mohla tedy mít potřebnou zkušenost ke stanovení adekvátní ceny, která byla v podstatě v souladu se závěry odborného vyjádření. Následně obviněný sice automobil zakoupil za částku 50 000 Kč, nicméně k tomu je třeba doplnit, že jednak společnost Auto Tichý, s. r. o., jej pravdivě informovala o stavu vozidla a obviněný zmíněnou částku dobrovolně akceptoval, a zejména její výši stejně následně nijak zásadně nerespektoval a vozidlo vzápětí nabízel (a poškozenému prodal) za 85 900 Kč, za tvrzení významně odlišných vlastností.
24. V návaznosti na popsané skutečnosti, s přihlédnutím k závěrům odborného vyjádření, je zřejmé, že reálná cena vozidla byla zásadně nižší, než za jakou ho nabízel obviněný, pohybovala se do 30 000 Kč. Obviněný sám sebe popisuje jako osobu znalou trhu s ojetými automobily, tedy mu musela být v hrubých rysech známa skutečná hodnota předmětného, výrazně opotřebeného a aktuálně provozu formálně neschopného vozidla. Uvedenou skutečnost však zcela cíleně ignoroval, resp. při jednání s poškozeným uváděl naprosto nesprávné údaje, podpořené navíc vylepením zcela nesouvisející nálepky potvrzující údajné absolvování pravidelné technické prohlídky, vše se zřejmým účelem bez ohledu na pravý stav věcí majorizovat na úkor jiné osoby svůj protiprávní zisk.
25. Zcela na okraj nelze ani přehlédnout, že souhrnný trest byl v předmětné věci ukládán k věci vedené Okresním soudem v Ostravě pod sp. zn. 7 T 166/2017, v níž byl rozsudkem ze dne 18. 6. 2018 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 10. 2018, sp. zn. 4 To 243/2018, shledán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterého se obviněný rovněž dopustil při prodeji vozidla ve svém autobazaru tvrzením nepravdivých skutečností ohledně obchodovaného vozidla zájemci. Jednání obviněného v nyní posuzované věci proto zjevně nebylo zcela ojedinělou výjimkou.
26. Nejvyšší soud tedy konstatuje, že obviněný se dopustil svého jednání zjevně v úmyslu přímém, neboť cíleně uvedl poškozeného v omyl a na jeho úkor se obohatil [§15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku]. Pokud jde o způsobení větší škody, jak již bylo řečeno, musela mu být v hrubých rysech známa skutečná hodnota předmětného vozidla, která činila asi 27 000 Kč. Pokud přesto postupoval zjištěným způsobem, musel být nejméně srozuměn s tím, že porušuje zájem chráněný zákonem, tzn. majetková práva jiného, v rozsahu přesahujícím 50 000 Kč, tudíž v konečném důsledku v rozsahu označovaném jako větší škoda. Současně ani nebyla dána jakákoli konkrétní okolnost, která by takový závěr vylučovala a s níž by mohl obviněný reálně počítat. V návaznosti na to se Nejvyšší soud zcela neztotožňuje se závěry soudů činných dříve ve věci stran zavinění obviněného ve vztahu k naplnění kvalifikované skutkové podstaty v tom smyslu, že vnitřní vztah obviněného k výši způsobené škody byl dán v úrovni přímého úmyslu [§15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku], když přiléhavější by bylo jeho posouzení jako úmyslu nepřímého [§15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku].
27. To ovšem ničeho nemění na konečné správnosti právního posouzení skutku jako přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, když určité pochybení bylo shledáno jen v části subjektivní stránky. Je tak zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně, resp. vůbec nijak, ovlivnit postavení obviněného, a současně otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu.
28. S ohledem na shora popsané závěry Nejvyšší soud konstatuje, že námitky předložené obviněným v dovolání se v části míjí s věcným naplněním tvrzeného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve spojení s §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako dalších dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., v části zbylé jim lze částečně přisvědčit, ovšem bez reálného dopadu na konečný stav věci. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 1. 2020
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Radek Doležel