ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.18.2020.1
sp. zn. 7 Tdo 18/2020-104
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 2. 2020 o dovolání obviněného T. T. , nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 10. 2019, sp. zn. 11 To 297/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 3 T 60/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 25. 7. 2019, č. j. 3 T 60/2019-60, byl obviněný T. T. shledán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle
§274 odst. 1 tr. zákoníku a byl za to odsouzen podle téhož ustanovení za použití
§67 odst. 2 písm. a) a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 200 denních sazeb ve výši 100 Kč, tedy celkem 20 000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému současně stanoven pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců. Obviněnému byl dále podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 let.
Uvedeného přečinu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný tím, že dne 14. 4. 2019 kolem 16:00 hod. z místa svého trvalého bydliště z náměstí XY ve Dvoře Králové nad Labem na parkoviště u prodejny Billa v XY ve Dvoře Králové nad Labem řídil motorové vozidlo značky Mercedes Benz, a to po předchozím požívání alkoholických nápojů, kdy si měl a mohl být vědom, že není schopen řízení automobilu bezpečně ovládat, v průběhu kontroly policejní hlídkou Obvodního oddělení Policie ČR Dvůr Králové nad Labem se projevoval unaveným chováním, nejistým postojem a chůzí, zarudlýma očima a zápachem po alkoholu, dechovými zkouškami provedenými přístrojem značky Alcotest 7510 Dräger bylo v jeho dechu naměřeno v 16:23 hodin 3,32 promile alkoholu a v 16:34 hodin bylo naměřeno 3,37 promile alkoholu, na místě kontroly mu byl zadržen řidičský průkaz.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 15. 10. 2019, č. j. 11 To 297/2019-73, podle §256 tr. ř. zamítl.
Toto usnesení napadl obviněný v celém rozsahu dovoláním, směřujícím proti usnesení soudu druhého stupně, resp. proti výroku o vině i trestu. Uvedl, že jeho odsouzení je důsledkem nesprávného právního posouzení skutku jako celku a jiného hmotně právního posouzení ve vztahu k vyhodnocení údajného řízení pod vlivem alkoholu. Soudy obou stupňů nesprávně vyhodnotily, že byl v době řízení automobilu pod vlivem alkoholu, neboť alkohol požil až po jízdě. Jeho tvrzení bylo prokázáno na základě svědectví Z. R., který uvedl, že se mu obviněný nezdál opilý a také slyšel od zákazníka, že vypil láhev alkoholu ve vestibulu prodejny. Je tedy nesprávný závěr soudů obou stupňů, podle kterého výpověď obviněného nemá v daném ohledu oporu v žádném důkazu. Stejně tak byl chybný argument, že tento alkohol nemohl ve vestibulu prodejny vypít, protože u něj nebyl žádný vidět, neboť zmíněná skutečnost byla prokázána právě výpovědí jmenovaného svědka a nákupním lístkem. Závěr soudu druhého stupně ohledně nemožnosti naměření tak vysokého množství alkoholu po vypití půl láhve rumu je potom závěrem laickým, neboť ve věci nebyl vypracován žádný znalecký posudek. Ze značného množství alkoholu v dechu bylo naopak zřejmé, že alkohol se ještě nezačal odbourávat, proto došlo k takovým naměřeným hodnotám. Stejně tak nebylo nelogické, že obviněný jel svůj automobil přeparkovat, neboť dům, kde bydlí, stojí přímo na náměstí a parkování je zde značně problematické (časově omezená místa na parkovací kartu před domem, příp. problematický příjezd i výjezd z vnitrobloku domu), přejezd na nedaleké placené parkoviště proto nebyl ničím neobvyklým.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k tomuto dovolání uvedla, že obviněný očividně uplatňuje argumentaci již známou z jeho dosavadní obhajoby i z jeho odvolání. Námitkami uvedenými v dovolání se soud druhého stupně náležitě a dostatečně podrobně zabýval, jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování, takže lze na ně bez výhrad odkázat. Kromě toho se obviněný v dovolací argumentaci výlučně zabýval pouze otázkami skutkovými, resp. komentoval rozsah dokazování a soudům vytýkal, jakým způsobem hodnotily provedené důkazy, což uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani žádný jiný uvedený v §265b tr. ř. nenaplňuje.
Státní zástupkyně proto navrhla dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.
Toto vyjádření bylo zasláno obviněnému k možné replice, čehož však nebylo využito
Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§265c tr. ř.) shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.).
Co se týče obligatorních obsahových náležitostí dovolání, stanovených v §265f odst. 1 tr. ř., je třeba konstatovat, že obviněný ve svém dovolání jednak výslovně neodkázal na zákonné ustanovení v §265b tr. ř., o které své dovolání opírá (dovolací důvod), a jednak neuvedl, čeho se domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu. Nicméně pokud jde o první vadu, je z dovolací argumentace zřejmé, že zde cituje obsah ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., (tvrdí nesprávné právní posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení), a tedy uplatňuje právě tento důvod. K druhému nedostatku potom Nejvyšší soud uvádí, že odvolání obviněného bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto, tedy stran usnesení krajského soudu zjevně své podání směřoval proti celému jeho výroku, jehož kasace se domáhal, a vedle toho napadl i závěry rozhodnutí soudu prvního stupně, a to výslovně jak výrok o vině, tak i výrok o trestech, s nimiž se opět neztotožnil. Souhrnně řečeno, byť vymezení dovolacího důvodu a závěrečného návrhu není v podaném dovolání plně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř., vrácení věci soudu prvního stupně k doplnění postupu podle §265h odst. 1 tr. ř., který, ač měl, realizován nebyl, by Nejvyšší soud vzhledem k charakteru popsaných nedostatků považoval za příliš formalistický přístup, neboť ve své podstatě je z dovolání zřejmé, z jakého důvodu je obviněný podává a čeho se konkrétně domáhá.
K dovolací argumentaci potom Nejvyšší soud připomíná, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu jen za předpokladu, že obsahově odpovídají jeho zákonnému vymezení. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů ani k rozsahu dokazování. Z toho je zřejmé, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem. Dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
Z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je vadná aplikace hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, odpovídají uvedenému dovolacímu důvodu takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů a v jakém rozsahu provedly dokazování, se míjejí s ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. již proto, že je jimi vytýkáno porušení procesního práva, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., zatímco zákonným dovolacím důvodem je porušení hmotného práva, tj. trestního zákoníku.
Obviněný byl odsouzen pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil výše popsaným skutkem. V podaném dovolání však obviněný neuplatnil žádné konkrétní námitky v tom smyslu, že by toto zjištěné jednání nevykazovalo znaky uvedeného trestného činu. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný založil dovolání pouze na námitkách proti hodnocení důkazů soudy prvního i druhého stupně a proti jejich skutkovým zjištěním. Jde o námitky, které stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a které neodpovídají ani žádnému z dalších dovolacích důvodů ve smyslu ustanovení §265b tr. ř. Navíc se jedná téměř výlučně o opakování odvolacích námitek, s nimiž se soudy řádným způsobem vypořádaly.
Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nezasahuje. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Tehdy je zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces (čl. 4, čl. 90 Ústavy).
V daném případě však taková situace vyžadující zásah Nejvyššího soudu zjevně nenastala. Z provedeného dokazování plyne, že obviněný přijel k supermarketu Billa pod vlivem alkoholu, jenž mu byl krátce na to změřen. Při dovození tohoto skutkového stavu soudy vycházely zejména z výpovědi svědka J. S., který obviněného viděl přijet, včetně jeho neschopnosti řádně (rovně) zaparkovat a otevřít dveře bez poškození auta stojícího vedle a z důvodu obavy o další jeho jednání přivolal hlídku městské policie, která následně kontaktovala Policii ČR. O stavu obviněného proto také vypověděli strážník T. J. a policista F. T. Soudy naopak neuvěřily obhajobě obviněného, když jeho tvrzení, že alkohol vypil až po příjezdu v prodejně ve vestibulu (láhev rumu, velmi rychle „nadvakrát“, před odchodem do restaurace za kamarády) bylo jen obtížně uvěřitelné. Zcela důvodně proto takovou obhajobu považovaly za nelogickou, a to včetně údajného pouze přejetí s autem za účelem lepšího parkování. Nevěrohodnou byla shledána i svědecká výpověď svědka Z. R., pracovníka supermarketu, ohledně vypití láhve rumu obviněným v obchodě, kterou měl údajně jen zprostředkovanou od neidentifikovaného zákazníka, aniž by bylo zřejmé, proč mu to vlastně bylo sděleno.
Je namístě dodat, že soudy obou stupňů své závěry logicky a řádně odůvodnily a v jejich postupu nelze spatřovat žádné prvky libovůle.
Mezi skutkovými zjištěními soudů na straně jedné a obsahem provedených důkazů na straně druhé tedy není žádný, natož extrémní rozpor. Skutková zjištění mají odpovídající obsahový podklad ve svědeckých výpovědích a v dalších důkazech. Nalézací soud provedené důkazy náležitě zhodnotil a svá zjištění vyjádřil ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku. Odvolací soud se pak v napadeném usnesení přesvědčivě vypořádal s odvolacími námitkami obviněného, které se v podstatě shodovaly s obhajobou obviněného i s námitkami uplatněnými v dovolání. Rozhodnutí soudů obou stupňů jsou současně řádně odůvodněna a v podrobnostech lze na ně odkázat.
Skutková zjištění, která se stala podkladem výroku o vině pro výše uvedený přečin, nepředstavují porušení ústavně zaručeného základního práva obviněného na spravedlivé řízení. To, že obviněný nesouhlasí s těmito zjištěními a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., neboť podstatou jeho argumentace bylo pouze tvrzení odlišného průběhu skutkového děje, což, jak bylo vyloženo, se s uplatněným dovolacím důvodem, ale i důvody dalšími, míjí. O dovolání Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. 2. 2020
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Radek Doležel